spolecny nazor cele planety, nebo aspon narodu onech zemi? Cenu a dulezitost veci urcovala v danem okamziku vladnouci skupina casto nekompetentnich lidi. Proto zde vubec neni to, co bylo opravdovym pokladem pro lidstvo, nybrz veci, ktere ta ci ona skupina lidi pokladala za nejcennejsi. Chteli uchranit predevsim stroje a mozna i zbrane a nechapali, ze civilizace narusta historicky jako zivy organismus.“
„Ano, narusta hromadenim a zvladnutim pracovnich zkusenosti, vedeni, techniky, materialovych zasob i nejcistsich chemickych latek a staveb. Znicena vyspela civilizace se neda obnovit bez velmi pevnych slitin, vzacnych kovu a stroju, ktere dokazi pracovat velmi produktivne a s nejjemnejsi toleranci. Kdyby tohle bylo zniceno, odkud bychom vzali materialy a zkusenosti, jak bychom dokazali sestrojovat stale slozitejsi kyberneticke stroje, schopne uspokojit potreby mnoha miliard lidi?“
„Stejne nemozny byl tehdy navrat k civilizaci beze stroju, jako byla treba anticka, o niz lide kdysi snili.“
„Ovsem. Misto anticke kultury by vypukl strasny hlad. Individualisticti snilkove nepochopili, ze se historie nevraci!“
„Netvrdim kategoricky, ze za dvermi jsou zbrane,“ vratila se Veda k hlavnimu tematu, „ale mluvi pro to mnoho veci. Jestlize budovatele skryse zamenovali kulturu s civilizaci, jak bylo v jejich dobe zvykem, a nechapali, ze je nutne vychovavat a rozvijet emoce cloveka, pak pro ne nebyla zivotni nutnosti ani umelecka dila, ani literatura nebo veda, pokud nevyhovovala potrebam daneho okamziku. V tech dobach i vedu rozdelovali na uzitecnou a neuzitecnou a nepremysleli o jeji jednote. Veda a umeni se povazovaly jen za prijemny, ale ne vzdycky uzitecny a nutny doprovod lidskeho zivota. Zde je schovano to nejdulezitejsi. A ja mam na mysli zbrane, i kdyz se to nam; dnesnim lidem, zda sebenaivnejsi a nesmyslnejsi.“
Veda zmlkla, s ocima uprenyma na dvere.
„Mozna, ze je to docela jednoduchy sestavovaci mechanismus, a otevreme ho, kdyz jej odposlouchame mikrofonem,“ rekla znenadani a pristoupila ke dverim. „Troufnem si?“
Miiko se vrhla mezi dvere a pritelkyni.
„Ne, Vedo! Proc tak nesmyslne riskovat?“
„Zda se mi, ze jeskyne ma namale. Odejdeme a nebudeme se uz moci vratit… Slysite?“
Do komory prede dvermi zalehal obcas nejasny vzdaleny sum. Prichazel hned zdola, hned shora.
Ale Miiko byla neoblomna. Stala zady ke dverim, se siroce rozprazenyma rukama.
„Jestli jsou tam zbrane, Vedo! Jak by mohly byt nechranene… Ne, tohle jsou dvere zla, stejne jako mnoho jinych.“
Za dva dny dopravili do jeskyne prenosne pristroje. Odrazeci rentgenovou obrazovku k prohlidce mechanismu, ohniskovy ultrafrekvencni zaric na rozruseni vnitrnich spoju soucastek. Ale k nasazeni pristroju uz nedoslo.
Z nitra jeskyne se nahle ozvalo prerusovane duneni. Zeme se mocne otrasla a lide se instinktivne vrhli k vychodu. Hluk silil a prechazel v duty skripot. Zrejme vsechna masa rozpukanych hornin se po dislokacni care sesedala k upati pohori.
„Vsechno je ztraceno! Prisli jsme pozde. Zachrante se, rychle nahoru!“ zakricela zalostne Veda a badatele se uprkem pustili k automatickym vozikum a ridili je ke vchodu do druhe jeskyne.
Chytili se za kabely robotu a namahave se drapali ze sachty. Rachot a otresy kamennych sten jim byly v patach, az konecne je dostihly… Ohlusujici buraceni… Vnitrni stena druhe jeskyne se uplne zritila a zavalila pruchod do tretiho salu. Vzdusna vlna lidi doslova vyfoukla zaroven s prachem a sterkem pod vysoke klenby prvniho salu. Archeologove se pritiskli k zemi a ocekavali smrt.
Kotouce prachu, vrzeneho do jeskyne, se pomalu usazovaly. Prasnou clonou bylo videt, ze stalagmitove sloupce a vyklenky zustaly neporusene. V podzemi zavladlo zase drivejsi mrtve ticho.
Veda se vzpamatovala a vstala. Dva spolupracovnici ji podepreli, ale netrpelive se jim vymkla.
„Kde je Miiko?“
Jeji pomocnice se opirala o nizky stalagmit a peclive si stirala kamenny prach s krku, usi i vlasu.
„Skoro vsechno prislo nazmar,“ odpovedela na nemou otazku. „Nepristupne dvere zustanou zavrene pod ctyrsetmetrovou vrstvou kameni. Treti jeskyne je uplne znicena, ale druha… druha se da jeste vykopat. Jsou v ni pro nas veci nejdulezitejsi, jako tady…“
„Je tomu tak…“ Veda si prejela jazykem vyprahle rty. „Je to nase vina, jednali jsme prilis pomalu a obezretne. Meli jsme zaval predvidat.“
„Bezduvodna predtucha. Ale neni proc narikat. Copak bychom mohli zpevnovat horske masivy kvuli domnelym pokladum za dvermi? Zvlaste jsou-li tam neuzitecne zbrane!“
„A co kdyz tam jsou umelecka dila neocenitelne lidske tvorivosti? Ne, mohli jsme jednat rychleji!“
Miiko pokrcila rameny a vedla sklicenou Vedu vstric nadhere slunecneho dne, vstric radosti z ciste vody a k elektricke sprse, ktera konejsila zarmutek.
Mven Mas po svem zvyku prechazel sem a tam po mistnosti, kterou mu pridelili v hornim poschodi Domu Historie v indickem sektoru severniho obytneho pasma. Prestehoval se sem teprve pred dvema dny, kdyz skoncil praci v Dome Historie americkeho sektoru.
Pokoj, ci spravneji veranda, jejiz zevni stena byla z jednoliteho polarizujiciho skla, obracela se k modrym dalkam pahorkatiny. Mven chvilemi zapinal rolety krizove polarizace. V mistnosti nastaval sedy soumrak a na polokulovite obrazovce pomalu ubihaly elektronove zaznamy obrazu, uryvku starych filmu, socharskych del i, staveb, ktere si Mven predbezne vybral. African je prohlizel a diktoval automatickemu sekretari poznamky pro pristi knihu. Stroj psal, cisloval listky, peclive je skladal a zaroven tridil podle temat, popisu nebo obecnych zaveru.
Kdyz se Mven unavil, vypinal rolety a pristupoval k oknu; hledel pak uprene do dalky a dlouho premital o tom, co videl na obrazovce.
Musil se podivovat, jak mnoho veci z dosud nedavne kultury lidstva prestalo existovat. Uplne vymizely slovesne jemnosti, jako slovni a psane obraty, jez byly charakteristicke hlavne pro eru Svetoveho Sjednoceni a povazovaly se kdysi za znamku velke vzdelanosti. Prestalo docela psani i hudebnost slova, bezne jeste v epose Spolecne Prace, zmizelo obratne slovni zonglerstvi, tak zvana duchaplnost. Uz predtim zanikla potreba pretvarky, velmi dulezita v ere Rozdeleneho Sveta. Rozhovory se staly mnohem prostsi a strucnejsi. Era Velikeho Okruhu bude patrne obdobim rozvoje treti signalni soustavy cloveka, cili dorozumivani beze slov.
Chvilemi se Mven obracel ke stale bdelemu mechanickemu sekretari s novymi formulacemi svych myslenek:
„V prvnim stoleti Okruhu vznikla fluktuativni psychologie umeni, zalozena Ljudou Fir. Zejmena ji se podarilo vedecky dokazat rozdil emocionalniho vnimani u muzu a u zen, kdyz odhalila oblast, jez mnoho veku existovala jako polomysticke podvedomi. Ale dokazat to v soucasnem vnimani byla, jen mensi cast prace. Ljude Fir se podarila vic, nebot oznacila hlavni cesty pocitovych vjemu, a diky tomu se muze dosahnout jejich souladu u rozdilnych pohlavi.“
Zvonkovy signal a zelene svetlo zavolaly Africana k televizofonu. Vyzva v pracovnich hodinach znamenala neco duleziteho. Automaticky sekretar se vypnul a Mven sebehl dolu do mistnosti pro dalkove rozhovory.
Z obrazovky ho pozdravila Veda Kong s propadlinami v podrapanych tvarich a s hlubokymi stiny kolem oci. Vedinym ustaranym oblicejem prebehl lehky usmev, kdyz k ni poteseny Mven vztahl sve velke ruce.
„Pomozte mi, Mvene. Vim, ze mate praci, ale Dar Veter neni na Zemi, Erg Noor je daleko, a krome nich mam jen vas, na koho se mohu obratit s jakoukoli prosbou. Stalo se mi nestesti…“
„Co? Dar Veter…?“
„Kdepak! Zaval v jeskyni pri vykopavkach.“
A Veda strucne vypravela udalosti v jeskyni Den-of-Kul:
„Jste v teto chvili jediny z mych pratel, kdo ma volny pristup k Moudremu Mozku.“
„Ktery ze ctyr mate na mysli?“
„Zakladni. Mozek Presnosti.“
„Rozumim. Potrebujete vypocitat, jake jsou moznosti, abyste se dostala k ocelovym dverim s nejmensimi pracovnimi i materialovymi ztratami?“
„Presne tak!“
„Sebrala jste udaje?“
„Mam je pred sebou.“
„Posloucham.“
Mven Mas si rychle poznamenal nekolik rad cislic.
