57. ZPEV CASU
Kumar Lorenson se narodil v dobe, kdy se kosmicka lod Magellan jeste nevzdalila od Thalassy vice nez nekolik malo svetelnych hodin, avsak jeho otec uz usnul a tuhle novinu se nedozvi drive nez za tri sta let.
Pri pomysleni, ze jeho bezesny spanek potrva mnohem dele nez cely zivot jeho prvniho ditete, se rozplakal. Az bude pred tu krutou zkousku postaven, shromazdi vsechny zaznamy, ktere na nej budou cekat v databazich. Bude sledovat, jak se z jeho syna stal muz a zaslechne jeho hlas nesouci se pres propast staleti, jeho pozdrav, na ktery nebude moci nikdy odpovedet.
A uvidi, (neexistuje zpusob, jak by se tomu mohl vyhnout), jak pozvolna starne jiz davno mrtva divka, kterou kdysi sviral v objeti — pred pouhymi nekolika tydny. Donese se k nemu jeji posledni sbohem vyrcene svrastelymi rty, jez se uz davno promenily v prach.
Kruty zarmutek, ktery mu bude rvat dusi, cas pozvolna ztisi. Predni cast oblohy uz naplnilo svetlo noveho slunce a brzy se zrodi dalsi clovek, na planete, ktera uz pritahuje kosmickou lod Magellan na jeji konecnou obeznou drahu.
Bolest jednoho dne pomine, nikdy se vsak nevytrati vzpominka.
CHRONOLOGICKY PREHLED (v pozemskych rocich)
1956 objev neutrina
1967 zjistena anomalie v poctu slunecnich neutrin
2000
2100 potvrzeno, ze se Slunce promeni v novu
2200 mezihvezdne sondy
2300 plan vypousteni automatickych osidlovacich lodi
2400 osidlovani zahajeno
2500 vypousteny lode s embryi
2600–2700 vypousteny lode s kody DNA
2751–2800 automaticka osidlovaci lod odstartovala k Thalasse
2900–2999 Posledni tisicileti
3000 THALASSA
3100 Vladci
3109 Prvni pristani 0
3200 poslednich Zrozeni naroda 100
3300 dni kontakt se Zemi 200
3400 vybuch sopky Krakan,
3500 vynalezen kvantovy pohon, kontakt ztracen 300
3600 zaverecny exodus leta stagnace 400
3617 zahajena stavba Magellanu
3620 zanik Zeme
3827 prilet Magellanu 718
3829 odlet Magellanu 720
4135 prilet na Sagan 2 1026
BIBLIOGRAFICKA POZNAMKA
Prvni verzi tohoto romanu, povidku o 12 500 slovech, jsem napsal mezi unorem a dubnem 1957 a nasledne publikoval v americkem casopise IF v cervnu 1958 a v britskem Science Fantasy v cervnu 1959. Mozna ze vhodneji zapadla do mych povidkovych sbirek The Other Side of the Sky (Harcourt, Brace, Jovanovich, 1958) a From the Ocean, From the Stars (1962).
Roku 1979 jsem tema prepracoval do strucne filmove synopse, ktera se objevila v casopisu OMNI (c.12, 1980). Od te doby vysla jeste v me povidkove sbirce The Sentinel (1984), v ilustrovanem vydani Byron PressBerkley, spolecne s uvodem objasnujicim jeji puvod a neocekavany zvrat, vedouci k napsani a natoceni 2010: Odyssey Two.
Tento roman, treti a posledni verzi, jsem zacal psat v kvetnu roku 1983 a dokoncil v cervnu 1985.
PODEKOVANI
Myslenku, ze energie vakua by se dala vyuzit k pohonu, poprve vyslovil Shinichi Seike v roce 1969. („Quantum Electric Space Vehicle“, 8. symposium o kosmicke technice a vede, Tokio).
O deset let pozdeji zminil ideu H.D. Froning z McDonnell Douglas Astronautics na Konferenci o mezihvezdnem vyzkumu
poradane Britskou meziplanetarni spolecnosti v Londyne v zari 1979, a rozvedl ji ve dvou statich: „Propulsion Requirements for a Quantum Interstellar Ramjet“ (JBIS, Vo1.33, 1980) a „Investigation of a Quantum Ramjet for Interstellar Flight (AIAA Preprint 81–1534, 1981).
Pomineme-li nescetne vynalezce „hyperprostorovych motoru,“ prvnim, kdo vyuzil tuto myslenku v beletrii, se zda byt Dr. Charles Sheffield, vedecky vedouci Earth Satellite Corporation. Teoreticke zaklady „kvantoveho motoru“ (nebo, jak jej pojmenoval on, motoru na energii vakua) uverejnil ve svem romanu The McAndrew Chronicles (casopis Analog, 1981).
Pripustne zjednoduseny vypocet Richarda Feynmana ukazuje, ze kazdy krychlovy centimetr vakua obsahuje dostatecne velke mnozstvi energie, aby uvedla do varu vsechny pozemske oceany. Jiny odhad, ktery provedl John Wheeler, udava hodnotu o pouhych sedmdesat devet radu vetsi. Kdyz se dva z nejvetsich svetovych fyziku rozchazeji ve vypoctu o takovy drobek, jako je cislo se sedmdesati deviti nulami, zbytku z nas by se jiste dal prominout jisty skepticismus. Ale prinejmensim je zajimave pomysleni, ze vakuum obsazene v obycejne zarovce obsahuje dostatek energie, aby znicila celou Galaxii, a mozna, kdyby se jeste trochu snazilo, i cely Vesmir.
Dr. Robert L. Forward z Hughes Research Laboratories dokazal ve svem clanku („Extracting Electrical Energy from the Vacuum by Cohesion of Charged Foliated Conductors,“ Physical Review, Vo1.30B, pp.1700–1702,15. srpna 1984), jenz doufejme vstoupi do historie, ze alespon malickou cast takove energie lze ziskat. Kdyby se dala vyuzit k pohonu nekym jinym vyjma spisovatelu science fiction, ciste technicke problemy mezihvezdnych — a dokonce i mezigalaktickych — letu by se tim vyresily.
Ale treba ne. Jsem nanejvys vdecny Dr. Alanu Bondovi za jeho detailni matematickou analyzu ochranneho stitu, nutneho pro vypravu popsanou v tomto romanu, a za jeho upozorneni, ze nejvhodnejsim utvarem je zaobleny kuzel. Muze se ukazat, ze faktorem limitujicim mezihvezdny let vysokou rychlosti nebude energie, ale obrouseni hmoty stitu casticemi prachu a vyparovani zpusobene srazkami s protony.
