Trimaran doplul k okraji chaluhoveho lesa tesne pred pulnoci a Brant zakotvil v tricetimetrove hloubce. Za usvitu vypusti automaticke vyzvedace, dokud mezi Skorpionvillem a Jiznim ostrovem jeste nestoji plot. Az jej vybuduji, vsechny prujezdy se budou registrovat. I kdyby skorpioni nektery z pristroju nalezli a odnesli si jej domu, bylo by to jen dobre. Pokracoval by v cinnosti a nepochybne by poskytl dokonce jeste uzitecnejsi informace, nez jake nasbira volne v mori.
Nyni uz nemel nic jineho na praci, nez lezet v mirne se pohupujicim clunu a poslouchat tichou hudbu vysilanou stanici Radio Tarna, dnes vecer netypicky zarazenou. Cas od casu se ozvalo nejake oznameni, prani mnoha stesti na rozloucenou anebo basen na pocest navstevniku. Na obou ostrovech tuto noc spalo jen pramalo lidi. Mirissa letmo zauvazovala, jake myslenky se asi honi hlavou Owenu Fletcherovi a jeho druhum, vysazenym na cizi planetu po cely zbytek sveho zivota. Naposledy je videla v prenosu Severni televize, vubec se netvarili nijak nestastne a vesele diskutovali o moznostech mistniho podnikani.
Brant lezel velice tichounce, az by si pomyslela, ze usnul, nebyt toho, ze ji drzel tak pevne za ruku jako pokazde, kdyz takhle lehavali vedle sebe a hledeli ke hvezdam. Zmenil se mozna jeste vic nez ona sama. Uz nebyl tak strasne netrpelivy, stal se uvazlivejsim. A nejlepsi bylo, ze dite prijal za sve se slovy, jejichz jemnost ji vehnala slzy do oci: „Bude mit otce dva.“
Radio Tarna nyni zcela zbytecne zahajilo odpocitavani prvni, jake kdy kterykoli z Lassanu slysel, odmyslime-li si zaznamy z minulosti. Uvidime vubec neco? uvazovala Mirissa. Magellan se nachazi na opacne strane planety, vznasi se jako mesic v uplnku nad polokouli tvorenou pouze oceanem. Mezi nami lezi cela planeta…
„Nula…“ ozvalo se Radio Tarna — a soucasne se signal ztratil v hlasitem praskotu poruch. Brant se natahl, aby zvuk stahl, ale sotva stacil pohnout knoflikem, kdyz obloha vybuchla.
Cely horizont lemoval ohen. Sever, jih, vychod, zapad — vsude stejne pronikave. Z oceanu stoupaly dlouhe plamenne jazyky do polovicni vyse nad horizont. Takovou polarni zari Thalassa jeste nikdy nevidela a uz ji take nikdy vickrat nespatri.
Byla to prekrasna podivana, ale v cloveku probouzela posvatnou bazen. Mirissa nyni pochopila, proc Magellan spustil motory na druhe strane planety, i kdyz to jeste vubec nebyl kvantovy pohon, ale pouze unikajici energie, kterou neskodne pohlcovala ionosfera. Loren ji vypravel cosi nesrozumitelneho o hyperprostorovych razovych vlnach a dodal, ze tomuhle jevu neporozumeli ani samotni vynalezci pohonu.
Letmo ji proletlo mysli, co si o tomhle nebeskem ohnostroji asi mysli skorpioni. Slabe odlesky svetelneho uraganu se jiste prefiltruji i pres chaluhovy les a osvetli ulice jejich podmorskych mest.
Mozna to bylo jen zdani, ale vypadalo to tak, jako by se zareni, pestrobarevne paprsky utvarejici kruhovou svetelnou korunu, pozvolna kradly oblohou. Jejich energeticky zdroj nabiral rychlost po unikove draze a opoustel Thalassu navzdy. Trvalo dlouhe minuty, nez si mohla byt pohybem zcela jista. Barvitost cele podivane zaroven znatelne pohasinala.
Pak nahle vsechno zmizelo. Opet nahlas promluvilo Radio Tarna, dost zadychane.
„… vsechno v souladu s planem… nyni probiha reorientace lodi… dalsi ohnostroj budeme mit pozdeji, ale takova podivana to uz nebude… vsechny etapy odpoutani se lodi z parkovaci obezne drahy probehnou na opacne strane planety, ale Magellan budeme moci spatrit presne za tri dny, az bude opoustet nasi slunecni soustavu…“
Mirissa se zahledela na oblohu, na niz se nyni znovu vracely hvezdy — hvezdy, na ktere nikdy vickrat nedokaze pohlednout, aniz by se ji pripomnel Loren — a sotva vnimala slova. Nyni z ni jakykoli cit vyprchal, jestli ji opet prepadnou slzy, stane se tak pozdeji.
Citila, jak ji Brant objal, a privitala to jako utechu vuci osamelosti vesmiru. Svoje misto mela zde, jeji srdce se uz nikdy nezatoula. Nebot konecne pochopila. Ackoli milovala Lorena pro jeho silu, Branta milovala pro jeho slabost.
Sbohem, Lorene, zaseptala — at jsi stastny na te daleke planete, kterou ty a tvoje deti dobudou pro lidstvo. Ale nekdy si na me vzpomen, zes me nechal cestou ze Zeme tri sta let za sebou.
Brant ji neohrabane a jemne pohladil po vlasech. Pral si nalezt slova, aby ji utesil, ackoli vedel, ze nejlepe udela, kdyz bude mlcet. Necitil zadne vitezstvi, i kdyz Mirissa opet patrila jemu. Jejich bezstarostne spolecenstvi vzalo za sve a uz nikdy se nedalo ozivit. Brant vedel, ze az do konce jeho zivota zustane mezi nimi Lorenuv prizrak — prizrak muze, ktery nezestarnul ani o den, zatimco jejich prach uz davno rozfouka vitr.
Magellan se objevil o tri dny pozdeji nad vychodnim horizontem v podobe zarici hvezdy natolik jasne, ze se na ni vubec nedalo nechranenym okem pohlednout, i kdyz kvantovy motor peclive zamerili tak, aby vetsi cast unikajiciho zareni Thalassu mijela.
Tyden za tydnem, mesic po mesici hvezda pozvolna pohasinala, ackoli se stale dala snadno nalezt i na denni obloze, pokud clovek vedel presne, kam se ma podivat. A v noci casto byvala nejjasnejsi hvezdou na nebi.
Mirissa ji spatrila naposledy tesne predtim, nez ztratila zrak. Kvantovy motor — nyni neskodne zmirnen vzdalenosti — musel byt po nekolik dni zameren primo proti Thalasse.
Tehdy byl uz Magellan patnact svetelnych let daleko, ale Mirissina vnoucata si bez potizi ukazovala modrou hvezdicku treti velikosti. Zarila primo nad pozorovatelnami vybudovanymi pri ohrade proti skorpionum, kterou protekala elektrina.
56. POD PREDELEM MEZI SVETY
Jeste nebyli inteligentni, avsak pocitili zvidavost — a to znamena prvni krok na nekonecne ceste.
Stejne jako mnoho korysu, kterym se kdysi tak bajecne darilo v pozemskych morich, i oni mohli prezit na pevnine neomezene dlouho. Ovsem az do doby pred nekolika stoletimi o to projevovali jen pramaly zajem, rozlehle chaluhove lesy jim zajistovaly pokryti vsech jejich potreb. Dlouhe stihle listy jim slouzily za potravu, pevne stonky byly materialem pro primitivni nastroje.
Meli jen dva prirozene nepratele. Jednim z nich byla velikanska, ale malo rozsirena ryba zijici ve znacnych hloubkach — tvorilo ji jen o malo vic nez strasliva tlama pripojena k nikdy nenaplnenemu zaludku. Druhym byla jedovata, pulsujici meduza — pohybliva forma obrovitych polypu — ktera obcas pokryvala morske dno smrti a za sebou nechavala jen vyhlazenou pustinu.
Krome sporadickych exkurzi za hranici voda-vzduch skorpioni mohli docela dobre stravit cely svuj zivot v mori, dokonale adaptovani na sve zivotni prostredi. Ale — na rozdil od mravencu a termitu — jeste nevstoupili na nekterou ze slepych evolucnich vetvi. Zatim stale dokazali reagovat na zmeny prostredi.
A skutecne i tenhle podmorsky svet podlehal zmenam, i kdyz jen ve velmi malem meritku. Z nebe padaly uzasne veci. Tam, odkud pochazely, jich muselo byt vic. Az se na to skorpioni dobre pripravi, vydaji se po nich patrat.
V thalasskem mori odolnem vuci zubu casu neexistoval zadny zvlastni duvod ke spechu. Zatim jsme proto stale jeste mnoho let pred jejich prvnim utokem na cizi konciny, o nichz jim jejich pruzkumnici prinaseji tak podivuhodne zpravy.
Vubec nikdy je nenapadne, ze zase jini pruzkumnici podavaji naopak zpravy o nich. A az se skorpioni konecne na vypravu vydaji, nacasuji si ji nanejvys nestastne.
Budou mit tu smulu, ze se vynori na pevnine v prubehu druheho obdobi zcela neustavni, ale nesmirne vykonne a pohotove vlady prezidenta Owena Fletchera.
IX. SAGAN 2
