Vstoupil dvojcak. Neohrabane klopytal. Po podlaze se za nim tahl rozmotany konec obvazu.
„Nemuzes ho lecit proti jeho vuli,“ rekl Fyzik chladne.
Odhodil cigaretu na zem, vstal a zamackl ji nohou. „Vezmeme asi ten kalkulator z navigacky, vidte? Ma nejvetsi rozsah extrapolace, „rekl Kybernetikovi. Ten sebou trhl, vyrusen ze zamysleni, vyskocil, chvili se dival omamenym pohledem a rychle odesel. Dvere nechal otevrene. Doktor s pestmi v kapsach lekarsKeho plaste stal uprostred laboratore. Pri slabem zvuku kroku se obratil. Pohledl na obra, ktery se pomalu blizil, vydechl.
„Uz to vis?“ rekl. „Uz to vis, vid.“
Dvojcak zakaslal.
Zbyvajici tri spali cely den. Kdyz se probudili, padal soumrak. Sli rovnou do knihovny. Skytala hruzyplny obraz. „Stoly, podlaha, vsecky volne zidle byly zavaleny hromadami knih, atlasu, pootviranych ilustrovanych publikaci, stovky pocmaranych listu papiru se povalovaly pod nohama, pomichany s knihami lezely tu soucastky pristroju, barevne reprodukce, krabice od konzerv, talire, opticka skla, aritmometry, civky, o zed se opirala tabule, z niz kapala voda smisena s kridovym prachem, silna vrstva zaschleho vapenneho prachu jako kura pokryvala prsty, rukavy, dokonce i kolena tri lidi. Sedeli proti dvojcakovi, zarostli, s ocima podlityma krvi, a popijeli kavu z velkych salku. Uprostred, tam kde byl driv postaven stul, na miste, ktere se uvolnilo tim, ze odhazeli stranou vse, co tam lezelo, zvedala se kostra velkeho elektronkoveho kalkulatoru.
„Jak vam to jde?“ zeptal se Koordinator, kdyz se zastavil ve dverich.
„Bajecne. Sjednotili jsme uz tisic sest set pojmu,“ odpovedel Kybernetik. Doktor vstal. Jeste mel na sobe bily lekarsky plast.“
„Dohnali me k tomu,“ rekl. „Je zasazen radiaci,“ ukazal na dvojcaka.
„Zasazen radiaci!“ Koordinator vesel. „Co to znamena?“ „Proklouzl pres radioaktivni skvrnu v otvoru,“ vysvetlil Fyzik. Odstrcil nedopitou kavu a poklekl k aparatu.
„Bilych krvinek ma uz o deset procent min nez pred sedmi hodinami,“ rekl Doktor. „Hyalinove degenerace, presne jako u cloveka. Chtel jsem ho izolovat, musi mit klid, ale nenecha se lecit, protoze mu Fyzik rekl, ze mu to beztoho nepomuze!“
„Je to pravda?“ obratil se Koordinator na Fyzika. Ten, aniz se odtrhl od pisticiho aparatu, prikyvl hlavou.
„A neni ho mozno zachranit?“ zeptal se Inzenyr.
Doktor pokrcil rameny.
„Nevim! Kdyby to byl clovek, rekl bych, ze ma nadeji tricet ku stu. Ale to neni clovek. Uz se stava trochu apatickym. Ale muze to byt unava — a nevyspani. Kdybych ho mohl izolovat…“
„Co vlastne chces? Delas s nim prece stejne vsechno, co si usmyslis?“ rekl Fyzik. Ani hlavu neotocil. Ofacovanyma rukama porad manipuloval necim na pristroji.
„A co se tobe stalo,“ zeptal se Koordinator.
„Vysvetlil jsem mu, jak byl zasazen radiaci.“
„Tak dukladne jsi mu to vysvetlil?“ vykrikl Inzenyr.
„Musel jsem.“
Chvili mlceli.
„Co se stalo, stalo se,“ rekl pomalu Koordinator. „Dobre nebo spatne, ale stalo se. Co ted. Co uz vite?“
„Hodne.“
Mluvil Kybernetik:
„Ovladl uz spoustu nasich znaku — zvlast matematickych. Teorii informace mame celkem probranou. Nejhorsi je to s jeho elektrickym pismem. Bez specialniho pristroje bychom se mu nemohli naucit — a podobny aparat nemame a nemame ani cas jej zkonstruovat. Oni — vzpominate si na ty kousky trubicek? Zavadene do tela? — to je proste nastroj na psani! Kdyz prijde dvojcak na svet, hned mu zasadi takovou trubicku — jako se u nas kdysi devcatum propichovaly usi. Maji po obou stranach tela, toho velkeho, elektricke organy. Proto je trup tak velky! To je jakysi mozek a zaroven plazmaticka baterie, ktera primo dodava naboje» pisicimu vedeni«. U neho konci to vedeni temi draty na limci, ale je to individualne ruzne. Psani se ovsem musi ucit. Ta pocatecni operace, praktikovana po tisice let, je pouze pripravnym krokem.“
„Tak oni opravdu vubec nemluvi?“ zeptal se Chemik.
„Mluvi! Ten kasel, ktery jste slyseli, to je vlastne rec. Jedno» zakaslani«to je cela veta, vychrlena s velkou rychlosti. Nahrali jsme zvuky na pasky — rozkladame je na spektrum frekvence.“
„Aha! Tak to je rec na principu modulovane frekvence zvukovych kmitu? „
„Spis selestu. Je nezvucna. Zvuky vyjadruji jedine pocity, stavy emocialni.“
„A ty elektricke organy — to je take jejich zbran?“
„Nevim, ale muzeme se ho zeptat.“
Naklonil se, vytahl z hromady papiru velkou barevnou kresbu, na niz byl schematicky podelny prurez dvojcakem, ukazal na protahle segmentove utvary v jeho utrobach a priblizuje usta k mikrofonu, rekl:
„Zbran?“
Amplion, postaveny z druhe strany, proti lezicimu, zaskrehotal.
Dvojcak, ktery nepatrne nadzvedl male telo, kdyz prisli novi lide, zustal chvili nehnute, pak zakaslal.
„Zbran — ne — “ zachrcel amplion. „Mnoho — obehy planety — minulost — zbran.“
Dvojcak zakaslal.
„Organ — rudimentarni — evoluce — biologicka — druhotna — adaptace — civilizace — “ vychrcel amplion mrtve, bez intonace.
„No, no,“ zabroukl,Inzenyr. Chemik stal, zaposlouchan, s primhourenyma ocima.
„Tak opravdu!“ uklouzlo Koordinatorovi. Ovladl se. „Jak vypada jejich veda?“ zeptaI se.
„Z naseho hlediska — podivne.“ odpovedel Fyzik. Povstal z kleku. „Ja to zatracene pisteni neodstranim, „prohodil ke Kybernetikovi. „Velke znalosti v oblasti klasicke fyziky,“ pokracoval. „Optika, elektrina, mechanika ve specifickem spojeni s chemii, jakasi mechanochemie. Tam dosahli zajimavych vysledku.“
„No?!“ vyrazil vpred Chemik.
„Podrobnosti pozdeji. Mame vsechno.nahrane, neboj se. Na druhou stranu sli z techto vychozich pozic do teorie informace. Ale studium teto teorie je u nich az na nekolik ustavu zakazano. Nejhur u nich vypada atomistika, zvlaste pak nuklearni chemie.“
„Pockat, jak to» zakazane«?“ podivil se Inzenyr.
„Konat takova badani neni proste dovoleno.“
„Kdo to zakazuje?“
„To je komplikovana historie, a malo tomu jeste rozumime,“ prohodil Doktor. „Nejmene se jeste porad orientujeme v jejich socialni dynamice.“
„Zda se, ze k nuklearnim vyzkumum jim chybely podnety,“ rekl Fyzik.
„Neznaji nedostatek energie…“
„Ale skoncujeme napred s jednou veci! Tak, jak je to s tim zakazanym badanim?“
„Sednete si,“ rekl Kybernetik. „Budeme se ptat dal.“ Koordinator priblizil oblicej k mikrofonu. Kybernetik ho zadrzel.
„Pockej. Nesnaz je v tom, ze cim je stavba vety komplikovanejsi; tim hur pokulhava kalkulatoru gramatika. Krome toho se zda, ze analyzator zvuku je prilis malo selektivni. Casto dostavame hotove rebusy, uvidite ostatne sami.“
„Na planete — je vas — mnoho — “ pomalu a zretelne rekl Fyzik. „Jaka — dynamicka struktura — vas — mnoho — na planete?“
Amplion dvakrat zachrestil a umlkl. Dvojcak dost dlouho nepromluvil.
Pak zakaslal.
„Struktura — dynamicka — dvojita. Pauza. Vztah dvojity,“ zaskrehotal reproduktor. „Spolecnost — rizeni ustredni — cela planeta.“
„Bajecne!“ zvolal Inzenyr. Stejne jako ostatni dva svedkove pokusu daval najevo velke vzruseni. Druzi, snad v dusledku unavy, sedeli bez hnuti, s lhostejnymi tvaremi.
„Kdo vladne spolecnosti? Kdo je na spicce, jedno individuum, nebo skupina?“ zeptal se Koordinator, naklaneje se k mikrofonu. Reproduktor nejiste chrcel, ozvalo se dlouhe zameceni a na desce pristroje se nekolikrat mihla cervena rucicka.
„Tak se ptat nemuzes,“ vysvetloval chvatne Kybernetik. „Kdyz rikas»na spicce«, je to metafora, a nema proto obdobu ve slovniku kalkulatoru: Pockej, ja to zkusim…“ naklonil se.
