„Kolik — vas — mnoho — je — rizeni — spolecnosti? Jeden? Nekolik? Velky pocet?“
Reproduktor rychle zachrcel.
„A rizeni, to neni metafora?“ zeptal se Koordinator. Kybernetik zavrtel hlavou.
„To je termin z oboru teorie informace,“ stacil odpovedet v okamziku, kdyz dvojcak promluvil a reproduktor prekladal, vykrikuje rovnomerne:
„Rizeni — jeden — nekolik — mnoho — neznamo — neznamo,“ opakoval.
„Jak to» neznamo«? Co to znamena?“ zeptal se Koordinator prekvapene.
„Hned se to dozvime. Neznamo — tobe — nebo neznamo — nikomu — na planete?“ rekl do mikrofonu. Dvojcak odpovedel a kalkulator, prekladaje, chrlil z reproduktoru:
„Dynamicky — vztah — dvojity. Pauza. Znamo — jedno — je. Pauza. Znamo — druhe — neni.“
„Nerozumim ani za mak!“ Koordinator se dival na ostatni. „A vy?“
„Pockej,“ rekl Kybernetik, divaje se na dvojcaka, ktery pomalu, jeste jednou. priblizil tvar k svemu mikrofonu a nekolikrat zakaslal. Kalkulator zacal znovu:
„Mnoho — obehy planety — minulost — rizeni ustredni rozdelene. Pauza. Jeden dvojcak — jedno rizeni. Pauza. Sto trinact — obehy planety — tak je. Pauza. Sto jedenacty: obeh planety — jeden dvojcak — rizeni — smrt. Sto dvanacty obeh planety — jeden dvojcak — rizeni — smrt. Pauza. Nejaky jeden — rizeni — smrt. Pauza Jeden — jeden — smrt. Pauza. Potom — jeden dvojcak rizeni — neznamo kdo. Neznamo — kdo — rizeni. Znamo — ustredni rizeni. Pauza. Neznamo — kdo — rizeni. Pauza.“
„Opravdu, hotovy rebus,“ rekl Koordinator. „A co s tim delate?“
„To neni zadny rebus,“ namitl Kybernetik. „Rekl, ze do roku sto trinact, pocitano od dneska, meli ustredni viceclennou vladu.»Rizeni ustredni rozdelene«. Pak nastala vlada jednotlivcu — predpokladam, ze jakasi monarchie nebo tyranie. V letech sto dvanact a sto trinact — oni pocitaji odedneska zpet — ted je nulty rok — doslo k jakymsi prudkym palacovym revolucim. Za posledni dve leta se vystridali ctyri vladci a jejich vlada skoncila smrti — pochopitelne, ne smrti prirozenou. Pak se vyskytl novy vladce a neni znamo, kdo jim byl. Vedelo se, ze existuje, ale nevedeli, kdo je to.“
„Jak to — anonymni vladce?“ uzasl Inzenyr.
„Zrejme. Pokusme se dozvedet se vic.“
Obratil se k mikrofonu.
„Ted — vime — jeden jednotlivec — rizeni spolecnosti — neznamo — kdo — Ano?“ zeptal se. Kalkulator nejasne chrcel, dvojcak si odkaslal, — jako kdyby vahal, opet nekolikrat zakaslal a reproduktor rovnomerne odpovidal:
„Ne. Tak neni. Pauza. Sedesat obehu planety — znamo — jeden dvojcak — ustredni rizeni. Pauza. Potom znamo — zadny. Pauza. Nikdo. Nikdo ustredni rizeni. Tak znamo. Nikdo rizeni. Pauza.“
„Ted uz tomu ani ja nerozumim,“ priznal se Fyzik.
Kybernetik sedel naklonen nad pristrojem, hrbil se, kousal se do rtu.
„Pockejte.“
„Vseobecna informace — ustredni rizeni — neni? Ano?“ rekl do mikrofonu. „Skutecnost — ustredni rizeni — je. Ano?“
Kalkulator se dorozumival s dvojcakem a vymenovali skrehotave zvuky. Cekali s hlavami naklonenymi k reproduktoru.
„Pravda — takova. Ano. Pauza. Kdo — informace — ustredni rizeni — je — ten — je — neni. Kdo — informace — takova — ten — je — neni. Ten — minulost — je — potom — neni.“
Mlcky na sebe pohledli.
„Kdo rika, ze existuje vlada, prestava sam existovat. Rekl to tak?“ promluvil polohlasne Inzenyr. Kybernetik pomalu prisvedcil.
„Ale to je nemozne!“ zvolal Inzenyr. „Vlada prece ma sve sidlo, musi vydavat rozkazy, zakony, musi existovat jeji vykonne organy, hierarchicky nizsi armady — potkali jsme prece jejich ozbrojence.“ Fyzik mu polozil ruku na rameno, Inzenyr umlkl. -Dvojcak delsi dobu pokaslaval. Zelene oko kaIkulatoru rychle mrkalo. V pristroji to skripalo, proud bzucel. Reproduktor promluvil:
„Informace — dvojita. Pauza. Jedna informace — kdo — ten je. Pauza. Druha informace kdo — ten je — minulost — potom — neni. Pauza.“
„Existuje — informace — blokovana?“ zeptal se Fyzik do mikrofonu. „Ano? Kdo — otazky — z oblasti — blokovana informace — ten — nebezpeci — smrt — ano?“
Zase bylo slyset na druhem konci pristroje skripajici reproduktor a pokaslavani dvojcaka.
„Ne — tak — neni. Pauza.“ odpovedel kalkulator svym lhostejnym hlasem. Oddeloval od sebe rytmicky slova. „Kdo — minulost — je — potom neni — ten — ne — smrt. Pauza.“
Oddechli si.
„Tak ne trest smrti!“ zvolal Inzenyr.
„Zeptej se ho, co se takovemu tvoru stane?“ obratil se na Kybernetika.
„Bojim se, ze to nepujde,“ rekl Kybernetik, ale Koordinator i Inzenyr trvali na teto otazce, a tak tedy zvolal:
„Jak chcete. Budiz, ale za vysledek nerucim.“
„Jaka budoucnost — jednotlivec — podavani — blokovana informace?“ rekl do mikrofonu.
Chraptivy dialog kalkulatoru s bezvladne lezicim dvojcakem trval dost dlouho. Konecne reproduktor promluvil:
„Kdo — blokovana informace — inkorporovan — samorizena skupina — neznamy stupen — pravdepodobnost — degenerace udobi. Pauza. Kumulativni efekt — chybi termin — takova adaptace — nutnost — boj — zpomaleni sily — potencial — chybi termin. Pauza. Maly pocet — obehy planety — smrt. Pauza.“
„Co to rekl?“ obratili se na Kybernetika zaroven Chemik, Koordinator a Inzenyr. Ten pokrcil rameny.“
„Nemam poneti. Rikal jsem vam, ze to nepujde. To je problem prilis slozity. Musime pokracovat pomalu. Domnivam se, ze osud takoveho jednotlivce neni zavidenihodny. Ceka ho predcasna smrt, posledni veta byla uplne jasna, ale jaky je prubeh celeho toho procesu, nevim. Jakesi samorizene skupiny — o tom lze pochopitelne konstruovat cele hypotezy, ale nahodnych kombinaci bude asi hodne.“
„Dobra,“ rekl Inzenyr, „zeptej se ho na tu tovarnu na severu.“
„Uz jsme se ptali,“ namitl Fyzik.“To je take velmi komplikovana vec. O tom mame svou teorii.“
„Jak to, ze teorii?“
„Neodpovedel vam jasne?“ zeptal se Koordinator.
„Ne, protoze to take narazi na jevy vyssiho radu. Pokud jde o tovarnu samu, byla opustena v udobi, kdy mela zahajit vyrobu. To vime docela presne. Horsi je to s vedomosti o pricinach, proc se tak stalo. Asi pred padesati lety byl u nich zaveden plan biologicke rekonstrukce. Prestavby telesnych funkci… Mozna i tvaru. To je nejasna historie. Temer vsecko obyvatelstvo planety bylo podrobeno v prubehu rady let serii operaci. Zda se, ze ani tak nesla o prestavbu zijici generace, jako spise pristich pokoleni, prostrednictvim rizene mutace pohlavnich bunek. Tak si to vysvetlujeme. Dorozumeni v oblasti biologie je velmi obtizne.“
„Jaka to mela byt prestavba, v jakem smeru?“ zeptal se Koordinator.
„To se nam nepodarilo zjistit,“ odpovedel Fyzik.
„No, neco ale presto vime,“ namitl Kybernetik. „Biologie, a zvlast zkoumani zivotnich procesu, ma u nich zvlastni raz, jakoby doktrinalni, jiny nez v ostatnich vednich oborech.“
„Mozna ze nabozensky,“ vpadl Doktor. „S tim rozdilem, ze jejich kult je spise systemem. prikazu a pravidel tykajicich se docasneho zivota a neobsahuje transcendentni prvky.“
„Nikdy neverili v nejakeho Stvoritele?“ zeptal se Koordinator.
„Nevime. Chapej, abstraktni pojmy, jako vira, buh, moralka, duse, nedaji se v rozsahu kalkulatoru vubec jednoznacne urcit. Musime klast spoustu vecnych otazek a z cele hory odpovedi, nedorozumeni, castecneho prekryvani vyznamu, pokousime se teprve vytahnout obsaznou a zevseobecnenou extrapolaci. Mne se zda, ze to, cemu Doktor rika nabozenstvi, to je proste tradice, historicky navrstvene obyceje, ritualy.“
„Ale jak muze nabozenstvi nebo tradice souviset s biologickym vyzkumem?“ zeptal se Inzenyr.
„To se nam prave nepodarilo urcit. Rozhodne vsak ta souvislost — a dokonce velmi uzka, existuje.“
„Treba se pokouseli prizpusobovat jiste biologicke skutecnosti sve vire nebo povere?“
„Ne, to bude jakasi daleko komplikovanejsi historie.“
„Vratme se k veci,“ rekl Koordinator. „Jake byly dusledky provadeni toho biologickeho planu?“
