„Na svet zacala prichazet individua bezoka, nebo s nestejnym poctem oci, neschopna zivota, zrudna, beznosa, a take velky pocet psychicky zaostalych.“
„Ach! Nas dvojcak a ti ostatni!“
„Ano. Zrejme teorie, na ktere staveli, byla nespravna. V prubehu nekolika desitileti se objevily desetitisice mutaci zmrzacenych, deformovanych — tragickou zen toho experimentu sklizeji jeste dnes.“
„Plan byl pochopitelne zavrzen?“
„Na to jsme se ani neptali,“ priznal se Kybernetik. Obratil se k mikrofonu:
„Plan — biologicka rekonstrukce — existuje — dale? Jaka — dale — budoucnost?“
Kalkulator jako by se nejakou dobu dohadoval skrehotave s dvojcakem, ktery vyrazel slabe kaslave zvuky.
„Je to s nim zle?“ zeptal se tise Koordinator Doktora.
„Ne, je to lepsi, nez jsem doufal. Je unaveny, ale nechtel odtud odejit, predtim. Nemohu mu provest transfuzi, protoze krev naseho dvojcaka srazi jeho krvinky, zrejme…“
„Fi!“ zasykl Fyzik. Reproduktor zachroptel:
„Plan — je — neni. Pauza. Ted — plan: — minulost — nebyl. Pauza. Ted — mutace — choroba. Pauza. Pravdiva informace — plan — byl — ted — neni.“
„Nevim, na cem jsem,“ priznal se Inzenyr.
„Rika, ze se dnes tvrdi, ze takovy plan nebyl — jako kdyby vubec nikdy neexistoval, mutace jsou pry jakousi chorobou. Ve skutecnosti plan byl provaden, ale pozdeji ho zavrhli, ale nepriznali se pred spolecnosti k porazce.“
„Kdo?“
„Ta jejich pry neexistujici vlada.“
„Pockejte,“ rekl Inzenyr, „jak je to? Od doby, kdy prestal existovat posledni anonymni vladce, zavladlo jakesi»udobi anarchie«, ano? Tak kdo ten plan provadel?“
„Slysels prece, nikdo ho neprovadel — zadny plan nebyl. Tak to tvrdi dnes.“
„No dobre, ale tenkrat, pred padesati nebo kolika lety?“
„Tehdy hlasali neco jineho.“
„Ne, to je nepochopitelne!“ rekl Inzenyr. „A co s tim ma spolecneho ta tovarna na severu?“
„Mela vyrabet neco, co souviselo s provadenim planu — snad operacni aparaturu, nebo predmety, ktere hned nepotrebovali, ale ktere mohly potrebovat budouci»rekonstruovane«generace. Ale to vsecko jsou me domnenky,“ zakoncil Kybernetik s durazem, „a co tam opravdu meli vyrabet, nevime.“
„Takovych tovaren jiste bylo vic.“
„Tovarny — souvislost — biologicky plan — maly pocet — nebo — velky pocet? Kolik?“ zeptal se Kybernetik. Dvojcak odkaslal a kalkulator odpovedel temer okamzite:
„Neznamo. Tovarny — pravdepodobnost — mnoho. Pauza. Informace — zadne tovarny.“
„To je jakasi strasna spolecnost!“ vykrikl Inzenyr.
„Proc? Na zemi pred veky take byla vojenska — a jina podobna tajemstvi?“
„Jakou energii jsou tovarny pohaneny?“ obratil se Inzenyr na Kybernetika, ale rekl to tak blizko mikrofonu, ze kalkulator ihned otazku prelozil. Mikrofon chvili chrcel a pak zarecitoval:
„Inorgan — chybi termin — bio bio. Pauza. Entropie konstanta — biosystem — „ostatni zaniklo v silicim bzukotu. Na tabulce poskakovalo cervene svetlo.
„Mezery ve slovniku,“ vysvetlil Kybernetik. „Poslys, zapojime ho polyvalentne,“ rekl mu Fyzik.
„Nac? Aby zacal blabolit jako schizofrenik?“
„Treba se nam podari vic pochopit.“
„Oc jde?“ zeptal se Doktor.
„Chce zmensit selektivnost kalkulatoru,“ vysvetloval Kybernetik. „Kdyz pojmove spektrum nejakeho slova neni ostre, odpovida kalkulator, ze mu chybi termin. Kdybych ho zapojil polyvalentne, zacne kontaminovat — tvorit hybridni slova, jaka neexistuji v zadnem lidskem jazyce.“
„Tak bychom se priblizili jeho jazyku,“ nalehal Fyzik.
„Prosim. Zkusit to muzeme.“
Kybernetik prehodil packy. Koordinator pohledl na dvojcaka, ktery ted lezel se zavrenyma ocima. Doktor k nemu pristoupil, chvili ho vysetroval a vratil se beze slova na sve misto.
Koordinator rekl do mikrofonu:
„Na jih od tohoto mista — tady — udoli. Tam — vysoke stavby — ve stavbach — kostry — kolem dokola — v zemi — hroby. Co je to?“
„Pockej,»hroby «nic neznamenaji.“
Kybernetik k sobe naklonil ohebne rameno mikrofonu. „Na jihu — architektonicka konstrukce — vedle — diry — v zemi — mrtva tela. Mrtvi dvojcaci. Co to znamena?“
Tentokrat kalkulator vymenoval delsi dobu skripave zvuky s dvojcakem. Vsimli si, ze stroj jako by se poprve sam od sebe na neco jeste jednou zeptal, konecne reproduktor obraceny k nim prohlasil monotonne:
„Dvojcak — fyzicka prace — ne. Pauza. Elektricky organ — prace — ano — akceleroinvoluce — degenerace zneuziti. Pauza. Jih — exemplifikace — samorizena — prokrustika. Pauza. Biosociozkrat antismrt. Pauza. Socialni izolace ne sila, ne donuceni. Pauza. Dobrovolnost. Pauza. Mikroadaptace skupiny — centrosamotah produkce — tak ne. Pauza.“
„Tak, ted to mas,“ Kybernetik pohledl dopalene na Fyzika. „»Centrosamotah«,»antismrt«,»biosociozkrat«. Rikal jsem ti to. Prosim te, udelej s tim neco.“
„Pomalu,“ rekl Fyzik. „Ma to neco spolecneho s nucenou praci.“
„To neni pravda. Rekl» ne sila, ne donuceni«.»Dobrovolnost.»“
„No tak se zeptame jeste jednou,“ Fyzik si pritahl mikrofon.
„Nesrozumitelne,“ rekl. „Rekni — velice jednoduse co — v udoli — na jihu? Kolonie? Trestny oddil? Izolace? Vyroba? Jaka vyroba? Kdo vyrabi? Co? A nac? Za jakym ucelem?“
Kalkulator se znovu domlouval s dvojcakem. Trvalo to snad pet minut, nez promluvil:
„Izolomikroskupina dobrovolnost interoadheze donuceni ne. Pauza. Kazdy dvojcak — protihraje — izolomikroskupina.
Pauza. HlavnI vztah — samotah dostredny. Pauza:. Spojlvo hnevist. Pauza. Kdo vina. - ten trest. Pauza. Kdo trest — ten izolomikroskupina. - dobrovolnost. Pauza. Co — je — izolomikroskupina? Pauza. Intervztahy zvratne — polyindividualni — spojeni — hnevist — samoobr hnevist samoobr. Pauza. Cirkulace — sociopsycho vnitrni — antismrt. Pauza.“
„Pockejte!“ vykrikl Kybernetik, kdyz videl, ze se ostatni neklidne vrti. „Co to znamena»samoobr«? Jaky obr?“
„Samoobrana,“ vykoktal kalkulator, ktery se tentokrat vubec neobratil na dvojcaka.“
„Aha! Sebezachovny pud!“ vykrikl Fyzik a kalkulator chvatne prohlasil:
„Sebezachovny pud. Ano. Ano.“
„Chces rici, ze chapes, co rikal?!“ vyskocil Inzenyr.
„Nevim, jestli rozumim, ale tusim — jde patrne o jakesi stredisko jejich trestniho radu. Jsou to zrejme jakesi mikrospolecnosti, autonomicke skupiny, ktere, abych tak rekl, se navzajem drzi v sachu.“
„Jak to? Bez strazi? Bez dozorcu?“
„Ano. Rekl jasne, ze donuceni tam neni.“
„To je nemozne!“
„Vubec ne. Predstav si dva lidi: jeden ma zapalky a druhy krabicku. Mohou se nenavidet, ale ohen rozskrtnou. jedine spolecne. Hnevist, to je hnev i nenavist nebo tak neco. Soubor prace tedy vznika v teto skupine diky zvratnym spojenim jako v mem priklade, ale samozrejme ne tak proste! Donuceni se rodi nejak samo sebou, vytvari je vnitrni situace skupiny.“
„No dobra, dobra, ale co tam delaji? Co tam delaji? Kdo lezi v tech hrobech? Proc?“
„Slysels, co rekl kalkuIator?» Prokrustika«. Pochopitelne od Prokrustova loze.“
„Neblazni! Kde by dvojcak slysel o Prokrustovi?!“
„Kalkulator, ne dvojcak! Vyhledava pojmy nejblizsi podle rezonance v semantickem spektru! Tam, v tech skupinach, se kona vycerpavajici prace. Je mozne, ze ta prace nema zadny cil a smysl — rekl» vyroba tak ne«- cili ze vyrabeji, ze to musi delat, protoze je to trest.“
