netrpelivost, a rekl: „Uklidnete se! Nehodlam tu s nikym diskutovat ani neminim prednaset teorii vyvoje.“ Po male odmlce prohlasil: „Nestesti neni v tom, ze clovek pochazi ze zvirete, nybrz v tom, ze neprestal byt zviretem. Hrubym, zlym, nerozumnym. Muj uceny kolega vas nadarmo strasil. Zbytecne mluvil o vyvoji zarodku. Nezabyval jsem se ani pusobenim na zarodek, ani krizenim zvirat. Jsem chirurg. Jediny muj nastroj byl nuz. A jako chirurg jsem mel prilezitost pomahat lidem, lecit je. Kdyz jsem operoval nemocne, musil jsem casto presazovat tkan, zlazy. Abych tuto metodu zdokonalil, zkousel jsem ji na zviratech. Dlouho jsem pozoroval operovana zvirata ve sve laboratori a snazil jsem se zjistit, vyzkoumat, co se deje s organy, presazenymi na nove, nekdy velmi neobvykle misto. Kdyz jsem byl se svym pozorovanim hotov, presidlilo zvire do sadu. Tak vznikl muj podivny zverinec. Zvlaste me zaujala vymena a presazeni tkani u naprosto odlisnych zivocichu; napriklad u ryb a savcu a naopak. A zde se mi podarilo dosahnout takovych vysledku, ktere vedci pokladaji za nemozne. Co je na tom tak neobycejneho? To, co jsem dnes udelal ja, budou zitra provadet radovi chirurgove. Profesor Sejn jiste vi o poslednich operacich nemeckeho chirurga Sauerbrucha. Podarilo se mu nahradit nemocnou kycli holeni.“ „Ale co Ichtiandr,“ zeptal se znalec.
„Ano, Ichtiandr. To je ma pycha. Pri Ichtiandrove operaci neslo jen o technicke potize. Musel jsem zmenit celou cinnost lidskeho organismu. Sest opic zahynulo pri predbeznych pokusech, nez jsem dosahl sveho cile a mohl operovat decko, aniz jsem se strachoval o jeho zivot.“ „V cem zalezela ta operace?“ zeptal se predseda.
„Voperoval jsem diteti zabrymladeho zraloka a tak ziskal Ichtiandr schopnost zit na zemi i pod vodou.“
V obecenstvu se ozvaly udivene vykriky. Novinari pritomni preliceni se vrhli k telefonum, aby zatepla sdelili svym redakcim tuto novinku.
„Pozdeji se mi podarilo dosahnout jeste vetsiho uspechu. Moje posledni prace, obojzivelna opice, kterou jste videli, muze zit bez ujmy na zdravi libovolne dlouho na zemi ci ve vode. Ale Ichtiandr nesmi zustat bez vody dele nez dva tri dny. Dlouhy pobyt na zemi bez vody je pro neho skodlivy; plice se prepracuji a zabry vysychaji; chlapec zacina pocitovat bolestive pichani v bocich. Za me nepritomnosti Ichtiandr bohuzel nedodrzoval stanoveny poradek. Zustaval prilis dlouho na vzduchu, namohl si plice a v dusledku toho vazne onemocnel. Rovnovaha v jeho organismu je porusena a on musi vetsinu casu travit ve vode. Z cloveka obojzivelnika se zmenil v cloveka rybu.“
„Dovolte, abych dal obzalovanemu otazku,“ rekl prokurator, obraceje se na predsedu. „Jak prisel Salvator na myslenku vytvorit cloveka obojzivelnika a jaky tim sledoval cil?“ „Vedla me k tomu myslenka, ze clovek je tvor nedokonaly. Ve svem evolucnim vyvoji nabyl postupne ve srovnani se svymi zivocisnymi predky mnohych prednosti, ale zaroven pozbyl mnohych vyhod, ktere mel v nizsich stadiich sveho vyvoje. Napriklad zivot ve vode mu skytal mnohe vyhody. Proc bychom je nemeli cloveku vratit? Z historie zivocisneho vyvoje je nam znamo, ze vsichni pozemsti zivocichove i ptaci vzesli z vodnich tvoru, z oceanu. Vime rovnez, ze nekteri zivocichove se do vody vratili. Delfin byl puvodne rybou, usidlil se na zemi, stal se savcem, pozdeji se vsak vratil do vody, prestoze zustal savcem, stejne jako velryba. Velryba i delfin dychaji plicemi. Delfinu bychom mohli pomoci, aby se stal dvojdysnym obojzivelnikem. Ichtiandr me o to zadal; pak by jeho pritel, delfin Leading, s nim mohl pobyvat dlouho pod vodou. Hodlal jsem provest na delfinovi tuto operaci. Prvni ryba mezi lidmi a prvni clovek mezi rybami. Ichtiandr se musel citit osamely. Ale kdyby po nem jini lide pronikli do oceanu, zivot by se podstatne zmenil. Lide by snadno zdolali mocny zivel, vodu. Vite, ze plocha oceanu zaujima tri sta sedesat jeden milion padesat tisic ctverecnich kilometru. Pres sedm desetin zemskeho povrchu zabira vodni hladina. Ale tento prostor by se svymi nevycerpatelnymi zasobami potravin a vyrobnich surovin mohl pojmout miliony, ba miliardy lidi. Pres tri sta sedesat milionu ctverecnich kilometru, a to je jen povrch. Lide by se mohli rozmistit v nekolika podmorskych poschodich. V oceanu by se mohly pohodlne umistit miliardy lidi.
A jeho vykonnost! Vite, ze vody oceanu pohlcuji energii slunecniho tepla rovnajici se vykonnosti devetasedmdesati miliardam konskych sil? Nebyt tepelnych ztrat, jako napriklad unikani tepla do vzduchu, ocean by uz davno vrel. Prakticky to znamena nevycerpatelnou zasobu energie. Jak ji vyuziva lidstvo zijici na sousi? Temer nijak.
A kapacita morskych proudu! Jen Golfsky proud s Floridskym proudem pohaneji devadesat jednu miliardu tun vody za hodinu. Je to tritisickrat vic, nez dokaze velka reka. A to jen jeden z morskych proudu! Jak jich vyuziva lidstvo na zemi? Temer nijak. A sila vln a prilivu! Vite, ze sila uderu morskych vln se rovna az osmatriceti tisicum kilogramu, osmatriceti tunam na jeden ctverecni metr hladiny, vyska presmyku vln dosahuje triactyriceti metru a pritom muze vlna uzvednout az milion kilogramu — dejme tomu ulomku skal — a ze prilivy dosahuji pres sestnact metru vysky rovnajici se ctyrpatrovemu domu. Jak vyuziva lidstvo teto sily? Temer nijak.
Zive pozemske bytosti se nemohou vznest vysoko nad zemsky povrch ani proniknout hluboko do nitra zeme. V oceane je vsude zivot — od rovniku az k polum, od hladiny az do hloubky temer deseti kilometru.
Jak vyuzivame bezmezneho bohatstvi oceanu? Lovime ryby, vlastne spis sbirame ulovek jen z hornich vrstev oceanu a nechavame bez povsimnuti hlubiny. Sbirame houby, koraly, perly, vodni rostliny, a to je vse.
Provedli jsme nekolik podmorskych praci: postavili jsme piloty pro mosty a prehrady, vytahli jsme na hladinu potopene lode, a to je vse. Ale i to provadime s velkou namahou, s velkym rizikem, nekdy i s nasazenim lidskych zivotu. Ubohy pozemstan, ktery uz po dvou minutach hyne pod vodou! Jakapak je to prace? Neco jineho by bylo, kdyby mohl clovek bez skafandru, bez kyslikovych pristroju zit a pracovat pod vodou.
Kolik by nalezl pokladu! Trebas Ichtiandr. Vypravel mi. Ale bojim se drazdit demona lidske lacnosti. Ichtiandr mi nosil z morskeho dna vzorky vzacnych hornin a kovu, jejichz loziska v oceanu mohou byt obrovska.
A co potopene lodi? Vzpomente si trebas na zaoceansky parnik Luisitanii. Nemci ho na jare roku 1916 potopili u irskych brehu. Krome vzacnych sperku, ktere byly osobnim majetkem puldruha tisice utonulych cestujicich, byly na Luisitanii zlate mince za sto padesat milionu dolaru a pruty zlata za padesat milionu dolaru. (V sale se ozvaly vykriky.) Krom toho tam byly peclive strezeny dve krabicky s brilianty, ktere mely byt dopraveny do Amsterodamu. Mezi nimi byl i jeden z nejkrasnejsich briliantu na svete, Kalif, ktery mel cenu nekolika milionu. Ovsem ani clovek jako Ichtiandr by se nemohl spustit do takove hloubky, za tim ucelem bychom museli stvorit cloveka (tu prokurator pohorsene vykrikl), ktery by snasel vysoky tlak asi jako hlubinne ryby. Ostatne ani to mi nepripada absolutne nemozne. Ale vsechno nejde najednou.“
„Zda se, ze si pripadate vsemohouci jako bozstvo?“ podotkl prokurator. Salvator nechal jeho poznamku bez povsimnuti a pokracoval:
„Kdyby clovek mohl zit ve vode, pokracovalo by ovladnuti oceanu, ovladnuti jeho hlubin milovymi kroky. More by prestalo byt pro nas hroznym zivlem, vyzadujicim lidske zivoty. Pak uz bychom nemuseli oplakavat utonule.“
Vsechno obecenstvo v sale jako by uz videlo podmorsky svet ovladnuty lidstvem. Jaky obrovsky uzitek slibovalo pokoreni oceanu! Ani predseda se nezdrzel a otazal se: „Ale proc jste tedy neuverejnil vysledky svych vyzkumu?“
„Nepospichal jsem na lavici obzalovanych,“ odpovedel Salvator s usmevem, „a take jsem se obaval, ze muj vynalez by v nasem spolecenskem zrizeni prinesl vic skody nez uzitku. Kolem Ichtiandra uz byl rozpoutan boj. Kdo me udal ze msty? Zurita, ktery mi ukradl Ichtiandra. A Zuritovi, nez by se nadal, by sebrali Ichtiandra generalove a admiralove, aby cloveka obojzivelnika donutili potapet vojenske lodi. Ne, nemohl jsem Ichtiandra, ani Ichtiandry odevzdat verejnosti v zemi, kde boj o moc a ziskuchtivost obrati i ten nejuslechtilejsi objev v zlocin a zvysi lidske utrpeni. Napadlo mi.“ Salvator se zarazil a jinym tonem pokracoval: „Ostatne nechci o tom mluvit. Jinak me prohlasite za silence,“ rekl a podival se s usmevem na znalce. „Ne, odmitam cest byt silencem, trebas i genialnim. Nejsem blazen, nejsem maniak. Cozpak jsem neuskutecnil to, co jsem chtel? Vsechny moje prace jste videli na vlastni oci. Pokladate-li me ciny za nezakonne, sudte mne se vsi prisnosti. Nezadam o shovivavost.“
V ZALARI
Znalci, kteri prohlizeli Ichtiandra, museli krome jeho fyzickeho stavu zkoumat i jeho rozumove schopnosti.
„Jaky mame rok? Ktery mesic? Kolikateho je dnes? Ktery den?“ dotazovali se znalci. Ale Ichtiandr odpovidal:
„Nevim.“
Delalo mu potize odpovidat i na nejprostsi otazky. Ovsem nedalo se rict, ze je nenormalni. Vzhledem ke
