Indiana vyslechl mlcky, jen jeho sede oboci se zvedalo stale vys. Nakonec uz se neovladl, bouchl buclatou pesti do stolu a zvolal: „U sta dablu!“
Pribehl chlapec v bile zastere a se spinavym ubrouskem. „Co si prejete?“
„Dve lahve sauternu s ledem!“ Larra se obratil k Baltazarovi a rekl: „Vyborne! To je skvely podnik! A to sis vsechno vymyslel sam? Ackoli, uprimne receno, tvoje otcovstvi je v cele veci to nejslabsi misto.“
„Ty tomu neveris?“ Baltazar zrudl hnevem.
„No tak se nezlob, starousku. Mluvim prece jenom jako pravnik, z hlediska padnosti soudnich dukazu je to trochu slabe. Ale da se to napravit. Ano. A kouka z toho hodne penez.“ „Nejde mi o penize, jde mi o syna.“
„Penize potrebuje kazdy a zvlaste ten, komu pribude do rodiny novy prirustek, jako v tvem pripade,“ poucne odpovedel Larra a se lstive primhourenyma ocima pokracoval: „Nejcennejsi a nejnadejnejsi na cele veci je, ze vime, jakymi pokusy a operacemi se Salvator zabyva. Na tom muzeme zalozit takovou akci, ze se z toho zlateho vacku, myslim Salvatora, posypou pesety jako prezrale pomerance za poradne vichrice.“
Baltazar sotva smocil rty ve vine, ktere mu Larra nalil, a rekl: „Chci sveho syna. Musis o tom napsat udani soudu.“
„To ne! Kdepak!“ bezmala polekane odporoval Larra, „kdybychom takhle zacali, vsechno bychom zkazili. S tim vyrukujeme az nakonec.“ „A co tedy radis?“ zeptal se Baltazar.
„Predne,“ Larra ohnul tlusty ukazovacek, „posleme Salvatorovi zdvorily dopis a sdelime mu, ze vime o vsech jeho nezakonnych operacich a pokusech. A jestlize nechce, abychom celou vec zverejnili, musi nam vyplatit okrouhlou sumicku. Sto tisic, nejmene sto tisic.“ Larra se tazave podival na Baltazara. Ten zamracene mlcel.
„Za druhe,“ pokracoval Larra, „az dostaneme zminenou castku, a my ji dostaneme, posleme profesoru Salvatorovi druhy dopis, jeste zdvorilejsi. Sdelime mu, ze se nasel Ichtiandruv pravy otec a ze mame v rukou nesporne dukazy. Napiseme mu, ze otec chce zpatky sveho syna a nezastavi se ani pred soudnim rizenim, pri nemz muze vyjit najevo, jak Salvator Ichtiandra zmrzacil. Bude-li se Salvator chtit vyhnout soudnimu vysetrovani a ponechat si dite, musi vyplatit udanym osobam na udanem miste milion dolaru.“
Ale Baltazar uz neposlouchal. Chytil lahev a namiril ji na advokatovu hlavu. Larra jeste nikdy nevidel Baltazara tak rozzureneho.
„Nezlob se. Nech toho, ja jen zertoval. Postav tu lahev!“ zvolal Larra a zakryl si rukou lesklou lebku.
„Ty! Ty!..“ kricel rozliceny Baltazar. „Ty mi navrhujes, abych prodal vlastniho syna, abych se zrekl Ichtiandra. Copak nemas kouska srdce? Jsi clovek nebo stir ci pavouk, copak jsi nikdy nepoznal otcovsky cit?“
„Pet! Pet! Pet!“ kricel Larra, ktery se take rozlitil. „Pet otcovskych citu! Mam pet synu! Pet dabliku ruzneho stari! Vsechno vim, vsechno chapu! Vsak i tvuj syn se ti vrati! Jen se obrn trpelivosti a vyslechni me do konce.“
Baltazar se uklidnil. Postavil lahev na stul, sklonil hlavu a zadival se na Larru. „Tak mluv!“ „No tak! Salvator nam vyplati milion. To bude veno pro tveho Ichtiandra. A mne taky neco kapne. Za namahu a za autorske pravo na napad, nejakych tech sto tisic. Vsak se domluvime. Salvator vyplati milion. Na to dam krk! A hned jak je vyplati.“ „Podame oznameni u soudu.“
„Jeste malicko strpeni. Pozadame vydavatele a redaktory nejvetsiho novinarskeho koncernu, aby nam vyplatili, no rekneme takovych dvacet, tricet tisic, prijdou nam vhod na drobna vydani za to, ze jim dodame zpravy o nejsenzacnejsim zlocinu. Mozna ze nam neco kapne i z tajnych fondu tajne policie. Takovy pripad prece muze policejnim agentum dopomoci k velke kariere. Az ze Salvatorova pripadu vyzdimame vsechno, co se da, pak muzes jit k soudu a dovolavat se otcovskych citu. Pak at ti sama bohy-ne spravedlnosti Themis dopomuze k tvym pravum a privede ti do naruce tveho rozmileho synacka.“
Larra vypil jedinym douskem sklenici vina, klepl poharem o stul a vitezne se podival na Baltazara.
„Co tomu rikas?“
„Cele dny a noci nespim, nejim. A ty mi navrhujes, abych vec protahoval donekonecna,“ zacal Baltazar.
„Ale uvedom si proc!“ prerusil ho ohnive Larra. „Proc! Pro miliony! Mi-li-ony! Copak jsi ztratil zdravy rozum? Zil jsi prece bez Ichtiandra dvacet let.“ „Zil. Ale ted. Zkratka, napis oznameni soudu.“
„Opravdu se pomatl,“ zvolal Larra. „Vzpamatuj se, vzchop se, vem rozum do hrsti, Baltazare! Pochop! Miliony! Penize! Zlato! Muzes si koupit vsechno, co te napadne. Nejlepsi tabak, automobil, dvacet skuneru, tuhleten hostinec.“
„Pis oznameni soudu, nebo se obratim na jineho advokata,“ razne prohlasil Baltazar.
Larra pochopil, ze dalsi namitky jsou bezpodstatne. Zavrtel hlavou, vzdychl si, vytahl z rezave aktovky papir a z naprsni kapsy vytrhl plnici pero.
Netrvalo dlouho a zaloba na Salvatora, jenz si nezakonne prisvojil Baltazarova syna a zmrzacil ho, byla sepsana.
„Naposledy ti rikam: rozmysli si to,“ rekl Larra.
„Dej to sem,“ odpovedel Indian a natahl ruku pro zalobu.
„Odnes to hlavnimu prokuratorovi. Rozumis?“ poucil Larra sveho klienta a zabrucel si pod nos: „Kdybys tak zakopl na schodech a zlomil si nohu!“
Kdyz Baltazar vychazel od prokuratora, srazil se na velkem bilem schodisti se Zuritou. „Co tu pohledavas?“ zeptal se Zurita a podezrivave si zmeril Indiana. „Snad sis nebyl na me stezovat?“
„Na vas na vsechny bychom si meli stezovat,“ odpovedel Baltazar, maje na mysli Spanely, „ale nemame komu. Kde skryvas mou dceru?“
„Coze se mi opovazujes tykat!“ vzplanul Zurita. „Kdybys nebyl otcem me zeny, ztloukl bych te holi.“ Hrube odstrcil Baltazara,vybehlpo schodech a zmizel za velikymi dubovymi dvermi.
PRAVNICKY ORISEK
Prokuratora v Buenos Aires navstivil vzacny host, prevor mistniho kapitulniho chramu biskup Juan de Garcillaso.
Prokurator, tlusty, maly, zivy clovicek s ockama zarostlyma tukem, kratce ostrihanymi vlasy a nabarvenym knirem, povstal ze sveho kresla, aby privital biskupa. Starostlive usadil mileho hosta do masivniho kozeneho kresla vedle sveho stolu.
Biskup s prokuratorem se sobe malo podobali. Prokurator mel masity zarudly oblicej, tluste rty a nos tvaru hrusky. Jeho prsty pripominaly tluste kratke spalicky a knofliky na zakulacenem brise hrozily, ze se co chvili utrhnou a ze uz neudrzi zivelne rozkolisanou hroudu tuku.
Biskupova tvar byla napadne hubena a bleda. Vyzably nos s hrbolkem, spicata brada a tenke, temer modre rty nezaprely praveho jezuitu. Biskup se nikdy nedival do oci svemu spolecniku, presto vsak ho bystre pozoroval. Mel dalekosahly vliv a s chuti se vytrhoval z cirkevnich zalezitosti, aby ridil slozite politicke machinace. Kdyz se pozdravil s hostitelem, bez otaleni prikrocil k ucelu sve navstevy. „Zajimalo by me,“ tise zacal biskup, „jak to vypada se zalezitosti profesora Salvatora?“
„Tak i vy, Vase Eminence, mate zajem o ten pripad!“ sladce zvolal prokurator. „Ano, je to mimoradne zajimavy proces!“ vzal ze stolu silnou slozku, a probiraje se v ni, pokracoval: „Na udani Pedra Zuriy jsme provedli prohlidku u profesora Salvatora. Zuritovo prohlaseni, ze profesor provadel podivuhodne operace na zviratech, se ukazalo naprosto pravdive. V Salvatorovych sadech jsme objevili hotovou tovarnu na vselijake obludy. Je to primo neuveritelne. Napriklad.“
„Vysledky prohlidky znam z denniho tisku,“ prerusil ho jemne biskup. „Co jste udelali se Salvatorem? Je zatcen?“
„Ano, je zatcen. Krome toho jsme privezli do mesta jako vecny dukaz i mladika jmenem Ichtiandr, to on je morsky dabel. Koho by napadlo, ze slavny morsky dabel, ktery tak dlouho vzbuzoval nasi pozornost, je jedna ze zrud Salvatorova zverince. Slovutni odbornici, univerzitni profesori se ted zabyvaji jejich studiem. Nemohli jsme ovsem privezt do mesta cely zverinec, vsechny zive dukazy. Ale Ichtiandra jsme privezli a umistili ho ve sklepeni soudni budovy. Pusobi nam nemale starosti. Predstavte si, museli jsme pro neho zridit velkou nadrz, ponevadz nemuze zit bez vody. Opravdu mu bylo velmi spatne. Salvator provedl nejaky neobycejny zakrok v jeho organismu, ktery z chlapce udelal cloveka obojzivelnika. Nasi vedci podaji v teto veci dobrozdani.“
„Mne zajima vice osud Salvatoruv,“ stejne tise pronesl zase biskup. „Z ceho se bude zodpovidat? A co
