Zurita zrejme spoustel Ichtiandra do more na tomto retezu. Bez retezu by mu Ichtiandr uplaval. Ne, nemuze byt na potopene lodi.
„Ano,“ rekl zamyslene Salvator. „Zvitezili jsme nad Zuritou, ale Ichtiandra jsme nenasli.“
POTOPENA LOD
Zuritovi pronasledovatele nevedeli, co se prihodilo na Meduze onoho rana.
Namornici se celou noc domlouvali a k ranu pojali rozhodnuti, ze pri prvni vhodne prilezitosti prepadnou Zuritu, zabiji ho a zmocni se Ichtiandra i skuneru.
Casne zrana stanul Zurita na kapitanskem mustku. Vitr se utisil a Meduza plula zvolna kupredu rychlosti nejvys tri uzlu za hodinu.
Zurita se zahledel na jakysi bod na hladine oceanu. Dalekohledem rozeznal vrcholky stozaru potopene lodi.
Brzy pote postrehl na hladine zachranny kruh. Rozhodl se spustit clun a vylovit kruh. Kdyz mu kruh podali, precetl si na nem napis: Mafaldu.
Mafaldu utonul? podivil se Zurita. Znal onen veliky osobni a dopravni americky parnik. Na takove lodi by melo byt nemalo cennosti. Co kdyby mi je Ichtiandr odtamtud prinesl? Ale staci delka retezu? Sotva. Pustim-li Ichtiandra bez retezu, nevrati se.
Zurita se zamyslel. Zapasila v nem chtivost se strachem, ze ztrati Ichtiandra.
Meduza se pomalu blizila ke stozarum vycnivajicim z vody.
Namornici se shlukli u zabradli. Vitr se docela utisil. Meduza se zastavila.
„Slouzil jsem kdysi na Mafaldu,“ rekl jeden namornik. „Byla to dobra, velika lod. Hotove mesto. A cestovali na ni bohati Americane.“
Mafaldu zrejme utonul driv, nez mohl vyslat radiovou depesi o sve zkaze, uvazoval Zurita. Mozna ze se jim porouchala vysilacka. Jinak by sem ze vsech okolnich pristavu uhanely rychle motorky, kluzaky, jachty a na nich predstavitele vlady, novinari, fotografove, reporteri, dopisovatele, namornici z ponorek. Je treba jednat rychle. Budu muset pustit Ichtiandra ze retezu. Jine vychodisko neni. Ale jak ho donutit, aby se vratil zpatky? A kdyz uz mam riskovat, nemel bych radeji poslat Ichtiandra pro vykupne, pro jeho sbirku perel? A co kdyz nema tak velkou cenu? Co kdyz Ichtiandr prehani?
Ostatne musi ziskat oboji: i perly, i poklady pohrbene na Mafaldu. Perly mu neutecou, bez Ichtiandra je nikdo nenajde, jen aby mu Ichtiandr do te doby neunikl. Avsak poklady na Mafaldu budou za nekolik dni a mozna i za nekolik hodin jiz nedostupne.
Napred tedy Mafaldu, rozhodl se v duchu Zurita. Porucil spustit kotvu. Potom sestoupil do sve kajuty, napsal na listek nekolik slov a vypravil se s papirkem k Ichtiandrovi. „Umis cist, Ichtiandre? Guttiere ti posila dopis.“
Ichtiandr vzal chvatne papirek a cetl:
„Ichtiandre. Spln mou prosbu. V blizkosti Meduzy je potopena lod. Spust se do more a prines z te lodi vsechno, co tam najdes cenneho. Zurita te pusti bez retezu, ale musis se vratit na Meduzu. Udelej mi to kvuli, Ichtiandre, a brzy budes propusten na svobodu. Guttiere.“ Ichtiandr jeste nikdy nedostal od Guttiere dopis a neznal jeji pismo. Kdyz dopis precetl, velmi se zaradoval, ale vzapeti zamyslel. Co kdyz je to Zuritova lest? „Proc mne Guttiere nepozada osobne?“ zeptal se Zurity. „Neni ji docela dobre,“ odpovedel Zurita, „ale uvidis ji, jakmile se vratis.“ „Nac potrebuje Guttiere ty cennosti?“ stale jeste pochybovacne se zeptal Ichtiandr. „Kdybys byl opravdu clovek, nenapadlo by te davat takove otazky. Ktera zena se nechce krasne oblekat a nosit drahe sperky? A k tomu je zapotrebi penez. Hodne penez lezi v potopene lodi. Ted nepatri nikomu, proc bys je nemel dobyt pro Guttiere? Hlavne musis patrat po zlatych mincich. Musi tam byt kozene postovni brasny. A krome toho cestujici maji jiste na sobe ruzne zlate predmety, prsteny.“
„Snad si nemyslite, ze budu prohledavat mrtvoly?“ pobourene se zeptal Ichtiandr. „A vubec vam neverim. Guttiere neni lacna penez, nemohla by me poslat s takovym ukolem.“ „Proklate!“ zvolal Zurita. Videl, ze jeho plan ztroskota, nepodari-li se mu ihned presvedcit Ichtiandra.
Ovladl se, dobracky se rozesmal a rekl:
„Vidim, ze se nedas oklamat. Musim s tebou jednat otevrene. Tak poslouchej. Mas pravdu, Guttiere netouzi po zlate z Mafaldu. Ale ja ano. Uz mi veris?“ Ichtiandr se bezdecne usmal. „Naprosto!“
„Vyborne! Kdyz uz mi zacinas verit, znamena to, ze se domluvime. Ano, ja potrebuju zlato. A bude-li ho na palube Mafaldu tolik, aby se jeho cena vyrovnala cene tvych ukrytych perel, pustim te, jen co mi je prineses, do oceanu. Ale je tu jeden hacek: ty mi docela neveris a ja tobe take ne. Obavam se te pustit bez retezu, vklouznes pod vodu a.“ „Dam-li vam cestne slovo, vratim se.“
„Jeste jsem nemel prilezitost se o tom presvedcit. Nemas me v lasce a vubec bych se ti nedivil, kdybys svemu slovu nedostal. Ale mas rad Guttiere a splnis, oc te pozada. Je to tak? Proto jsem se s ni domluvil. Chce samozrejme, abych te pustil na svobodu. Jen proto napsala dopis a dala mi ho, aby ti usnadnila cestu ke svobode. Ted tomu rozumis?“ Vsechno, co Zurita rikal, pripadalo Ichtiandrovi pravdepodobne. Ale nevsiml si, ze mu Zurita slibuje svobodu teprve potom, az se presvedci, ze zlato na Mafaldu se svou cenou vyrovna perlam v jeskyni.
Abychom mohli provest srovnani, rikal si Zurita v duchu, musi Ichtiandr, a ja mu to neodpustim, prinest svou sbirku perel. A pak budu mit vsechno: zlato z Mafaldu, sbirku perel i Ichtiandra.
Ichtiandr vsak nemohl tusit Zuritovy myslenky. Jeho otevrenost ho presvedcila a Ichtiandr svolil.
Zurita si ulevne vzdychl. Muzu mu verit, pomyslil si. „Pojdme, rychle.“
Ichtiandr kvapne vystoupil na palubu a vrhl se do more.
Namornici videli, ze Ichtiandr skocil do more bez retezu. Razem se dovtipili, ze se vydal za poklady na Mafaldu. Ma se Zurita zmocnit celeho bohatstvi? Museli neprodlene pristoupit k cinu, vrhli se tedy na Zuritu.
V tech chvilich, kdy muzstvo pronasledovalo Zuritu, zacal Ichtiandr prohledavat potopenou lod.
Obrovskym otvorem v horni palube proplul dolu, nad schody, ktere pripominaly schodiste obrovskeho domu, a dostal se do rozlehle chodby. Bylo tu temer tma. Otevrenymi dvermi sem vnikalo jen slabe svetlo.
Ichtiandr proplaval otevrenymi dvermi a octl se v salone. Velke okrouhle iluminatory matne osvetlovaly obrovsky sal, kam se mohlo vejit nekolik set lidi. Ichtiandr usedl na prepychovy lustr a rozhledl se. Byla to zvlastni podivana. Drevene zidle a nevelke stolky vyplavaly nahoru a pohupovaly se u stropu. Na mensim podiu stal klavir s otevrenym vikem. Podlaha byla pokryta hebkymi koberci. Steny vykladane cervenym lakovanym drevem se misty bortily. U jedne steny staly palmy.
Ichtiandr se odrazil od lustru a plaval k palmam. Najednou se v udivu zastavil. Proti nemu plaval jakysi clovek a opakoval jeho pohyby. Zrcadlo, dovtipil se Ichtiandr. Obrovske zrcadlo zabiralo celou stenu a matne odrazelo ve vode zarizeni salonu.
Tady by se zadne cennosti nenasly. Ichtiandr vyplaval na chodbu, spustil se na dolejsi palubu a dostal se do mistnosti stejne prepychove a obrovske jako salon, pravdepodobne do jidelny. Na bufetech i pultech i pod nimi na zemi se povalovaly lahve vina, konzervy. Tlakem vody byly cetne zatky vrazeny hloubeji do lahvi a plechovky byly promacknute.Stul byl prostren, ale cast nadobi, stribrnych vidlicek a nozu se valela na podlaze. Ichtiandr se vydal do kajut.
Prohledl jiz nekolik kajut zarizenych s nejnovejsim americkym komfortem, ale nespatril ani jednoho mrtveho. Teprve na treti palube uvidel v jedne kajute napuchlou mrtvolu, pohupujici se u stropu.
Zrejme se jich hodne zachranilo v clunech, pomyslel si Ichtiandr.
Kdyz se vsak spustil jeste niz, na palubu pro cestujici treti tridy, uvidel hruzny obraz: v techto kajutach zustali muzi, zeny i deti. Byly tu mrtvoly belochu, Cinanu, cernochu a Indianu. Posadka parniku se predevsim snazila zachranit bohate cestujici z prvni tridy a ostatni ponechala jejich osudu. Do nekterych kajut se Ichtiandr ani nedostal, dvere byly pevne zahrazeny mrtvolami. Lide se ve zmatku vzajemne rdousili, tlacili se u vychodu, navzajem si prekazeli a pripravovali se o posledni moznost zachrany. V dlouhe chodbe se zvolna pohupovali mrtvi. Voda vnikala do otevrenych iluminatoru a kolebala napuchle mrtvoly. Ichtiandrovi bylo najednou uzko a snazil se co nejrychleji uniknout z podmorskeho hrbitova. Cozpak Guttiere nevedela, kam me posila? uvazoval Ichtiandr. Copak mohla od neho pozadovat, aby obracel na ruby kapsy utopencu a pacil jejich zavazadla? Ne, toho by nebyla schopna! Zrejme padl opet Zuritovi do pasti. Vyplavu na hladinu, rozhodl se Ichtiandr, a vyzadam si, aby Guttiere vysla na palubu a potvrdila svou prosbu. Jako ryba klouzal po nekonecnych prechodech z paluby na palubu a rychle vyplaval na hladinu.
