poslednich sil se prekulil na zada a ziral na netvora tyciciho se nad nim, nez mu oci prekryla temnota z vycerpani.
4
Ten netvor ho nezabil, jen stal a uprene na neho shlizel — a jak zvolna plynuly sekundy a Jason zustaval nazivu, nutil se do uvah o hruze, ktera se z temnot vynorila.
„
Z ostrova temnoty se vyloupla dalsi svetla a soucasne zaznel pleskot bezicich nohou. Jak se svetla priblizovala, Jason uvidel cloveka stojiciho nad nim zretelneji a pochopil, proc ho mylne povazoval za nejake nelidske stvoreni. Vsechny jeho koncetiny totiz halily pasy spinave kuze, hrud a telo chranily tluste, prekryvajici se kozene pasy s krvave rudymi znaky. Hlavu mu obepinal chranic z lebky nejakeho, slepici podobneho, zvirete, ktery se spiralovite zuzoval ve spici a v predni casti mel vyvrtane dva male otvory pro oci. Z dolni casti chranice hlavy vycnivaly velke, na prst dlouhe zuby, ktere jiz tak hrozivy vzhled jeste umocnovaly. Jedine, co svedcilo o prislusnosti majitele k lidskemu rodu, byl matny a spinavy plnovous, ktery vycuhoval pod zuby chranice hlavy. Dalsi z mnohych detailu si Jason uvedomil jen okrajove: neco objemneho za jednim ramenem a nejake tmave predmety u pasu. K Jasonovi se snesl tezky kyj a dloubl ho do zeber, ale Jason se nemohl o obranu ani pokusit — potacel se na hranici bezvedomi.
Na hrdelni povel se domorodci s pochodnemi zastavili plnych pet metru od mista, kde Jason lezel. A Jason si jen neurcite uvedomoval, ze se divi, proc jim tezkoodenec nedovoli, aby pristoupili bliz— svetlo z jejich pochodni sem dopadalo jen slabe. Na teto planete mu zatim vsechno pripadalo nepochopitelne.
Na nejakou dobu musel ztratit vedomi, protoze kdyz znovu vzhledl, z pisku vedle neho cnela pochoden a tezkoodenec, ktery mu uz jednu botu stahl, ho prave pripravoval o druhou. Jason se ochable zkroutil, ale botu nezachranil — z nejakeho duvodu nedokazal donutit svaly k poslusnosti. Zdalo se mu, ze ho zrazuje i odhad casu, a i kdyz se kazda sekunda primo vlekla, udalosti se odehravaly neuveritelne rychle. Nyni uz nemel ani jednu botu, a tezkoodenec mu smatral po kombineze, ale kazdych nekolik sekund se zarazil, aby kratce pohledl na radu domorodcu s pochodnemi.
Magneticka upinadla byla pro neho necim naprosto neznamym — ostre zuby nasite na jeho hrozive vystroji se Jasonovi zarezavaly na zapestich do pokozky, jak se je snazil rozevrit nebo pevnou kovovou tkaninu roztrhnout. Zlostne a nervozne zabrucel, kdyz se nahodne dotkl tlacitka pro uvolneni medikitu, ktery mu zustal v ruce. Zdalo se, ze ma z te leskle skrinky radost — ale kdyz mu jedna z ostrych jehel pronikla chranicem a bodla ho do ruky, vztekle zajecel a prastil pristrojem o zem — a to, co z pristroje zbylo, zaslapal zurive do pisku. Ztrata nenahraditelneho medikitu vyprovokovala Jasona k cinnosti — posadil se a pokousel na jeho torzo dosahnout. Avsak bezvedomi ho opet stahlo do sve naruce.
Nekdy pred usvitem ho k vedomi zvolna privedla uporna bolest hlavy. Zjistil, ze je zabalen do nejake silne zapachajici surove kuze, ktera z jeho telesneho tepla zadrzovala jen malo. Stahl si z hlavy dusici prehyb a uprel pohled k hvezdam, chladnym teckam svetla, ktere se v mrazive noci trpytily. Vzduch mel osvezujici ucinek, a Jason ho nasaval plnymi dousky, ktere mu spalovaly hrdlo, ale vycistily hlavu. Poprve si uvedomil, ze docasnou ztratu schopnosti casoveho odhadu melo na svedomi poraneni hlavy, ktere utrpel, kdyz lod havarovala — prsty si na hlave nahmatal lepkavou bouli. Mel zrejme otres mozku — to by vysvetlovalo, ze se pak nemohl hybat nebo logicky uvazovat. Chladny vzduch mu znecitlivel oblicej — radeji si opet pretahl kuzi pres hlavu.
V duchu si rikal, co se asi stalo Mikahovi pote, co ho mistni netvor prastil kyjem. Clovek, kteremu se podarilo prezit havarii lode, si tak neprijemny a necekany konec nezaslouzil. Jason k tomu podvyzivenemu fanatikovi necitil zadnou zvlastni naklonnost, ale vdecil mu za svuj zivot. Mikah ho po ztroskotani lode zachranil jen proto, aby sam zahynul rukou vraha.
Uminil si, ze vraha zabije, jakmile na to bude mit fyzicky, a soucasne ho temer ohromilo, s jakou samozrejmosti ho napadla myslenka na krveziznivou odplatu. Dlouhy pobyt na planete Pyrrus v nem zrejme potlacil prirozeny odpor k zabijeni, tedy krome zabiti v sebeobrane, a soude podle toho mala, co z tohoto sveta dosud videl, mu pyrransky vycvik zcela urcite prijde vhod. Trhlinou v kozenem prehozu uvidel, ze obloha jiz zesvetlala, a odstrcil prehoz, aby se pokochal pohledem na usvit.
Vedle neho lezel Mikah Samon, zpod prikryvky ze surove kuze mu vycnivala jen hlava. Vlasy mel rozcuchane a specene tmavou krvi, ale dychal.
„Toho zlikvidovat je tezsi, nez jsem si myslel,” zabrucel, kdyz se toporne zvedal a oprel o loket, aby si prohledl svet, na ktery ho zanesla jeho vlastni sabotazni akce na kosmicke lodi. Krajina poustniho charakteru byla drsna, poseta kopecky tel jako po bitve na konci sveta. Nekolik postav se klative zvedalo a pridrzovalo si kuzi kolem sebe — a v te rozlehle pustine ze skripajiciho pisku to byly take jedine znamky zivota. Na jedne strane branily hrebeny dun ve vyhledu na more — slysel jen tupe narazy vln na pobrezi. Pudu vymrazila dobela jinovatka, a z mraziveho vetru mu slzely oci. Na vrcholku duny se najednou objevila povedoma postava tezkoodence, ktery provadel jakysi obrad s cimsi, co vypadalo jako kus provazu — kratce se ozvalo kovove zacinkani. Mikah zastenal a pohnul se.
„Jak ti je?” zeptal se Jason. „Mas ty nejparadnejsi krvave oci, i jake jsem kdy videl.”
„Kde to jsme?”
„No tak toto je chytra a originalni otazka — nepovazoval jsem te za cloveka, ktery se diva na historicke kosmicke opery v televizi. Nemam poneti, kde jsme — ale jestli chces, mohu ti strucne vylicit, jak jsme se sem dostali.”
„Pamatuji si, ze jsme plavali ke brehu, pak se ze tmy vynorilo neco zlovestneho, neco jako dabel z pekel. Bojovali jsme…”
„A ten te prastil do hlavy — jeden bleskovy uder, a to bylo tak asi vsechno, pokud se bojovani tyce. Toho tveho dabla jsem si docela dobre prohledl, i kdyz jsem nebyl v lepsi kondici nez ty. Je to chlap navleceny do fantastickeho kostymu — jako by ho vystrihli z nocni mury narkomana — a zda se, ze te tlupe otrhanych taborniku dela nacelnika. Jinak o tom, co se stalo, toho moc nevim — az na to, ze mi ukradl boty a ze je chci zpatky, i kdybych ho mel kvuli nim zabit.”
„Neprahni po hmotnych statcich,” zanotoval vazne Mikah. „A nehovor o tom, ze kvuli materialnimu zisku pripravi lidskou bytost o zivot. Jsi ztelesnene zlo, Jasone, a… Kde mam boty? — A kde saty?!”
To prekvapujici zjisteni ucinil, kdyz ze sebe odhodil kozenou prikryvku. „U Beliala!” zahrmel. „U Asmodea, Abadona, Apolyona i Belzebuba!”
„Bajecne,” uznal Jason s obdivem. „Prokazujes z demonologie dobre znalosti. Jenom je vyjmenovavas — nebo je volas na pomoc?”
„Zmlkni, ty rouhaci! Byl jsem okraden!” Rychle se vztycil a vitr hvizdajici kolem jeho temer naheho tela mu ihned zbarvil pokozku na namodraly odstin. „Pujdu a vyhledam toho zloducha, ktery takovy mrzky cin spachal, a donutim ho, aby mi vratil, co mi nalezi.”
Otocil se a chtel odejit, ale Jason natahl ruku a uchopil ho zapasnickym chvatem za kotnik, zkroutil a strhl k zemi. Dunivy pad Mikaha omracil, a Jason opet prikryl jeho vyzablou postavu surovou kuzi.
„Jsme si kvit,” prohlasil. „Tys mi zachranil zivot vcera v noci, ja jsem ti zachranil zivot ted. Vzdy? mas hole ruce a jsi zranen zatimco tamhleten chlapec z hor je pochodujici zbrojnice, a kazdy, jehoz osobnosti vyhovuje nosit na sobe takovou strasnost, te nutne bez mrknuti oka zamorduje. Jen se uklidni a snaz vyhnout maleru. Z teto patalie vychodisko existuje — z kazde patalie existuje nejake, kdyz ho hledas, a ja ho najdu. Prave ted se vydam na prochazku, zahajim pruzkum. Souhlas?”
Jedinou odpovedi mu bylo zastenani — Mikah opet omdlel, z poranene lebky mu prosakovala cerstva
