Treti planeta smrti

Temuchin se na Pyrrany jen kratce, netecne zahledel, pak opet stocil zrak pred sebe. Jako sachovy mistr, ktery vidi mat dvanact tahu dopredu a vzdava se, aniz hru dohraje, Jasonovy argumenty si domyslel a nemel zajem si je vyslechnout.

„Zkontroluj popruhy na bombach!“ naridil. „Neses za ne odpovednost.“

Ze sveho vyhodneho postaveni vedle nacelnika mohl Jason videt, jak dobre funguje organizace barbarske armady, a zacal si uvedomovat, ze Temuchin je primo vojensky genius. Ackoliv nemel v zadnem smeru vzdelani a zadnou kvalifikovanou pomoc, zakladni principy vojenskeho manevrovani a vedeni valky ve velkem promyslel perfektne. Jeho kapitani byli vic nez pouzi vudcove nezavislych jednotek. Fungovali jako stab, prijimali zpravy a vydavali rozkazy z vlastni iniciativy. Oddily ovladal jednoduchy system signalu na trubku a pohyby pazi, a ty tisice muzu predstavovalo operativni a nebezpecnou zbran.

A take velice silnou. Kdyz se vsechny oddily spojily, Temuchin je sestavil do kilometr siroke rady. Vyrazili v cele fronte soucasne a jeli bez zastavky. Postup, ktery zacal pred svitanim, pokracoval az do casneho odpoledne bez preruseni, a? uz byly duvody jakekoliv. Odpocatym a nakrmenym moropum se nepretrzita jizda nelibila, ale zvladli ji, kdyz je pobidly ostruhy. Vresteli na protest, ale sli dal. Nekonecne natrasani zrejme nevadilo nomadum, kteri v sedle stravili temer cely zivot, ale Jason, pres svou nedavnou zkusenost z vypravy do nizin citil brzy otlaky. Nebylo poznat, jak ta jizda pusobi na Pyrrany.

Eskadry provedly pruzkum pro stab — za pozdniho odpoledne mela invazni armada co na praci. Zabiti nomadi, nejdriv jeden jezdec, jehoz krev se smisila s krvi zabiteho moropa, potom rodina, ktera mela tu smulu, ze armade zkrizila cestu. Escungy a slozene camachy dosud doutnaly, obklopene hruznym sikem z mrtvych tel. Muzi, zeny a deti, dokonce i moropove a stada, byli brutalne zabijeni. Temuchin vedl totalni valku, a kudy prosel, nic nezustalo nazivu. Ve svem mysleni byl desive pragmaticky. Valka se vede proto, aby se vyhrala. Vsechno, co vede k vitezstvi, ma smysl. Ma smysl ujet za jediny den vzdalenost, ktera bezne trva tri dny, kdyz to znamena prekvapit nepritele. Ma smysl zabit kazdeho na potkani, aby nemohl vyvolat poplach, zrovna tak jako ma smysl znicit vsechen jeho majetek, aby tve vojaky nezatezovala korist.

Platnost Temuchinovy taktiky se potvrdila, kdyz tesne pred setmenim valici se armada prepadla rozlehlou vesnici klanu Lasicek na upati hor.

Kdyz se na vrcholu hrebene objevili jezdci, ve vesnici vyhlasili poplach, ale na unik bylo prilis pozde. Kridla rady se stocila a setkala za taborem, ale nekolik jezdcu na moropech prece jen proklouzlo. Je to nedbalost, rekl si Jason v duchu a prekvapilo ho, ze si Temuchin nepocinal lip.

Nasledovalo zabijeni. Nejdrive zaplava sipu, ktere se zatlacily a zdecimovaly obrance, pak utok na kopi za plneho trysku. Jason se drzel zpatky, ne ze zbabelosti, ale proste proto, ze krveprolevani nenavidel. Pyrrane se k utoku pridali. Diky stalemu cviku strileli jiz z kratkeho luku velice dobre, i kdyz ne s takovou kadenci jako nomadi, ale osvedcili prekvapivou taktiku. Jestli meli nejake vycitky svedomi, ze zabijeji kmen nomadu, nedali je najevo. Uderili jako blesk, prorazili obranu a obrance udupali. Jejich rychlost a hmotnost ucinily sve. Byli beranidla, podrezavali a zabijeli, a aniz zpomalili, jeli dal. Jason se k nim nemohl pridat. Zustal se dvema rozmrzelymi vojaky, vyclenenymi ke strezeni bomb se strelnym prachem, a hral na struny sve loutny a skladal novy zpev, v nemz popisoval tuhle velkou udalost. Byla uz tma, kdyz skoncilo drancovani, a Jason se pomalu vydal do zpustoseneho taboriste. Dohonil ho jezdec, ktery ho hledal.

„Temuchin te chce videt. Pojd se mnou!“ naridil. Jason byl prilis unaven a vycerpan, nez aby stroze neco odsekl.

Razili si cestu dobytym taboristem a jejich moropove opatrne prekracovali roztrousene mrtvoly. Jason upiral zrak primo pred sebe, ale nemohl si zacpat nos pred odpornym jatecnim zapachem. Kupodivu, camachu nebylo moc poskozeno nebo spaleno a Temuchin svolal dustojnickou poradu do nejvetsiho z nich. Bezpochyby patril byvalemu vudci klanu, ktery ted lezel mrtvy a nepovsimnuty u vzdalene strany stanu. Sesli se vsichni dustojnici — ale Kerk zde nebyl — kdyz Jason vstoupil.

„Zacneme,“ oznamil Temuchin a drepl si se zkrizenyma nohama na kozesinovou prikryvku. Ostatni cekali, az se posadi, pak ucinili totez. „Tohle je muj plan. Co jsme udelali dnes, to byl jen zacatek. Na vychod odtud je velke taboriste Lasicek, a zitra se vydame na pochod, abychom je napadli. Chci, aby si vasi muzi mysleli, ze do jejich tabora pujdeme, a chci, aby ti, co nas pozoruji z kopcu, si mysleli totez. Nekolika jsme totiz dovolili utect, aby pozorovali nase pohyby.“

To mam za to, co jsem si myslel o jeho mizerne strategii, rekl si Jason. Mel jsem uvazovat lip. Temuchin ma toto tazeni promysleno snad do posledniho sipu.

„Dnes maji vasi muzi za sebou narocnou jizdu a bojovali dobre. Dnes vecer ti, co nemaji hlidku, budou pit achadh, ktery tady najdeme, a jist a vstanou hodne pozde. Vezmeme si neposkozene camachy a zbytek znicime. Zitrek bude kratky, brzy se utaborime. Postavime camachy, rozdelame spoustu ohnu a budeme je udrzovat, zatimco pruzkumne hlidky zajedou az k upati, aby se pozorovatele nedostali prilis blizko.“

„A to vsechno je uskok,“ zasklebil se do dlani Ahankk. „My nakonec na vychod nezautocime?!“

„Mas pravdu.“ Nacelnik vsechny plne zaujal, dustojnici se naklaneli dopredu, aby jim neuniklo ani slovo. „Jakmile se setmi, vyrazime na zapad, a po celodenni a celonocni jizde dojedeme do Slatiny, udoli, ktere vede do srdce uzemi Lasicek. Napadneme pevnosti bombami se strelnym prachem a zmocnime se jich, drive nez dorazi jejich posily.“

„Spatne se tam bojuje,“ zabrucel jeden z dustojniku a ohmataval si stare zraneni. „Neni tam nic, zac by stalo bojovat.“

„Ne, tam ne, ty hlavo skopova,“ rekl Temuchin tak chladne a hnevive, ze se dustojnik prikrcil, „to teda ne. Ale je to brana do jejich zeme. Ve Slatine muze par stovek vojaku zadrzet celou armadu, ale jakmile se pres ni dostaneme, jsou ztraceni. Znicime jejich kmeny jeden po druhem, a klan Lasicek zustane jen vzpominkou, o niz budou pet zongleri. Ted vydejte rozkazy a jdete spat. Zitra vecer nas ceka dlouha jizda a utok.“

Kdyz jeden po druhem odesli, Temuchin uchopil Jasona za pazi. „Ty bomby se strelnym prachem,“ rekl. „Vybuchnou vzdy, kdyz maji?“

„Samozrejme,“ odpovedel Jason s vetsim presvedcenim, nez ve skutecnosti citil. „Mas me slovo.“

Nebyly to bomby, co ho trapilo — uz to zaridil, aby spolehlive vybuchly — ale vyhlidka na dalsi jizdu bez zastavky, dokonce delsi, nez byla ta prvni. Nomadi to zvladnou, o tom nepochyboval, a Pyrrane rovnez. Ale zvladne to on?

Noc neprijemne mrazila, kdyz vylezl z tepleho camachu. Jeho dech se srazel na stribrnou mlhu na pozadi hvezd. Na planinach vladlo ticho, prerusovane obcasnym chrapanim moropa nebo opilymi vykriky vojaku.

Ano, jizdu zvladne. Asi se bude muset privazat k sedlu a nacpat leky, ale zvladne ji. Nejvic ho trapila otazka, v jake bude forme, az jizda skonci. Na to nechtel ani pomyslet.

13

„Jeste chvilku vydrz. Slatina uz je v dohledu!“ vykrikl Kerk.

Jason prikyvl, pak si uvedomil, ze pohupuje hlavou v rytmu poklusu moropa a ze se neda poznat, kdyz prikyvne. Pokusil se odpovedet, ale rozkaslal se — v krku ho drazdil prach zvireny uhanejicimi moropy. Radeji se pustil hrusky sedla, aby zamaval, ale hned se ji zase krecovite chytil. Pokracovali v jizde.

To nebyla cesta, ale hruza. Zacala brzy po setmeni tim, ze rota jezdu za rotou se vytratila k zapadu. Po nekolika prvnich hodinach se u Jasona prolinala unava a bolest do mlhaveho fantasticna, ktere s tmou a nekonecnymi radami jezdcu brzy pripominalo spise sen nez skutecnost. Primo hruzny sen. Cvalali bez ustani az do usvitu, kdy Temuchin povolil kratkou zastavku, aby nakrmili a napojili moropy. Tato zastavka mozna pomohla zviratum, ale Jasona temer dorazila.