Z moropa nesesedl, ale spadl, a kdyz se pokusil vstat, nohy ho zradily. Kerk ho zvedl a chodil s nim v kruhu, zatimco dalsi Pyrran hlidal obe jejich zvirata. Konecne se Jasonovi vratil do nohou cit a s nim silna bolest. Stehna mel nasakla krvi na mistech, kde mu sedlo rozedrelo kuzi. Uz driv si dal lehkou injekci proti bolesti a stimulant — pak zacala jizda znovu. Jedno vedel a nijak ho to netesilo, ze totiz musi leky setrit. Az jizda skonci, zacne skutecna bitva, a pak bude potrebovat veskery duvtip a silu. Nejucinnejsi leky si musi nechat az na tu dobu.
Na druhou stranu mohl byt na sebe pysny. Behem te silene jizdy prisli o nejednoho jezdce a moropa, a on, clovek z jine planety, ktery uvidel moropa poprve teprve pred nekolika mesici, stale jede dal. Jen tak tak. Nekteri moropove klopytli a padli. Jini jezdci zrejme usnuli nebo omdleli, sklouzli ze sedel a padici zvirata je uslapala.
Pokud Slatina byla uz pred nimi, nastal cas zuzitkovat leky, kterymi se zasobil. Primhouril oci proti pozdne odpolednimu slunci a v sede beli hor spatril temny vyrez. Slatina. Udoli, ktere chteli dobyt a ktere je povede k jistemu vitezstvi. Prave ted byly leky dulezitejsi nez tucet vitezstvi. Topornymi prsty naridil mediku a pritiskl k zadni casti ruky.
Kdyz leky odplavily opar unavy a otupily bolest, Jason si nahle uvedomil, ze se Temuchin zblaznil.
„Dava rozkaz k utoku!“ krikl na Kerka, kdyz ze vsech stran zaznely signalni trubky. „Po cele te jizde…“
„Jiste,“ rekl Kerk. „To je jen spravne.“
Spravne. Vyhravaji se tak valky a zabijeji lide. Nejaky rozzureny morope zaricel bolesti, kdyz ho nemilosrdne bodly ostruhy, vzepjal se a shodil sveho jezdce pod nohy ostatnich moropu. Nebyla to ojedinela smrt. Nicmene se utok prosadil.
Armada se prehnala pres planiny a do usti udoli. Elitni lucistnici sesedli a vyskrabali se na steny Slatiny, aby strelbou podporili utok padiciho sevreneho utvaru. Velitele zmizeli v udoli se svymi vojaky v patach. Oblak prachu zastrel vjezd do udoli. Pyrrane se hnali vpred do utoku s ostatnimi, zatimco Jason se obratil a zamiril k Temuchinove standarte, jak mu doporucili. Osobni straz ho uvedla.
Temuchin prijal zpravu od jezdce, pak se otocil k Jasonovi. „Prines ty sve bomby!“ porucil.
„Proc?“ zeptal se Jason, pak rychle mluvil dal, kdyz se v ocich nacelnika zablesklo. „Co chces, abych s nimi udelal? Poruc, velky Temuchine, a ja poslechnu. Jen mi prosim naznac, nac me potrebujes.“
Hnev zmizel tak rychle, jak prisel. „Bitva ma stejny prubeh jako vsechny ostatni,“ prohlasil. „Prekvapili jsme je, maji zde jenom normalni posadku. Nizsich pevnustek jsme se zmocnili a ted se tlacime na ty polozene vyse. Ty maji skalnate steny a jsou zasazeny do utesu. Tam sipy nedostreli. Musime na ne zautocit pesmo, pomalu, zpoza stitu, pokud nechceme ztratit polovinu armady. Nemuzeme je vzit zteci. Drive se to tak vzdy delo. Zmocnit se pevnustek jedne po druhe a vynutit si cestu do Slatiny. Nez jsme se dostali na druhy konec, prisly posily a dalsi bitva byla zbytecna. Ale tentokrat to bude jine.“
„Mohu hadat. Myslim, ze bomba se strelnym prachem do kazdeho postaveni vyradi obrance z boje a urychli utok.“
„Spravne.“
„Tak do toho, prvni granatnici na Felicity do utoku! Budu potrebovat nekolik svych lidi, aby mi pomohli. Dokazou hazet dal a lip nez ja.“
„Rozkaz vydam.“
Nez Jason nasel nakladni zvirata a sundal prvni bombu, prisli Pyrrane — Kerk a dalsi dva, zpoceni a zapraseni z boje, v ocich ponura radost, jakou maji Pyrrane pouze behem bitvy.
„Muzes vrhnout par bomb?“ zeptal se Jason Kerka.
„Samozrejme. Jaky maji mechanismus?“
„Vylepseny. Mel jsem pocit, ze omluvy na Temuchina moc neplati, a potreboval jsem granaty, ktere pokazde vybuchnou.“ Zvedl jednu z bomb tvaru hrnce a ukazal na latkovy knot. „Strelny prach tam skutecne je, ale hlavne kvuli kouri a smradu. Ten knot je jen atrapa. Budes ho muset zapalit. Kvuli tomu jsem udelal hrnce ze suche travy, ale to je jen pro efekt. Nech ten knot trochu doutnat, pak ho rychle vytrhni. V kazdem tom hrnci je mikrogranat, knot je pripevnen k pojistce. Kdyz ho vytrhnes, mas tri vteriny na to, abys bombu hodil a zalehl.“
Vytahl z tasky kresaci kamen a ocilku, sehnul se nad hrnec ze suche travy a zacal pilne kresat. Kdyz trava zacala doutnat a pak zhasla, podival se koutkem oka, zda ho nekdo nepozoruje, pak rychle pouzil zapalovac, ktery mel schovany v dlani. Jazycek plamene olizl a zapalil troud.
„Tady to mas,“ podal doutnajici hrnec Kerkovi. „Myslim, ze by sis to mel vzit, protoze hodis granatem dal nez ja.“
„Dal a mnohem presneji.“
„Jo, to taky. Ja a ostatni ti poneseme bomby a budeme te hlidat, kdyby na nas nekdo zautocil. Tak jdem.“
Zanechali moropy na miste a do Slatiny se vydali pesky. Utocici jednotky dosud stoupaly vzhuru, proto se prodirali podel steny udoli, aby do nich nikdo nevrazel. Jak postupovali, narazili na prvni znamky bitvy — ranene vojaky, kteri se odplazili z trasy, po niz utocila armada. Tu a tam lezeli mrtvi moropove a jejich mrtvoly pripominaly balvany potrisnene krvi. Nyni se Slatina zuzila a steny se staly prikrejsi. Zjistili, ze se dostali na kozi stezku, pridrzovali se skaly, aby nespadli. Tak dospeli k prvni pevnustce, primitivni, ale velmi funkcni stene z nakupenych balvanu na uzkem vycnelku. Jason se vyskrabal na balvany a nakoukl dovnitr. Potreboval si udelat predstavu, jak jsou pevnustky postaveny, aby je mohl odstrelit. Obranci, podsaditi muzi v zaprasenych kozesinach a s lebkou lasicky nad celem, lezeli tam, kde padli. Tela meli poseta sipy, palce jim chybely. Ze zeme jiz vylezli hrobarici s tvrdymi krunyri a pustili se do prace.
„Jestli jsou vsechny pevnustky jako tahle, nebudeme mit zadne problemy,“ prohlasil Jason, kdyz sklouzl dolu a pripojil se k ostatnim. „Ty balvany jsou jenom na sebe nakupeny, ani stopa po malte. Jeden granat, kdyz uz nezlikviduje vsechny uvnitr, vyrazi do steny dostatecne velkou diru, aby ji Temuchinovi hosi mohli prolezt.“
„Jsi optimista,“ rekl Kerk a znovu vyrazil jako prvni. „Tohle jsou jenom predsunuta stanoviste. Hlavni obranna linie je urcite teprve pred nami.“
„No, je to lepsi nez byt pesimista. Snazim se namluvit sam sobe, ze tuhle barbarskou valku preziju a ze se zase nekdy zahreju.“
Dale uz nemohli jit po stene udoli — sesli dolu a prodirali se mezi vojaky. Steny se stavaly prikrejsi, Slatina uzsi, a Jason si uvedomil, jak bude obtizne ji dobyt, kdyz narazi na dobrou obranu. Moropy uz driv poslali vojaci zpet a z jezdcu se stali pesaci. Nad Jasonovou hlavou uderil do skaly sip.
„Jsme v prvni linii,“ ohlasil Jason. „Jdete dal, ja se zatim porozhlednu.“ Vytahl se po sikme strane jednoho z mohutnych balvanu, ktere zaplnovaly roklinu, a s prilbou srazenou do cela pomalu zvedl hlavu nad jeho vrcholek. Okamzite zadrncel sip a Jason rychle sklonil hlavu — dival se pouze sterbinou mezi prilbou a vrcholkem balvanu.
Postup se zastavil v miste, kde dve pevnustky, na kazde strane Slatiny jedna, mohly pokryt cele udoli strelbou sipu. Obranci strileli z pruzoru mezi kameny a odvetna strelba nemela na ne prakticky zadny vliv. Temuchinovi vojaci utrpeli ztraty, kdyz chteli obranu zteci primo. Pod nevalnou ochranou svych stitu postupovali priskoky od balvanu k balvanu jen velice zvolna vpred. A umirali.
„Je to asi ctyricet metru,“ odhadl Jason a sklouzl zpet na zem. „Myslis, ze tak daleko dohodis?“
Kerk potezkal v dlani podomacku vyrobenou bombu a odhadoval, kolik vazi. „Klidne,“ rekl. „Nejdriv se podivam, jak je to daleko.“ Vytahl se na misto, ktere prave Jason opustil, presvedcil se jedinym pohledem a zase se spustil na zem.
„Ta pevnustka je vetsi nez ostatni. Chce to aspon dve bomby. Zapalim tuhle, podam ti ten hrnec, potom poodstoupim a bombu hodim. Ty zatim zapalis druhou — nesahej na ni — a podas mi ji, az hodim prvni. Je to jasne?“
„Naprosto. Jde se na to.“
Jason vysmekl z bomb popruh, v ruce si nechal jednu bombu. Vojaci stojici pobliz (vsichni uz slyseli o pokusech se strelnym prachem) ho napjate sledovali. Kerk zapalil falesnou roznetku, rozfoukal ji, aby dymala, pak vystoupil ze skalniho ukrytu. Jason spesne zapalil bombu, kterou mel v ruce, a stal pripraven ji predat.
S poburujicim klidem odtahl Kerk pazi, kdyz sip zabzucel tesne kolem neho a dalsi se roztristil o jeho naprsni krunyr. Pak spustil ruku s bombou, navlhcil si prst a zvedl ho, aby zjistil smer vetru. Jason preslapl z nohy na nohu a za?al zuby, aby na Kerka nevykrikl to nutkave
Jeste priletelo nekolik sipu, nez byl Kerk spokojen se smerem vetru a naprahl znovu ruku. Jason si povsiml, ze palcem a ukazovackem vyskubl doutnajici roznetku, drive nez jedinym stahem svalu bombu hodil. Jeho klasicky hod granatem, s naprazenou rukou a shora, poslal bombu vysokym obloukem k pevnustce. Jason se natahl a vstrcil do Kerkovy naprazene ruky druhou bombu, ktera vyletla za tou prvni tak brzy, ze obe byly ve vzduchu
