by se rozpadla, ale museli bychom nekoho podplatit. Kdybychom se pokusili otevrit doly, objevili by se dalsi vudcove a utoky by se obnovily. Ne, my musime udelat neco lepsiho. Jestli to pujde, rad bych prevzal jeho organizaci a vyuzil ji v nas prospech. A nemas tak uplne pravdu, Kerku. Vsechny nesjednotil, jen nejsilnejsi klany. Je tu par mensich, o ktere se nestara, protoze ho neohrozuji. Na severu je vsak spousta horskych kmenu hrdych na svou nezavislost. Vetsina z nich je z klanu Lasicek. Bojuji mezi sebou, ale proti jakekoliv hrozbe zvenci budou postupovat spolecne. Tou hrozbou je Temuchin — a v tom je nase velka sance prevzit vliv.“
,Jak?“ zeptal se Rhes.
„Tim, ze budeme lepsi nez on. Ze se ozdobime slavou a ze ho v horskem tazeni predcime. A ze zaridime, aby se dopustil nekolika chyb. Kdyz to spravne navlekneme, mohli bychom se vratit z tazeni s Kerkem vcele rady, nebo na urovni Temuchina. Tohle je drsna spolecnost a kazdemu je jedno, cim jsi byl loni, ale hledi na ta, cos pro ne udelal nedavno. Plati zde prisna spolecenska hierarchie a my zaridime, aby Kerk stanul na jejim vrcholu. Totiz my vsichni krome Rhese.“
,Proc ja ne?“ divil se Rhes.
„Ty zajistis druhou cast planu. Nikdy jsme nevenovali prilis pozornosti nizinam pod utesy, protoze tam nejsou zadna loziska tezkych kovu. Maji tam vsak zrejme pokrocile zemedelstvi. Temuchin vymyslel, jak se tam dostat, a spustil dolu najezdniky na vypravu, kterou bych nechtel podnikat podruhe, s cilem ukrast strelny prach. Jsem presvedcen, ze ho chce pouzit proti horskym kmenum, aby je porazil. Na horske prusmyky se tezko utoci. Pomohl jsem Temuchinovi prinest ten strelny prach — a zaroven jsem mel oci stale otevrene. Krome strelneho prachu jsem videl pusky s kresacim zamkem, delo, vojenske uniformy a pytle mouky. To je presvedcivy dukaz.“
„Dukaz ceho?“ pronesl Kerk podrazdene. Mel radeji primocarou logiku.
„Copak to neni jasne? Je to dukaz, ze je tam pekne rozvinuta kultura. Chemie, hospodarstvi, ustredni vlada, dane, kovarstvi, slevacstvi, tkalcovstvi, barvirstvi…“
„Jak tohle vsechnu vis?“ podivila se Meta.
„Povim ti to dnes vecer, draha, az budeme sami. Ted by to vypadala, ze se chvastam. Ale vim, ze usuzuji spravne. Tam dole v nizinach se rozviji stredni stav, a ja se vsadim, ze nejrychleji se rozvinou bankeri a obchodnici. Rhes se tam uchyti. Jako zemedelec ma pro to nejlepsi predpoklady. Kouknete na tohle, je to klic k jeho uspechu.“
Vytahl z vacku kovovy kotoucek a vyhodil ho do vzduchu, pak ho podal Rhesovi.
„Co je to?“ zeptal se Rhes.
„Penize. Mince nizsi hodnoty. Vzal jsem ji jednomu mrtvemu vojakovi. Toto je osa, na niz se toci obchodni svet, nebo mazadlo te osy, nebo neco podobneho v duchu tohoto primeru. Udelame si jeji rozbor a vyrazime celou serii, ktera bude nejen tak dobra, ale jeste lepsi nez original. Vezmes si je, aby ses uchytil, zaridis si obchod a pripravis se na dalsi krok.“
Rhes pohledl na minci s nechuti. „A ted se mam zucastnit toho velkohubeho kvizu jako vsichni ostatni a zeptat se te, jaky bude dalsi krok, ze?“
„Spravne. Mysli ti to. Kdyz mluvi Jason, kazdy nasloucha.“
„Moc ti to mluvi,“ podotkla Meta rezervovane.
,Souhlasim, ale je to ma jedina nectnost. V dalsim kroku tady sjednotime kmeny a pod vedenim Kerka zajistime, aby dobre Rhese prijali, az se priplavi na sever se zbozim. Tento kontinent je sice rozdelen utesem, ktery beznemu styku mezi nomady a lidmi z nizin zabranuje, ale nevymluvite mi, ze se nekde na severu nenajde misto, kdo by bylo mozne pristat s lodi nebo malymi cluny. Nepotrebujeme vic nez kousek brehu. Styk po mori se v minulosti nemohl odehravat, protoze je podminen vyspelou technikou na vyrobu lodi ze zeleza. Moznosti jsou i kocabky vyztuzene kuzi a kostmi, ale pochybuji, ze nomadi nekdy uvazovali o cestovani po vode. Obyvatele nizin urcite lode maji, ale zde neni nic, co by je lakalo k pruzkumu. Spise naopak. Ale my tohle vsechno zmenime. Poti Kerkovym vedenim kmeny mirumilovne privitaji obchodniky z jihu. Rozvine se obchod a zacne nova era. Za par opotrebovanych kozesin budou nomadi ochotne prijimat plody civilizace a navnadi se. Mozna ze je nalakame na tabak, chlast nebo sklenene koralky. Musi existovat neco, co maji radi a co jim niziny mohou poskytnout. A to bude nas klin. Nejdriv pristani se zbozim na brehu, pak nekolik stanu jako ochrana pred snehem. Pak trvale sidliste. Potom obchodni stredisko a trh — primo nad mistem, kde bude nas dul. Dalsi krok uz je logicky.“
Mnoho se diskutovalo, ale pouze o podrobnostech. Nikdo nezpochybnoval Jasonuv plan, ve skutecnosti ho spise schvalovali. Vypadal proste, realne a daval roli vsem, kdo radi riskovali. Teda az na Metu. Ta uz mela po krk ohnu z trusu a podradne manualni prace, ktera mohla trvat do konce jejiho zivota. Ale byla prilis dobrou Pyrrankou, nez aby si stezovala, a nic nerikala.
Bylo velice pozde, kdyz schuze skoncila, Grif uz dlouho spal. Atomove topidlo vypnuli a zamkli uz driv, ale teplo zustalo. Jason se zavrtal do kozesinoveho spaciho pytle a vycerpane vzdychl. Meta se prekulila a polozila mu bradu na hrud.
„Co se stane, az zvitezime?“ zeptala se.
„Nevim,“ rekl unavene a prohrabl ji kratce strizene vlasy. „Dosud jsem o tom nepremyslel. Nejdriv musime vyhrat.“
„Ja jsem premyslela. Melo by to pro nas znamenat konec boju, myslim navzdy. Pokud tady zustaneme a postavime nove mesto. Co budes delat pak?“
„Dosud jsem na to nemyslel,“ rekl zastrenym hlasem, pritiskl ji k sobe a vychutnaval jeji blizkost.
„Myslim, ze bych byla rada, kdyby ty vecne boje skoncily. Myslim, ze se v zivote da delat spousta jinych veci. Vsiml sis, ze tady se vsechny zeny o sve deli staraji, misto aby je dali do jesli a uz je nikdy nevidely, tak jako na Pyrru? Myslim, ze by se mi to libilo.“
Jason odtrhl ruku od jejich vlasu jako od rozzhaveneho kovu a oci se mu rozsirily. Odnekud zdaleka zaslechl svatebni zvony, zvuk, pred nimz nejednou v zivote uprchl a ktery v nem vyvolaval reflex k uteku.
„No,“ rekl tonem, o nemz doufal, ze zni rozvazne, „neco takoveho je snad prijemne pro barbary, ale urcite to neni osud, ktery by mel potkat inteligentni civilizovanou divku.“ Cekal napjate na odpoved, pak podle jejiho oddechovani zjistil, ze usnula. Tim se to skoncilo, alespon prozatim.
Pak uchopil jeji pevne, teple telo do sve naruce a rikal si, pred cim vlastne prcha, a za techto uvah ho leky a vycerpani uspaly.
Rano zahajili nove tazeni. Podle Temuchinovych rozkazu vyrazili za svitani, od severu foukal mrazivy, do kosti pronikajici vitr.
Jason jel vedle Kerka a za nimi ve dvojstupu ctyriadevadesat pyrranskych bojovniku. Otocil se v sedle, aby se na ne podival. Zeny s nimi jet nemohly a osm muzu odeslo do nizin s Rhesem, zbytek strazil lod. To znamenalo, ze celkem devadesat sest z nich musi splnit poslani — ziskat kontrolu nad barbarskou armadou a touto oblasti planety. Napohled se to zdalo nemozne, ale v chovani nepatrne pyrranske ozbrojene sily se to neodrazelo. Byli vazni a pripraveni vrhnout se na vse, co se jim priplete do cesty. Jasonovi dodalo velky pocit bezpeci, kdyz je videl jet za sebou.
Jakmile opustili taboriste, uvideli dalsi zastupy muzu jedoucich rovnobezne s nimi vlnici se stepi. Vsechny kmeny taborici podel reky predem informovali poslove, ze dnes maji vyrazit. Bojovnici se shromazdovali. Prijizdeli ze vsech stran, mirili k trase pochodu, az posleze vyplnili prostor az k obzoru. Projevoval se zretelny smysl pro organizaci, ruzne klany se radily za svymi veliteli a vytvarely eskadry. V dalce zahledl Jason cerne standarty Temuchinovy osobni straze a upozornil na ne Kerka.
„Temuchin dal nalozit na dva moropy nase bomby se strelnym prachem a chce, abych jet s nim a na vsechno dohledl. Nezminil se vyslovne o vsech Pyrranech, ale pripojime se k nemu vsichni, a? uz se mu to libi nebo ne. On me potrebuje kvuli strelnemu prachu — a ja pojedu se svym kmenem. To je padny argument, ktery — jsem si jist — nemuze vyvratit.“
„Tak si ho vyzkousime,“ rekl Kerk a pobidl sve zvire do cvalu. Pyrrane si razili cestu cvalajici hordou k vudci.
Priblizovali se k nemu zprava, az se dostali na uroven jeho muzu, pak zpomalili, aby jeli stejnym tempem. Jason vyrazil do cela, pripraven pouzit svych nikdy neselhavajicich argumentu, ale zjistil, ze nejsou zapotrebi.
