vrati.
„Je to, jak jsem si myslel,“ prikyvl Temuchin, kdyz se pruzkumnici vratili a podali zprav. „Je to dobra stavba a slouzi jen k boji. Z druhe strany ma jeste jedny dvere, stejneho rozmeru. Kdyz pockame az do soumraku, zmocnime se ji docela snadno. Ale ja nechci cekat. Umis vypalit z te pusky?“ zeptal se Jasona.
Ten vahave prikyvl, dovtipil se, co ma Temuchin na mysli dokonce jeste nez uvidel ty dva muze vracejici se s jednim z mrtvych vojaku. Kazdy v Temuchinove tlupe bojoval, dokonce i odbornici na strelny prach hrajici na loutnu. Jason se snazil neco vymyslet, jak se z te kase dostat, ale nic nevymyslel a prihlasil se dobrovolne drive, nez to dostal rozkazem. Temuchinovi na forme nezalezelo, potreboval mit branu otevrenou a na to se nejlip hodil Jason.
Uniformu mrtveho vojaka z nizin se mu podarilo upravit tak, ze nebylo videt diry po sipech a vetsinu skvrn od krve. Pak vetrel blato do zbyvajicich skvrn. Zacal padat jemny des?, ktery mu mohl v situaci prospet. Zatimco si oblekal uniformu, ucil se od dustojnika, ktery znal mistni rec, vyslovovat do omrzeni jednoduchou vetu „Otevrte — rychle!“, dokud nemel pocit, ze ji vyslovuje spravne. Nic sloziteho. Kdyby chteli mluvit o necem dalsim, nez ho pusti dovnitr, je z neho mrtvola uz ted.
„Rozumis, co mas udelat?“ zeptal se Temuchin.
„Je to docela jednoduche. Prijdu k brane od reky, zatimco vy budete cekat na okraji lesa proti proudu reky. Reknu jim, aby otevreli. Otevrou. Vejdu a udelam vsechno pro to, aby dvere zustaly otevrene, dokud tam nedorazite.“
„Pospisime si.“
„To vim, ale budu tam naprosto sam.“ Jason rekl jednomu z vojaku, aby podrzel prilbu nad panvickou muskety, a odfoukl mozna zvlhly strelny prach. Chtel, aby ten jediny vystrel, co mel, vysel. Nasypal na panvicku cerstvy prach, pak ji obalil kouskem kuze. Ukazal na pusku.
„Vystrelim jenom jednou, protoze nebudu mit cas znovu nabit. A o tom erarnim meciku nemam valne mineni. Kdyz ti to teda nebude moc vadit, vypujcil bych si svuj pyrransky nuz.“
Temuchin jen prikyvl a podal mu ho. Jason odhodil mec a zasunul nuz na jeho misto v opasku. Prilba cpela potem, ale padala mu do cela, coz se hodilo. Chtel mit co nejvice zakrytou tvar.
„Tak uz bez!“ rozkazal Temuchin, rozcileny zdrzenim pri maskovani prevleku. Jason se chladne usmal, otocil a zamiril do lesa.
Nez usel padesat metru, byl promaceny az do pasu hustym, promoklym porostem. Tohle ho vsak trapilo ze vseho nejmin. Kdyz se prodiral mokrym lesem, divil se, jak se mohlo stat, ze se zapletl do tohoto nejnovejsiho silenstvi. Kvuli strelnemu prachu. Hlasite a bez ustani klel, pak se uprene zadival na opevnenou stavbu, nyni stezi viditelnou skrz des?. Dalsich dvacet metru bude stacit. Az je usel, opustil ukryt mezi stromy a zamiril primo ke brehu reky. Na spechajici vodu plnou bahna dopadal des? a vytvarel na ni nekonecnou radu spojujicich se kruhu. Potlacil nerozumnou touhu presvedcit se o stavu strelneho prachu v pusce. Tak jen do toho! Sklonil hlavu a prodiral se ke stavbe, ted uz viditelne i pres des?.
Jestli ho nekdo ze strazni veze pozoroval, nedal to najevo. S patravym pohledem zpod okraje prilby a se zbrani pritisknutou k hrudi se dostal tak blizko, ze rozeznal drobici se maltu mezi hrube otesanymi kameny a tezke zavory na celnich dverich. Sel ke zdi, kdyz se jeden z vojaku vyklonil z veze a zavolal na neho neco nesrozumitelneho. Jason mu zamaval, ale nezastavil se. Kdyz ten muz zavolal znovu, Jason mu pokynul rukou a vykrikl: „Otevri!“ Jen doufal, ze pouzil spravny prizvuk a ze snaha o drsny ton zakryla jakoukoliv nepresnost. Pak se ocitl u zdi a mimo dohled muzu na vezi, kteri na neho porad volali. Dvere, pevne a nehybne, mel ted primo pred sebou. Nic se nedelo, a to jen zvysovalo napeti. Pak se ozval skrabavy zvuk a Jason uvidel, ze se z uzkeho okna napravo od dveri vysunula hlaven pusky.
„Otevrte — rychle!“ zvolal a zabusil do dveri. „Otevrte!“ Pritiskl se ke dverim, aby na neho nemohla puska zamirit, a zabusil znovu pazbou muskety.
Z pevnustky se ozvaly zvuky, hlasy a sourani, ale jeste hlasiteji slysel Jason tep vlastniho srdce, duniciho jako buben v nekonecnych pauzach mezi udery. Nemel by uteci? Obe strany by ho zastrelily, kdyby se o to pokusil. Ale tady zustat nemuze, zde je v pasti. Kdyz zvedl musketu, aby znovu zabusil na dvere, zaslechl chresteni retezu a skripavy zvuk, ktery daval tusit, ze se zelezna zavora odsouva. Natahl kohoutek kresadla a uvolnil kus kuze, ktera jej kryla. V okamziku, kdy se dvere zacaly otevirat, vrazil do nich vsi silou ramenem a rozrazil je dokoran.
Vtrhl dovnitr, ale nestavil se, ritil se kratkou klenutou chodbou na nekryty ctvercovy dvur. Jen koutkem oka zahledl, ze muz, ktery mu oteviral, se skacel pod narazem dveri k zemi. Nemel cas postrehnout vic, protoze zjistil, ze pred nim je smrt.
Tvrde a rychle uder a neprestavej — tak to delaji nomadi a maji pravdu. Jeden vojak s mecem v ruce stal stranou a pred Jasonem rada dalsich se zdvizenymi puskami, pripraveni vystrelit. Avsak nedostali se k tomu, protoze Jason vykrikl a vpadl mezi ne. Nez do nich vrazil, stiskl spous? a potesilo ho, kdyz musketa dute treskla a jeden z muzu se chytil za prsa a padl. To bylo posledni, nac si Jason jasne pamatoval. Kdyz se vrhal mezi ne, krouzil puskou, hlaven pazba.
Nastal velky zmatek. Po prvnim narazu hodil pusku na jednoho vojaka, dalsiho, ktery vytahl nuz a divoce jim maval, kopnul. Nekdo na neho padl, mrtvy nebo zraneny, a Jason pouzival jeho telo jako ochranny stit, kdyz se ohanel nozem.
Ucitil ostrou bolest v noze, pak v boku a na pazi a v hlave uslysel zvonivy zvuk. Zakrouzil nozem a zjistil, ze pada. Dopadl tvrde na zem, stejne jako muz v bezvedomi na neho. Nad nim se objevil dustojnik, oci mu planuly vztekem, kdyz bodl mecem. Jason odrazil mec temer opovrzlive nozem, pak se vymrstil a vnoril cepel muzi nad trislo. Vytryskla krev, dustojnik zajecel a upadl, a Jason musel odstrcit telo stranou, aby mel vyhled. A kdyz to ucinil, kratky boj uz byl rozhodnut.
Prvni z Temuchinovych vojaku se vrhl stremhlav skrz dvere. Urcite se k nim prihnal plnou rychlosti a sklouzl ze sedla, kdyz se zvire otocilo. Jason si uvedomil, ze je to sam Temuchin, kdyz ten barbar s rudou hrivou zarval a machl mecem, aby srazil dva utocici vojaky. Pak vse skoncilo, zbyvalo jen uklidit.
Jakmile bezprostredni nebezpeci pominulo, Jason se potacive zvedl a oprel o zed. Zvoneni v hlave ustoupilo monotonnimu bzuceni, a kdyz si sundal prilbu, zjistil, ze je z boku poradne promacknuta. Jeste ze se to nestalo jeho hlave. Prsty se dotkl bolaveho mista na lebce, pak si je peclive prohledl. Zadna krev. Ale dost ji bylo na boku a noze, z niz odkapavala. Melka rezna rana v boku, pod polopancirem, silne krvacela, i kdyz to bylo zraneni povrchni, stejne jako riznuti na pazi. Rana na noze krvacela malo, ale byla z tech dvou zraneni vaznejsi — mec pronikl az do stehennich svalu. Bolelo to, ale jit mohl, nehodlal se dat zlikvidovat za to, ze je nezadouci, jako ten vojak na farme. V taskach sedla mel par sterilnich jelenicovych obvazu, ale nez se k nim dostane, krev bude muset tect.
Od chvile, kdy se Temuchin vynoril u vchodu, nebylo o vysledku boje nejmensich pochyb. Vojaci v posadce dosud nikdy necelili nepriteli, srovnatelnemu s barbary, kteri je nyni prepadli. Muskety spise prekazely, nez pomahaly, protoze luky strilely rychleji a presneji. Nekteri vojaci utekli, jini zustali a bojovali, ale vysledek byl stejny. Byli pobiti. Vykriky slably a vzdalovaly se, kdyz ti, kdo prezili, hledali spasu v budove.
Krev se misila s destem na promocenem dvore a na vsech stranach lezela tela. Jeden nomad padl u vchodu, kde ho zastavila kulka, a byl zrejme jediny, ktereho najezdnici ztratili. Jason zahledl jakysi pohyb — vojak, ktery se skryval ve strazni vezi, zvedal tam hlavu. Neco ostre zadrncelo a vojakovi se do oka zaboril sip.
Uz nebylo slyset zadne stenani ani prosby o slitovani: pevnost byla dobyta. Nomadi tise chodili mezi mrtvolami a sklaneli se, aby vykonali ritual amputace. Temuchin prisel od jednoho ze vchodu, mec od krve, a ukazal na tela nahazena bez ladu a skladu u brany.
,Tri z nich patri zonglerovi,“ rekl. „Ostatni palce jsou moje.“ Pak se otocil k Jasonovi. „Je tady spousta mistnosti a mnoho veci. Najdi ten strelny prach.“
Jason vstal mnohem rychleji, nez chtel, a uvedomil si, ze dosud drzi zakrvaceny nuz. Otrel ho o odev nejblizsi mrtvoly a podal ho Temuchinovi, ten si ho beze slova vzal, pak se otocil a vratil do budovy. Jason sel za nim a snazil se nekulhat.
Ahankk s jednim dustojnikem strezili skladiste s nizkym stropem. Nomadi okradali mrtvoly a drancovali pevnost, ale sem nesmeli. Jason se protahl kolem a postavil do vchodu. Staly tam kose s olovenymi kulkami, koule do del velikosti pesti, dalsi muskety a mece a spousta objemnych sudu pevne uzavrenych drevenymi cepy.
„Tyhle na to vypadaji,“ ukazal Jason na sudy, pak zvedl ruku, aby zadrzel Temuchina, chystajiciho se vejit. „Nechod tam. Vidis ta seda zrnka na zemi u otevreneho soudku? Je to asi strelny prach, mohl by se vznitit, kdybys na nej slapl. Dovol, abych ho odmetl, nez sem nekdo vejde.“
Kdyz se sehnul, projela mu bokem a nohou prudka bolest, kterou jen s namahou prekonal. Kouskem hadru si odmetl pres mistnost cesticku. Otevreny sud opravdu obsahoval strelny prach. Jason nasypal zrnka zpatky do
