Treti planeta smrti

se, sehni trochu hrbet, nez nas vsechny pobijou!“

Kerk nic z toho neudelal. Zastavil se, tvaril se stejne vztekle jako Temuchin a poklepaval prsty jilec mece stejne zlovestne. Temuchin se hnal dopredu jako lavina a Jason musel ustoupit, aby ho ti dva mezi sebou nerozdrtili. Kdyz se Temuchin zastavil, prsty na nohou se dotykal Kerkovych — malem se dotykali ocima.

Byli si v mnohem podobni. Nacelnik byl vetsi, ale Pyrranova podsaditost se ani omylem nemohla povazovat za tlous?ku. Oba vypadali impozantne, nebol Kerk poslechl Jasonovy radiem zaslane instrukce. Jeho naprsni krunyr se skvel pestrobarevnym obrazem orla, na prilbe mel lebku orla.

„Jsem Kerk, vudce Pyrranu,“ prohlasil, vytahl a zase zasunul mec s drazdicim, drasavym zvukem.

„Jsem Temuchin, nacelnik kmenu. Poklon se mi!“

„Pyrrane se nikomu neklani.“

Temuchin vydal hrdelni zvuk jako rozzurena selma a zacal tasit mec. Jason odolal pokuseni zavrit oci a utect. Z toho by mohla byt krvava vrazda.

Kerk vedel, co dela. Neprisel sem, aby Temuchina sesadil — alespon ne hned ted — a po svem meci nesahl. Misto toho rychle svihl rukou, jak to jen Pyrrane dokazou, a uchopil zapesti Temuchinovy ruky s mecem.

„Neprichazim s tebou bojovat,“ rekl klidne. „Prichazim jako rovny k rovnemu, abych se postavil na tvou stranu v tvem sporu. Pohovorme si.“

Hlas se mu nezachvel — ale Temuchin nevytahl mec ani o pid. Nacelnik mel obrovskou silu, ale Kerk stal pevne jako skala. Nepohnul se a nebylo na nem videt, ze by se nejak namahal, zato Temuchinovi vyvstaly na cele zily. Tichy zapas trval deset patnact vterin, pak Temuchin zrudl, svaly mu ztuhly v zelezo.

Kdyz uz se zdalo, ze lidske svaly ani slachy to nevydrzi, Kerk se usmal To mirne zvednuti koutku ust postrehli jen Temuchin a Jason. Pak pomalu a klidne stlacoval nacelnikovi pazi, az jeho mec uvizl opet v zavesu.

„Neprisel jsem s tebou bojovat,“ opakoval Kerk stezi slysitelnym hlasem. „Bojovat mohou mladici My jsme vsak vudcove a ti hovori.“

Uvolnil sevreni tak nahle, ze se Temuchin zapotacel, kdyz jeho napjate svaly uz nemely cemu vzdorovat. Ted se musel rozhodnout, a v jeho nitru souperil inteligentni tvor s impulzivnim barbarem.

Dlouhe vteriny trvala tato ticha nerozhodnost, pak se Temuchin zacal smat, ale jeho smich se brzy zmenil na chechot z plneho hrdla. Zvratil rychle hlavu dozadu a vysmival se celemu vesmiru, pak vymrstil pazi a prastil Kerka do ramena silou, ktera by moropa omracila a mensiho cloveka zabila. Kerk se jen mirne prohnul a usmev opetoval.

„Takoveho jako ty bych si mozna oblibil,“ rval Temuchin. „Pokud te driv nezabiju. Pojd do meho camachu.“ Otocil se a Kerk sel s nim. Minuli Jasona, aniz si ho vsimli. Jason obratil oci v sloup, s?astny, ze obloha nespadla, ani ze se ze slunce nestala nova, pak se vydal za nimi.

„Zustan tady!“ porucil Temuchin, kdyz dosli ke camachu, a probodl Jasona zurivym pohledem, jako by jen on mel vinu za to, co se stalo. Pak pokynul strazim, aby zaujali sva mista a sel za Kerkem dovnitr. Jason nic nenamital. Radeji bude cekat na vetru, jakkoli mrazivem, nez aby byl svedkem konfrontace ve stanu. Kdyby Kerk Temuchina zabil, jak by odtud uprchli? Unava a bolest se zacaly znovu ozyvat a Jason se ve vetru zachvel — rikal si, zda riskovat a pouzit medikit. Odpovedel si, ze ne, a tak se, chvel dal a cekal.

Zvnitrku hlasite zaznivaly zlobne hlasy a Jason se schoulil a cekal, az skonci. Nic se nestalo. Opet se zachvel a rekl si, ze sedet je pohodlnejsi, a sedl si na zem, ktera studila. Hlasy ve stanu znovu zesilily — pak nastalo zlovestne ticho. Jason si vsiml, ze i strazci si vymenuji soustredene pohledy.

Ozval se ostry trhavy zvuk, strazci vyskocili, otocili se a pozvedli kopi. Kerk otevrel vchod do stanu prudkym trhnutim za chlopen, ale zapomnel, ze ji musi napred rozsnerovat. Silne kozene reminky praskly, nebo se vytrhly z masivnich drzaku a tycovy zelezny nosnik se ohnul do ostreho uhlu. Kerk si zrejme niceho z toho nevsiml. Prosel kolem strazcu a za chuze kyvl na Jasona — ten jen kratce pohledl ke vchodu do stanu na Temuchinuv oblicej plny vzteku a pochopil. Otocil se a pospichal za Kerkem.

„Co se stalo?“ zeptal se.

„Nic. Jen jsme si povidali a o?ukavali se, ale nikdo z nas nechtel ustoupit. Neodpovidal na me otazky a ja jsem se neobtezoval odpovidat na jeho. Je to nerozhodne — prozatim.“

Jason pocitil neklid. „Meli jste pockat, az se vratim. Proc jste sem tak vtrhli?“ Vedel, jakou uslysi odpoved, drive nez se zeptal, a uslysel.

„A proc ne? Pyrrany nebavi sedet na hore a delat vezenske dozorce. Prisli jsme se presvedcit na vlastni oci. Cestou jsme si to parkrat rozdali a moralka se zlepsila.“

„O tom nepochybuji,“ rekl Jason uznale a pral si, aby uz zase lezel ve svem camachu.

12

Vratili se z mist bohatych vlhkem
Vratili se obtezkani palci
Vypraveli o slavnem zabijeni
V zemich lezicich pod utesy.

Kolem camachu hvizdal vitr a obcas vehnal hrstku drobnych snehovych vlocek otvorem pro odvadeni koure, ale uvnitr bylo teplo a utulno. Atomova kaminka davala dost tepla, ktere zdolavalo pruvan a netesnosti. Silny napoj, ktery Kerk prinesl, svedcil Jasonovu zaludku mnohem lepe nez ten hnusny achadh. Rhes pridal karton balicku s jidlem a Meta je otvirala. Ostatni Pyrrane odpocivali ve svych camachach, rozlozenych v sousedstvi, nebo stali nenapadne na strazi pobliz vchodu. V tomto vzacnem okamziku, kdy se nachazeli v srdci barbarskeho tabora, je nikdo nesledoval, ani nenapadal.

„Ty nenazrance,“ rekla Meta, kdyz Jason sahl po kouricim, vonavem balicku s jidlem, „uz jsi jeden snedl.“

„Ten prvni byl pro me. Tenhle je pro moje dobite telo a za ztratu krve.“ Zatimco zvykal teple a s?avnate sousto, ukazal na Kerkovu prilbu. „Vidim, ze ses stylove pridal ke klanu orla, ale kde jsi sehnal tolik lebek? Ty na domorodce udelaly dojem. Nevedel jsem, ze je na cele planete tolik orlu.“

„Asi neni,“ uznal Kerk a prejizdel prstem po hakovitem zobaku a lebce bez oci. „Podarilo se nam zastrelit tohohle a udelat matrici. Vsechny ostatni jsou odlitky z plastu. A ted nam povez, co mas za lubem. Tahle detska maskarada je sice prijemna, ale chceme s ni uz skoncovat a zacit s dolovanim.“

„Strpeni,“ rekl Jason. „Dolovani bude muset chvilku pockat, ale rucim za to, ze cestu k nemu bude zdobit nejedna bitva. Dovol mi doplnit neco z toho, co jsem zjistil od doby, kdy jsem s tebou mluvil naposled.

Temuchin ma za sebou vetsinu kmenu z planin, prinejmensim vsechny ty rozhodujici. Je zatracene inteligentni a jako vudce chytry. Intuitivne zvladl taktiku podle vojenskych ucebnic. I to zasadni, ze musi muzstvo stale udrzovat v cinnosti. Po vyhnani geologicke expedice vyzvidal mezi klany a zjistil, ze jeden nebo dva ziji spolu v nepratelstvi. Ty zlikvidoval a korist rozdelil. Tak to od te doby dela. Bud jsi s nim, nebo proti nemu, a nikdo neni neutral. To vse navzdory prirozene nomadske tendenci sdruzovat se a zase rozchazet a jit vlastni cestou. Tech nekolik vudcu, kteri se pokusili z noveho rezimu vymanit, stihla tak kruta smrt, ze to na vsechny ostatni velice zapusobilo.“

Kerk zavrtel hlavou. „Jestlize tady vsechny lidi sjednotil, pak nic nezmuzeme.“

„Co takhle ho zabit,“ navrhla Meta.

„Vidi, co par tydnu mezi barbary dokaze udelat s divkou,“ podotkl Jason. „Priznam se, ze me to laka. Aliance