Treti planeta smrti

kosti.“

„Takhle jsem to nemyslela,“ rekla Meta zlostne.

„Vim, ze ne, ale co nadelame.“ Vytahl mediku a otocil ciselnikem. „Neco proti bolesti do nohy, abych na ni mohl slapat, a peknou davku stimulantu. Tim drogovanim si zkracuju zivot o cele roky, a doufam, ze to nekdo oceni.“

Kdyz vstal, Meta ho popadla za pazi. „Ne, nesmis,“ prohlasila.

Zvolil citovy postup, vzal jeji oblicej do rukou a polibil ji. Grif odfrkl a otocil se k ohni. Meta svesila ruce.

„Jasone,“ rekla vahave. „To se mi nelibi. Nemuzu ti v nicem pomoct.“

„Muzes mi pomoct v mnohem, ale ne prave ted. Jeste chvili vydrz. Jdu ukazat Temuchinovi, jak ma udelat svuj velky tresk, a pak se vratime na lod. Reknu mu, ze mu privedu kmen Pyrranu, a to taky udelam. A jeste moc dalsiho. Udalosti se riti, plany se kuji, a pro Felicity brzy vzejde novy den.“

Leky mohly za to, ze se dostal do povznesene nalady a ze veril kazdemu slovu, ktere rikal. Meta, ktera stravila uz dlouhy cas nad ohnem z trusu v tomto chladnem pribytku, jeho nadseni nesdilela. Nerekla vsak ani slovo. Nejdriv povinnost — to je lekce, kterou se uci kazdy Pyrran uz v jeslich.

Temuchin cekal, nebyla na nem znat unava minulych dni, a ukazal na sudy se strelnym prachem na podlaze camachu.

„Predved, jak vybuchne!“ porucil.

„Ne tady a ne najednou, ledaze planujes masovou sebevrazdu. Potrebuju nejakou nadobu, ne velkou, ktera by se dala neprodysne uzavrit.“

„Vsechno, co potrebujes, dam sem prinest.“

Nacelnik zrejme chtel, aby pokusy s vybusninou byly utajeny, coz Jasonovi vyhovovalo. Camach byl teply a pomerne pohodlny, s jidlem a pitim pri ruce. Klesl do kozesin a hryzal peceni z kozi kyty, dokud neprinesli, co potreboval, pak si otrel ruce o kuzi a dal se do prace.

Sesla se spousta hlinenych hrncu, a Jason si vybral ten nejmensi, o neco vetsi nez salek. Potom vytahl zatku z jednoho sudu a opatrne nasypal trochu strelneho prachu na pruh kuze. Zrnka mela ruznou velikost, ale Jason pochyboval, ze by to mohlo ovlivnit rychlost horeni. Tento prach prece v musketach fungoval. Naberackou z tuhe kuze naplnil hrnek az do poloviny. Granulky prekryl prilehajicim kouskem kuze a upechoval kulatym koncem opotrebovane stehenni kosti. Temuchin stal za nim a pozorne sledoval cely postup. Jason vysvetloval.

„Zrnka musi byt tesne u sebe, aby rovnomerne horela a tim nejlip bouchala. Tak mi to rikali ti z kmene, co se v tom vyznaji. Pro me je to tak nove jako pro tebe. Pak se ta kuze nacpe dovnitr, aby drzela strelny prach pohromade a chranila proti vlhkosti.“ Jason si predem pripravil smes smeti z camachu a rozdrobeneho trusu ve vode a vzniklou pastu, podobnou hline, nyni vecpal do hrnku jako tesneni. Uplacal je do hladka a ukazal.

„Rika se, ze strelny prach musi byt zcela odizolovan, aby vybuchl. Pripadnymi otvory by ohen pronikl a prach proste shorel.“

„Jak se k ni ted dostane ohen?“ zeptal se Temuchin a v soustredeni z usili sledovat ten neobvykly vyklad se zamracil. Na nevzdelance, ktery neumi pocitat a nema zadne technicke znalosti, si vedl docela dobre. Jason uchopil jednu ze silnych zeleznych jehel, pouzivanych k siti celt na camachy.

„Spravna otazka. Zatka uz dost uschla, takze muzu do ni udelat diru az k prachu. Pak druhym koncem jehly zasunu do te diry kousek latky. Tu jsem ziskal od jednoho z tvych muzu a ten zase ze zad jednoho obyvatele niziny. Napustil jsem ji olejem, aby dobre horela.“ Potezkal granat vyrobeny z hrnku v ruce. „Myslim, ze se muzeme do toho dat.“

Temuchin vysel razne ze stanu a Jason s bombou v jedne ruce a blikajici olejovou lampou v druhe v primerene vzdalenosti za nim. Pred nacelnikovym camachem vojaci vyklidili velky prostor, ale drzeli se v uctive vzdalenosti. Rychle se rozneslo, ze se bude dit neco neobvykleho a nebezpecneho a lide se sbihali ze vsech stran. Tisnili se v prostoru mezi sousednimi camachy. Jason polozil bombu opatrne na zem a zvysil hlas.

„Kdyz to bude fungovat, silne to bouchne. Nekteri z vas vedi, co mam na mysli. Takze — jde se na to.“

Sehnul se, prilozil lampu k roznetce a drzel ji tam, dokud latka nezacala doutnat a nevzplala. Horela pomalu, a Jason mohl chvili zustat, aby mel jistotu, ze vse probiha dobre. Teprve potom se otocil a zvolna odesel do camachu k Temuchinovi.

Ani Jasonova duvera zrozena drogami neprezila neuspech. Roznetka sice horela, kourila, jiskrila, ale pak zrejme zhasla. Jason se prinutil cekat, navzdory netrpelivemu bruceni a obcasnym hnevivym vykrikum. Nijak nestal o to, aby mu bomba vybuchla do obliceje, kdyz se k ni skloni. Teprve az Temuchin sahl vymluvne po meci, vykrocil, doufaje, ze vypada klidneji, nez ve skutecnosti byl, aby si prohledl ohorely otvor roznetky. Kyvl moudre hlavou, pak se vratil ke camachu.

„Roznetka zhasla driv, nez prohorela ke strelnemu prachu. Musim udelat vetsi otvor, nebo lepsi roznetku — a prave jsem si vzpomnel na dalsi sloku Zpevu o bombe, ktera o tom hovori. Ted ji tak udelam. A? se nikdo nepriblizuje, dokud se nevratim.“ Drive, nez nekdo neco namitl, zmizel v camachu.

Nejlepsi roznetky obsahuji strelny prach, aby mohly horet i bez pristupu vzduchu. Takovou roznetku potreboval protahnout zatkou ze sucheho blata. Prachu tady bylo dost — ale do ceho ho zabali? Nejlepsi by byl papir, ale momentalne zadny nema. Nebo ne? Ujistil se, ze vchod je dobre zavren a ze je ve stane sam. Pak sahl ku dnu tasky u pasu a vytahl medikit. Vzal si ho, i kdyz to byla riskantni, protoze netusil, jak dlouho toto predstaveni potrva, a nechtel omdlit driv nez skonci.

Trvalo jen vterinu, nez stiskl, vysmekl a otevrel zasobni komoru. Nad ampulemi byl slozeny kontrolni list, dostatecne velky pro jeho potrebu. Medikit zase schoval.

Vyrobit roznetku bylo dost snadne, i kdyz musel temer kazde zrnko prachu vpravit do papiru zvlas?, aby mel jistotu, ze se nesmichaji a neshori prilis rychle. Kdyz skoncil, vetrel do papiru olej a saze z lampy, aby zamaskovval jeho belost. „To by melo stacit,“ broukl, vzal roznetku a jehlu a sel ji predvest.

Bylo to horsi, nez ocekaval. Nomadi se mu otevrene posmivali a ramusili a Temuchin byl bledy vztekem. Bomba dosud nevinne spocivala tam kde ji zanechal. Predstiraje, ze ty sproste poznamky neslysi, Jason se naklonil nad bombu a udelal do hlinene zatky novy otvor. Nechtel riskovat, ze se doutnajici zbytek latky vmackne do strelneho prachu. Byla to nebezpecna zalezitost a pot na jeho cele nijak nesouvisel s mrazivym rannim vzduchem.

„Tohle uz bude fungovat.“ rekl, kdyz prilozil plamen.

Papir cadil, a kdyz se do vzduchu vznesly jiskry, zapraskal. Jason vrhl kratky, ustraseny pohled na plamen plazici se po naolejovane roznetce, pak se otocil a uchylil do bezpeci.

Tentokrat se vysledek dostavil. Bomba vybuchla za znacneho ramusu a strepy z nadoby se rozletly vsemi smery, proderavely nekolik camachu a zranily nekolik divaku. Jason se nachazel tak blizko, ze ho vybuch srazil na zem.

Temuchin stal dosud nehnute u vchodu camachu, ale ted se tvaril radostneji. Nekolik vykriku bolesti zranenych zaniklo v projevech nadseni a s?astnem poklepavani na ramena. Jason se rozechvele posadil, mel pocit, ze je po nem, ale zjistil, ze nema nic zlomeno, co uz nemel driv.

„Muzes je udelat vetsi?“ zeptal se Temuchin a v ocich se mu zablesklo radosti z ocekavaneho niceni.

„Mohou mit nejruznejsi velikost, a odpovedel bych ti presneji, kdybys mi rekl, na co je hodlas pouzit.“

Drive nez mohl Temuchin odpovedet, jeho pozornost upoutal rozruch na druhe strane prostranstvi. Cestu si klestila skupina jezdcu na moropech a prihlizejicim se to nelibilo. Zaznivaly hnevive hlasy a nejmene jeden preruseny vykrik.

„Kdo sem leze bez dovoleni?“ vzrusil se Temuchin a sahl po meci, jeho osobni strazci vytahli sve zbrane a postavili se kolem neho. Prvni rada divaku uskocila stranou, aby se vyhnula poslapani, a jeden morope s jezdcem projel.

„Co udelalo ten kraval?“ zeptal se jezdec hlasem zvyklym poroucet jako Temuchin.

Hlas, ktery Jason duverne znal.

Byl to Kerk.

Temuchin vykrocil vpred s chladnym vztekem, obklopen svymi muzi, kdyz Kerk sestoupil a spolu s nim Rhes a dalsi Pyrrane. Schylovalo se k opravdu hezke bitce.

„Pockejte!“ vykrikl Jason a rozbehl se, aby se postavil mezi obe skupiny, chystajici se spolu utkat. „To jsou Pyrrane!“ vykrikl. „Muj kmen. Bojovnici, kteri se prisli pripojit k Temuchinovi.“ Koutkem ust sykl na Kerka: „Uklidni