Katerina se na nej podivala a v ocich se ji zableskla vdecnost.
„Mluv pravdu,“ pokracoval Tuan, „a pak ji muzes karat. Ale jestlize ji prisuzujes to, co neudelala“ — pomalu zavrtel hlavou — “nemohu te nechat mluvit.“
Rod potlacil nutkani plivnout mu do tvare. Misto toho se znovu obratil ke Katerine, ktera uz zase sedela vzprima, a obdaril ji pohrdavym pohledem. „Nezapomen,“ rekl, „ze kralovna, ktera nedokaze ovladat sama sebe, je slaba kralovna.“
Znovu zbledla a Tuan se na nej oboril: „Davej si pozor na jazyk!“
Roda se zmocnil vztek, ktery v nem rostl vic a vic, jak tam stal — az se v nem nahle neco zlomilo a vztek odplul pryc, zanechavaje po sobe ledovy klid a neotresitelnou jistotu, jistotu, co ted musi udelat a proc… a jake dusledky to pro nej bude mit.
Katerina uvidela, ze Rod po Tuanove vystraze zavahal, a zacala se znovu usmivat, povysene a prezirave. „Mas jeste co rict, rabe?“ zeptala se a vysunula bradu.
„Ano,“ procedil Rod mezi zuby. „Co je to za kralovnu, kdyz zradi svuj vlastni lid?“ Naprahl se a vytal ji policek.
Katerina zajecela a zhroutila se do kresla a Tuan se vymrstil, mire pesti na Roduv oblicej. Rod se pred ranou shybl, pritahl Tuana k sobe a zavolal: „Fessi!“
Tuanova pest se mu zaborila do bricha a skoro mu vyrazila dech, ale Rod ho nepustil. Koutkem oka videl, jak ostatni generalove vstavaji.
Ale Fess byl rychlejsi.
Rod se pokusil zapomenout, jaky hodny a slusny mladik ten Tuan je, a vrazil mu koleno do rozkroku. Pak ho odhodil, a zatimco se Tuan svijel bolesti na zemi, vysvihl se do sedla.
Fess se vzepjal a skocil pres hlavy pribihajicich gardistu. Sotva se jeho kopyta dotkla zeme, dal se do rychleho cvalu. Rod uslysel, jak Katerina krici Tuanovo jmeno, a divoce se zasklebil.
Nahle se jeho skleb zmenil v tichy vykrik a v rameni mu explodovala bolest. Kdyz se otocil, uvidel, ze mu z nej trci sip. A, pres poranene rameno, v kruhu gardistu obklopujicich trun, se Katerina sklanela nad Tuanem, ktery klecel, stale se kroute bolesti, a v rukou sviral kusi.
Kdyz zavladlo sero, vratil se sirokym obloukem pres les na vrsek, ktery vevodil poli, cvalaje dobrou mili rekou, aby zahladil stopy. Kdyz se Fess priblizil k okraji porostu, Rod sklouzl ze sedla. Unavene se posadil pod velkym stromem, zady opren o jeho kmen, ukryt houstnoucim soumrakem ocim slidicim dole.
Dival se na ohne planouci na poli a poslouchal vzdaleny zvuk veseli na oslavu vitezstvi.
Povzdechl si a soustredil svou pozornost na akutnejsi problemy, tedy na sve poranene rameno. Rozepnul si kabatec a jemne si ranu osahal, krive pri tom tvar bolesti navzdory anestetiku, ktere aplikoval jeste za jizdy. Hlavice sipu projela mezi klicni kosti a ramennim kloubem; nejakym zazrakem pri tom minula jak obe kosti, tak tepnu.
Ozvalo se tiche pufnuti podobne miniaturni razove vlne, a kdyz vzhledl, uvidel, jak se nad nim sklani Gwendylon. V ocich mela slzy. „Muj pane, muj pane! Jsi zranen tezce?“
Rod se usmal a natahl se, aby ji k sobe pritahl. Sviral ji v naruci dlouho.
„Tak tedy ne,“ rekla, kdyz se nakonec odtahla, „vidim, ze nejsi zranen tak tezce, jak jsem se obavala.“
„Ach, devce, devce!“ Rod se oprel a znovu ji objal. „Citil jsem se tak osamely.“
„Prisla bych za tebou driv, pane,“ rekla omluvne, „ale musela jsem cekat, az se zastavis.
„Ted to rameno.“ Jeji hlas znel nahle vecne, skoro stroze. „Bude to trochu bolet, pane.“
Rod zatal zuby a nechal ji, aby mu z ramene strhla krvi prilepenou halenu. „Obvazy jsou v sedlovem vaku,“ zasycel, kdyz skoncila.
Sklonila se nad Fessovym vakem, vytahla z nej malou kovovou krabicku a zamracila se. „Co znaci tady ten cerveny kriz, muj pane?“
„To je jen symbol,“ zasipal Rod. „Znamena, ze je to, hm, lekarnicka.“
Znovu k nemu poklekla, velice nezne.
Rod se zamracil, ocekavaje trochu s obavami, co bude delat.
Vtom jim znovu projela bolest a on citil, ze se hlavice sipu v jeho tele pohybuje, pomalu se vysouva z rany ven, a — jak se zdalo — svym vlastnim pricinenim. Pres zavoj bolesti si uvedomil, ze tahle carodejnice byla odpovedi na modlitby vsech chirurgu.
Hlavice sipu se vynorila z rany, pak vzletla do vzduchu a roztristila se o kamen. „Takto,“ zasycela Gwen, „nalozim se vsemi, kdoz by ti chteli ublizit, muj pane.“
Rod si uvedomil, s jakou silou tu ma co do cineni, a otrasl se.
Divka se natahla pro obvazy.
„Ne, ne!“ Rod ji zdravou rukou zadrzel. „Nejprve ten prasek ze stribrneho pytliku. Zastavi krvaceni.“
„Radeji bych pouzila obklad z bylin,“ rekla pochybovacne. „Ale udelam, co si prejes, muj pane.“
Rod se zachvel, jak se sulfoamidy dotkly ziveho masa. Pak bolest pominula a divka mu rameno obvazala.
„Zda se, ze memu ramenu je souzeno, abys ho porad obvazovala,“ zamumlal Rod.
„Ano, muj pane. Mel bys na nej byt opatrnejsi.“
Nedaleko nekdo zakaslal, jako by na sebe chtel diskretne upozornit.
Rod vzhledl a uvidel postavu blizici se stinem. Usmal se. „Neni to nas Atrofovany Ajax sam?“
Gwendylon mu nezne pritiskla prst na rty.
Rod kratce prikyvl, podrazden sam sebou; prst se oddalil.
Pozvedl se na sve zdrave ruce. „Jen pojd a pripoj se k vecirku, Brome. Ale pozor; ovoce vitezstvi dnes vecer chutna kysele.“
Brom dosel k nim, s rukama slozenyma za zady a hlavou sklonenou, a posadil se ke korenum stromu.
Rod se zamracil. V trpaslikove chovani bylo neco bazliveho a skoro kradmeho. „A co zere tebe?“ zavrcel.
Brom si povzdechl a posadil se s rukama na kolenou. „Dnes jsi mi zpusobil poradne boleni hlavy, Rode Gallowglassi.“
Rod se ponekud krive usmal. „Mne to pripadalo spis jako zaludecni problem. Rekl bych, ze jsi nebyl prilis potesen smerem, jakym se veci vyvijely.“
„O ne, byl jsem jim nesmirne potesen! A pritom“ — Brom si oprel bradu do dlani a znovu se zatvaril bazlive — „priznam se, zes me zpocatku docela rozcilil.“
„Nerikej!“
„Ano, ale to bylo predtim, nez jsem si uvedomil, co mas v planu.“
Ano?“ Rod pozvedl jedno oboci. „Ale nemuzes prijit na to, proc jsem to udelal.“
„Ne. Zestarl jsem. Rode Gallowglassi…“
Rod si odfrkl.
„Diky.“ Brom sklonil hlavu. „Ale je to pravda; zestarl jsem a potrebuji pomoc, abych pochopil.“
„A co jsi videl?“
„O, to byla velice dojemna scena!“ usmal se Brom trochu ironicky. „Nejprve Katerina jen kricela: 'Muj milacku, ty jsi ranen! a volala pro doktory a bylinky, dokud se Tuanovi nepodarilo vstat; pak mu zacala plakat na rameni, nazyvala ho svym panem a strazcem, ochrancem jeji cti, a nebyla k utiseni, dokud ji neodprisahl, ze se s ni ozeni!“ Bromuv usmev zmekl. „Ano, bylo to velice nezne a dojemne.“
Rod unavene prikyvl a zavrel oci. „Kdy bude svatba?“
„Jakmile probehnou troji ohlasky v kostele. Katerina ji chtela okamzite, ale Tuan trval na tom, ze ne, ze je kralovna a vykvet zenstvi a musi se provdat primerene svemu stavu.“
„Slibny zacatek.“
„Ano, a bylo to cim dal slibnejsi! Nebot Tuan se pak obratil k dvanacti lordum a rekl: 'A co udelame s temito muzi? a Katerina kricela: 'Jak si prejes, muj pane, jak si prejes! Ale zarid to s nimi rychle a pojdme pryc! „
„Velice priznivy vyvoj,“ prisvedcil Rod. „A co s nimi udelal?“
„Nechal jim sundat pouta a prikazal jim, aby se odebrali na sva panstvi a dal je spravovali. Ale pozadoval od kazdeho z nich rukojmi ve veku dvanacti let nebo mene z jejich krve a rodu, ktere by dlelo na kralovnine hrade.
Rod se zamracil a prikyvl. „To by mohlo fungovat. Ziska odstrasujici prostredek a zaroven prilezitost
