domu, Fessi. Ach, a jeste prilohy: popis stroje casu a popis hlavnich 'kouzel' carodejnic — vsak vis, telekineze, levitace, telepor — “
„Ja nevim, Rode,“ pripomnel mu robotuv hlas.
„Grumpf. Nebud puntickar. Proste to posli domu.“ Prostorovy vysilac hluboko v basketbalovem mici Fessova mozku vyplivl ke hvezdam dvousekundovou depesi.
Nastalo ticho. Po chvili se Gwendylon opatrne zeptala: „Muj pane?“
Rod pozvedl jedno vicko a usmal se. „Nemela bys me tak nazyvat. Ale libi se mi to.“
Plase se usmala. „Muj pane, dokoncil jsi svou praci tady…“ Roduv oblicej potemnel. Odvratil se a uprel oci k zemi.
„Kam ted pujdes, carodeji Rode?“ zamumlal Brom.
„Ale, nechte toho!“ odsekl Rod. „Nejsem carodej,“ zavrcel pak. „Jsem agent vysoce vyvinute civilizace a jako takovy mam v zasobe spoustu triku, ktere vam pripadaji nepochopitelne, ale vsechny jsou jen chladne zelezo a tak podobne. Neznam jedine kouzlo a nemam ani nejmensi stripek carodejnicke moci.“
Znovu pozvedl oci ke hvezdam. „Nejsem carodej, ani v nejmensim; ne tak, jak si to predstavuji vasi lide. Nepatrim sem.“
Kdyz to rekl, pocitil necekanou bolest.
„Vybral jsem si ten zivot,“ zavrcel Rod. „Jiste, prijimam rozkazy, ale delam to dobrovolne.“
„To je duvod,“ pripustil Brom, „ale velice slaby. Dobrovolne nebo nedobrovolne, porad jsi neci sluzebnik.“
„Ano,“ pripustil Rod. „Ale nekdo musi obetovat svou svobodu, aby ji mohly mit jeho deti.“ Prilis presvedcive to vsak neznelo ani jemu samotnemu.
Brom si povzdechl a vstal. Podival se na Roda a oci mel velice stare a unavene.
„Jestlize jit musis, pak musis; zavazky jsou vec, o ktere zadny muz nesmlouva. Jdi zpatky ke hvezdam. Rode Gallowglassi, ale nezapomen: budes-li nekdy hledat pristav, mas ho tady.“
Otocil se a vydal se dolu svahem kopce.
Gwendylon tise sedela vedle Roda a drzela ho za ruku. „Povez mi,“ rekla po chvili, „je to jen ten jediny sen, co te tahne pryc ode mne?“
„Ano. Ano, jiste.“ Rod stiskl jeji ruku pevneji „Me ostatni sny jsi setrela ty.“
Podivala se na nej, na tvari usmev a na rasach perlicky slz. „Pak bych te mozna mohla k hvezdam doprovazet, muj pane?“
Rod ji sevrel ruku a citil, jak se mu stahuje hrdlo, „Pral bych si, aby tomu tak bylo; ale zchradla bys tam a zemrela, jako utrzena kvetina. Patris tady, kde te potrebuji. Ja patrim zase tam. Je to docela proste.“
„Ne.“ Smutne zavrtela hlavou. „Nejde o to, kdo kam patri, ale o pouta. Ale, muj dobry pane“ — oci se ji rozplynuly v slzach — “copak neni tve pouto ke mne tak silne, jako tvuj sen?“
„Podivej se,“ rekl ji upjate, „pokus se me pochopit. Clovek musi mit svuj sen. To je rozdil mezi zviretem a clovekem — sen. A muz, ktery ztrati svuj sen, se stava necim min nez muzem, a neni hoden lasky zeny. Jak bych si na tebe mohl cinit pravo, kdybych nebyl muzem?
Muz musi sam sobe dokazat svou cenu, nez je hoden zeny, a sen je dukazem. Pokud se k nemu blizi, ma na zenu pravo, protoze je ji hoden. Mohl bych tady s tebou zustat a byt velice, velice stastny. Ale v hloubi duse bych vedel, ze si te nezaslouzim. Protoze bych byl trubec, samec bez uzitku. Jak bych se mohl stat otcem deti, kdybych vedel, ze jejich matka byla svetu mnohem vic uzitecna, nez ja?“
„Pak bys to byl ty, kdo by chradl a zemrel?“ zamumlala.
Rod prikyvl.
„Ale pokud pouto ke mne samotne nestaci, pane, nevyvazi tvuj zavazek k Velkemu Tomovi a staremu vevodovi Loguirovi to, co te vaze ke hvezdam?“
Rod ztuhl.
„Zaprisahali te, abys dohlizel na jejich lidi,“ pokracovala tise. „Co se s nimi stane, kdyz ti lide ze zitrka prijdou znovu? Urcite prijdou, pokud je jejich nenavist tak hluboka, jak jsi rikal.“
Rod velice pomalu prikyvl.
„A co bude s tvym Snem potom, muj pane?“ zaseptala.
Rod sedel bez hnuti. „Fessi,“ rekl tise.
„Ano, Rode?“
„Fessi, odesli mou rezignaci.“
„Tvou co?“
„Mou rezignaci!“ odsekl Rod. „A pospes si s tim!“
„Ale, Rode, tva povinnost… cest tveho domu…“
„Ale, zmlkni! Radcove se mohou vratit, Fessi, i kdyz znicime stroje casu. Udelali to jednou, tak to muzou udelat znovu. Odesli ji!“
Fess poslusne odeslal dalsi depesi. Rod pomalu sklonil hlavu.
Muj pane?“ vydechla Gwendylon.
Rod unavene zvedl ruku. „Jsem v poradku. Udelal jsem spravnou vec, jedinou spravnou vec, ktera mne mohla ucinit stastnym. Poprve v zivote jsem udelal neco pro sebe.
A je to. Spalil jsem za sebou mosty. Ted uz me nikdo nepodporuje — dum, klan, Velky bratr, ktery na mne dohlizel…“ „Mas svuj dum tady, pane,“ zaseptala Gwendylon. „Ja vim, ja vim. Ale bude to chvili trvat, nez to prejde — a pak budu stastnejsi, nez jsem byl kdy driv. Ale ted…“
Podival se na ni a slabe se usmal. „Budu v poradku.“
„Rode,“ zamumlal Fess.
Zvedl hlavu. „Ano, Fessi?“
„Odpovedeli, Rode.“
Rod ztuhl. „Precti mi to.“
„Zprava prijata. Pozadujeme souradnice pro odeslani overujici expedice.“
Rod prikyvl a usta se mu zkrivila do horkeho usmevu. „Posli jim je. Pokracuj.“
„Doporucujeme znovuuvazeni rezignace. Navrhujeme stale prideleni na planete Gramarye jako hlidka proti dalsim nepratelskym infiltracim.“
Rod vyskocil a vytrestil oci: „Coze?“
„Chteji ucinit pozici, kterou sis vybral, oficialni, Rode,“ vysvetlil Fess.
„Co se deje, muj pane?“
„Chteji, abych tady zustal,“ odpovedel Rod mechanicky. Pak se k ni otocil a oci mu radostne zaplaly: „Chteji, abych tady zustal!“
„Zustal, muj pane?“ zeptala se opatrne, jako by se jeho nadseni polekala.
„Zustal tady!“ zarval a vyskocil na nohy, rukama objimaje celou planetu. „Tady na Gramarye! Jako agent! Gwen, ja jsem svobodny: A mam domov!“
Znovu klesl na kolena, objal ji a pritiskl si ji k sobe. „Gwen, ja te miluji!“ zvolal. „Provdej se za mne!“
„Kdykoliv a navzdy, muj pane!“ zvolala Gwendylon, primkla se k nemu a rozplakala se stestim.
Chtel si pritahnout jeji oblicej k polibku, ale ona mu v tom zabranila dlani pritisknutou na jeho rty. „Ne, muj pane. Jedine carodej smi libat carodejnici!“
„No dobre, tak jsem tedy carodej. Jsem carodej! Tak uz mne polib, ano?“
Polibila ho.
Objal ji rukama kolem krku a zasklebil se. „Hej,“ rekl, „tak je to pravda nebo ne, co se rika o vesnickych holkach?“
„Ano, muj pane.“ Sklopila oci a zacala mu rozepinat kabatec. „Ted uz se mne nikdy nezbavis.“
