Mnoho zebraku padlo pretatych v puli; ale mnohem vic jich prezilo. Svym poctem prevysovali radce ctyri na jednoho. A nakonec prolomili jejich rady.
Ozvalo se nekolik smrtelnych vykriku a s jednotnou frontou radcu byl konec.
Ve stredu kruhu Rod uvidel jedinou osamelou postavu stale horecnate pracujici na stroji — Durera. Branilo ho uz jen pet jeho druhu.
S vykrikem zklamani se Durer odvratil od sve prace a neco vytahl z mesce, ktery se mu houpal u opasku.
Laserovou pistoli.
Rod se sesmekl na stranu, aby mezi nim a radci byl trup jeho kone, i kdyz vedel, ze uz jen teplo laseroveho paprsku muze robota vyridit, a otevrel skryty panel v konove boku. Byla to posledni zachrana: nejnovejsi typ DDT laserove pistole.
Za bolestiveho jeceni zebraku vyrval pistoli ven a vypalil Fessovi pod krkem.
Jeho vystrel zasahl Durera do nohy. Skrcek zarval, chytil se za koleno a svalil se na zem.
Tom zajasal.
Zebraci vykrocili vpred. Dubove kyje se mihly vzduchem a snesly se na hlavy radcu valejicich se u jejich nohou. Ozval se neprijemny, rozbredly zvuk drcenych tel.
Velky Tom triumfalne zarval, zasmal se a zvedl odhozeny mec jednoho z radcu.
Durer se prevalil na bok a vystrelil.
Rudy paprsek svetla zasahl Toma do ramene. Obr zarval, otocil se a padl.
Durer se pomalu a bolestive zacal plazit k nemu.
Rod po nem vystrelil a minul.
Durer zavyl a skrcil se za padlym telem.
Rod vrazil Fessovi podpatky do slabin. „Rychle! Nez se vzpamatuje k dalsimu vystrelu!“
Kun vyskocil a laserovy paprsek ho zasahl do bricha — do duteho kovoveho bricha, kde nemohl natropit zadnou skodu. Ale robotovy nohy ztuhly a hlava se mu zacala bezvladne houpat — zatimco jeho telo dopadlo na zem. Rod se vymrstil ze sedla a nekolikrat se prekulil.
Kdyz se trochu vzpamatoval, videl, ze se Durer zveda na jedno koleno a miri na nej pistoli.
Vtom se na nej vrhlo Tomovo obrovske telo a plnou silou do nej narazilo.
Durer se prekulil a pistole mu vyletela z ruky.
Totez se stalo i Rodovi. Vrhl se za ni a zacal ji horecnate hledat.
Tom se nekolikrat prevalil, pak vyskocil na nohy, popadl radcovsky mec a vztycil se nad lezicim Durerem. Durer se jako uhor prosmykl mezi jeho nohama, sahl po jinem meci a tal nad sebe…
Rod skocil.
Jeho rameno zasahlo Durera do bricha, odmrstil ho stranou a vyrazil mu mec z ruky. Durer se vrhl za nim, zvedl ho a otocil se proti Rodovi. Rod sebou hodil na zem a koutkem oka uvidel, jak se mec blizi…
Tom zarval, vrazil do Roda a odstrcil ho z drahy mece.
Zarici mec dopadl, projel Tomovym ramenem a rozdrtil mu hrudni kos. Rod vykrikl a vyskocil. Jeho ruce obemkly Durerovo hrdlo a jeho koleno se oprelo o jeho lopatky. Neco prasklo.
Durer zajecel a znehybnel. Mec mu vypadl z rozevrenych prstu.
Rod jim mrstil na zem. Stale jecici, skrcek se natahl po svem meci. Rod se spustil na kolena a sekl. Malikova hrana jeho pravice zasahla Durerovu siji.
Durer zakloktal, krecovite sebou skubl a zustal lezet bez hnuti.
Rod vstal, tezce popadaje dech, a podival se na Toma. Z Tomova ramene strikala krev a jeho tvar byla zkroucena do tiche grimasy.
Rod se opet vrhl na kolena a zacal tapat v krvave kasi mezi mrtvymi tely. Konecne se mu podarilo najit laserovou pistoli a otocil se zpatky k Tomovi.
Zbyvajici zebraci byli prilis pomali; nez se k nemu dokazali dostat, Rod stiskl spoust a odrizl dalsiho put palce masa z Tomova ramene.
Tom zarval.
V pristi chvili se zebraci s kyji a nozi vrhli na Roda.
„Ne!“ zachrcel Tom hlasem, ktery byl pouhou parodii na jeho nekdejsi rvani. „Nechte ho byt, hlupaci! Copak to nevidite! Snazi se mi zastavit krvaceni!“
Ruce, ktere drzely Roda, zavahaly a pak uvolnily stisk. Potluceny Rod poklekl vedle stenajiciho muze, tvar stale zkrivenou bolesti. Pach spaleneho masa mu zvedl zaludek.
Tom s namahou pootevrel oci a pokusil se o usmev. „Myslels… to dobre… pane. O dve minuty driv… a zachranilo by me to.“
Rod si strhl plast, sbalil ho a strcil Tomovi pod hlavu. „Lez klidne a ne vysiluj se,“ zavrcel. „Mas tuhy korinek, dostanes se z toho. Zase tak moc krve jsi neztratil.“
„Ne,“ vydechl Tom, „ztratil jsem… prilis. A… telesny sok…“
Tvar se mu zkrivila bolestnou kreci. Rod se obratil k Fessovi, stiskl resetovaci knoflik a sahl do jedne z tajnych kapes pro ampuli. Pak se zase sklonil nad Tomem a pritiskl ampuli k spalenemu masu.
Anestetikum zacalo pusobit a Tom se s hlubokym povzdechem uvolnil. „Diky, pane,“ zamumlal tise. „Alespon zemru bezbolestne.“
„Takhle nemluv.“ Roduv oblicej byl jako z kamene. „Ve stozich je pro tebe jeste spousta slamy.“
„Ne, pane.“ Tom zavrtel hlavou a zavrel oci. „Muj cas uz nadesel.“
„Neumres. Zustal bych tvym dluznikem, kdybys zemrel. To bych nesnesl!“
„Certa staryho zalezi na tom, co chces nebo nechces!“ odfrkl si Tom a na chvili jako by znovu ozil. „Nejsem ted ve stavu, abych narizoval nebo se prel, panacku. Ten, ktery me ted k sobe vola, je mnohem mocnejsi nez my, a jednoho dne bude poroucet i tobe.“
Jeho hlava sklesla zpatky na provizorni polstar a jeho usta zalapala po dechu.
Rod tise klecel vedle nej.
Tomova zdrava ruka se posunula a uchopila Roda za predlokti. „Ano, ted jsi mym dluznikem, ackoliv jsem to tak nechtel.“
„Nechtel?“ Rod se zamracil. „O cem to mluvis? Zachranils mi zivot!“
„Ano, a ztratil jsem pri tom svuj vlastni. S jasnou hlavou bych to nikdy neudelal.“
„S jasnou hlavou?“
„Ano. V boji clovek dela to, co ho napadne nejdriv. Mel jsem na vybranou: zachranit te, nebo zit dal a slouzit Clovisovu domu, a v zapalu boje jsem si vybral spatne!“
Na okamzik byl zticha a tezce oddechoval; pak stisk jeho ruky opet zesilil. „Takze ted zemru a ty budes zit na muj ucet! A kdyz za to nemuzes zaplatit mne, musis zaplatit alespon mym lidem.“
Rod se pokusil ruku odtahnout. „Ne!“
„Ano!“ Tomovy oci zaplaly zurivym hnevem. „Toto je splatka na muj dluh, kterou od tebe pozaduji: zasvet zivot, ktery jsi ziskal za muj, pro dobro lidu Gramarye!“
„Nejsem svym panem…“
„Ne, jsi jim.“ Tom unavene sklesl na polstar. „Jsi, a pokud to nevis, tak jsi skutecne hlupak!“
„Cena je prilis vysoka, Tome. Smrt v boji, ano, rad. Ale zit tady po cely svuj zivot, to nemohu. Slouzim svemu snu…“
„I ja jsem mu slouzil,“ povzdechl si Tom, „snu nebo cloveku. Tak si tedy vyber, co chces.“
„Mam sve zavazky…“
„Mas i zavazek ke mne a ten te zprostuje vsech ostatnich. Musis ted slouzit mne a mym lidem…“
Tvar umirajiciho muze potemnela. „Myslel jsem si, ze vim, co je pro ne nejlepsi… ale ted se mi to vsechno plete…“
Nahle se napjal a jeho telem zazmitala krec. Zacal kaslat krev. Rod sevrel leziciho muze do naruce a pozvedl ho.
Krece pominuly. Tom ted klidne spocival v Rodovych pazich a septal: „Ne, tva… tva mysl je… cistejsi… ty se musis rozhodnout…“
„Lez klidne,“ rekl Rod, snaze se ho opet polozit. „Neplytvej tim zbytkem zivota, co ti jeste zustal — “
„Ne!“ Tom ho pevne sevrel. „Nech mne mluvit! Esperove… Tribunal… udelaji to… prace… My… budeme bojovat… tady… v…“
