„Na Bredenskou plan!“ zavolal Tuan a zastavil se, aby se ohledl. „Musim hlidat sve lidi, jinak vypleni venkov hur nez kobylky a pozabijeji se pri tom navzajem. Povez Katerine o me“ — odmlcel se a pres oblicej mu prebehl stin- „loajalite.“
A byl pryc, aby vedl dav, ktery mezitim vyvrel hlavnimi dvermi domu a tancoval na dvorku v divokem silenem tanci.
Rod a Tom si vymenili kratky pohled, pak se obratili a vybehli po schodisti na strechu.
Shora se divali na prelevajici se dav, proudici ven z jizni brany. Tuanovi se jakymsi kouzlem podarilo, ze odchazeli pokojne, skoro v pochodovem tvaru.
„Myslis, ze potrebuje pomoc?“ zamumlal Rod.
Tom zaklonil hlavu a zachechtal se. „Ten, pane? Ne, ne! To uz bys mel radeji pomoci tem, kteri jdou proti nemu s kralovninym vojskem v zadech!“
„Vzdyt je to jen jediny muz, Tome! A vede dva tisice zatracencu!“
„Ty jeste pochybujes, pane, kdyz jsi sam videl jeho moc? Nebo jsi ji snad nevidel?“
„Ach, videl.“ Rod prikyvl a ulehcene se zasmal. „V tehle zemi je vic kouzel, nez jsem si myslel, Velky Tome. Ano, videl jsem.“
„Probud kralovnu a pozadej ji, aby za nami prisla sem do audiencni sine!“ vystekl Brom na rozpacite preslapujici dvorni damu. „Jdi!“
Praskl dvermi a obratil se ke krbu, kde sedel Rod spolu s mzourajicim Tobym, surove probuzenym po pouhe hodine spanku; nocni mejdan v Carodejnicke vezi se dnes trochu protahl. V ruce drzel kourici hrnek a tloukl se do hlavy.
„Jisteze chceme prispeti kralovne svou pomoci,“ zamumlal, „ale cim bychom my mohli byt uzitecni v boji?“
„To nechte na mne.“ Rod se usmal. „Ja uz pro vas neco najdu. Jen at se kralovniny carodejnice premisti na Bredenskou plan, rekneme…“
„Za tri dny.“ Brom se usmal. „Vyrazime za usvitu a tri dny budeme na pochodu.“
Toby nejiste prikyvl. „Budeme tam, pane. Ale ted, kdyz dovolis…“
Zacal se zvedat, pak zastenal a sklesl zpatky do kresla, ruce pritisknute k hlave.
„Pomalu, chlapce!“ Rod ho uchopil za loket a pomohl mu vstat. „Prvni kocovina?“
„Ach ne!“ Toby vzhledl a zamrkal vodnatyma ocima. „Ale je to poprve, co mne probudili, kdyz jsem ji mel. Jestli mne tedy omluvite, panove…“
Vzduch zapraskal, jak se hrnul na misto, kde Toby jeste pred okamzikem stal.
„Och… ano,“ rekl Rod. Potrasl hlavou a mrkl na Broma. „Teleportace, co?“
Brom se zamracil. „Tele-co?“
„Hm…“ Rod na okamzik zavrel oci a v duchu sam sebe proklel. „Chci rict, ze se patrne vratil do postele.“
„Ano.“
„Muze tady zmizet a objevit se jinde?“
„Rychle jako myslenka, ano.“
Rod prikyvl. „Myslel jsem si to. Rekl bych, ze se to bude hodit.“
„Co s nimi mas v umyslu, Rode Gallowglassi?“
„Ach, to jeste nevim.“ Rod nonsalantne zamaval hrnkem. „Treba vycarovat pirka v brneni jiznich slechticu. Nebo nejaky podobny dobry vtip. Umrou z toho smichy.“
„Tak ty jeste nevis, co s nimi budes delat, a presto jsi jim naridil, aby prisli?“
„Jo, rekl bych, ze dobry carodejnik se muze hodit vzdycky.“
„Nebo carodejnice.“ Brom se potutelne usmal. „Uz ti dvakrat zachranila zivot, ze?“
Rod sebou trhl. „Ona? Kdo? Ktera ona? O kom to mluvis?“
„Samozrejme, ze o Gwendylon!“ zasmal se Brom.
„Ach, ano! Hm… ty ji znas?“ Rod podezirave zvedl oboci; pak se uvolnene zasmal. „Ne, samozrejme, ze ji znas. Zapomnel jsem: vzdyt je s elfy jedna ruka.“
„Ano, znam ji.“ Bromovo oboci se nakrabatilo. „Ale povez mi,“ zeptal se skoro znepokojene, „milujes ji?“
„Jestli ji miluji?“ Rod se zarazil. „Co je ti, k certu, do toho?“
Brom odmitave mavl rukou. „Tyka se me to, ale ted o tom nebudeme mluvit. Milujes ji?“
„Budeme o tom mluvit!“ Rod vstal a naprimil se s vyrazem urazene pychy.
„Jsem knize elfu!“ odsekl Brom. „Nemam se starat o nejmocnejsi carodejnici Gramarye?“
Rod vytrestil oci a zbledl. „Nejmocnejsi… co?“
Brom se horce usmal. „To jsi nevedel? Ano, Rode Gallowglassi. Je to nejmocnejsi zena, se kterou ses kdy muchloval. Takze mi rekni: milujes ji?“
„No, hm.. ja, hm… ja nevim!“ Rod se posadil a polozil si hlavu do dlani. „Chci rict, prislo to vsechno tak nahle a ja, hm…“
„No tak!“ mavl Brom nedockave rukou. „Prece musis vedet, jestli ji milujes.“
„No, rekl bych, hm… vazne nevim! Chci rict, to je tema, o kterem se dost tezko uvazuje objektivne, nemyslis?“
„Ty nevis?“ V Bromove tvari se objevilo bourkove mracno.
„Ne, zatracene, nevim!“
„Ty zatracene hloupe decko, ty mizerna napodobenino muze! Cozpak neznas vlastni srdce?“
„No, hm, tak za prve aorta, srdecni komory a, hm…“
„Jak mam potom vedet, jestli ji milujes?“
„A jak to mam, k sakru, vedet ja?“ zarval Rod. „Zeptej se myho kone.“
Do mistnosti vtrhlo klopytajici paze. „Mylordi, jeji velicenstvo kralovna!“
Brom i Rod se rychle vymrstili a uklonili se.
Vesla Katerina odena do kralovskeho purpuru a rozpustene svetle vlasy ji tvorily kolem hlavy neusporadany bledy oblak. Vypadala velice unavene a nevyspale.
„Dobra, panove,“ odsekla nevrle a posadila se k ohni, „jake velke noviny mi to nesete, ze jste povazovali za nutne vzbudit mne uprostred noci?“
Rod kyvl hlavou k pazeti. Hoch zbledl, uklonil se a zmizel. „Clovisuv dum je vzhuru, ve zbrani a na pochodu,“ informoval ji Rod.
Kralovna na nej mlcky hledela, rty pootevrene. „Vyvalili se jizni branou a jeste v noci vyrazili na Bredenskou plan.“
Katerina zavrela oci, vydechla a sklesla do kresla. „Nebe budiz pochvaleno!“
„A Tuan Loguire,“ zabrucel Rod.
Jeji oci se otevrely. „Ano. A Tuan Loguire,“ rekla vahave.
Rod se odvratil a prejel rukou po krbove rimce. „Musi dostat jidlo a piti, aby cestou nezacali drancovat vesnice. A pred nimi musi vyrazit kuryr, aby rekl vojakum, at je nechaji projit.“
„Ano,“ rekla neochotne, „jiste.“ Jeji oci se odvratily k ohni. „Je to zvlastni, ze ti, kdoz jeste nedavno pozvedali sve hlasy proti mne, ted pro mne bojuji,“ zamumlala. Rod se na ni podival a lehce ironicky se usmal.
„Tuan…“ zamumlala.
Brom si odkaslal a vykrocil kupredu, ruce zalozene za zady. „Dnesni noci,“ zavrcel“ jsem mluvil s knizetem elfu; vsechny jeho legie jsou nase.“
Kralovna jako by byla nahle znovu ve sve kuzi; horce se usmala. „Legie elfu, Brome O'Berine?“
„Ach, nepodcenujte je.“ Rod se pohladil po zatylku, vzpominaje na bouli a uvezneneho vlkodlaka. „A k tomu vsemu mame jeste tvuj vlastni carodejnicky coven…“
„… a nejmocnejsi carodejnici cele Gramarye k tomu,“ dodal Brom. „Ach ano, a ji,“ prisvedcil Rod a slehl po Bromovi pohledem. „Vsichni pripraveni a dychtivi slouzit jedine panovnici v historii, ktera kdy chranila carodejnice.“
Katerininy oci se pomalu rozsirovaly, jak poslouchala; ted se zamyslene zahledela do dali. „Pak tedy vyhrajeme,“ zamumlala. „My vyhrajeme!“
„No, hm, se vsi uctou k vasemu velicenstvu, hm, presnejsi by bylo rict, ze mame sanci.“
