poddane branit, ne je zabijet.“
Rod se zadival do mladikovy zasmusile tvare a pomyslil si, ze muzi jako Loguirove davaji aristokracii tu trochu ospravedlneni pro svou existenci, kterou ma.
Tom se na mrtveho jen podival a s netecnou tvari se sklonil k druhemu strazci, aby ho svazal.
Prepadeni si zatim vyzadalo jen jedinou obet; kapitan a hlidac schodiste lezeli bezpecne svazani Tomovou cernou niti.
Tom vstal a mrkl na Tuana. „Dobra prace,“ zavrcel. „Vyridil jsi dva, zatimco my jsme byli schopni postarat se kazdy jen o jednoho; jsi dobry bojovnik. A co se tohohle tyce — netruchli: tezko se dalo udelat neco jineho.“
Tuanuv oblicej byl stale bledy. Nedokazal se ztotoznit s Tomovym zpusobem jednani; navic ho znepokojovalo, ze mu pouhy kman nabizi radu a odpusteni.
Rod si to uvedomil a rychle zasahl: „Tady jsi spaval?“ zeptal se a palcem ukazal ke dverim, ktere oba lezici muzi hlidali.
Vytrhl tim Tuana z jeho chmurnych uvah; mladik vzhledl, otocil se a prikyvl.
„Takze se da predpokladat, ze tam najdeme Sklebila.“ Rod se podival na Toma. „Ten kapitan dole byl z Sklebilova kadru?“
„Jo.“
„Takze uz nam zbyvaji jen dva. Jaka je pravdepodobnost, ze spi v tech dvou pokojich sousedicich se Sklebilovym?“ Kdyz Tom naspulil rty a prikyvl, Rod pokracoval: „Takze jeden pro kazdeho z nas. Vy hosi si vezmete kapitany. Ja se postaram o Sklebila.“
Obratil se ke dverim, kdyz tu mu Velky Tom polozil ruku na rameno.
„Jak to myslis?“ zeptal se obr. „Proc ma Sklebil patrit tobe, a ne treba mne?“
Rod se zasklebil. „Protoze stojim uprostred. Krome toho, jaky mas pas?“
„Hnedy,“ pripustil Tom.
„A Sklebil?“
„Cerny,“ odpovedel Tom vahave. „Paty dan.“
Rod prikyvl. „Ja mam cerny, osmy dan. Vezmes si kapitana.“
Tuan se zamracil. „Co je to za reci o opascich?“
„Jen takova jurisdikcni pre. Toho si nevsimej.“ Rod vykrocil k prostrednim dverim.
Velky Tom ho chytil za rameno. „Pane,“ rekl, a tentokrat to znelo opravdove. „Az bude po vsem, musis me vzit do uceni.“
„No jasne, cokoliv si prejes. Dam ti treba i universitni diplom, jen uz se do toho pustme, at to mame za sebou.“
„Dekuji ti.“ Tom se zasklebil. „Ale doktorat uz mam.“
Rod polkl a vytrestil na nej oci. „Z ceho?“
„Z teologie.“
Rod prikyvl. „To sedi. Poslys, neprisels tu doufam s nejakou moderni ateistickou teorii, ze ne?“
„Pane!“ zaprotestoval Tom ukrivdene. „Jak by nekdo mohl dokazat nebo vyvratit existenci nematerialni bytosti materialnimi udaji? To je prirozeny rozpor — “
„Panove,“ rekl Tuan ironicky. „Velice nerad prerusuji tak ucenou disputaci, ale Sklebil ceka a uz brzy se muze probudit.“
„Huh? Aha! Jiste!“ Rod se obratil ke dverim. „Uvidime se za par minut, Velky Tome.“
„Jiste, musime si spolu poradne popovidat.“ Tom se zasklebil a obratil se k pravym dverim.
Rod se postavil do strehu a zacal pomalu otevirat svoje dvere.
Dvere zavrzaly. Zastenaly. Zajecely. Podaly formalni protest.
Rod se vrhl vpred a jeste si stacil uvedomit, ze zdejsi pan domaci nechaval panty peclive nenaolejovane jako primitivni, lec vysoce ucinnou vystrahu proti lupicum, kdyz vtom Sklebil zajecel: „Ukladna vrazda!“ a vyskocil z postele.
Rod zachytil jeho uder a sam zamiril na solar plexus. I jeho uder byl zrucne vykryt a Sklebilovo jeceni o pomoc mu zaznelo primo u ucha. Mel sotva cas ocenit komicnost faktu, ze drzitel cerneho pasu vola o pomoc, kdyz si vsiml kolena mirici na jeho rozkrok.
Uskocil a Sklebil skocil po nem. Tentokrat kopanec dopadl. Rod se svalil na zem a zacal se svijet bolesti.
Uvidel nohu mirici na svou celist a uhnul hlavou prave vcas; noha mu zasvistela kolem ucha. Zahledl vir rudych hvezdicek zaricich na cernem pozadi a divoce zatrasl hlavou, aby se jich zbavil. Pres zvoneni v usich uslysel jiny krik, ktery hned ztichl, jako kdyz utne; pak Velky Tom zarval: „Prak, Tuane! Po tom kriku se sebehnou hlidky!“
Obr se nad nim sklonil, oblicej tesne u jeho. „Jak moc te zranil, pane?“
Rod netusil, ze pivo a cibule mohou vonet tak prijemne. „Jsem v poradku,“ vydechl. „Rana sla trochu stranou, diky bohu!“
„Muzes vstat?“
„Za okamzik. Ale myslim, ze Gwen bude par dni zklamana. Jaks to dokazal, Tome?“
„Chytil jsem ho za nohu, kdyz te chtel kopnout,“ zasklebil se Tom, „a skubl jsem mu s ni nahoru. Pak jsem mu dal zvedak.“
Rod vytrestil oci. „Coze?“
„Zvedak. Ranu pod zuby.“
Rod se obratil na bok, pritahl si kolena k brichu a nevericne zavrtel hlavou. „Rana pesti porazi drzitele cerneho pasu. To je na titulek v novinach.“
Zvenci se ozval krik, ktery nahle umlkl. Rod zvedl hlavu a zaposlouchal se. Pak se opatrne zvedl na nohy a s rukama pritisknutyma k podbrisku se zacal belhat ke dverim, ignoruje Tomovy rozhodne protesty.
Na dlazbe hlavni mistnosti lezela tri dalsi nehybna tela. Tuan stal u zabradli galerie, v ruce sviral prak, celisti mel pevne sevrene a oci zakalene smutkem. „Nejdrive prisel jeden,“ rekl bezbarvym hlasem, „pak druhy a treti. Prvni dva jsem umlcel, nez stacili vykriknout; ale u tretiho jsem se opozdil.“ Tuan se obratil zpatky do chodby. Po chvili rekl pomalu a rozhodne: „Tohle zabijeni se mi nelibi.“
Pak se jeho pohled vyjasnil.
„Huh.“ Rod prikyvl, zaupel, jak ho naplno zasahla krecovita bolest, a oprel se o zabradli. „Zadny muz, kteremu se to libi, nema pravo byt nazyvan muzem, Tuane. Ale netrap se. To je valka.“
„Ach, zabijel jsem uz driv.“ Tuanovy rty se pevne sevrely. „Ale zabijet muze, kteri jeste pred tremi dny pili na me zdravi…!“
Rod prikyvl a zavrel oci. „Chapu. Ale jestli chces mit nadeji, ze se stanes kralem, nebo treba jen dobrym vevodou, Tuane, nesmis si to tak brat. Podival se na hocha. „A nezapominej — zabili by te, kdyby mohli.“
Tom prisel k nim na galerii a v naruci nesl Sklebila jako mimino.
Kratce preletl pohledem hlavni mistnost a rysy mu ztvrdly: „Dalsi mrtvi?“
Odvratil se, polozil Sklebila na podlahu vedle nehybnych tel jeho kapitanu a povzdechl si. „Ay de mi! Ale takove jsou casy a zpusoby.“ Sklonil se, aby svazal jednoho z kapitanu, vysokeho hubeneho muze s jizvou misto ucha: pamatkou na kralovskou spravedlnost.
Rod mlcky prikyvl: Sklebil si sve spojence vybiral dobre. Meli duvod nenavidet monarchii. Pomalu se narovnal a tvar se mu zkrivila bolesti.
Tuan si ho zmeril pohledem. „Mel by ses posadit a odpocinout si, Rode Gallowglassi.“
Rod se nadechl a zavrtel hlavou. „Je to jen bolest. Nebude lepe strcit ty tri dolu do kobky?“
V Tuanovych ocich se zablesklo. „Ne. Svazme je a nechejme tady; mam s nimi jisty zamer.“
Rod se zamracil. „Jak to myslis, zamer?“
Velky Tom zvedl ruku. „Neptej se ho, pane. Jestli je Tuan potrebuje, ma je mit. Ten mladenec zna svou praci; jeste jsem nevidel a jen zridka kdy slysel o cloveku, ktery by dokazal tak dobre ovladat dav.“ Sesel po schodech, aby si prohledl lezici muze. Zkontroloval jim tep a pak je zatahl pod galerii. Pak zvedl svazaneho kapitana a prehodil si ho pres rameno.
„Tome!“ krikl na nej Tuan a obr vzhledl. „Prines ten roh, co visi na krbove rimse, a buben, ktery lezi vedle nej!“
Tom prikyvl, vratil se ke krbu a sundal z hrebiku roh, pak zvedl jeden z primitivnich bubnu — byla to prazdna
