plechova nadoba, pres jejiz otvor byla pretazena vydelana kuze.
Rod se zmatene zamracil. „Na co potrebujes buben a roh?“
Tuan se zasklebil. „Umis na nej troubit?“
„No, ze bych byl primo kvalifikovany pro prvni radu ve filharmonii, to nejsem, ale…“
„To bude stacit,“ rekl Tuan vesele.
Velky Tom se vratil na galerii se Sklebilovym dustojnikem pres jedno rameno a bubnem a trumpetou pres druhe. Shodil nastroje na zem a polozil kapitana k jeho druhum.
Pak se postavil, oprel si ruce v bok a zasklebil se. „Hola, panove! Co bude dal?“
„Ty si vezmi buben,“ rekl Tuan, „a az ti reknu, povesis ty ctyri dolu z galerie, ale ne za krk. Tak nam spis uveri, ze jsou nazivu.“
Rod pozvedl oboci. „Neni to ta stara pisnicka o tom, ze jsme dost mocni, abychom si mohli dovolit byt milosrdni?“
Odpoved uz nezaslechl, protoze Velky Tom zacal bubnovat. Duneni se rozlehlo po mistnosti.
Rod zvedl roh.
Tuan se zasklebil, vyskocil na zabradli a postavil se s nohama siroce rozkrocenyma a rukama zalozenyma. „Svolej je, mistre Gallowglassi,“ zvolal.
Rod prilozil naustek ke rtum a zatroubil 'Budicek'. Na lovecky roh znel trochu zvlastne, ale ucinkem se neminul. Nez se Rod dostal k druhemu refrenu, mistnost se naplnila zebraky, zlodeji, chromymi, jednorukymi, lupici, poberty a vrahy.
Jejich mumlani pripominalo vitr pred bouri a rozlehalo se mistnosti jako zvlastni hudebni doprovod k bubnu a rohu. Byli rozespali, poloslepi a zmateni, mumlali tisice nezodpovezenych otazek najednou — az udivene uvideli Tuana, ktereho uveznili, jak hrde a neochvejne stoji nad nimi.
Mel se jich bat, mel proc se jich bat, a pokud uz se vratil, mel prijit v noci a potichu jako zlodej, skryte a nenapadne.
A presto tady pred nimi stal svobodny a volal je bubnem a rohem — a kde byl Sklebil?
Byli otreseni a vic nez jen trochu vystraseni. Lide, ktere nikdy nikdo neucil, jak myslet, ted stali pred nemyslitelnym.
Rod dotroubil, zaviril rohem ve vzduchu a oprel si ho o bok.
Velky Tom naposledy uderil do bubnu.
Tuan ukazal rukou na Toma a velice tise zaluskal prsty. Buben promluvil znovu pomalym, vytrvalym, ale velice tichym dunenim.
Rod se podival na Tuana, ktery se sklebil, ruce zalozene; kralovsky elf vracejici se do sveho kralovstvi. Podival se dolu na publikum, otresene a vystrasene, civici s usty dokoran na panovacnou, sebejistou postavu nad sebou.
Rod pripustil, ze to byl skvely zpusob, jak zacit rec.
Tuan rozhodil ruce a vsechno ztichlo, s vyjimkou ticheho duneni Tomova bubnu.
„Odvrhli jste me!“ zvolal Tuan.
Dav se vystrasene stahl do sebe.
„Odvrhli jste mne, psance!“ zvolal Tuan. „Odvratili jste ode mne sve pohledy, odvratili jste se ode mne, ackoliv jste se na mne nikdy poradne nepodivali!“
Halou se rozlehlo mumlani, rychle nabyvajici nevrlou, zoufalou kvalitu.
„Nebyl jsem snad vypovezen?“ zvolal Tuan a pak: „Budte zticha!“
A, zazrakem, zavladlo ticho.
Ukazal obvinujicim prstem na dav a zavrcel: „Nebyl jsem vypovezen?“
Dav tise zabrucel: „Ano.“
„Nebyl?“
Bruceni: „Ano.“ zesililo.
„Nebyl?“
„Ano!“ rozlehlo se nad hlavami davu.
„Nenazyvali jste mne zradcem?“
„Ano,“ zavyl dav znovu.
„A presto tu stojim,“ zvolal Tuan, „silny a svobodny a znovu vladnu Clovisovu domu!“
Nikdo se s nim neprel.
„A kde jsou skutecni zradcove, kteri chteli obetovat vase zivoty v predem ztracenem boji? Zradcove, kteri za me nepritomnosti promenili nas dum ve vezeni? Kde jsou ted, aby se se mnou preli o mou vladu?“
Setrval s rukama v bok, zatimco si dav probiral onu otazku ve vlastnich radach a Tom rychle odmotal deset stop z vlakna, kterym byl spoutany Sklebil, a uvazal druhy jeho konec ke sloupku zabradli. Kdyz mumlani: „Kde?“ a „Sklebil!“ zacalo silit, udelal totez i se tremi kapitany.
Tuan dovolil mumlani, aby zhoustlo a zesililo; pak, kdyz dosahovalo vrcholu, dal Tomovi znameni.
Tom a Rod svrhli pripoutane muze pres okraj galerie, kde viseli po dvou po kazde Tuanove strane. Sklebil se pri tom probral a zacal na konci sveho provazu kopat a svijet se.
Halu naplnilo ohromene ticho.
Tuan se zasklebil a zalozil si ruce.
Dav zarval jako velka, rozlicena bestie a vyhruzne vykrocil dopredu. Predni rady zacaly vyskakovat na vratkych nohou. Zacaly se ozyvat vulgarni urazky, namirene proti Sklebilovi a jeho pobocnikum.
„Pohledte!“ zvolal Tuan, rozhodil ruce a dav ztichl. „Pohledte na zradce, ktere jste kdysi nazyvali svymi vudci! Pohledte na zradce, zlodeje, jez vas pripravili o vsechnu svobodu, kterou jsem vam dal!“
Velky Tom se zasklebil, oci se mu leskly a pohupoval se do rytmu slechticovych slov.
Nebot mladik se nyni zdal dobrych dvanact stop vysoky.
„Cozpak jste se nenarodili bez panu?“ zvolal Tuan.
„Ano!“ zaburacel dav pod nim.
„Narodili jste se ke svobode!“ zahrimal Tuan. „Svobode bez zakona a moci, ano, ale narodili jste se svobodni!“
Pak: „Cozpak jste se nenarodili nespoutani?“ zakricel, a na to:
Ano!“ zajecel dav v odpoved, „Ano, ano! Ano!“
„Ukradl jsem vam snad ja vasi svobodu?“
„Ne, ne!“
Spinavy hrbac s paskou pres oko zarval: „Ne, Tuane! Tys nam ji dal vic!“
Dav zajasal.
Tuan si znovu zalozil ruce, zasklebil se a nechal hrbacovo prohlaseni vstrebat.
Kdyz jasani dosahlo vrcholu, utisil je rozhozenim rukou a zvolal: „Rikal jsem vam snad?“
Zavladlo ticho.
„Rikal jsem vam snad, ze musite mit me povoleni pro nocni milovani?“
„Ne!“ zaburacel dav, obe pohlavi jednohlasne.
„A nikdy nebudu!“
Rozjasali se.
Tuan se zasklebil a skoro ostychave sklonil hlavu na znameni diku.
„A pritom!“ Tuanuv hlas ted byl tichy, nevrly, zurivy. Naklonil se dopredu a zatatou pesti trasl pred publikem. „Kdyz jsem se dnesniho temneho vecera vratil do techto zdi, co jsem nasel?“ Jeho hlas zesilil. „Nechali jste tyto nizke zlodeje, aby vam ukradli vse, co jsem vam dal!“
Dav zaburacel.
Tuan luskl prsty na leve ruce; Tom uderil do bubnu silou, ktera dav umlcela.
„A co vic!“ zvolal Tuan. Jeho ukazovacek se zabodl do davu, jeho oci hledaly konkretni obliceje. Hlas ted mel studeny a odmereny. „Shledal jsem, ze jste si ve sve zbabelosti nechali ukrast i tu svobodu, se kterou jste se narodili!“
Dav zamumlal, vystrasene, nejiste. Predni rady se stahly.
„Dokonce i sva prava ziskana pri narozeni jste si nechali vzit!“
Mumlani bylo vlnou strachu pred pohrdanim milovane osoby.
Nechali jste se pripravit i o volnost v posteli!“
