vychovat si novou generaci nejvyssich lordu, oddanych trunu.“
Dusevne zcela vycerpan, oprel se o kmen stromu. „Jsem rad, ze to zabralo.“
„Ano.“ Bromovy oci se zaleskly. „Tahle zem bude navzdy tvym dluznikem, Rode Gallowglassi. Zachranil jsi nam nasi korunu a zazehnals hrozbu dlouhe a krvave obcanske valky; a co vic, dal jsi nam krale.“
„A verejneho nepritele cislo jedna,“ dodal Rod horce.
Bromova tvar potemnela.
Rod se na nej podival z pod vicek. „Musis uznat, ze jsem ted mirne receno persona non grata.“
„Ano,“ zavrcel Brom, „ale vzdycky muzes najit azyl v Elfii.“
Rod se slabe usmal. „Diky, Brome.“
„Ted mi povez,“ Brom se predklonil a zamracil se, „jak to, ze jsi tady? Kdyz se nad nasi zemi zacaly stahovat mraky a nadeje se ztracela v nedohlednu, prisel jsi ty, spadl jsi z nebe jako odpoved na nase modlitby — ty, ktereho k nasi zemi nic nevaze, zadne statky, ktere by mel chranit. Nase zalezitosti nebyly tvymi zalezitostmi, a presto jsi je prijal za sve.“
Zvedl hlavu a oci mu zaplaly. „Proc jsi nas zachranil?“
Rod se horce usmal. „Pro Sen.“
Brom se zamracil. „Jak…?“
Rod se zadival na hvezdy. Na okamzik zavahal a pak rekl: „Fessi, zaznamenej to.“
Podival se na Broma, pak na Gwendylon a svou zdravou rukou ukazal na nebe. „Podivejte se tam. Vidite ty hvezdy? Kolem kazde z nich krouzi svety, jako je tenhle, kde se setkavaji milenci, muzi se svari a kralove se meni.
Ale vetsina z nich je spojena pod jednim systemem, jednou vladou — Decentralizovanym demokratickym tribunalem. A hlas, ktery vladne, je hlas lidi samych.“
„Ne!“ zaburacel Brom. „Jak by to bylo mozne?“
„Protoze hlas kazdeho cloveka je vyslysen a vahu mu dodavaji lide, kteri za nim stoji. V tom je to tajemstvi, v komunikaci. Tady nemuzete mit stejny druh vlady, protoze vase uroven komunikace je nizka, coz je divne, protoze mate potencial pro nejlepsi mozny system vubec — jen ho vyuzit.“
Zalozil si ruce a oprel se o strom. „Ale maji tam i hodne problemu. Porad rostou, vite? Kazdy rok se k Tribunalu pripoji alespon jeden svet. Na tomto stupni uz dosahli vrcholu moznosti komunikace. A za vrcholem ciha hrozba diktatury.“
„Porad nechapu, co to ma s nami spolecneho?“ zavrcel Brom.
„Pracuji pro ne. Jsem zarizovac. Jsem ten hoch, co se potlouka po vesmiru a pripravuje dalsi planety pro clenstvi… kdyz se cleny stat chteji, coz chteji vzdycky, kdyz jsou na ne pripraveny!“
„A v cem spociva jejich pripravenost?“ usmal se Brom, trochu s premahanim.
„Komunikace, jak uz jsem rekl, ale nejen to — take vedomosti. Vzdelani.“
Povzdechl si. „Vzdelani se vetsinou prosadit da. Trva to dlouho, ale jde to. Komunikace, to je jina otazka.
Existuje totiz jeste jedna dulezita ingredience svobody: vnejsi hranice. Ta zabranuje vzniku stratifikovane spolecnosti — nezalezi na tom, co to je, mylorde O'Berine, krali elfu — a stratifikovana spolecnost je dalsi cesta k totalite.
A tak se Tribunal stara o staly rust. Kdyby vsak unie rostla prilis rychle, zacala by zaostavat komunikace a to by byl konec. Coz ja osobne nechci. Nebot muj Sen ma sve jmeno — Svoboda. To je muj Sen. A taky duvod, proc pro mne Gramarye znamena tak mnoho.“
Brom se zamracil. „Nerozumim.“
Rqd se mu podival do oci a usmal se. „Carodejnice. Jejich umeni cist myslenky. To je komunikacni system, jaky potrebujeme.“
V Bromove obliceji se objevil vyraz porozumeni a urciteho smutku a pak se trpaslik odvratil.
„Potrebujeme je,“ pokracoval Rod, „potrebujeme jich hodne. Az do dneska rostl jejich pocet pomalu. Ale pod Katerininou ochranou budou rychle pribyvat; a jejich dnesni vitezstvi v boji jim prinese respekt vsech. Nebude to dlouho trvat a kazdy rodic si bude prat, aby v jeho rodine byla alespon jedna carodejnice nebo carodejnik. Pak se jejich pocet znasobi.“
Brom se zamracil. „Ale jak je mozne, ze jen tento svet ze vsech, o kterych jsi mluvit, ma carodejnice?“
„Protoze lide, kteri sem prinesli zivot, vasi predci, kteri spadli z nebe, peclive vybirali ty, kteri meli alespon nejake znamky carodejnicke moci. Mozna to ani nevedeli; znamky byly prilis slabe a ukryte prilis hluboko, ale mijely generace a oni se zenili a vdavali stale mezi sebou a znamky porad rostly a rostly, dokud se nakonec nezacaly rodit prave carodejnice.“
„A kdy k tomu doslo?“ usmal se Brom shovivave. „Kdyz se objevili elfove. Take Banshee, vlkodlaci a jina nadprirozena fauna. Nebot na teto planete je podivna substance nazyvana carodejnicky mech, ktera se sama formuje do podoby, na kterou myslis. Kdyz carodejnice mysli na elfa, pretvori se v elfa.“
Brom zbledl. „Chces snad rict…“
„Nemusis z toho mit spatny pocit, Brome,“ rekl Rod rychle. „Vsichni lide kdysi byli pulzujicim rosolem plujicim v mori; jde jen o to, ze v dobach vasich predku byl ten proces trochu urychlen pusobenim carodejnic. A byl to tvuj prvni predek, ne ty. Rekl bych, ze tvor vytvoreny z carodejnickeho mechu je tak presnou kopii, ze se muze nadale rozmnozovat — a dokonce i krizit se smrtelnymi lidmi.“
Zaklonil se a povzdechl si. „Muzes byt hrdy, Brome. Ty a tvi lide jste jedini, kteri se mohou prohlasovat za skutecne domorodce.“
Brom byl dlouho zticha; pak zavrcel: „Ano, pak je to tedy nase zeme. A co s ni chces delat, carodeji z hvezd?“
„Delat?“ Rod na nej mrkl. „Jen to, co se snazis delat i ty, Brome, prostrednictvim reforem, ktere jsi navrhl Katerine. Cozpak rovnost pred zakonem neni tvuj cil?“
„To je, ano.“
„No vidis, a muj taky. A moje prace je ukazat ti nejmene krvavou cestu k tomuto cili, coz jsem prave udelal.“ Zamracil se a pres oblicej mu preletl temny stin.
Brom se na nej patrave zadival. Gwendylon se dotkla jeho hlavy a s obavami mu zajela prsty do vlasu.
Podival se na ni a pokusil se o usmev.
Pak se obratil k Bromovi. „Proto jsem bojoval pro Katerinu, vis; protoze ochranuje carodejnice a protoze je reformatorka — a stejne tak i Tuan, diky Bohu.
A zaroven je to duvod, proc radcove a Sklebil bojovali proti ni.“
Brom se zamracil. „Jsem stary, Rode Gallowglassi. Nemluv na mne v naznacich.“
Rod se znovu podival na hvezdy. „Jednoho dne bude Tribunal ridit vsechny hvezdy, ktere vidis, a jeste vic tech, ktere videt nemuzes. A skoro vsichni lide na nich budou carodejnice a carodejnici, protoze budou mit v zilach krev Gramarye.
Neni to na vavrinovy venec, Brome? 'Otec galaxie…
Ale nekteri lide carodejnice nebudou. A protoze jimi nebudou, budou je nenavidet, mnohem vic, nez si dokazes predstavit. Takovym rikame fanatici.
Budou hlasovat pro jakykoliv system vlady, jen kdyz to nebude demokracie. Budou proti demokracii bojovat az do posledniho dechu.“
„Je-li to tak, jak rikas,“ zavrcel Brom, „bude to marny boj. Vzdyt kdo by mohl zvitezit proti tolika svetum?“
„Nemohou,“ odpovedel Rod, „pokud je nezabiji driv, nez se narodi.“
„To prece nemohou. Aby mohli zabit nenarozenou carodejnici, museli by se dostat do luna jeji matky — tady na Gramarye. Museli by prijit a pokusit se… ale… zabit…“ Brom zdesene vytrestil oci.
„Katerinu,“ dopovedel Rod za nej a pochmurne prikyvl. „Presne tak, Brome. Radcove a vedouci kadr Clovisova domu jsou neci pra-pra a jeste petkrat pra-pravnuci.“
„Ale jak je to mozne?“ vydechl Brom. „Kdo by mohl navstivit sve predky?“
„Oni mohou. Maji zarizeni, ktere se nazyva stroj casu. Jeden je ukryt nekde v Clovisove dome a druhy ve strasidelnych chodbach hradu Loguire.
Hlidej ty ctyri muze ve vezeni velice peclive, Brome. Mohou ti jeste pripravit neprijemne prekvapeni.“
„Urcite budu!“
„A vsichni radcove jsou po smrti.“ Rod se polozil do travy a zavrel oci. „Coz je hezky zaver zpravy. Posli to
