Nejde tedy uz o predstavu vicemene primocareho vyvoje ke spolecnosti cim dal lepsi, cim dal dokonalejsi, vyvoje, jenz prekonava pouze pozustatky starych lidskych slabosti a resi pouze problemy vyplyvajici z dobyvani novych oblasti prirody. Jde o hlubsi predstavu vyvoje, ktery smeruje vpred toliko resenim novych a novych rozporu, jez v jeho prubehu vyvstavaji — jako je zde zakladni rozpor „betrizovane“ spolecnosti, ktera zaroven s mnoha spatnymi strankami ztraci i ziznivou objevitelskou touhu.
Tenhle problem vyvoje, jenz si sam vytvari vlastni nove rozpory a konflikty, zaujal Lema vic nez rozvadeni nekterych vedeckotechnickych nebo i sociologickych detailu. Nevyklada nam, jak mohla Breggova vyprava za 10 let biologickeho casu v rakete a za 127 let casu pozemskeho urazit drahu dvaceti svetelnych let kosmem. Nebo klidne ponechava spolecnosti, ktera dokazala tento div a Bregga do kosmu vyslala, nektere rysy nasi soucasnosti vcetne malickosti tak banalnich, jako je placeni zpropitneho.
Pripomneli jsme uz Asimovuv roman Konec vecnosti, jehoz zakladni problem je problemu Lemova romanu pribuzny. Kdybychom sli po stopach ustredniho konfliktu jeste dal zpet, narazili bychom az na science fiction, ktera vidi v civilizacnim pokroku hlavni pricinu degenerace lidstvi a meni se tak — v paradoxnim kontrastu k science fiction zrozene na oslavu schopnosti lidskeho ducha — az v satiricky pamflet proti vsem snaham o zlepseni lidskeho osudu vyuzitim vedy a techniky. Prikladem tu je anglicky roman Aldouse Huxleye z roku 1932, vydany kdysi cesky pod nazvem Konec civilizace. (Doslovny preklad anglickeho titulu Brave New World — ten skvely novy svet — vystihuje lepe ironicky vyznam). Proti „zfordizovani“ sveta v nestvurny bezici pas nedovede Huxley postavit nic jineho nez individualni vzpouru prirodniho „divocha“, odsouzenou k tragickemu ztroskotani. Je trochu prekvapujici, ale zaroven logicke, ze od Huxleyovy neschopnosti uvidet cestu z odlidsteni civilizace kapitalisticke, uctivajici svateho Forda, se Huxleyovi nasledovnici, jako je treba Anglican Orwell v romanu 1984, dostavaji k pamfletu protikomunistickemu. Bezduche odlidsteni, pramenici z kapitalistickych vztahu a dosahujici nejhruznejsich podob ve fasisticke variante tridni spolecnosti, je v dobe studene valky zcela bezostysne pripsano jedine sile, ktera je s to protilidskou absurditu kapitalisticke civilizace prekonat. A velice zchytrale je tu vyuzito tech rysu obdobi kultu osobnosti, ktere zastiraly a prekrucovaly skutecnou podstatu komunismu, k niz prece patri vyuziti vedeckeho a technickeho pokroku k vsestrannemu osvobozeni a zlidsteni cloveka.
Stanislaw Lem, ktery sam na tento vyvoj huxleyovske linie upozornil, vidi ovsem problem prave z komunistickeho hlediska. Na prvni pohled jsou tu jiste podobnosti mezi „skvelym novym svetem“ Huxleyovym a „betrizovanym“ svetem Lemovym: fyziologicke i psychicke zasahy do lidskeho organismu prizpusobuji jedince tu i tam zadouci norme spolecenskeho chovani, a individuum nedotcene temito zasahy se dostava s takto prizpusobenou spolecnosti do konfliktu. U Huxleye vsak jde o zasahy smerujici od zacatku — od umelych lihni lidskych zarodku — ke zniceni individuality a k jejimu podrizeni kastovnickemu systemu. Kdezto Lemova „betrizace“ ma vedle svych zapornych stranek i nesporne prednosti, a ne nadarmo je jeji zastankyni prave Breggova laska Eri. Huxley nechava sveho „divocha“, ztelesneni prirodnich pralidskych instinktu, beznadejne zahynout. Lemuv Bregg vsak neni zadny divoch, nybrz produkt vyspele civilizace, vysoce kvalifikovany astronaut, ktery prekonava konflikt na vyssi urovni: podrobuje se zakonum Zeme, neprestavaje myslet na ty, kdo znovu poleti ke hvezdam. Rozdil Huxleyova a Lemova stanoviska tak vyvstava markantne: proti horke katastroficke skepsi inteligentniho burzoazniho spisovatele, jenz nenaleza vychodisko, stoji koncepce socialistickeho autora, ktery predvida ve vyvoji slozite problemy a konflikty, neztraci vsak kvuli tomu hlavu ani perspektivu.
Sam spor o smysl vesmirnych vyprav, v nemz se Lemuv konflikt vyostruje, je v Navratu z hvezd vytcen velmi pusobive. Ozyvaji se v nem nase dnesni pocity: hrdost na vyboje spjate se jmeny Gagarina a Titova se v nas prostupuje s vedomim, jak nekonecne prostory se to vlastne oteviraji za temi nepatrnymi prvnimi krucky pres prah kosmu. Prvni vitezstvi nam tak zaroven davaji mnohem konkretneji a nalehaveji nez kdykoli predtim pocitit nesmirnost prekazek. A autor, ktery tenhle uz dnesni pocit umocnuje nadsazkou svetelnych let, vytvari vlastne vyraznou basnickou metaforu o ceste lidskeho pokroku, jenz nemiri k mrtve strnulosti nejake pomyslne dokonalosti, nybrz plodi a prekonava stale nove rozpory, a tim odpovida svrchovanemu zakonu pohybu.
Basnivost patrna v tomhle ustrednim obraze pronika tkan celeho vypraveni. Od podrobnosti ve vyliceni fantasticke mestske scenerie az po tu vrelost, s jakou je vyjadreno Breggovo milostne vzplanuti. Science fiction, poznamenana svym urcenim pro nedospelou mladez, ponechavala vetsinou tak zakladni lidsky vztah, jako je laska, mimo okruh sve pozornosti. Science fiction satiricka a pamfletisticka casto prevadela sexualni vztahy na retezce chemickych reakci, dokonce prestehovanych do laboratornich zkumavek. A jen zridka kdy se autori zamysleji vazne a zevrubne nad budoucimi podobami milostneho citu. Lemovi patri zasluha, ze to dela. A navic, ze o tom pise s lyrickou citlivosti a emotivni silou. Jestlize jsme zaznamenali, ze Stanislaw Lem vnesl jako prvni do moderni socialisticke science fiction nove pusobici hodnoty esteticke, novou basnickou imaginaci, je to take proto, ze neztraci ze zretele cloveka v jeho nejlidstejsich projevech. A milostna laska k tem projevum jiste patri na jedno z prvnich mist.
Biografie spisovatela
Stanislaw Lem se narodil r. 1921 ve Lvove jako syn lekare. Stredni skolu absolvoval tesne pred vybuchem druhe svetove valky. Za okupace pracoval jako automechanik. Po osvobozeni vystudoval medicinu, kratkou dobu pracoval v nemocnici, ale praxi neprovozuje. V teto dobe napsal odbornou praci o rakovine. Nejaky cas byl asistentem v psychologickem seminari Jagellonske university v Krakove. Krome mediciny a psychologie studoval sociologii, teorii informace, atomistiku, kybernetiku, astronomii a astronautiku. Od ustaveni Polske astronauticke spolecnosti je jejim clenem a na astronautickem kongresu v Polsku prednesl referat o kosmicke medicine.
Stanislaw Lem debutoval versi otiskovanymi po valce v krakovskych a katovickych tydenicich. V roce 1945 otiskoval na pokracovani v casopise Dobrodruzny svet svuj prvni roman Clovek z Marsu. Lemovou knizni prvotinou byli Astronauti (1951), zatim nejuspesnejsi kniha, ktera se dockala mnoha vydani v Polsku i nekolika evropskych zemich. Cesky vysla v r. 1956 a 1959 (Statni nakladatelstvi detske knihy). Aktualni myslenka, vystraha pred hruzami nuklearni valky, dala podnet k tomu, ze byl podle Astronautu natocen v polsko-nemecke koprodukci film Mlcici hvezda.
V roce 1954 vydal Stanislav Lem knihu utocnych protiimperialistickych povidek Sezam. Mezi nimi i Deniky Iona Ticheho, prihody a dobrodruzstvi kosmickeho Barona Prasila. (Cesky vysly v Nasem vojsku 1956). Nepromarneny cas (1956), trojdilna epopea zobrazujici zivot v Polsku od zacatku hitlerovske okupace az po nastup socialismu, je zatim jedinym jeho romanem ze soucasnosti. Cesky preklad vydala Mlada fronta roku 1958.
Mezitim vychazel na pokracovani v tydeniku Przekroj jeden z nejpopularnejsich vedecko-fantastickych romanu St. Lema K Mrakum Magellanovym (1956). Take ten se dockal mnoha vydani v Polsku i v zahranici. Cesky vysel jiz potreti (Mlada fronta 1956, 1959, 1962).
Meznikem v Lemove tvorbe je rok 1957. Tehdy dokoncuje a vydava sve Dialogy. Jsou to rozpravy o kybernetice, jejiz netusene a vpravde revolucionizujici moznosti si autor uvedomuje. Zavery, k nimz dospel, uplatnil ve svych nasledujicich knihach, at jiz to byly prepracovane Hvezdne deniky Iona Ticheho (1957), filosoficka detektivka Patrani (1959) nebo soubor vedeckofantastickych povidek Invaze z Aldebaranu (1959), ktera vysla take cesky (Edice Kapka, Mlada fronta 1961). Nametem i casem vzniku souvisi s Invazi z Aldebaranu i roman Planeta Eden (1959). Cesky jej otiskoval na pokracovani Technicky magazin T59 a knizne vydalo nakladatelstvi Lidova demokracie (1960).
Posledni rok prinesl najednou pet Lemovych knih, zen poslednich tri let. Setkani pozemske civilizace s neznamou, hrozivou formou zivota ve vesmiru je nametem romanu Solaris. Denik nalezeny ve vane napada a zesmesnuje praxi i praktiky Pentagonu. Kniha robotu je tretim prepracovanym vydanim Hvezdnych deniku Iona Ticheho doplnenymi o Vzpominky Iona Ticheho.
Vyber casopiseckych stati, studii a fejetonu prinasi Vstup na obeznou drahu, kniha, ktera je svedectvim sire i hloubky spisovatelovych zajmu.
Poslednim romanem Stanislawa Lema je Navrat z hvezd (1961).
