Nemesis

rozervany vejpul. Zoufale jsem chtel zustat s Roseanne — Marlene. Vidis, pletu si i jejich jmena. A Eugenie — moje zena — mi srdcervoucim hlasem sdelila: 'Kdybys vedel, kam mame namireno, tak by ses nehnal tak rychle nazpatek. A v tu chvili jsem nechtel odejit. Prosil jsem ji, at jde se mnou. Nechtela. Prosil jsem ji, at me necha vzit s sebou aspon Ro — Marlene. Nechtela. A potom, kdyz uz jsem to chtel vzdat a zustat, popadl ji amok a rekla mi, abych tahl. A ja sel.“

Wyler na Fishera tazave pohledl. „'Kdybys vedel, kam mame namireno, tak by ses nehnal tak rychle nazpatek. Takhle to rekla?“

„Ano, presne takhle. A kdyz jsem se ji zeptal: 'Ale? A kam ma Rotor namireno? , tak mi odpovedela: 'Ke hvezdam. “

„To nedava smysl, Crile. Ty jsi prece vedel, ze se chystaji ke hvezdam, ale kdyz rekla, 'Kdybys vedel, kam mame namireno — tak muselo existovat neco, o cem jsi nevedel. Co to bylo, Crile? O cem jsi nevedel?“

„Co to blabolis? Jak mam vedet, o cem nevim?“

Wyler nevsimave pokrcil rameny. „Vykladal jsi o tomhle Uradu, kdyz jsi podaval hlaseni?“

Fisher se zamyslel. „Myslim, ze ne. Vubec jsem si na to nevzpomnel, az ted, kdyz jsem ti zacal vykladat, jak jsem tam malem zustal.“ Zavrel oci a potom rozvazne rekl:

„Ne, tohle je poprve, co o tom mluvim. Poprve, co jsem si na to odvazil vzpomenout.“

„Dobra. Takze, kdyz se ted nad tim zamyslis — kam mel Rotor namireno? Nezaslechl jsi na Rotoru nejake spekulace na toto tema? Reci? Dohady?“

„Predpokladalo se, ze to bude Alfa Centauri. Kam jinam? Je to nejblizsi hvezda.“

„Tvoje zena byla astronom. Co rikala?“

„Nic. Nikdy jsme o tom nemluvili.“

„Rotor vyslal Dalkovou Sondu.“

„To vim.“

„Tvoje zena na projektu pracovala — jako astronom.“

„To ano, ale i tak jsme o tom nikdy nemluvili — sam jsem na to daval pozor. Prozradil bych se, treba by me strcili za mrize — nebo popravili, co ja vim — kdybych otevrene projevil prilisnou zvedavost.“

„Ale jako astronom musela znat cil cesty. Vzdyt ti to i rekla. 'Kdybys vedel — Chapes? Ona to vedela, a ty, kdybys to vedel taky-“

Crile zustaval netecny. „Jenze kdyz mi ona nerekla, co vi, tak ti to nemuzu rict ani ja.“

„Vis to jiste? Zadne bezdecne poznamky, jejichz vyznam jsi v danou chvili nepostrehl? Koneckoncu, ty astronom nejsi, a ona mohla rict neco, co jsi nepochopil uplne. Nepamatujes si na neco, co ti rekla a co te nejak zmatlo?“

„Na nic takoveho si nevzpominam.“

„Vzpomen si! Je mozne, ze by Dalkova Sonda lokalizovala v Alfe Centauri kolem jedne, nebo obou hvezd, ktere se podobaji Slunci, planetarni soustavu?“

„Nemam tuseni.“

„Nebo kolem kterekoli jine hvezdy?“

Fisher pokrcil rameny.

„Vzpomen si!“ nalehal Wyler. „Existuje nejaky duvod, proc by sis mel myslet, ze to myslela takhle: 'Myslis si, ze letime k Alfe Centauri, ale my letime k planetam, o kterych vime, ze kolem ni krouzi. Nebo takhle: 'Myslis si, ze letime k Alfe Centauri, ale letime k jine hvezde, o ktere vime, ze kolem ni krouzi vhodna planeta. Tak neco?“

„Nemam nejmensi tuseni.“

Wyler na okamzik pevne stiskl plne rty, potom se znovu ozval:

„Crile, kamarade, poslouchej, co ti reknu. Ted se stanou tri veci. Za prve — ceka te jeste jeden raport. Za druhe — budeme muset presvedcit kolonii Ceres, aby nam umoznila pristup na jejich asteroid s teleskopem, a s jeho pomoci velmi peclive prezkoumame kazdou hvezdu v okruhu sto svetelnych let od slunecni soustavy. A za treti — budeme muset trochu zatopit nasim hyperspecialistum. Sleduj a uvidis.“

DEVET ERYTHRO

16

Jednou za cas, za velmi dlouhy cas (tak se mu to aspon zdalo) si Janus Pitt behem tech let nasel chvilku, aby se, sam a nikym neruseny, uvelebil v kresle a dopral mysli chvilku klidu. Byly to chvile, kdy nemusel vydavat zadne prikazy, studovat zadne informace, prijimat zadna okamzita rozhodnuti, navstevovat zadne farmy, provadet zadne inspekce vyrobnich zavodu, pronikat do zadnych oblasti vesmiru, nikoho prijimat, nikomu naslouchat, nikomu v nicem branit, nikomu dodavat odvahu –

A pokazde, kdyz takova chvile prisla, Pitt si dopral toho nejposlednejsiho a nejobtizneji vycerpatelneho luxusu — sebelitosti.

Ne proto, ze by se snad jeho zivot ubiral spatnym smerem. Od doby, kdy dosahl dospelosti, vzdycky touzil byt jen komisarem, protoze byl presvedcen, ze nikdo nemuze ridit Rotor lepe nez on; a ted, kdyz se jim stal, si to myslel nadale.

Ale proc se mezi vsemi temi rotorskymi omezenci nenasel aspon jeden clovek, ktery by dokazal uvazovat stejne perspektivne jako on? Od Odchodu uz uplynulo ctrnact let a presto nikdo nechapal skutecnou podstatu nevyhnutelne budoucnosti; ani kdyz jim to peclive vysvetlil.

Jednoho dne, drive ci pozdeji, ve slunecni soustave nekdo vyvine hyperposilovani, stejne jako to udelali rotorsti hyperspecialiste — a mozna v dokonalejsi podobe. Jednoho dne se lidstvo na stovkach a tisicich koloniich vyda kolonizovat Galaxii a bude to drsna doba.

Ano, Galaxie byla obrovska. Kolikrat uz to slysel? A za ni cekaly dalsi galaxie. Jenze lidstvo se nebude rozpinat rovnomerne. Vzdycky, vzdycky se najde nejaka hvezdna soustava, ktera bude, at uz z toho ci onoho duvodu, lepsi nez ostatni a tak se stane pricinou sporu a srazek. Kdyby bylo na deset hvezdnych systemu deset kolonizacnich skupin, vsech deset bez rozdilu by se vrhlo prave na tu jednu jedinou.

Drive ci pozdeji lide Nemesis objevi a prijdou ji kolonizovat. Prezije to Rotor?

Jen kdyz bude mit co nejvetsi casovy naskok, aby vybudoval silnou civilizaci a primerene se rozrostl. Kdyz budou mit dostatek casu, muze jejich vliv obsahnout i nekolik sousednich hvezd. Kdyz ne, bude jim stacit Nemesis — ale ta musi byt nedobytna.

Pitt nesnil o ovladnuti vesmiru ani o ovladnuti cehokoli jineho. Chtel jen ostruvek klidu a bezpeci pro dobu, kdy se Galaxie ocitne v plamenech a chaosu, jako nasledku stretavajicich se zajmu.

Jenze byl sam, kdo to chapal. Sam, kdo nesl tihu zodpovednosti. Mohl zit dalsi ctvrtstoleti a po celou dobu zustat u moci, at uz primo jako komisar nebo jako seda eminence s rozhodujicim slovem. Ale jednou zemrit musi — a komu potom odkaze svuj perspektivni rozhled?

Pocitil bodavy osten sebelitosti. Tolik let se lopotil, tolik let se jeste bude lopotit, a kdo to oceni — skutecne oceni? Nikdo. Vsechno nakonec prijde vnivec, velkou myslenku utopi more prumernosti neustale splouchajici kolem kotniku tech, jejichz zreni se klene nad propasti casu.

Od Odchodu ubehlo ctrnact let a kdy, za celou tu dobu, se citil opravdu spokojene? Kazdou noc usinal se strachem, ze ho nad ranem probudi zprava o priletu dalsi kolonie — o tom, ze nasli Nemesis.

Byla v nem skryta cast jeho bytosti, ktera si vubec nevsimala toho, co se deje kolem nej, kazdodenni pracovni naplne, a jen napjate naslouchala — v ocekavani osudne zvesti.

Ctrnact let, a stale se nemohli citit bezpecne. Postavili jednu dalsi kolonii — Novy Rotor. Zili na ni lide, ale byl to prece jen novy svet. Jak se rikalo — jeste pachl novotou. Tri dalsi kolonie byly v ruznych fazich vystavby.

Pocet rozestavenych kolonii se brzy — rozhodne do deseti let — zvetsi a lide se zacnou ridit nejstarsim ze vsech prikazani — milujte se a mnozte se!