si stari mysli, ze mladi vlastne nechapou, co je laska; a mladi si zase mysli, ze stari uz na lasku zapomneli; a pritom, abys vedela, se jak jedni tak i druzi myli. Proc si myslis, ze je dulezite, abys zustala v erythrejske Kopuli, Marlene? Urcite ne proto, ze me mas rada.“
„Ovsem, ze te mam rada,“ odvetila vazne Marlene. „Moc. Ale zustat chci proto, ze mam rada Erythro.“
„Vysvetlil jsem ti prece, jak nebezpecny je to svet.“
„Ne pro me.“
„Jsi si stale jista, ze te Nakaza nemuze postihnout?“
„Ovsem, ze nemuze.“
„Ale jak to muzes vedet?“
„Proste to vim. Vzdycky jsem to vedela, i kdyz jsem byla jeste na Rotoru. Nebylo proc si to nemyslet.“
„To mas pravdu. Ale ted, kdyz ses dozvedela o Nakaze?“
„To na mem presvedceni nic nemeni. Citim se tu naprosto v bezpeci. Dokonce vic nez na Rotoru.“
Genarr pomalu zavrtel hlavou. „Musim priznat, ze tohle nechapu.“ Studoval jeji vazny oblicej, tmave oci zpola zakryte nadhernymi rasami. „Vis co, ted zkusim ja cist mluvu tveho tela — jestli to svedu. Mas v umyslu prosadit svou za jakoukoli cenu a zustat na Erythro.“
„Ano,“ prikyvla proste Marlene. „A cekam, ze mi v tom pomuzes.“
41
Eugenie Insignova mlcky plala hnevem. Nemluvila hlasite, ale zato durazne. „To nemuze udelat, Sievere.“
„Ovsem, ze muze, Eugenie,“ rekl Genarr stejne tise. „Je komisarem.“
„Ale ne neomezenym vladcem. Mam sva obcanska prava a jedno z nich je svoboda pohybu.“
„Kdyz si komisar usmysli, ze vyhlasi stav ohrozeni, at uz vseobecny ci vztahujici se pouze na jedinou osobu, pak jdou obcanska prava stranou. Takovy je aspon priblizne smysl zmocnovaciho zakona z dvacateho ctvrteho.“
„Ale to je vysmech vsem zakonum a tradicim od sameho zalozeni Rotoru.“
„Souhlasim.“
„Kdyz budeme verejne protestovat, Pitt se ocitne —“
„Eugenie, poslechni me, prosim te, a nechej to byt. Proc byste nemohly s Marlene prozatim jednoduse zustat tady? Jste tu vic nez vitany.“
„Co to vykladas? Vzdyt se to rovna uvezneni bez obvineni, bez soudu a bez rozsudku. Nejaky svevolny arbitrazni prikaz nam narizuje, abychom zustaly po neurcitou dobu na Erythro —“
„Udelej to bez namitek, prosim te o to. Bude to tak lepsi.“
Insignova odporovala s nesmirnym opovrzenim:
„Jak lepsi?“
„Protoze Marlene, tva dcera, si moc preje, abys to udelala.“
Insignova vypadala zarazene. „Marlene?“
„Minuly tyden za mnou prisla s tim, abych manevroval Pittem tak, aby vam dvema prikazal zustat na Erythro.“
Insignova, planouci rozhorcenim, temer povstala kresla: „A tys to skutecne udelal?“
Genarr odhodlane zavrtel hlavou. „Ne. Poslouchej me. Vsechno, co jsem udelal, bylo to, ze jsem Pitta informoval, ze tva prace zde je hotova, a ze nevim, zda si preje, aby ses vratila s Marlene na Rotor nebo abys zustala tady. Byl to naprosto neutralni dotaz, Eugenie. Ukazal jsem ho Marlene predtim, nez jsem ho odeslal, a ona s nim byla spokojena. Rekla, cituji: 'Kdyz mu das moznost volby, necha nas tu. Coz, jak se zda, take udelal.“
Insignova klesla zpatky do kresla. „Sievere, ty se vazne ridis radami patnactilete holky?“
„Ja Marlene neberu jen jako patnactiletou holku. Ale rekni mi, proc tolik touzis vratit se na Rotor?“
„Moje prace —“
„Zadnou tam nemas. Zadnou mit nebudes, kdyz si to Pitt bude prat. A kdyby ti prece jen dovolil se vratit, nasla bys na svem miste nekoho jineho. Naproti tomu tady najdes veskere vybaveni, ktere potrebujes — to uz jsi snad zjistila. Kdyz se to tak vezme, tak jsi sem prisla prece udelat neco, co se nedalo udelat na Rotoru.“
„Na me praci nesejde!“ vykrikla Insignova a rozhodila bezmocne rukama. „Copak nechapes, ze se chci vratit z tehoz duvodu, kvuli kteremu on chce, abych tu zustala? Chce znicit Marlene. Kdybych o te erythrejske Nakaze vedela pred nasim odjezdem, nikdy bychom sem neprisly. Nemuzu riskovat Marleninu dusi.“
„Jeji duse je to posledni, co bych chtel riskovat,“ rekl Genarr. „To bych spis riskoval vlastni zivot.“
„Ale zustat tady je pro ni riskantni.“
„Marlene si to nemysli.“
„Marlene! Marlene! Mluvis o ni, jako o bohyni. Co ta muze vedet?“
„Poslouchej me, Eugenie. Pojdme si o tom rozumne promluvit. Kdyby to opravdu vypadalo, ze Marlene hrozi nejake nebezpeci, tak vas uz nejakym zpusobem zpatky na Rotor dostanu, ale nejprve me vyslechni. Je na Marlene neco megalomanickeho?“
Insignova se cela trasla. Jeji rozruseni neustupovalo. „Nevim, co tim myslis.“
„Ma sklon k nejakym vymyslenym, prehnanym prohlasenim, ktera jsou na prvni pohled nesmyslna?“
„Jisteze ne. Ma velmi strizlive — Proc mi davas takove divne otazky? Vzdyt vis, ze neprohlasuje nic, co —“
„Neni podstatne. Ja vim. Nikdy se svou vnimavosti nechlubila. Vlastne i ta vysla najevo pod tlakem okolnosti.“
„Ano, ale reknes mi konecne, kam tim vsim smerujes?“
Genarr tise pokracoval. „Tvrdila nekdy, ze ma zvlastni intuitivni schopnosti? Vyjadrila se snad nekdy v tom smyslu, ze jiste vi, ze se neco urciteho stane ci nestane, aniz by k tomu mela jiny duvod nez svoji jistotu?“
„Ne, ovsem, ze ne. Drzi se dukazu. Nedela zadne ukvapene zavery bez dukazu.“
„A presto v jednom pripade, mozna prave v tomto jedinem pripade, ano. Je si jista, ze ji Nakaza nemuze ublizit. Tvrdi, ze si je naprosto jista tim, ze ji Erythro nemuze ublizit, dokonce uz na Rotoru si tim byla jista, a ze se tento pocit, co prisla do Kopule, jen umocnil. Je rozhodnuta —
Insignova rozsirila udivem oci a ruka ji vystrelila k ustum. Vydala neartikulovany zvuk a zaseptala: „V tom pripade —“ nedokoncila, jen na nej dal zirala.
„Ano?“ vyhrkl Genarr s nahlym znepokojenim.
„Copak nic nechapes? Neni to dusledek Nakazy? Jeji osobnost se meni. Postihuje ji to mozek.“
Genarr na okamzik ztuhl, ale potom rekl: „Ne, to neni mozne. Zadny dosud zjisteny pripad takto neprobihal. Tohle neni Nakaza.“
„Jeji vedomi je odlisne. Proto to taky na ni bude pusobit odlisne.“
„Ne,“ rekl zoufale Genarr. „Neverim. Tomu nikdy neuverim. Verim, ze kdyz Marlene rika, ze si je jista, ze je imunni, tak taky imunni je. Jeji imunita nam pomuze vyresit hadanku Nakazy.“
Z Eugenina obliceje vyprchala barva. „Tak proto ty ji tady chces, Sievere? Abys ji pouzil jako klic k Nakaze?“
„Ne. Nechci ji tady, jen abych ji vyuzil. Nicmene chce zustat a muze se takovym klicem
„A jenom proto, ze ona chce zustat na Erythro, tak ji to ty hodlas dovolit? Jenom proto, ze chce z nejake zvracene priciny, kterou nedokaze vysvetlit, kterou si ani ja ani ty nedokazeme nijak logicky vysvetlit, zustat? Skutecne vazne uvazujes o tom, ze se ji to ma dovolit jenom proto, ze si to preje? Tohle se mi odvazujes rict?“
Genarr s premahanim odpovedel: „Abych rekl pravdu, prave o necem takovem uvazuju.“
„Pro tebe je jednoduche o necem takovem uvazovat. Neni to tvoje dite. Je to
„Ja vim,“ prerusil ji Genarr. „Jedina pripominka toho, co ti zustalo po Crilovi. Co se na me tak divas? Vim, ze ses s tou ztratou nikdy nevyrovnala. Vim, jak ti je.“ Posledni slova pronesl tise, jemne, vypadalo to, jako kdyby se chtel natahnout a pohladit Eugenii po sklonene hlave.
