DVANACT
VZTEK
20
Jak uz to chodi, byl to znovu Crile Fisher, ktery po tom, co se z jeho podnetu prislo na nesrovnalosti ohledne ciloveho urceni Rotoru, privedl Zemi na dalsi stopu.
Byl uz dva roky zpatky na Zemi a vzpominky na Rotor mu v mysli pomalu zacinaly sednout. Z Eugenie Insignove se stala jen zmatena vzpominka (co k ni tehdy vlastne citil?), ale po Marlene zustal pocit trpkosti. Zjistil, ze mu v duchu stale splyva s Roseanne. Vzpominka na rocni dceru splynula se vzpominkou na sedmnactiletou sestru a vytvorily jedinou osobu.
Zivot nebyl tezky. Pobiral stedrou penzi. Dokonce se pro nej nasla i prace, misto v kancelari, kde se po nem chtela rozhodnuti, ktera zarucene nemohla ovlivnit nic duleziteho. Odpustili mu, alespon castecne, rikal si, protoze si vzpomnel na tu Eugeniinu poznamku: „Kdybys vedel, kam mame namireno —“
Presto mel pocit, ze je pod dozorem, a zacinalo ho to otravovat.
Garand Wyler se jednou za cas objevil, vzdycky pratelsky, zvidavy a neustale se, napadne ci nenapadne, vracel k tematu Rotoru.
Nejinak tomu bylo i ted, a jak Fisher predpokladal, prisla rec na Rotor.
Zamracil se: „Uz to budou skoro dva roky. Co po mne, sakra, porad chcete?“
Wyler zavrtel hlavou. „Nemam tuseni, Crile. Vsechno, co mame, je ta poznamka tve zeny. A jak to vypada, sama o sobe nestaci. Za ta leta, co jste spolu stravili, musela rict jeste neco. Kdyz si pripomenes vase rozhovory, vase vzajemne vymeny nazoru, nenapada te nic?“
„Tohle je uz popate, co se me na to ptas, Garande. Vyslychali me. Podrobili me hypnoze. Davali mi psychosondy. Vymackali me do posledni kapicky. Nenasli ve mne nic. Bud me nechte na pokoji, nebo me vemte zpatky. Venku litaji stovky kolonii a na nich lide, pratele, kteri si navzajem duveruji, a nepratele, kteri se navzajem spehuji. Kdo vi, co nekdo z nich muze vedet — a treba ani nevedet, ze to vi.“
„Abych byl uprimny, kamarade, uz jsme v tomhle smeru zacali podnikat urcite kroky, taky jsme se soustredili na Dalkovou Sondu. Je nasnade, ze Rotor musel prijit na neco, o cem my ostatni nevime. Nikdy jsme nevyslali zadnou Dalkovou Sondu. Stejne jako ji nevyslala zadna jina kolonie. Jen Rotor si to mohl dovolit. At uz nasel cokoli, musi to byt mezi udaji z Dalkove Sondy.“
„Fajn. Tak je projdete. Urcite je toho dost na cela leta prace. A me nechte na pokoji. Vsichni.“
„Nahodou je toho opravdu na leta prace,“ rekl Wyler. „Rotor, v souladu se Smlouvou o vymene vedeckych informaci, poskytl uctyhodne mnozstvi materialu. Zejmena snimky vsech vlnovych delek. Fotopristroje na Sonde dokazaly obsahnout skoro celou oblohu. Podrobne jsme je prostudovali a nenasli na nich nic zajimaveho.“
„Nic?“
„Zatim nic, ale, jak rikas, muze to trvat jeste leta. Jiste, dozvedeli jsme se nespocet informaci, nad kterymi astronomum plesa srdicko a ktere je staci zamestnavat, ale ani naznak toho, co by nam mohlo pomoct odpovedet na otazku, kam sli. Zatim ne. Napriklad si myslim, ze v nich neni absolutne nic, co by nas dovedlo k presvedceni, ze kolem jedne z vetsich hvezd Alfy Centauri obihaji planety. Stejne tak, ze v blizkem vesmiru neexistuji zadne nezname hvezdy typu Slunce. Osobne si stejne myslim, ze tam nic zas tak duleziteho nebude. Co mohlo byt ze Sondy videt a ze slunecni soustavy ne? Byla jen par svetelnych mesicu odtud. Nemel by v tom byt zadny rozdil. Presto maji nekteri kolegove dojem, ze Rotor musel neco zaznamenat, a to nejspis velmi kratce. Coz nas privadi zpatky k tobe.“
„Proc ke mne?“
„Protoze tva zena byla vedouci projektu Dalkova Sonda.“
„Ne tak docela. Tou se stala az kdyz byly vsechny udaje pohromade.“
„Byla vedouci potom, ale i po znacnou cast samotneho projektu. Nepovidala ti nikdy o tom, co Dalkova Sonda posbirala?“
„Ani slovo. Moment, rikal jsi, ze kamery na Dalkove Sonde mohly obsahnout skoro celou oblohu?“
„Ano.“
„Co znamena 'skoro celou'?“
„Nemuzu ti to rict tak presne jako ti, co se tim zabyvaji, ale pocitam, prinejmensim, takovych devadesat procent.“
„Nebo vic?“
„Nebo vic.“
„Jsem zvedavy —“
„Na co jsi zvedavy?“
„Na Rotoru to mel pod palcem chlapek, ktery se jmenoval Pitt.“
„To vime.“
„Myslim, ze vim, jak to mohl udelat. Mohl posilat udaje z Dalkove Sondy po troskach. Dodrzoval by tak Smlouvu o vymene vedeckych informaci — aby se nereklo. Tak, aby v momente jejich odchodu zbyvalo takovych deset procent — ktere nemel cas predat. A to by bylo prave tech dulezitych deset procent.“
„Myslis ty, co by nam prozradily, kam Rotor odletel.“
„Mozna.“
„Jenze je nemame.“
„Ovsem, ze je mate.“
„Jak jsi na to prisel?“
„Jeste pred chvilkou ses pozastavil nad tim, ze by mely snimky z Dalkove Sondy ukazovat neco jineho nez udaje ze slunecni soustavy. Proc teda ztracite cas nad tim, co vam poslali? Vyclente z mapy tu cast oblohy, kterou vam nedodali a prostudujte ji podle vlastnich map. Polozte si otazku, jestli na nich muze neco vypadat jinak, nez by to videla Dalkova Sonda — a proc. Tak bych to udelal ja.“ Najednou zvysil hlas temer do vyhruzneho revu. „Vrat se a rekni jim, aby si prohledli tu cast oblohy, kterou nedostali.“
Wyler zadumane pronesl: „Trochu divoke.“
„Ani v nejmensim. Dokonale proste. Jenom by se musel v Urade najit nekdo, kdo sem tam pouziva mozek. Pak byste se mozna nekam dostali.“
„Uvidime,“ rekl Wyler a podal Fisherovi ruku. Fisher se zamracil a nechal ji viset ve vzduchu.
Ubehly cele mesice, nez se Wyler znovu objevil. Fisher nebyl jeho navstevou dvakrat nadseny. Mel volno, dobrou naladu a cetl si.
Fisher nepatril mezi ty, kteri povazovali knihy za barbarsky zlozvyk dvacateho stoleti a uznavali videocetbu jako jediny civilizovany zpusob vstrebavani informaci. Melo neco do sebe drzet knihu v rukou, vlastnimi prsty otacet stranky, umet se vcitit do toho, co jste cetli, nebo se dokonce umet tak pohrouzit do deje, ze jste ztratil pojem o case a procitl o sto stranek dal nebo dokonce na samem konci. Fisher povazoval za civilizovanejsi zpusob vstrebavani informaci naopak knihy.
Tim vic mu nebylo po chuti, ze ho nekdo rusi z tak prijemne cinnosti.
„Co zase chces, Garande?“ rekl neomalene.
Wyler se neprestaval zdvorile usmivat. Skoro se stisknutymi celistmi mu sdelil:
„Nasli jsme to, bylo to presne tak, jak jsi rikal.“
„Nasli co?“ zeptal se Fisher nechapave. Potom, kdyz mu doslo, o cem musi byt rec, rychle dodal: „Nerikej mi nic, co nemam vedet. S Uradem nechci mit uz nic spolecneho.“
„Pozde, Crile. Chteji s tebou mluvit. Sam Tanayama te chce videt.“
„Kdy?“
„Hned, jak te tam dostanu.“
