„Pravdepodobne ne,“ zavrtela Wendelova hlavou. „Kolonie nemaji zajem nekde s hyperposilovanym pohonem bloudit, o tom neni sporu. Nikdo nehodla rotorsky experiment opakovat, roky nekam cestovat a nakonec stejne pravdepodobne zemrit. Na druhe strane ovsem zadna kolonie rovnez nehodla investovat nepredstavitelne mnozstvi penez, prostredku a namahy na pouhy pokus o vypracovani technologie, kterou obrovska vetsina expertu v danem oboru poklada za teoreticky nemoznou.“
Fisher se naklonil dopredu: „Mrzi vas to?“
„Ovsem, ze me to mrzi. Jsem fyzik a chtela bych dokazat, ze me predstavy o vesmiru jsou spravne. Jenze se musim smirit s tim, co je. Zhltlo by to nesmirne mnozstvi penez a kolonie mi nic nedaji.“
„Kdyz vam je nedaji kolonie, Tesso, da vam je Zeme — jakoukoli sumu.“
„Vazne?“ Tessa se jakoby pobavene usmala a natazenou rukou prohrabla Fisherovi vlasy, pomalu a smyslne. „Vedela jsem, ze nakonec na Zemi dojde.“
34
Fisher ji uchopil za zapesti a zlehka ji ruku odtahl. Rekl: „To, co jste mi tvrdila o vasich nazorech na hyperprostorovy let, byla, doufam, pravda?“
„Ovsem.“
„Potom vas Zeme potrebuje.“
„Proc?“
„Protoze Zeme potrebuje hyperprostorovy let a vy jste jediny vyznamnejsi fyzik, ktery ho povazuje ze mozny.“
„Kdyz jste tohle vedel, Crile, nac ten vyslech?“
„Nevedel jsem nic, dokud jste mi to sama nerekla. Jedina informace, kterou jsem dostal, byla, ze jste nejlepsi zijici fyzik.“
„Ach ano, to jsem,“ posmivala se Wendelova. „A vas poslali, abyste me dostal?“
„Poslali me, abych vas
„O cem? K cemu? Abych prisla na Zemi? Prelidnenou, spinavou, zbidacenou, znicenou nekontrolovatelnym podnebim? Velmi lakava myslenka.“
„Poslouchejte me, Tesso. Zeme takova neni. Muze mit vsechny tyto nedostatky, ale jsou na ni i mista, kde je krasne a klid, a prave jenom ta vy uvidite. Nemuzete vedet, jaka Zeme je. Nikdy jste na ni nebyla, nebo snad ano?“
„Ne, nikdy. Jsem Adelianka, tady jsem se narodila a vyrostla. Byla jsem i na jinych koloniich, ale na Zemi nikdy, diky bohu.“
„Potom
„Ale vzdycky nuzneho. A nemate zadnou vedu.“
„Protoze vedci — a s nimi i veda — emigrovali na kolonie. Proto potrebujeme vas a dalsi. Vratte se se mnou na Zemi.“
„Stale mi neni jasne proc.“
„Protoze my mame cile, ambice, touhy. Kolonie maji jen sebeuspokojeni.“
„A na co jsou vam vsechny ty cile, ambice a touhy? Fyzika je drahy spas.“
„Svetovy produkt na osobu je nizky, pripoustim. Jako jednotlivci jsme chudi, ale osm miliard lidi, kdyz kazdy prispeje malou castkou ze sve chudoby, dokaze nashromazdit obrovskou sumu. Nase zdroje, at uz jsou ci byly vynakladane jakkoli spatnym smerem, jsou stale obrovske a penez i prace se u nas najde vic nez na vsech koloniich dohromady — pokud se jedna o neco, co povazujeme za absolutne prvorade. A ja vas ujistuji, ze hyperprostorovou technologii Zeme povazuje za absolutne prvorady ukol. Pojdte na Zemi, Tesso, a bude se s vami zachazet jako s nasi posledni nadeji, nenahraditelnym mozkem — tim jedinym, co si nemuzeme opatrit sami.“
„Vubec si nejsem jista, ze me bude Adelia chtit pustit. Mozna je to sebeuspokojena kolonie, ale cenu mozku zna taky.“
„Nemuzou namitat nic proti tomu, ze se chcete zucastnit vedeckeho seminare na Zemi.“
„A kdyz uz tam jednou budu, proc bych se vracela, ze?“
„Nebudete mit vubec zadny duvod k nespokojenosti. Bude vam tam lepe nez tady. Co si jen zamanete, kazde vase prani — vic nez to, muzete vest cely hyper projekt, disponovat neomezenym rozpoctem na provadeni testu jakehokoli druhu, provadeni experimentu, vyzkumu —“
„Podivejme, jaky pohadkovy uplatek!“
Fisher nedockave vyhrkl, „Muzete chtit neco vic?“
„Procpak poslali zrovna vas, rikam si. Muze atraktivniho, tak jako jste vy. Ocekavali od vas, ze jim privedete starou — snadno dostupnou — frustrovanou fyzicku, ktera se chytne na vase telo jako ryba na navnadu?“
„Nevim, co se odehravalo v hlavach tech, co me poslali, Tesso, ale v me hlave se nic takoveho neodehravalo. Ne potom, co jsem vas spatril. Nejste stara, jak sama dobre vite. A uz vubec neverite tomu, ze jste snadno dostupna nebo frustrovana. Zeme vam nabizi sen vsech fyziku. Nema to nic spolecneho s tim, jestli jste muz nebo zena, stara nebo mlada.“
„Jaka skoda! A co kdyby se ukazalo, ze jsem palicata a na Zemi nechci? Co jste mel pouzit jako posledni presvedcovaci prostredek? Potlacit svuj odpor a pomilovat se se mnou?“
Wendelova zkrizila ruce na svych velkolepych prsou a tazave pohodila hlavou.
Fisher opatrne, vazil slova: „Opakuji, nemuzu vedet, co se odehravalo v hlavach tech, co me poslali. Sex nebyl soucasti instrukci jez jsem dostal, stejne jako ani mych zameru a kdyby byl, tak vas ujistuji, ze pri te predstave zadnym odpor nepocituji. Mel jsem, nicmene, za to, ze pochopite, jake vyhody by vam to prineslo z profesionalniho hlediska. Zaroven bych vas nemusel ponizovat predpokladem, ze potrebujete neco vic.“
„Jak hrozne se mylite,“ rekla Wendelova. „Chapu vyhody, ktere s sebou prinasi cesta na Zemi z profesionalniho hlediska a moc rada prijmu nabidku na lov motyla s hyperprostorovymi kridly po ubocich realna — ale take se nechci vzdat tech ostatnich presvedcovacich metod. Chci vsechno.“
„Ale —“
„Zkratime to. Kdyz chces me, musis zaplatit. Presvedcit me, jako bych byla palicata, a jak nejlepe to dokazes, jinak nejdu nikam. No tak, proc si myslis, ze jsme tady, v odpocivadle? Na co myslis, ze jsou? Ted, kdyz jsme si zacvicili, osprchovali se, trochu pojedli, neco vypili, poklabosili, proste okusili ze vseho trochu, je cas okusit neco dalsiho. Trvam na tom. Presvedc me, abych sla na Zemi.“
Svetlo v odpocivadle se dotykem jejiho prstu intimne ztlumilo.
SEDMNACT
BEZPECI?
35
Insignova se citila nesva. To Siever Genarr trval na tom, aby Marlene s celou zalezitosti seznamili.
Vysvetloval: „Ty jsi jeji matka, Eugenie, a nedokazes o ni premyslet jinak nez jako o male holce. Chvilku to trva, nez si matky uvedomi, ze nejsou neomezenymi vladci a ze dcery nejsou jejich majetek.“
Eugenie Insignova se vyhnula jeho pokornemu pohledu. „Nepoucuj me, Sievere,“ branila se. „Sam zadne deti nemas. Neni tezke dulezite recnit o cizich detech.“
