36
„Vypadas unavene, Eugenie,“ rekl Genarr.
„Fyzicky ne, Sievere. Jenom me zmohly ty dva mesice propoctu. Nechapu jak mohli astronomove predkosmickeho veku dokazat to, co dokazali a jenom s primitivnimi pocitaci. Kdyz se to tak vezme, Kepler vypracoval zakony planetarniho pohybu jen za pomoci logaritmu a to jeste mohl byt rad, ze je zrovna objevili.“
„Odpust laikovi, ale vzdycky jsem zil v domneni, ze soucasnym astronomum staci nastavit pristroje, zalezt do postele, po nekolika hodinach se probudit a najit vsechno uhledne vytistene a serazene na stole.“
„Kez by. Bohuzel je to jinak. Vis, jak presne musim propocitat prubeznou rychlost Nemesis a Slunce relativne vuci sobe, abych mohla s urcitosti zjistit kdy a kde se k sobe nejvic priblizi? Vis, jak nepatrna chybicka staci na to, aby to vypadalo, ze Nemesis Zemi nijak neohrozi, zatimco ji ve skutecnosti treba znici — anebo naopak?
Docela by stacilo,“ pokracovala zaujate, „kdyby byla Nemesis a Slunce jedinymi vesmirnymi telesy, jenze jsou tu jeste blizke hvezdy — a vsechny v pohybu. Prinejmensim tucet jich je dost velkych na to, aby se jejich vliv alespon nepatrne projevil na Nemesis, Slunci nebo na obou. Nepatrne, ale pritom dostatecne na to, aby to z jedine opomenute chybicky udelalo chyby predstavujici miliony kilometru. Aby k ni nedoslo, musis znat se znacnou presnosti hmotnost, pozici a rychlost kazde hvezdy.
Je to patnactitelesovy problem, Sievere, nesmirne komplikovany. Nemesis vleti primo do slunecni soustavy a znatelne ovlivni nekolik jejich planet. Hodne samozrejme zalezi na prubezne poloze, ve ktere se bude na sve orbite kazda jednotliva planeta nachazet pri Nemesiine pruletu, na tom, jak velke posunuti ji Nemesiina pritazlivost zpusobi, a jak toto posunuti ovlivni jeji gravitacni vztahy s ostatnimi planetami. Pritazlivost Megas se, mimochodem, do toho musi zapocitat take.“
Genarr ji zasmusile naslouchal. „Podtrzeno, secteno?“
„Vypada to, jak jsem presvedcena, ze vysledkem bude poznatek, ze pozemska orbita bude o neco excentrictejsi, a jeji polohlavni osa o neco kratsi, nez je ted.“
„Coz znamena?“
„Coz znamena, ze teplota Zeme stoupne nad hranici obyvatelnosti.“
„A co se stane Megas a Erythro?“
„Nic zvlastniho. Nemesianska soustava je mnohem mensi nez slunecni a tedy i kompaktnejsi. Tady k zadnym vyznamnejsim zmenam nedojde. Coz se o Zemi rict neda.“
„Kdy se to stane?“
„Za pet tisic dvacet ctyri let, plus minus patnact, dosahne Nemesis maximalniho priblizeni. Jeho nasledky se rozsiri behem dvaceti nebo triceti let, po ktere potrva Nemesiino priblizeni a vzdaleni se od Slunce.“
„Dojde k nejakym kolizim nebo necemu podobnemu?“
„Pravdepodobnost neceho takoveho je nulova. Zadne kolize mezi dulezitejsimi telesy. Jiste, nejaky slunecni asteroid se muze srazit s Erythro, nebo naopak nemesijsky asteroid se Zemi. Neni to sice pravdepodobne, i kdyz pro Zemi by to melo katastroficke nasledky. Neco takoveho se spocitat neda, mozna az se obe hvezdy ocitnou velmi blizko.“
„Ale Zeme bude muset byt v kazdem pripade evakuovana, je to tak?“
„To ano.“
„Ale maji na to pet tisic let.“
„Pet tisic let neni vubec mnoho na pripravy evakuace osmi miliard lidi. Meli bychom je varovat.“
„Neprijdou na to sami, i kdybychom je nevarovali?“
„Jenze kdy? I kdyby to zjistili brzy, meli bychom jim aspon poskytnout technologii hyperposilovani. Bez ni se neobejdou.“
„Jsem si jisty, ze vyvinou vlastni a mozna to ani nebude trvat tak dlouho.“
„A co kdyz ne?“
„I tak jsem si jisty, ze nejpozdeji do sta let se mezi Rotorem a Zemi zavede stale spojeni. Koneckoncu, kdyz mame hyperposilovani na dopravu, budeme je mit nakonec i na komunikaci. Nebo posleme zpatky na Zemi kolonii, stale bude jeste dost casu.“
„Mluvis jako Pitt.“
Genarr se zasklebil. „Nemuze se prece stale mylit.“
„Bude proti komunikaci. Vim to.“
„Stejne tak nemuze byt stale po jeho. Mame na Erythro Kopuli, prestoze byl proti. A i kdyby prece jen prosadil svou, jednoho dne zemre. Vazne, Eugenie, ted neni cas prilis se zamestnavat Zemi. Mame dulezitejsi starosti. Vi uz Marlene, ze budes co nevidet hotova?“
„Jak by to mohla nevedet? Zda se, ze presny stav postupu me prace se projevuje ve zpusobu, jakym si vyhrnuju rukav nebo cesu vlasy.“
„Je cim dal vnimavejsi, ze?“
„Ano. Taky sis toho vsiml?“
„Hm. A to ji znam jen kratce.“
„Predpokladam, ze castecne to ma na svedomi dospivani. Treba se u ni vnimani rozviji stejne rychle jako ji rostou prsa. Take nezapomen, ze stravila vetsinu zivota tim, ze se sve schopnosti pokousela zakryt, protoze nevedela, co si o nich ma myslet a mela z toho jen potize. Ted, kdyz uz se neboji, jsou najednou venku a jsou cim dal vetsi, abych tak rekla.“
„Nebo protoze z nejakeho neznameho duvodu, jak tvrdi, je rada na Erythro a radost zvysuje jeji vnimavost.“
„Premyslela jsem o tom, Sievere,“ rekla Insignova. „Nechci te obtezovat svymi starostmi. Mam sklon delat si zbytecne obavy o Marlene, o Zemi, o vsechno — ale myslis, ze je to Erythro, co na ni
„Nevim, jestli se na tohle da vubec odpovedet, Eugenie, ale je-li zvysena vnimavost dusledkem Nakazy, tak se nezda, ze by to nejak narusovalo jeji dusevni vyrovnanost. Muzu ti rict jen tohle — behem celeho naseho pobytu zde nikdo z tech, kteri Nakazu dostali, nevykazoval symptomy ani vzdalene podobne Marleninym 'vloham'.“
Insignova si s ulevou oddechla:
„Diky. Dokazes cloveka potesit. A diky i za to, jak jsi hodny a privetivy k Marlene.“
Genarrova usta se protahla do pokriveneho usmevu. „Nic snadnejsiho. Mam ji moc rad.“
„Rikas to tak prirozene. Neni to typ sympaticke divky. Vim to, prestoze jsem jeji matka.“
„Pro me ano. Vzdycky jsem daval prednost zenske inteligenci pred krasou — pokud jsem ovsem nemohl mit oboji jako v tvem pripade, Eugenie —“
„Pred dvaceti lety mozna,“ povzdychla si znovu Eugenie.
„Me oci zestarly s tvym telem, Eugenie. Zadnou zmenu nevidi. Nezalezi na tom, ze Marlene neni krasna. I kdyz si odmyslime jeji vnimavost, je presto az hrozive inteligentni.“
„Ano, to je. Prave to me utesuje ve chvilich, kdy je nejvic nesnesitelna.“
„Kdyz o tom mluvime, obavam se, ze nesnesitelna zustane i nadale, Eugenie.“
Insignova zbystrila pozornost. „Jak to myslis?“
„Dala mi jasne najevo, ze pobyt v Kopuli ji nestaci. Chce ven, chce vyjit na povrch tohoto sveta hned, jak budes hotova se svou praci. Trva na tom!“
Insignova hruzou vytrestila oci.
OSMNACT
SUPERLUMINALNI
37
