Nemesis

„Tak dobra, doktorko, muzete mi to nejak laicky vysvetlit?“ rezignoval.

„Jsme pod clonou, pane?“

„Proc bychom meli byt pod clonou?“

„Nechci, aby to kdokoliv slysel, dokud si nebudu jista, ze — ze — musim vsechno znova projit a dvakrat zkontrolovat, az nebudu mit nejmensi pochybnosti. Ale, abych rekla pravdu, zadne pochybnosti nemam. Asi se nevyjadruji moc srozumitelne, ze?“

„Ne,“ odpovedel mrazive Pitt a polozil ruku na kontaktni tlacitko. „Jsme pod clonou. Tak spustte.“

„Vsechno je tady. Ukazu vam to.“

„Ne. Nejdriv mi to vysvetlete. Slovy. Strucne.“

Zhluboka se nadechla. „Pane sekretari, objevila jsem nejblizsi hvezdu.“ Oci mela rozsirene a prudce dychala.

Pitt rekl: „Nejblizsi hvezda je Alfa Centauri a vi se to ctyri staleti.“

„Nejblizsi, o ktere vime, ale ne nejblizsi, o ktere muzeme vedet. Objevila jsem hvezdu, ktera je jeste bliz. Nase Slunce ma vzdaleneho pruvodce. Veril byste tomu?“

Pitt si ji pozorne prohlizel. Nebylo to nic neobvykleho. Stacilo, aby byli dostatecne mladi a nezkuseni a meli dostatek elanu, a stavalo se kazdou chvili, ze predcasne explodovali.

„Jste si tim jista?“ zeptal se.

„Jsem. Opravdu. Podivejte se na moje udaje. Je to nejfantastictejsi objev v astronomii od doby —“

„Pokud je to ovsem pravda. A neukazujte mi zadne udaje. Podivam se na ne pozdeji. Vysvetlete mi to. Jestli existuje hvezda blizsi nez Alfa Centauri, proc ji doposud nikdo neobjevil? Proc to muselo cekat az na vas, pani doktorko?“ Vedel, ze to znelo jizlive, ale nezdalo se, ze by tomu venovala pozornost. Byla prilis rozrusena.

„Z jednoho prosteho duvodu. Je za mracnem, hustym mracnem hvezdneho prachu, ktere se shodou okolnosti nachazi mezi timto pruvodcem a nami. Kdyby prach netlumil jeji zari, byla by to hvezda osme velikosti a bezpochyby by neusla pozornosti. Prach zeslabuje jeji viditelnost a cini z ni hvezdu devatenacte velikosti, ztracenou mezi miliony ostatnich slabych hvezd. Nebylo proc si ji vsimat. Nikdo se ji nezaobiral. Je na konci jizni oblohy, takze vetsina teleskopu na prakoloniich na ni ani nesla nasmerovat.“

„Kdyz je to tak, jak to, ze jste si ji vsimla vy?“

„Diky Dalkove Sonde. Abyste pochopil, tato Sousedni hvezda a Slunce vzajemne stridaji sva postaveni, relativne, samozrejme. Predpokladam, ze se tato hvezda a Slunce otaceji kolem spolecneho gravitacniho centra, a to velmi pomalu, v periode nekolika milionu let. Je mozne, ze pred par staletimi bylo jejich vzajemne postaveni takove, ze hvezdu bylo na jedne strane mracna videt v plnem svitu, ale bez teleskopu byste ji i tak nezpozoroval. A teleskopy jsou stare jen sest set let — tedy mladsi nez mista na zemekouli, ze kterych byla Sousedni hvezda viditelna. Za par stoleti bude znovu jasne viditelna a bude zarit na druhe strane prachoveho mracna. My na to ale nemusime cekat. Dalkova Sonda nam ta staleti ukratila.“

Pitt citil, jak se mu zrychluje tep, takovy vzdaleny pocit, jako by se v nem neco rozhorivalo. Rekl:

„Chcete tim naznacit, ze Dalkova Sonda poridila snimek prave toho useku oblohy, ve kterem se Sousedni hvezda nachazi, a ze byla dostatecne daleko ve vesmiru, aby videla za mracno a vyfotila ji v plnem svitu?“

„Presne tak. Mame hvezdu osme velikosti tam, kde by zadna hvezda osme velikosti nemela existovat a jeji spektrum je spektrum rudeho trpaslika. A rudeho trpaslika nejde zpozorovat na prilis velkou vzdalenost, takze musi byt velmi blizko.“

„Dobra, ale proc bliz nez Alfa Centauri?“

„Prirozene jsem prostudovala dany vysek oblohy, jak je videt z Rotoru, a zadna hvezda osme velikosti tam nebyla. Zato jsem kousek vedle nasla hvezdu devatenacte velikosti, ktera nebyla na snimku porizenem z Dalkove Sondy. Domyslela jsem si, ze hvezda devatenacte velikosti je ve skutecnosti utlumena hvezda osme velikosti, a fakt, ze se nenachazely presne v tomtez miste, musel byt vysledkem paralaxniho posunu.“

„Ano, tomu bych rozumel. Blizke objekty pozorovane z ruznych mist se na vzdalenem pozadi zdaji jakoby posunute.“

„To je pravda, ale hvezdy jsou tak daleko, ze i kdyby se Dalkova Sonda vzdalila na kus svetelneho roku, nezpusobila by zmena jeji polohy vyznamnejsi zmenu postaveni vzdalenych hvezd. Tech blizkych ovsem ano. A tato Sousedni hvezda se posunula o ohromny kus, samozrejme v pomernem meritku. Zkoumala jsem oblohu z ruznych bodu, ve kterych se nachazela Dalkova Sonda pri sve ceste do vesmiru. Behem te doby byly porizeny tri snimky a Sousedni hvezda na nich byla stale jasnejsi, v zavislosti na tom, jak ji Dalkova Sonda monitorovala stale bliz a bliz k okraji mracna. Podle velikosti paralaxniho posunu vychazi, ze Sousedni hvezda musi byt ve vzdalenosti jen neco malo vetsi nez dva svetelne roky. To je polovicni vzdalenost Alfy Centauri.“

Pitt se na ni zkoumave dival. Dlouhe mlceni, ktere nasledovalo, jen pridalo na jeji nervozite a nejistote.

„Pane sekretari,“ rekla, „podivate se ted na ty udaje?“

„Ne,“ rekl. „Staci, co jste mi rekla. Ted vam musim polozit nekolik otazek. Takze, pokud vas dobre chapu, pravdepodobnost, ze by se nekdo soustredil na hvezdu devatenacte velikosti a snazil se ziskat jeji paralaxu, aby urcil jeji vzdalenost, je zanedbatelna.“

„Prakticky nulova.“

„Existuje nejaky dalsi zpusob, jak si vsimnout, ze nejaka matna hvezda musi byt velmi blizko?“

„Muze mit velky vlastni pohyb — jako hvezda. To znamena, ze kdybyste ji neustale pozorovali, zmenila by vlastnim pohybem, vicemene po primce, sve postaveni na obloze.“

„Slo by ji v tom pripade zpozorovat?“

„Mohlo by, ale ne vsechny hvezdy maji velky vlastni pohyb, prestoze jsou blizko nas. Pohybuji se v trojrozmernem prostoru a my jejich vlastni pohyb vidime ve dvojrozmerne projekci. Vysvetlim vam —“

„Ne, hodlam vas i nadale drzet za slovo. Ma tato hvezda velky vlastni pohyb?“

„To by se muselo spocitat, a chvilku by to trvalo. Mam nekolik starsich snimku dane casti oblohy a pokud ma nejaky vetsi vlastni pohyb, mohla bych ho urcit. Musela bych na tom nejakou dobu pracovat.“

„Ale myslite si, ze ma takovy vlastni pohyb, ktery by upoutal pozornost astronomu, kdyby si hvezdy nahodou vsimli?“

„Ne, to ne.“

„Takze je mozne, ze my na Rotoru jsme jedini, kteri o Sousedni hvezde vedi, protoze jsme jako jedini vyslali Dalkovou Sondu. Je to vas obor, doktorko. Souhlasite s tim, ze jsme jedini, kteri vyslali Dalkovou Sondu?“

„Dalkova Sonda neni tak docela tajny projekt, pane sekretari. Prijali jsme od ostatnich kolonii do jeho programu nekolik experimentu a se vsemi je diskutovali, dokonce i se Zemi, ktera se o astronomii posledni dobou prilis nezajima.“

„Ano, prenechava ji koloniim, coz je chvalyhodne. Ale nevyslala nejaka kolonie vlastni Dalkovou Sondu, aniz bychom si toho vsimli?“

„O tom silne pochybuji, pane. K tomu by potrebovali hyper-posilovany pohon, a technologii hyperposilovani jsme drzeli v naproste tajnosti. Kdyby ji meli, tak bychom to vedeli. Museli by provadet experimenty ve vesmiru, ktere by nas na to upozornily.“

„Podle Smlouvy o vymene vedeckych informaci maji byt vsechny udaje ziskane Dalkovou Sondou verejne publikovany. Znamena to, ze jste jiz informovala —“

Insignova ho rozhorcene prerusila. „Ovsem, ze ne. Nez neco zverejnim, musim toho zjistit mnohem vic. Prozatim mam pouze predbezny vysledek, ktery vam zde duverne predkladam.“

„Ale nejste jediny astronom, ktery pracuje na projektu Dalkova Sonda. Predpokladam, ze jste sve vysledky uz ukazala kolegum.“

Insignova se zacervenala a odvratila zrak. Potom omluvne dodala. „Ne, neukazala. Ja ten udaj postrehla. Ja za nim sla. Ja rozpracovala jeho vyznam. Ja. A chci mit jistotu, ze zasluha za to pripadne mne. Jen jedna hvezda muze byt nejblize Slunci, a ja chci byt zapsana ve vedeckych analech jako jeji objevitelka.“

„A co kdyz se najde jeste blizsi,“ Pitt si dovolil prvni usmev behem jejich rozhovoru.

„Davno by se o ni vedelo. I o te me by se vedelo, nebyt nezvykle existence toho nepatrneho mracna. Dalsi — jeste blizsi — hvezda neprichazi vubec v uvahu.“

„Takze si to shrneme, doktorko. Vy a ja jsme jedini, kdo vi o Sousedni hvezde. Mam pravdu? Nikdo jiny?“