„Takze se nezdrzuj!“
„Nebudu,“ rekla Natalie. „Mam pocit, ze jsem se dostala do sporu s Sedou Kardinalkou.“
„Coze?“
Natalie ji v kratkosti povypravela celou historii. Pak dodala: „Mohla jsem se i splest…“
„Jestli ses nespletla, tak se ti nezdalo jeji nepratelstvi podivne?“
„Jasne. Jeji vypady na moji muznost jsou jenom zaminka.“
„Vypada to tak,“ rekla Sandra. „Mozna, ze tvoje spojeni s Archeology.“
Zrejme ho jeste nedokazaly, jinak bys tady nesedela tak klidne. Ale neceho se uz musely domaknout. A krome toho ta tvoje Olga…“
„Co je s ni?“
„Ty o tom nevis?“ Sandra vypadala, ze je doopravdy prekvapena.
„Pochop, o tve zbrojnosce koluji uz pekne dlouho neprijemne reci. Podezrivaji ji z muznosti, co se tyce vztahu k muzum.“
„Co to je?“
„Takova zvracenost, nebo zvrhlost,“ rekla Sandra. „Zeny, ktere maji jemnou muzskou postavu, jako napriklad Olga, si vybiraji silne muze, plne zenskosti. Rika se, ze takova zena je dokonce ochotna se pri tom ocitnout dole.“
„Zena dole?“ odfrkla si Natalie. „To je totalni nesmysl. Zena musi byt vzdycky nahore, kdyz uz pro nic jineho, tak pro svou roli silneho pohlavi.
„Nicmene takova zvracenost existuje. A tvoji Olgu opravdu podezrivaji. Krome toho ma spojeni s Heretiky a Disidenty. Veliky Bre vi, cim to je, ze nejcasteji muzi, plni zenskosti, jsou v jejich radach. Polinko k polinku a hranice je pripravena… Vis kolik je potreba prilozit polinek, aby se 'otypka' zmenila v 'hranici'?“
„Ne,“ rekla Natalie a citila, ze ma sucho v ustech.
„Tak vidis… Nikdo to nevi. Krome Sedych Kardinalek. Presneji receno to ony mohou jakoukoli otypku prohlasit za hranici.“
„Chapu,“ rekla Natalie. „To znamena, ze musim vyjet nejpozdeji zitra rano, nejlip jeste pred usvitem. Jestli tomu dobre rozumim.“
„Myslim si, ze to tak bude nejlepsi,“ sklonila Sandra hlavu. „Neni nutne riskovat. Zvlast ted. „
„Ale ja…“
„Vsechno, co budes potrebovat, mas uz ve vacich,“ rekla Sandra. „zasoby, sipy a vsechno ostatni… Dekovat mi nemusis. Podekujes mi tim, ze se vratis. Jdu. A preju ti stesti.“
„Pockejte! Ja…“ Natalie mucive hledala potrebna slova, ale v hlave mela prazdno.
„Nemusis. K cemu jsou zbytecna slova a vsechna louceni?“ Sandra sebrala ze stolu kozene rukavice s sirokymi manzetami a vstala. „Nicim ti to nepomuze, ani te to nepozdvihne. A ja se budu zase trapit tim, co jsem si nechala v mladi utect, ze jsem se nikdy neodhodlala… Mnoho stesti.“
Prudce se otocila, az nad podlahou zaviril jeji cerny plast s vysitym mytickym oranzovym slonem. Za okamzik uz nebyla v pokoji. Dvere se zavrely plavne a nehlucne. Zdalo se, ze tu nikdy zadna Sandra nebyla, ze to byl sen, nocni mura.
Natalie stala v rudem mesicnim svetle se spustenyma rukama. Teprve ted ji doslo, ze to vsechno je doopravdy, ze uz se to neda zmenit, ze zitra, az vyjede z mestskych bran, zatoci doprava, smerem k zapadu. Jejim osudem je ted cesta za Tvari Velikeho Bre sklanejici se k obzoru. Nemela strach, ale zdalo se ji, ze se vznasi nad podlahou, aniz by ji citila, leti vzhuru jako lehky a horky dym hranice.
Kilometrovnik ctvrty
Utes
Probud se na hranici
nejake nestastne viry…
Pak si vzpomnela na Olgu a vratila se do realneho sveta cela, jak telo, tak i myslenky. Potichu vyklouzla do zserele chodby. Osvetlovaly ji jenom dve zaprasene svitilny na obou koncich. Kradla se po spickach k jejimu pokoji. Zlehka drcla do dveri. Ani se nepohnuly. Natalie stiskla dolni ret mezi zuby. Dlouho,se nerozmyslela. Vytahla z holinky kinzal a opatrne jeho spicku vsunula do skviry mezi zarubni a dvermi. Pomalu zdvihla kovanou zavoru a oprela se o dvere. Nehlucne se otevrely. Hospodska nesetrila na oleji v pantech.
„Mela by ses zivit zlodejskym remeslem, knezno,“ pomyslela si Natalie a jako had proklouzla dovnitr.
Zasunula ze sebou zavoru.
V pokoji bylo ticho a zaleval ho rudy svit Luny. Na polstari se rysovaly dve hlavy, tmavovlasa a svetla. Natalie se rozhledla a sedla si do kresla, na nemz nebyly pohazene kusy obleceni. Prehodila si nohu pres nohu. Poradne si prohlizela spici, a pri tom pohupovala nohou. Obnazena ruka lezela na perine. Byla svalnata, jako kdyby vubec nepatrila muzovi.
Skoda, ze je tu svedek, ale neni dostatek casu. Musi odjet za usvitu, a ten uz je coby kamenem dohodil. Neda se nic delat. Muze Olgu kvuli rozhovoru odvest do sveho pokoje. Natalie vstala, udelala krok vpred a tichoucce rekla:
„Olgo!“
Jako kdyby trhla neviditelnou nitkou. Hlava bleskove vzletla z polstare a ruka zmizela pod perinou. Rudy pablesk odletl od britu. Natalie automaticky uhnula leticimu nozi, ktery se hluboce zanoril do steny.
„Hergot, to je frajer!“ pomyslela si Natalie udivene a pritom rozzlobene. Jeji telo vycviceneho valecnika skocilo vpred. Prilozila muzi kinzal ke krku a tichounce mu poradila:
„Tise, tise. Jenom klid… Vzbudis sousedy!“
Ac to bylo s podivem, vypadalo to, ze prave nebezpeci probuzeni sousedu ho donutilo ztuhnout. Jenom oci svedcily o tom, jak je mu nesmirne lito, ze neumi zabijet pohledem.
V tom okamziku se probrala Olga a rukou si prikryla usta, aby zadrzela, vykrik. Oci se ji rozsirily tak, ze zabiraly polovinu obliceje, ale strach z nich okamzite zmizel, kdyz poznala Natalii.
„To je parada,“ septl Natalie. Pritom nespoustela oci z muze, a take neodtahla ruku s kinzalem. „To je parada, brat si do postele takovej pokladek, ktery z rozespalosti kolem sebe meta noziky… Kdes ho vykopala? Co kdyz ho za tuhle legracku…“
„At te to ani nenapadne!“ tichounce vykvikla Olga. „Nebo te zabiju!“
„To rada slysim,“ rekla Natalie. „Vypada to, ze neznam svou vlastni zbrojnosku. Co kdyz zavolam Rude Dablice?“ Muzovi zkamenely svaly „Lez! Rytirka jenom zertuje. Nezda se vam, ze tu vznikla velmi choulostiva situace? Jak se z toho vymotame? Mas o tom nejakou predstavu?“
„Myslel jsem si…“ rekl muz. Natalie o kousek oddalila ostri od jeho krku. „Kdybych vedel, ze jsi to ty, tak bych…“
„To je opravdu parada,“ rekla Natalie. „Neskutecne! To znamena, ze v heretickych kruzich mam povest vaseho cloveka?“
„Tys ji neco rekla?“ zaseptal muz, aniz by se odvazil pootocit hlavu, a podival se na Olgu ukosem.
„Ale ne,“ odpovedela za ni Natalie a ustoupila o dva kroky. „Doslo mi to. To si myslis, ze je to tak tezke? Hele, vylezte z postele a popovidame si. Je nejvyssi cas.“
Vubec nemela v umyslu se otocit. Kdo vi, co muze tenhle typek jeste vymyslet a kolik ma u sebe dyk. Muz, k jejimu velikemu prekvapeni, poklidne vylezl nahy z postele a v klidu se pomalu oblekl bez jedineho stinu muzske stydlivosti.
