„Jeste jeden zvrhlik,“ pomyslela si rozhorcene Natalie. „Nebo je tak oprsklej?“
Z opatrnosti si sedla opodal, hned vedle Olzina mece, ktery visel na stene. Pohledla na ne. Sedeli proti ni. Byli rozruseni, ale vubec se netvarili provinile. Spustila pysne, cimz zakryvala posledni pochybnosti a smutek:
''Vypada to nasledovne, Oli. Odjizdim za usvitu k Zapadnimu mori. Proste odjizdim. Nikoho nemuzu nutit.“
Cekala cokoli, jenom ne ten ohen nadseni, ktery se objevil v jejich ocich. „Jedu s tebou!“
Ani drobek prekvapeni.
„To jsi snad cely zivot snila o takove pouti?“ zeptala se Natalie.
„No, cely zivot ne, ale uz nejakou dobu…“
„No prave,“ zachmurene rekl muz.
„Hele, ty mlc a neplet se do zenskeho rozhovoru. Neslusi se to,“ nevydrzela Natalie.
„A co kdyz ja si myslim neco jineho?“
„Mas originalni letopisy Predku, kde je napsane cerne na bilem, ze pred Temnotou lehavali muzi nahore a byli silnym pohlavim?“ zeptala se medove Natalie.
Ta nevinnost v jejim hlase byla horsi, nez rana bicem. Muz to pochopil: „Ne. Nic podobneho nemam.“
„V tom pripade mi rekni, na jakem principu je zalozena tva drzost?“ „Na snech a presvedceni.“
„Presvedceni je vec paradni,“ rekla Natalie, „ale k nemu je potreba pripojit taky nejake dukazy…“
„A ty mas nejake dukazy, ze se cela historie s Velikym Bre odehrala presne tak, jak uci vasi knezky?“
„Ne,“ cestne priznala Natalie.
„Tak vidis. Vy mate sve knezky a my taky.“
„To je logicke,“ rekla Natalie. „Ale kdyz v Chramech oslavuji Velikeho Bre a ne vase dogmata, nevyplyva z toho nahodou, ze nase knezky maji pravdu?“
„Tim bych si nebyl tak jisty. Docasne vitezstvi jeste neznamena…“
„To by mohlo stacit,“ rekla Natalie. „Skonceme to. Vis, uz jsem neco o hereticich slysela a o jejich umeni vest dlouhe disputace. V tom jste vynikajici. Jenze ja jsem rytirka. A nemam cas se s tebou bavit. Za usvitu musim vyrazit. A ted mi, Oli, rekni proc jsi tak nadsena zvesti o ceste k Zapadnimu mori?“
Misto odpovedi se Olga otocila k muzi a ten se rozhovoril. Z jeho hlasu ukapavala: shovivavost. Natalie uz chtela vybuchnout, ale pak se ovladla.
„Knezky nas klamou,“ rekl. „Holohlavy Chru neni vubec zadny zly demon, ale byvaly souputnik Velikeho Bre, dokonce je mozne rict, ze je to jeho pobratim. Kdyz tvorili svet, tak se pohadali. Holohlavy Chru chtel odvest verici za Utes.“
„Kamze?“ usklibla se skepticky Natalie.
„Strasne daleko, az u Zapadniho more se tyci Utes. Za nim je vsechno a ziji tam stastne a v bohatstvi. Tam blyskajici se povozy jezdi carodejnou moci bez koni, zarici krabice zpivaji bez zpevaku ukrytych uvnitr. Staci jen pronest spravne zaklinadlo. Chodi se tam v nevidanem obleceni a maji hromadu neobycejnych zvlastnustek a piti. Kdysi davno, na pocatku Casu, chtel Holohlavy Chru odvest za Utes vsechny verici, aby tam okusili jidlo a piti z plnych nadob,“ muz hovoril s nadsenim a dokonce i shovivavost zmizela z jeho hlasu. „Ale proradny Bre seslal na zemi Temnotu, a potom predvedl vsechno tak, jako kdyby stvoril veskerou zemi i skaly, lidi i zvirata. Popravde receno to vsechno stvoril Holohlavy Chru ze svateho kukuricneho zrna, ktere spadlo z nebes. Z listi vznikly reky, stvol se zmenil v zemi a ze zrni vznikla veskera ziva stvoreni. Ale knezky Velikeho Bre pred vami skryvaji tyto pravdy, dokonce i cestu za Utes. Zaslapaly i samu vzpominku o nem Jenom my, Disidenti, o tom vime. Mnozi z nas odesli tam, do zeme zaslibene, jini tu zustali, aby sirili svetlo viry svate.“
Kdyby si to mela Natalie priznat zcela otevrene, tak mela v hlave uplny gulas. V disidentove reci byla logika i vira. Ve vsem, co se tykalo Velikeho Bre, se lide museli spolehat na knezky. Jenze, kde jsou divy, kouzla a bozske dukazy? Na druhou stranu zase neni mozne jen tak najednou vypudit z mysli a duse od detstvi navykle pravdy a zamenit je nove nabytymi. Vedomi se proti tomu bouri, city protestuji, strach vyplouva z hlubin mysli, toci se hlava…
Natalie se naklonila kupredu a vpila se pohledem do jeho tvare, Odvazne ten pohled vydrzel. Zato Natalie, coz bylo nebyvale, pocitila najednou stin studu. Nicmene se tvrde zeptala:
„Kde mas dukazy?“
„Dukazy jsou za Utesem. Aby se tam clovek dostal, neni vubec nutne umrit, jak je to obvykle se Svetlymi zitrky. Jestli tam dojdes, vsechno uvidis a uveris.“
„No tak jo,“ rekla Natalie. „Mozna, ze mas nejaky popis cesty, ktera me ceka?“
„Ne. Kdo se tam dostane, ten uz se nevraci. Nema silu odejit ze stastne zeme.“
„Prece jenom je tomu tezke uverit,“ rekla Natalie. „Velmi tezke…“
„Vzdyt i ty sama ses uz odvazila prestoupit nektere zakazy. Mluvim o tvem spojeni s Archeology. Vim o nich.“
„Je to vsechno tak slozite,“ povzdychla si Natalie a najednou si uvedomila, ze s nim mluvi jako se sobe rovnou, i kdyz podle obleceni to byl asi remeslnik. Dokonce s nim mluvi vazne, jako zena s zenou!
Narovnala se a zamracila:
„Poslys, a nechces se k nam pripojit?“
„Bohuzel ne.“
„Proc?“
„Povinnost,“ rekl s neskryvanym smutkem. „Chapej, ze tu mam v tamhle svete nejake misto a staresinove jsou prozatim presvedceni, ze opustit ho ted je predcasne.“
Natalie si chtela rypnout, ale pak se na nej poradne podivala a musela uhnout ocima. Zastydela se, kdyz to videla.
Veliky Bre! Co se to s ni dnes deje? Nepoznava sama sebe.
„Parada,“ rekla, „stari lide tvrdili: Jen jednou si promluvis s Heretiky a uz se vezes… Ostatne…“ nedokazala to ze sebe vypalit najednou. „Ostatne,“ podivala se na otevrene okno, na rudy disk Luny a zakoncila rec nasilne klidne az lhostejne, „bude muset Holohlavy Chru koupit moji dusi?“
„To je dalsi z vymyslu. Chru nikdy od nikoho zadnou dusi nekupoval. Na co by mu byly? Vladne tam za Utesem. Na co se chces jeste zeptat?“
„Panuje presvedceni, a musim rict, ze se s touto pravdou jen velmi obtizne loucim, ze vsechno stvoril Veliky Bre. Ty mi tvrdis, ze vsechno stvoril Holohlavy Chru. Co kdyz prijde jeste nekdo jiny a bude tvrdit, ze nas svet a vsechno na nem stvorila… no treba Bludicka An-Ach?“
Trhlo to s nim tak, ze Natalie bezdeky polozila ruku na kinzal. Pak nahlas rekl:
„Kacirstvi! Nesmysl! Vzhledem k tomu, ze Holohlavy Chru porazil jak Bludicku An-Ach, tak i Kosmateho Tro a Veliky Bre mu ta vitezstvi ukradl.. “
„Tiseji! Tiseji! Co kdyby se ti za stenou probudili?“ rekla Natalie.
„Chtela jsem si jenom zazertovat.“
Problem vsak byl v tom, ze myslenka o komsi tretim, ktera by postavila vsechno na hlavu, ji naplnila novym vichrem napadu a pochybnosti. Jestlize nekolik pravd prohlasuje sebe sama za pravdive a popiraji ty ostatni, kde je v tom pripade Pravda?! Kde se skryva? Ne! Cim dal tim vic se potvrzuje, ze pravda je jenom to, co videla na vlastni oci. At si kdo chce povazuje takove myslenky za kacirske, ona bude verit jenom tomu, co lze dokazat. Slova nejsou dukaz. Vlastni oci nelzou.
„Ale ja se vratim!“ rekla Natalie. „Kdybych se nevratila, jak by ostatni poznali, ze mam pravdu ja a ne oni?“
„To, co rikas, je hrich hrdopysku,“ pokaral ji mekce.
„Myslis si, ze zivot je mozny bez hrichu?“
Mlcel. Viditelne v tom nemel uplne jasno. Nebo ho nemeli ti jeho zahadni staresinove.
„Tak, tak,“ rekla Natalie spis unavene, nez skodolibe.
Kilometrovnik paty
