i kdyz pouzivame pri vypoctech vsech myslitelnych oprav. Po celou dobu letu musime propocitavat narustajici chybu, menit kurs rakety, a proto ani nemuzeme docela zautomatizovat rizeni. Jsme vsak v nebezpecne situaci. Ted, kdyz jsme nabrali plnou rychlost, znamena zastavka nebo velke zpomaleni totez co smrt, protoze znovu zvysit rychlost nemame uz cim. Zde je nebezpeci, pohledte! Oblast 344-2U je uplne neprozkoumana. Nejsou tu hvezdy ani obydlene planety, zname jen gravitacni pole; tu vidite jeho okraj. S definitivnim resenim pockame na astronomy, po patem obehu vsechny vzbudime, a zatim…“ Nacelnik si prejel rukou skrane a zivl.
„Sporamin prestava pusobit,“ hlasila Niza, „muzete si jit odpocinout!“
„Dobre, ustelu si tady v kresle. Treba se najednou stane zazrak… kdyby aspon jediny signal!“
Nooruv hlas mel zvlastni prizvuk, a Nizino srdce se rozbusilo nehou. Zatouzila pritisknout k sobe tu uminenou hlavu, hladit tmave vlasy s predcasnymi sedinami…
Niza vstala, slozila peclive listiny se zpravami a ztlumila svetlo; nechala jen slabe zelene osvetleni podel predni steny s pristroji a hodinami. Hvezdolet plul uplne klidne pustym vesmirem a opisoval giganticky kruh. Rusovlasa astronavigatorka zaujala neslysne sve misto u „mozku“ obroviteho korabu. Pristroje, naladene na urcitou melodii, jako obvykle tise bzucely. Sebemensi zavada by se ozvala falesnym tonem. Ale ticha melodie znela ve spravne tonalite. Chvili co chvili se opakovaly nehlucne udery, podobne zvukum gongu. to se zapinal pomocny planetarni motor, vyrovnavajici kurs Tantry po krivce. Hrozive anamezonove motory mlcely. Ve spicim kosmickem letounu panoval klid dlouhe noci, jako by ani neexistovalo vazne nebezpeci, ktere se vznaselo nad raketou a jejimi obyvateli. Zdalo se, ze kazdou chvili zazni v hlasnici prijimace dlouho ocekavany signal, dva koraby zacnou zpomalovat svuj let, budou se k sobe paralelne priblizovat, a nakonec, az presne vyrovnaji sve rychlosti, ulehnou zdanlive vedle sebe. Siroka chodba spoji oba male svety na letounech a Tantra znovu ziska obri silu.
V hloubi duse byla Niza klidna, verila ve sveho nacelnika. Petilete putovani nebylo pro ni dlouhe ani unavne… Zvlaste po tom, co pocitila lasku. Ale i drive ji uchvatna pozorovani, elektronove zapisy knih, hudby a filmu davaly moznosti, aby stale doplnovala sve znalosti a necitila tolik ztratu prekrasne Zeme, ktera se jako zrnko pisku propadla do nekonecne cerne propasti. Spolucestujici byli vynikajici ucenci, a kdyz se nervy unavily dojmy nebo dlouhym pracovnim vypetim, nastoupil dlouhotrvajici spanek, udrzovany hypnotickym vlnenim, v kterem velke casove useky prestavaly existovat, protoze uplynuly jako okamzik. A vedle milovaneho muze byla Niza stastna. Trapilo ji pouze vedomi, ze ostatnim je hur, zvlaste jemu, Ergu Noorovi. Kdyby jen mohla…! Ale co zmuze mlada, nevedoma astronavigatorka vedle takovych lidi! Mozna vsak, ze pomaha jeji ochota, vytrvala dobra vule a vrela touha ucinit vsechno, aby jim ulehcila namahavou praci.
Nacelnik se probudil a zvedl zmalatnelou hlavu. Monotonni melodie znela jako driv, stale stejne prerusovana udery planetarniho motoru. Niza Krit stala u pristroju lehce schylena, se stiny unavy na mlade tvari. - Erg Noor pohledl na nezavisle hodiny, ktere na hvezdoletu merily cas, a prudce vyskocil z hlubokeho kresla.
„Prospal jsem ctrnact hodin! A vy, Nizo, jste me nevzbudila! To je ale…“ Nedomluvil, nebot se stretl s jejim radostnym usmevem. „Okamzite si jdete odpocinout!“
„Mohla bych si zdrimnout zde, jako vy?“ zaprosila divka; odbehla se najist, umyt a ulozila se v kresle.
Kolem zlatohnedych oci mela temne kruhy, ale zarivym pohledem pozorovala kradmo Erga Noora, jak osvezen vlnovou koupeli zaujima jeji misto u pristroju. Nacelnik zkontroloval zaznamy indikatoru OES, ktere chranily elektronove spoje, a zacal razne prechazet sem a tam.
„Proc nespite?“ zeptal se velitelsky astronavigatorky.
Potrasla rusymi kaderemi, ktere uz nalehave potrebovaly ostrihat — zeny v mimozemskych vypravach nenosily dlouhe vlasy.
„Myslim na to…“ zacala nerozhodne, „ze vlastne i ted, na pokraji nebezpeci, obdivuji se velikosti a moci cloveka, jenz pronikl daleko do hlubin vesmiru. Vam uz mnohe veci pripadaji samozrejme, ale ja jsem v kosmu poprve. Kdyz si jen pomyslim, ze se ucastnim velkolepe mezihvezdne pouti k novym svetum…!“
Erg Noor se pousmal a prejel si rukou celo.
„Musim vas zklamat, ci spravneji, musim vam ukazat nasi moc ve spravnem meritku. Pohledte — „zastavil se u promitacky a na zadni stene kabiny se objevila zarici spirala Galaxie.
Erg Noor ukazal na roztrepanou okrajovou vetev, temer neviditelnou uprostred tmaveho mracna. Hvezdy se v ni vyskytovaly ridce a vypadaly jalo matny poprasek.
„Tohle je pusta oblast Galaxie, periferie s nedostatkem svetla i zivota, a v ni se naleza nase slunecni soustava a v teto chvili i my. Vidite, ze se vetev tahne od Labute az k Lodnimu kylu, a jako by nestacilo, ze lezi daleko od centralnich oblastni, ke vsemu jeste vezi v temnem mraku, zde… Kdyby Tantra chtela preletet podel teto vetve, trvalo by ji to asi ctyricet tisic let. Cerny pruh pusteho vesmiru mezi nasi a sousedni vetvi bychom pretali za ctyri tisice let. Z toho vidite, ze nase lety do nezmernych vesmirnych propasti jsou porad jeste preslapovanim na nepatrne skvrnce o prumeru padesati svetelnych let! Jak malo bychom vedeli o svete, nebyt mocneho Okruhu! Drive ci pozdeji nas dostihnou zpravy, obrazy i myslenky z tech koncin vesmiru, kam clovek pro svuj kratky zivot nemohl dosud proniknout, a tak poznavame stale vzdalenejsi svety. Hromadime vic a vice poznatku a cela ta prace jde ustavicne dal!“
Niza ztichla.
„Prvni mezihvezdne lety…“ pokracoval zamyslene Erg Noor. „Nevelke rakety, jimz chybela rychlost i mocna ochranna zarizeni! A pritom nasi predkove zili jen polovinu doby co my; tenkrat existovala skutecna velikost cloveka!“
Niza pohodila hlavou jako vzdy, kdyz vyjadrovala nesouhlas.
„Za cas, az lide najdou jine zpusoby, jak zvitezit nad vesmirem, aby se nemusili poustet napric vzduchoprazdnem, reknou i o vas: to byli hrdinove, kdyz dobyvali kosmos tak primitivnimi prostredky!“
Nacelnik se vesele usmal a vztahl k ni ruku.
„I o vas to reknou, Nizo!“
Divka se zardela.
„Jsem hrda na to, ze jsem zde s vami! A chci ucinit vsechno, abych mohla znovu a znovu pobyvat ve vesmiru…“
„Ano, ja vim,“ rekl zamyslene Erg Noor. „Ale vsichni tak nesmysleji…!“
Divka vycitila zenskym instinktem, co tim nacelnik mini.
Ma v kabine dve plasticke podobizny v nadherne fialove a zlate barve. Na obou je ona — krasna Veda Kong, historicka staroveku. diva se z obrazku pruzracnym pohledem a jeji oci pod dlouhymi zahnutymi brvami maji barvu pozemskeho nebe. Uzardela, s oslnivym usmevem zveda ruku k popelavym vlasum. Na druhem obrazku sedi rozesmata na lodnim delu, pamatniku davnych casu.
Erg Noor ztratil svou prisnost a posadil se proti astronavigatorce.
„Kdybyste, Nizo, vedela, co jsem ztratil, ze jsme nepristali na Zirde!“ rekl hluse a polozil opatrne prsty na spousteci paku anamezonovych motoru, jako by se chystal az do krajnosti zrychlit prudky let hvezdoletu.
„Kdyby Zirda nezahynula a mohli jsme dostat palivo,“ pokracoval v odpoved na nemou otazku sve spolecnice, „vedl bych vypravu dal. Tak to bylo dohodnuto s Radou. Zirda by sdelila na Zem potrebne zpravy a Tantra by letela dal s temi, kdo by chteli… Ostatni by vzal na palubu Algrab, az by zde skoncil sluzbu a privolali ho k Zirde.“
„Ale kdo by zustal na Zirde? Snad ne Pur Chiss? Je to velky vedec, copak by ho netahla touha po poznani?“
„A co vy Nizo?“
„Ja? Samozrejme bych letela!“
„Ale… kam?“ zeptal se najednou tvrde Erg Noor a uprene se na ni zadival.
„Kamkoli, treba…“ Niza ukazala rukou na cernou propast mezi dvema rameny hvezdne spiraly Galaxie, a s pootevrenymi rty opetovala Nooruv upreny pohled.
„Tak daleko ne! Mila Nizo, vite, ze asi pred osmdesati lety se vydala na cestu tricata ctvrta mezihvezdna vyprava, ktere rikali ‘Stupnovita’. Tri hvezdolety, zasobujice na navzajem palivem, vzdalovaly se dal a dal od Zeme smerem k souhvezdi Lyry. Prvni dve rakety letely bez posadky; odevzdaly anamezon a vratily se zpet. Tak si kdysi pocinali alpiniste, kdyz vystupovali k vrcholkum nejvyssich hor. Konecne treti, Parus…“
„Ten, co se nevratil…“ vzrusene zaseptala divka.
„Ano, Parus se nevratil. Ale cile dosahl, zahynul na zpatecni ceste, a stacil jeste poslat zpravu. Letel k velike planetarni soustave modre hvezdy Vegy, ktere rikame Alfa Lyry. Kolik oci nescetnych generaci se kochalo pohledem na tu jasne modrou hvezdu severniho nebe! Vega je vzdalena osm parseku, cili jedenatricet roku cesty podle nezavisleho casu; tak daleko se lide od Slunce jeste nedostali. Bud jak bud, Parus doletel k cili… Pricinu jeho zkazy
