nezname. Byl to bud meteor, nebo velka poruchy. Mozna ze se dosud vznasi ve vesmiru a hrdinove, ktere pokladame za mrtve jeste ziji…“
„Jak je to hrozne!“
„Takovy je osud kazdeho hvezdoletu, ktery nemuze letet subsvetelnou rychlosti. Mezi nim a rodnou planetou narostou razem tisicileti cesty.“
„Co hlasil Parus?“ zeptala se rychle divka.
„Velmi malo. Hlaseni se pretrhavalo, az docela zaniklo. Pamatuji si je doslova: ‘Zde Parus, Zde Parus, letim od Vegy dvacet sest let… staci… budu cekat… ctyri planety Vegy… nic neni krasnejsi… jake stesti’“
„Volali tedy o pomoc, chteli nekde cekat!“
„Ovsem, volali o pomoc, jinak by kosmicky korab neztracel obrovske mnozstvi energie vysilanim zpravy. Co se dalo delat, Parus uz se neozval.“
„Proleteli na zpatecni ceste dvacet sest nezavislych let. Ke Slunci zbyvalo asi sest roku… Letoun musil byt nekde v nasi oblasti nebo jeste blize k Zemi.“
„To sotva… Ledaze by prekrocil normalni rychlost az na samu kvantovou mez. Ale to je velmi nebezpecne!“
Erg Noor strucne objasnil ciselne principy zhoubneho zvratu ve skupenstvi hmoty pri subsvetelnych rychlostech, ale vsiml si, ze divka posloucha jen roztrzite.
„Uz vam rozumim!“ vykrikla, jakmile nacelnik ukoncil vyklad. „Pochopila bych to hned, ale zkaza hvezdoletu mi zatemnila myslenky… Je to vzdycky tak hrozne, clovek se s tim nemuze smirit!“
„Teprve ted jste si uvedomila na zprave z Parusu to podstatne,“ rekl pochmurne Erg Noor. „Oni objevili divukrasne svety a ja uz davno touzim opakovat Parusovu cestu. Pri dnesnich zdokonalenich se da letet s jedinou raketou. Od mladi je mym nejtouzebnejsim snem Vega, modre slunce s nadhernymi planetami!“
„Uvidet takove svety…!“ pronesla Niza preryvanym hlasem. „Ale cesta tam a zpatky trva sedesat pozemskych cili ctyricet nezavislych let… Tehdy to bylo… pul zivota.“
„Velike cile si zadaji velikych obeti. Ale pro mne to vubec neni obet. Muj zivot na Zemi, to byly jen kratke zastavky na cestach vesmirem. Vzdyt ja jsem se narodil na kosmickem korabu!“
„Jak se to mohlo stat?“ podivila se divka.
„Tricata pata mezihvezdna vyprava mela ctyri rakety. Na jedne z nich pracovala moje matka jako astronomka. Narodil jsem se na ceste k podvojne hvezde MH 19026 + 7 AL, a tim jsem dvakrat porusil zakony. Dvakrat proto, ze jsem vyrustal a byl vychovavan v kosmickem letounu u rodicu, nikoli ve skole. Nedalo se nic delat! Kdyz se vyprava vratila na Zem, bylo mi jiz osmnact let. Abych dosahl zletilosti, zapocitali mi mezi Herkulovy hrdinske ciny to, ze jsem se naucil mistrne ridit hvezdolet a stal se astronautem.“
„Ale prece jenom nechapu…“ rekla znovu Niza.
„Mou matku? Az budete starsi, pochopite. Serum AT Anti — Tja se tehdy jeste nemohlo delsi dobu skladovat. Lekari to neznali… At je to jak chce, prinesli me sem, do stejne ridici kabiny, a ja vykuloval nechapava ocka na obrazovky a pozoroval jsem, jak v nich poskakuji hvezdy. Leteli jsme smerem k Thete Vlka, kde se pobliz slunce objevila podvojna hvezda. Byli to dva trpaslici, jeden modry, druhy oranzovy, a prekryval je cerny mrak. Prvnim uvedomelym zazitkem bylo mi nebe puste planety, ktere jsem pozoroval pod sklenenou kupoli provizorni stanice. Na planetach podvojnych hvezd obvykle neexistuje zivot, kvuli jejich nepravidelne obezne draze. Vyprava vylozila potrebne pristroje a po sedm mesicu konala pruzkum v horach. Pokud si vzpominam, vyskytla se tam nesmirne bohata loziska platiny, osmia a iridia. Neuveritelne tezke iridiove kostky byly mymi hrackami. A nebe, me prvni nebe, bylo cerne s jasnymi plaminky nehybnych hvezd a dvema nadhernymi slunci, z nichz tryskala tmave modra a jasne oranzova zare. Vzpominam, ze se nekdy proudy jejich paprsku prekryvaly, a pak na nasi planetu dopadalo tak silne a vesele zelene svetlo, ze jsem kricel a zpival nadsenim!“ Erg Noor skoncil a dodal: „Tak dost, nechal jsem se unest vzpominkami a vy jste uz davno mela odpocivat.“
„Pokracujte, nikdy jsem neslysela nic zajimavejsiho,“ prosila Niza, ale nacelnik byl neuprosny.
Prinesl pulzujici hypnotizator a divka, nevedouc, zda to zpusobil velitelsky pohled nebo uspavaci pristroj, usnula tak tvrde, ze procitla az na zacatku sesteho obehu. Uz z nacelnikovy strnule tvare vycetla Niza, ze se Algrab dosud neobjevil.
„Probudila jste se prave vcas,“ prohlasil, kdyz se Niza vratila po elektricke a vlnove koupeli. „Zapnete hudbu a budici svetlo. Vsem!“
Niza rychle stiskla radu pacek a v kabinach, kde spali clenove vypravy, zacala se stridave rozsvecovat svetla a zaznela hudba v nizkych vibrujicich akordech, ktere postupne silily. Tak s zvolna a obezretne pusobilo na nervovou soustavu, aby se po dlouhem klidu vratila k normalni cinnosti. Za pet hodin se vsichni ucastnici vypravy uplne probrali, a posilneni jidlem i nervovymi stimulatory, shromazdili se v ustredni ridici kabine.
Zpravu o zkaze pomocneho hvezdoletu prijal kazdy jinak. Jak Erg Noor ocekaval, posadka se zachovala statecne. Zadna zoufala slova nebo ustrasene pohledy. Pur Chiss, ktery se nechoval prilis udatne na Zirde, vyslechl zpravu bez zachveni. Mlada lekarka vypravy Luma Lasvi jen trochu pobledla a po strane si olizla vyprahle rty.
„Vzpomeneme na zemrele soudruhy,“ rekl nacelnik a zapnul promitacku. Objevil se Algrab, jehoz snimky natocili, nez Tantra odletela.
Vsichni vstali. Na obrazovce se pomalu stridaly vazne i vesele tvare sedmi lidi, kteri tvorili posadku Algrabu. Erg Noor kazdeho z nich pojmenoval a cestovatele naposled pozdravili mrtveho. Takovy byl obycej astronautu. Kosmicka letadla, ktera odletala spolecne, mela vzdy kompletni soupravu fotografii vsech clenu vypravy. Zmizele rakety mohly dlouho putovat vesmirem a jejich posadka mohla jeste dlouho zit. Ale to nemelo vyznam, protoze rakety se nikdy nevracela. Hledat ji, prispet ji a pomoc, nebylo mozne. Konstrukce stroju na hvezdoletech byly uz tak dokonale, ze k lehkym zavadam temer nikdy nedochazelo nebo se daly snadno opravit. Vaznou poruchu na strojich se dosud nikdy ve vesmiru nepodarilo odstranit. A nekdy jeste rakety stacily podat posledni zpravu jako Parus. Ale hlaseni vetsinou nedosla sveho cile, nebot jen stezi se dala presne zamerit. Veliky Okruh behem tisicileteho vysilani dovedl vypatrat presne urceni zpravy, mohl ji dokonce i modifikovat a vysilat z planety na planetu. Kosmicka letadla se nalezala zpravidla v neprozkoumanych oblastech, kde se dal smer vysilani uhodnout jenom nahodou.
Mezi astronauty panovalo presvedceni, ze krome jineho existuji v kosmickem prostoru jakasi neutralni pole cili nulove oblasti, v nich vsechna zareni i zpravy tonou jako kameny ve vode. Ale astrofyzikove povazovali dosud nulova pole za pusty vymysl kosmickych cestovatelu, kteri maji sklon k nejpodivuhodnejsim fantaziim.
Po smutnem obradu a kratke porade zapojil Erg Noor anamezonove motory. Za dva dny a dve noci motory zmlkly a hvezdolet se zacal priblizovat k rodne planete o jedenadvacet miliard kilometru za dvacet ctyri hodiny. Ke Slunci zbyvalo asi sest pozemskych (nezavislych) roku cesty. V ustredni ridici kabine a laboratorni knihovne se plnym tempem pracovalo na vypocitani a zamerovani noveho kursu.
Bylo treba proletet celych sest let a pouzivat anamezonu jen k vyrovnavani kursu rakety. To znamenalo ridit hvezdolet tak, aby si udrzel zrychleni. Vsechny znepokojovala neprobadana oblast 344+2U mezi Sluncem a Tantrou, ktera se nedala obejit; podel jejich okraju az ke slunci se prostiraly zony volnych meteoru, a krome toho by raketa pri obratu ztracela zrychleni.
Po dvou mesicich byla vycislena cara letu a Tantra zacala opisovat povlovnou krivku rovnomerneho napeti.
Velkolepy hvezdolet byl v naprostem poradku, rychlost se drzela ve stanovenych mezich. Ted uz lezely mezi kosmickym letounem a vlasti jen asi ctyri nezavisle roky cesty.
Erg Noor a Niza unaveni skoncili sluzbu a pohrouzili se do dlouheho spanku, prave tak jako dva astronomove, geolog, biolog, lekar a ctyri inzenyri. Sluzbu nastoupila nova smena, zkuseny astronavigator Pel Lin, ktery prodelaval druhou vypravu, astronomka Ingrid Ditra a k nim se dobrovolne pripojil inzenyr elektroniky Kej Ber. Ingrid se svolenim Pela Lina odchazela casto do knihovny vedle ridici kabiny. Psala se svym davnym pritelem Kej Berem monumentalni symfonii „Zanik planety“, k niz ji inspirovala tragedie na Zirde.
Kdyz Pela Lina unavila melodie pristroju a pozorovani cernych propasti vesmiru, usazoval za ridici pult Ingrid a sam se vasnive zabyval lustenim tajemnych napisu z planety nejblizsi hvezdne soustavy v Kentauru, kterou obyvatele zahadne opustili. Pel veril, ze jeho nemozny podnik skonci uspechem.
Jeste dvakrat se vystridaly sluzby, hvezdolet se priblizil k Zemi temer na deset tisic miliard kilometru, a za celou dobu pracovaly anamezonove motory jen nekolik hodin.
Zakratko mela skoncit sluzba Pel Linovy skupiny, ctvrta do chvile, co Tantra odletela z mista, kde marne ocekavala Algrab.
Astronomka Ingrid Ditra skoncila vypocty a obratila se k Pel Linovi, ktery s melancholickym vyrazem
