pozoroval ustavicne chveni rudych strelek na modre carkovane stupnici, kde se merilo gravitacni napeti. I nejzdatnejsi lide podlehali v druhe polovine sluzby zpomalenym psychickym reakcim. Kosmicke letadlo melo automaticke rizeni a plulo cele mesice a roky urcenym smerem. Jakakoliv neobvykla prihoda, ktera presahovala schopnosti ridiciho automatu, vedla obycejne ke zkaze rakety, nebot ani lide nezachranili situaci. Sebecvicenejsi lidsky mozek nemohl reagovat s potrebnou rychlosti.
„Myslim, ze jsem uz davno vleteli do neprozkoumane oblasti 344+2U. Nacelnik zde chtel drzet sluzbu sam,“ promluvila Ingrid k astronavigatorovi.
Pel Lin pohledl na pocitac dnu.
„Jeste dva dny, a pak se stejne stridame. Zatim se neda cekat nic pozoruhodneho. Vytrvame az do konce sluzby?“
Ingrid souhlasne kyvla. Z jidelnich mistnosti vysel Kej Ber a zaujal sve obvykle misto v kresle vedle rovnovahovych mechanismu. Pel Lin zivl a vstal.
„Zdrimnu si par hodin,“ obratil se k Ingrid.
Divka poslusne presla od sveho stolu k ridicimu pultu.
Tantra bez pohnuti plula absolutni prazdnotou. Nesmirne citlive pristroje Volla Choda neobjevily zadny, ani vzdaleny meteor. Kurs hvezdoletu ted lezel trochu stranou od Slunce, priblizne puldruheho roku cesty. Prostor, ktery s zrcadlil na prednich obrazovkach, byl neuveritelne cerny a prazdny. Vypadalo to, jako by hvezdolet miril primo do srdce tmy. Jen z bocnych teleskopu se zabodavaly do obrazovek svetelne sipy nescetnych hvezd.
Astronomka pocitila ve vsech nervech divny neklid. Vratila se ke svym strojum a teleskopum, znovu a znovu kontrolovala jejich udaje a mapovala neznamou oblast. Vsechno bylo v poradku, a pritom Ingrid nemohla odtrhnout oci od zlovestne tmy pred hvezdoletem. Kej Ber zpozoroval jeji neklid, dlouho poslouchal a pozorne zkoumal pristroje.
„Nic nevidim. Co se ti zdalo?“
„Sama nevim. Leka me ta nezvykla tma vpredu. Zda se mi, ze nase raketa leti rovnou to temne mlhoviny.“
„Tmavy mrak zde ma byt,“ potvrdil Kej Ber, „ale skrtneme jenom o jeho kraj. S tim jsme pocitali. Napeti v poli pritazlivosti vzrusta rovnomerne a slabe. Na ceste touto oblasti se musime priblizit k nejakemu gravitacnimu centru. Neni to stejne, je-li tmave nebo svitici?“
„Mas pravdu,“ rekla Ingrid klidneji.
„Ceho se tedy bojis? Letime po stanovenem kursu dokonce rychleji, nez jsme planovali. Kdyz se nic nezmeni, doletime na Tritona i s nasi nedostatecnou zasobou paliva.“
Ingrid zaplavila hrejiva radost pri pouhe zmince o Tritonu, ktery byl Neptunovou druzici a stanici pro mezihvezdne rakety ve vnejsi oblasti slunecni soustavy. Pristat na Tritonu znamenalo vratit se domu…
„Myslil jsem, ze se budeme zabyvat hudbou, ale Lin si sel odpocinout. Bude spat pet nebo sest hodin, a tak si zatim promyslim instrumentaci finale druhe casti, vis, to misto, kde se nam stale nedari integralni nastup boure. Tohle…“ Kej zazpival nekolik tonu. „Pam-pa-, dam-pa, ram-pa-pa“ — vtom jako by se ozvaly i steny ridici kabiny. Ingrid sebou trhla, ohledla se, ale okamzite pochopila: vzrostlo napeti v poli pritazlivosti a pristroj pro umelou gravitaci zmenil melodii.
„Komicka nahoda,“ rozesmala se trochu provinile.
„Vzrostla gravitace, jak se slusi na temny mrak. Ted muzes byt uplne klidna, a Lin at si spi.“
S temi slovy Kej Ber opustil ridici kabinu. V jasne osvetlene knihovne usedl za malicke elektronove violonpiano a ponoril se do prace. Uplynulo nekolik hodiny, kdy se otevrely hermeticke dvere knihovny a objevila se Ingrid.
„Keji, prosim te, probud Lina!“
„Co se stalo?“
„Napeti v poli pritazlivosti vzrusta vic, nez je podle vypoctu treba.“
„A co vpredu?“
„Tma jako driv!“ Ingrid zmizela.
Kej Ber probudil astronavigatora. Ten vyskocil a ritil se do ridici kabiny k pristrojum.
„Nic hrozneho se nedeje. Ale kde se vzalo takove pole pritazlivosti? Na tmavy mrak je prilis silne, a hvezdy tu nejsou…“
„Lin se zamyslil a stiskl budici paku nacelnikovy kabiny, jeste chvili premyslel a zapojil i kabinu Nizy Krit.
„Kdyz se nic neprihodi, tak nas proste vystridaji,“ vysvetlil polekane Ingrid.
„A kdyz se prihodi? Erg Noor se probudi az za pet hodin. Co mame delat?“
„Cekat,“ odpovedel klidne astronavigator. „Co se zde muze stat za pet hodin, tak daleko od vsech hvezdnych soustav?“
Melodie pristroju znela vucihledne v nizsich a nizsich tonech a hlasila, ze se zmenily podminky letu. Napjate ocekavani se vleklo. Dve hodiny pripadaly lidem jako cela smena. Pel Lin zustaval na povrchu klidny, ale Ingridino vzruseni se uz preneslo na Keje Bera. Ohlizel se casto ke dverim a cekal, az se objevi rozhodny Erg Noor, i kdyz vedel, ze probouzeni z dlouhodobeho spanku pokracuje zvolna.
Tahle zvoneni vsemi trhlo. Ingrid se zachytila Keje Bera.
„Tantra je v nebezpeci. Napeti pole je dvakrat vyssi, nez ma byt!“
Astronavigator zbledl. Stalo se neco neocekavaneho a bylo treba okamziteho reseni. Osud hvezdoletu byl v jeho rukou. Nezadrzitelne vzrustajici pritazlivost vyzadovala zpomaleni letu nejen kvuli stale vetsi tizi v rakete, ale i proto, ze ve smeru letu byly patrne obrovske shluky pevne hmoty. Ale po zpomaleni nebude cim nabrat zrychleni! Pel Lin stiskl zuby, otocil packu a zapojil iontove motory jako brzdy. Zvucne udery se slily s melodii pristroju a prehlusily poplasny signal aparatu, ktery vypocitaval pomer mezi pritazlivou silou a rychlosti. Zvoneni utichlo a rucicky potvrdila uspech. Nebezpecna rychlost byla opet umerna vzrustajici gravitaci. Ale sotva Pel Lin vypnul brzdy, ozval se signal znovu. Hrozna pritazliva sila vyzadovala dalsi zpomaleni letu. Bylo zrejme, ze hvezdolet speje primo k mohutnemu gravitacnimu centru.
Astronavigator se rozhodl nemenit kurs, byla to obtizna prace a vyzadovala nejvetsi presnosti. Brzdil kosmicky letoun planetarnimi motory, prestoze chybny kurs byl uz ocividny, nebot vedl pres ohromne spousty nezname hmoty.
„Pole pritazlivosti je znacne,“ poznamenala tlumene Ingrid. „Mozna, ze…“
„Je treba jeste vic zpomalit let, abychom se mohli obratit!“ zvolal astronavigator. „Ale cim potom zvysime rychlost?“ V jeho slovech znela nerozhodnost.
„Pronikli jsme uz vnejsi vichrnou zonou,“ odvetila Ingrid. „Gravitace nepretrzite a rychle vzrusta!“
Hlucne udery jen prsely, nebot planetarni motory se automaticky zapinaly, jakmile elektronovy stroj, ktery hvezdolet ridil, vytusil vpredu ohromne shluky hmoty. Tantra se zacala pohupovat. At hvezdolet zpomalil sebevic svuj let, lide v ridici kabine ztraceli vedomi, Ingrid klesla na kolena, Pel Lin se ve svem kresle pokousel zvednou hlavu, tezkou jako z olova. Kej Ber pocitil nesmyslny zvireci strach a detskou bezmocnost.
Udery motoru zrychlily tempo a presly v nepretrzite buraceni. Elektronovy mozek hvezdoletu bojoval misto svych omracenych hospodaru. Byl svym zpusobem mocny, ale omezeny, jelikoz nemohl predvidat komplikovane situace a nalezt vychodisko ve vyjimecnych pripadech.
Kolebani Tantry zeslablo. Sipky oznacujici zasoby planetarnich iontovych nalozi rychle poklesly. Pel Lin procit a pochopil, ze pro podivny a velky vzrust pritazlivosti musi ucinit mimoradna opatreni, aby zastavil letoun, a pak prudce zmenil kurs.
Pel Lin posunul packu anamezonovych motoru. Uvnitr zasvitily ctyri vysoke valce z dusitanu boriteho, viditelne zvlastnim prurezem v pultu. Oslnivy zeleny plamen vyrazil jako blesk a zacal proudit a virit ve ctyrech mohutnych spiralach. Silne magneticke pole v predni casti hvezdoletu obklopilo steny motorovych trysek a zachranilo je pred okamzitou zkazou.
Astronavigator posunul paku jeste dal. Zelenou virivou stenou prosvital jako vedouci paprsek sedavy proud castic K. Jeste jeden pohyb a podel sedeho paprsku projel oslepujici fialova blesk, nezvratny signal, ze zacal prudky vytok anamezonu. Cely trup kosmickeho letadla odpovedel skoro neslysnou, tezko snesitelnou vysokofrekvencni vibraci…
Erg Noor prijal nutnou davku potravy a vychutnaval v polospanku neobycejne prijemnou elektromasaz nervove soustavy. Mrakoty, ktere obestiraly jeho mozek i telo, pomalu mizely. Budici melodie znela porad veseleji ve stupnujicim se rytmu.
Vtom k nemu zvenku proniklo neco zleho a prervalo radost nad probuzenim z devadesatidenniho spanku.
