Bily plast mu v tezkych zahybech splyval z mohutnych pleci. Mven stiskl obe Vetrovy dlane ve svych pevnych hubenych rukou. Oba nacelnici, byvaly i budouci, byli vysoce urostli. Ale Veter jehoz rodokmen pochazel z ruskeho naroda, vypadal rozlozitejsi a mohutnejsi nez stihly African.
„Mam dojem, jako by se dnes melo stat neco zavazneho,“ zacal Mven Mas s duverivou uprimnosti, jez byla charakteristicka pro lidi v ere Velikeho Okruhu.
Dar Veter pokrcil rameny.
„Vsichni tri dnes prozijeme zavazne veci. Ja predam svou praci, vy ji prevezmete a Veda Kong bude hovorit s vesmirem.“
„Je velmi krasna?“ otazal se Mven Mas zpola tazave a zpola presvedcive.
„Uvidite. Ostatne, na dnesnim vysilani nebude nic zvlastniho. Veda bude prednaset o nasi historii pro planetu KRZ 664456+BS 3252.“
Mven Mas to neuveritelne rychle vypocital zpameti.
„To je Hvezda Rus 614 v souhvezdi Jednorozce; jeji planetarni soustava je znama uz od nepameti, ale obyvatele se zatim nijak neprojevili — Mam hrozne rad stare nazvy a slova,“ dodal s trochu provinilym prizvukem.
Dar Veter si pomyslil, ze Rada umi vybirat lidi. Nahlas rekl:
„To si budete dobre rozumet s Junijem Antem, vedoucim elektronovych zaznamovych stroju. Rika si vedouci pametovych lamp. Ne podle ubohych starovekych svitilen, ale podle prvnich neforemnych elektronkovych pristroju ve vzduchoprazdnych bankach, ktere pripominaly tehdejsi elektricke zarovky.“
Mven Mas propukly v tak srdecny a vesel smich, ze Dar Veter pocitil, jak jeho sympatie k tomuto cloveku vzrustaji.
„Pametove lampy! A nase pametove site, — kilometrove koridory z nekolika miliard elementarnich clanku!“ Nahle se zarazil: „Ja tu vykladam a dulezite veci jsem si neujasnil. Kdy se poprve ozvala planeta Rus 614?“
„Pred dvaapadesati lety. Od te doby ovladaji jazyk Velkeho Okruhu. Jsou od nas vzdaleni ctyri parseky. Vedina prenaska je dostihne za trinact let.“
„A co bude pak?“
„Po prednasce budeme prijimat. Prostrednictvim starych pratel se dozvime nejake novinky z Okruhu.“
„Pres sedesatou prvni v Labuti?“
„Ovsem. Nebo nekdy take prostrednictvim sto sedme v Hadonosi, mam-li uzit vasi staroveke terminologie.“
Vstoupil muz ve stejnych stribritych satech, jake mel Vetruv pomocnik. Takovy ubor si oblekali v Rade Astronautiky vsichni. Nevysoky, temperamentni a s orlim nosem, ziskaval sympatie bystrym pohledem oci, tmavych jako trnky. Prichozi se prejel dlani kulatou hladkou hlavu.
„Jsem Junij Ant,“ predstavil se pronikave ostrym hlasem Mvenu Masovi.
Osloveny ho uctive pozdravil. Vedouci pametovych stroju predcili kazdeho ucenosti. Oni rozhodovali, co z obdrzenych zprav se ma zvecnit v pametovych strojich a co zverejnit nebo odeslat do palacu tvorivosti.
„Jeste jeden brevant,“ zabrucel Junij Ant, potrasaje rukou novemu znamemu.
„Co je to?“ nepochopil Mven Mas.
„Muj vymysl. V latinskem jazyku. Tak jsem nazval pracovniky vnejsich kosmickych stanic, letce mezihvezdneho letectva, techniky z tovaren na vyrobu motoru do hvezdoletu, proste vsechny, kdo dlouho neziji. Mezi ne pocitam i nas. My take nezijeme dele nez polovinu normalniho lidskeho veku. Co se da delat, zato zijeme zajimave! Kde je Veda?“
„Chtela prijit driv..“ zacal Dar Veter.
Jeho slova zanikla ve vystraznych akordech, ktere se rozeznely, kdyz cvakl cifernik galaktickych hodin.
„Predbezne upozorneni cele Zemi,“ objasnoval Dar Veter. „plati vsem energetickym ustrednam, pro vsechny tovarny, transportni site i radiove stanice. Za pul hodiny musi prerusit dodavku energie a nahromadit ji v objemnych kondenzatorech tolik, aby stacila v atmosfere prorazit smerovym zarenim tunel. Vysilani odcerpa triactyricet procent zemske energie. Prijem spotrebuje osm procent, protoze staci jen tunel udrzovat.“
„Tak jsem si to predstavoval,“ kyval Mven Mas hlavou.
Vtom jeho soustredeny pohled nadsene vzplanu. Dar Veter se ohledl. U zariciho prusvitneho sloupu stanula Veda Kong, aniz ji kdo zpozoroval. Oblekla si k vystoupeni nejhezci ubor, jaky kdy kraslil zenu a ktery si vymyslili lide uz pred nekolika tisici lety, v epose kretske kultury.
Popelave vlasy mela v tyle vysoko zvednute do tezkeho uzlu, aby netizily pevnou stihlou siji. Hladka ramena byla obnazena, a hluboko odhalenou hrud podpiral zivutek z jasne modre latky. Kratka siroka sukne s vysitymi modrymi kvety na stribrne pude odkryvala hole snede nohy v pantoflickach visnove barvy. Siji ji zdobil zlaty retez s velikymi hrube vsazenymi faanty z Venuse; rude kameny horely na Vedine nezne pleti stejnym odstinem jako vzrusenim zardele tvare a male usi.
Mven Mas videl historicku poprve a hledel na ni s neskryvanym obdivem.
Veda zvedla k Daru Vetrovi tazave oci.
„Je to dobre,“ odvetil na nemou otazku sve pritelkyne.
„Mnohokrat jsem uz prednasela, ale ne takhle,“ promluvila Veda Kong.
„Rada zachovava obycej. Zpravy pro rozlicne planety vzdycky cetly krasne zeny. Dava to predstavu, jaky cit pro krasu maji obyvatele naseho sveta, a vubec to rika mnoho,“ pokracoval Dar Veter.
„Rada se nezmylila ve vyberu!“ zvolal Mven Mas.
Veda pronikave pohledla na Africana.
„Vy jste svobodny?“ zeptala se tise, a kdyz Mven kyvnutim prisvedcil, rozesmala se.
„Chtel jste si se mnou pohovorit,“ obratila se na Dara Vetra.
Pratele vysli na sirokou kruhovou terasu a Veda s rozkosi vystavila oblicej svezimu morskemu vetru.
Vedouci kosmickych stanic vypravel, ze se rozhodl jet na vykopavky, i o tom, jak vahal mezi osmatricatou mezihvezdnou vypravou, podmorskymi rudnymi doly v Antarktide a archeologii.
„Ne, jenom ne mezihvezdna…!“ vykrikla Veda a Dar Veter si uvedomil, ze jednal beztaktne. Uchvacen zazitky dotkl se bezdeky citliveho mista Vediny duse.
Z rozpaku mu pomohla melodie vystraznych akordu, ktera zalehala na balkon.
„Je cas, abychom sli, za pul hodiny zapojime Okruh!“
Dar Veter vzal Vedu opatrne za ruku. V doprovodu ostatnich sjeli vytahem hluboko do podzemi, kde byla ve skale vytesana krychlova mistnost.
Nebylo zde nic krome pristroju. Matne panely kolem cernych sten vypadaly jako ze sametu. Do nich se vryvaly rovne kristalove pruhy. Nazlatla, zelena, modra a oranzova svetelka slabe osvetlovala stupnice, znacky a cisla. Smaragdove hroty rucicek se chvely u cernych pulkruhu, jako by vsechny ty siroke steny tonuly v napjatem rozechvelem ocekavani.
Par kresel a veliky ebenovy stul, castecne zasunuty do ohromne polokulovite obrazovky v masivnim zlatem ramu, ktera zarila perletovym leskem.
Dar Veter pokynem privolal Mvena Mase a ukazal na vysoka cerna kresla. Mven se priblizil, naslapuje opatrne na spicky, jako kdysi jeho predkove v rozpalenych savanach, kdyz se prikradali k ohromnym dravym selmam, a zatajil dech. Odtud, z nepristupneho kamenneho sklepeni se za chvili otevre okno do nekonecnych hlubin kosmu a lide se myslenkami a vedomostmi spoji se svymi bratry v jinych svetech. Dnes je tu pet lidi, kteri budou zastupovat lidstvo pred vesmirem. Ale od zitrka on, Mven Mas, bude muset ridit spojeni sam. Budou mu svereny vsechny paky grandiozni sily. Africanovi prebehl po zadech lehky mraz. Teprve ted asi pochopil, jake brime odpovednosti si uvalil na bedra, kdyz dal Rade svuj souhlas. A kdyz pohledl na Dara Vetra, ktery netrpelive pohyboval ridicimi pakami, kmitl se mu v ocich podobny odbiv, jaky zaril z oci mladeho Dar Vetrova pomocnika.
Ozval se tezky buracivy zvuk, jako by se rozeznela masivni med. Dar Veter se rychle obratil a posunul dlouhou paku. Zvoneni utichlo a Veda Kong uvidela, ze uzky panel na prave strane se rozsvitil po cele vysce mistnosti. Stena jako by se propadla, zmizela v nekonecne dalce. Objevily se jehlancovite obrazy horskeho vrcholu, ovenceneho gigantickym kamennym kruhem. Pod touto kolosalni cepici z naplaveneho kameni bylo tu a tam videt beloskvouci ostruvky horskeho snehu.
Mven Mas poznal Kenyi, druhou nejvyssi horu v Africe.
Tezky medeny uder znovu otrasl salem v podzemi a donutil pritomne, aby zbystrili pozornost.
Dar Veter uchopil ruku Mvena Mase a polozil ji na kulatou rukojet, kde horelo granatove oko. Mven ji
