Erg Noor si uvedomil, ze je nacelnikem vypravy a zoufale se snazil prijit k normalnimu vedomi. Konecne pochopil, ze hvezdolet prudce brzdi anamezonovymi motory a ze se tedy neco stalo. Pokusil se vstat, ale telo ho jeste neposlouchalo, nohy se mu podlomily a Noor upadl jako balik na podlahu kabiny. Po chvili se mu podarilo doplazit se ke dverim a otevrit je. Vedomi mu pronikalo mlhou spanku; v uzke chodbe se Erg Noor postavil na vsechny ctyri a tak vpadl do ridici kabiny.
Lide uprene zirajici na obrazovky se polekane ohledli a priskocili k nacelnikovi. Nebyl schopen vstat a pronesl namahave:
„Obrazovky, predni… prepojte na infracervenou… zastavte motory!“
Borazonove valce pohasly a soucasne utichla i vibrace trupu hvezdoletu. Na prave predni obrazovce se objevila obrovska hvezda, zaric matnym skoricove rudym svetlem. Na okamzik vsichni strnuli a nespousteli oci z ohromneho disku, ktery se vynoril ze tmy primo pred spici rakety.
„Ja hlupak!“ vykrikl bolestne Pel Lin. „Byl jsem presvedcen, ze letime kolem temneho mracna. A tohle je…“
„Zelezna hvezda!“ s hruzou vyjekla Ingrid Ditra.
Erg Noor se pridrzoval kresla a vstal z podlahy. Jeho obvykle bleda tvar mela modry odstin, ale oci mu zaplaly drivejsim prudkym ohnem.
„Ano, to je zelezna hvezda,“ rekl zvolna. „postrach astronautu.“
Nikdo o ni v teto oblasti nemel potuchy a pohledy vsech se k Noorovi obratily se strachem i nadeji.
„Myslil jsem jenom na mrak,“ rekl Pel Lin tise a provinile.
„Temne mracno s tak silnou gravitaci by se musilo skladat z tvrdych, pomerne velkych castic a Tantra by uz zahynula. Je nemozne vyhnout se srazce v takovem roji,“ pevne a tise rekl nacelnik.
„A co prudka zmena napeti v poli a jakesi vireni? Coz to primo neukazuje na mracno?“
„Nebo na to, ze hvezda ma planetu, mozna, ze vic nez jednu…“
Astronavigator sevrel tak prudce rty, ze mu vytryskla krev. Nacelnik povzbudive kyvl hlavou a sam stiskl knofliky budiciho zarizeni.
„Rychle prineste prehled pozorovani! Vycislime isogravy!“
Kosmicke letadlo se znovu zhouplo. Pres obrazovku se kmitlo neco ohromneho, uskocilo to dozadu a zmizelo…
„Zde je odpoved… Obleteli jsme planetu. Rychleji, rychleji do prace!“
Nacelnikuv pohled padl na merice paliva. Erg se pevneji zaboril do kresla, chtel cosi rici a zmlkl.
Na stole se ozvalo tiche, jakoby sklenene zazvoneni, provazene oranzovymi a modrymi svetelky. Pruzracna prepazka se rozzarila barevnymi zablesky. Vedouci kosmickych stanic Velikeho Okruhu Dar Veter dal pozoroval svetlo Spiralni Drahy. Gigantzicky oblouk se ve vysce sklanel a odrazel se pri okraji more jako matne zluty pruh. Dar Veter, aniz odtrhl od ni zrak, vztahl ruku a presunul packu na pismeno R na znameni, ze se jeste rozmysli. Dnes nastavala v jeho zivote dulezita zmena. Rano priletel z obydleneho pasma na jizni polokouli Mven Mas, jehoz urcila Rada Astronautiky za Vetrova nastupce. Posledni vysilani pro Okruh provedou spolu a pak… Sluvko „pak“ nebylo dosud rozhodnuto.
Sest let konal svou nesmirne vysilujici praci, pro niz se vybirali jen mimoradne schopni lide, kteri vynikali skvelou pameti a obsahlymi znalostmi ze vsech oboru. Kdyz se u neho opakovala uporne zachvaty lhostejnosti k zivotu i k praci, jedno z nejtezsich onemocneni cloveka, vysetrila ho znamenita psychiatricka Evda Nal. Lecila ho po starem, osvedcenem zpusobu tesknymi hudebnimi akordy v pokoji modrych snu, kde probihalo uklidnujici vlneni. Ale nepomohlo to. Nezbyvalo nez zmenit zpusob cinnosti a lecit se fyzickou praci. Jeho dobra pritelkyne Veda Kong mu vcera nabidla, aby u ni pracoval jako kopac. Pri archeologickych vykopavkach nemohly stroje vykonavat vsechny prace, zaverecna etapa cekala na lidske ruce. Dobrovolniku bylo dost, ale Veda mu slibovala dlouho cestu do oblasti davnych stepi, kde bude mit blizko k prirode.
Kdyby tak Veda Kong…! Ostatne, zna vsechno az do konce. Veda miluje Erga Noora, clena Rady Astronautiky a nacelnik sedmatricate mezihvezdne vypravy. Erg Noor mel o sobe podat zpravu z planety Zirdy. Jestlize ne neozval, ackoli plany mezihvezdnych letu jsou neobycejne presne, nehodi se, aby Dar premyslel, jak ziskat Vedinu lasku! Muze je spojovat nanejvys „vektor pratelstvi“. A prece k ni pojede pracovat!
Dar Veter presunul paku, stiskl knoflik a pokojem se rozlilo jasne svetlo. Kristalove okno tvorilo stenu prostorne mistnosti, vysoko nad zemi i nad morem. Otocenim druhe paky naklonil Dar Veter stenu k sobe, kovovym ramem odrizl osvetlene cesty, budovy a majak dole na morskem pobrezi a mistnost se otevrela hvezdnemu nebi.
Cifernik galaktickych hodin, rozdeleny na tri soustredne kruznice, upoutal Vetrovu pozornost. Zpravy pro Veliky Okruh se vysilaly kazdou stotisicinu galakticke vteriny, cili jednou za osm dnu, to znamenalo ctyricet petkrat do roka podle pozemskeho casu. Doba, za kterou se Galaxie otocila kolem sve osy, tvorila galakticky den a noc.
Pravidelne, a pro Dara posledni vysilani zacne v devet hodin rano podle casu Tibetske observatore, a tudiz ve dve hodiny v noci zde, na Stredozemske observatori Rady.
Zbyvalo neco pres dve hodiny.
Pristroj na stole znovu zazvonil a zablikal. Za prepazkou se objevil clovek ve svetlych satech, ktere se hedvabne leskly.
„Pripravili jsme se k vysilani i k poslechu,“ oznamil strucne bez jakychkoli vnejsim znamek uctivosti, prestoze se mu v pohled tajil obdiv k nacelnikovi.
Dar Veter mlcel, mlcel i pomocnik, a jeho nenuceny postoj vyjadroval sebevedomi.
„V krychlovem sale?“ otazal se konecne Dar Veter, a kdyz dostal kladnou odpoved, zeptal se, kde je Mven Mas.
„U aparatu jitrni svezesti. Zotavuje se po ceste. Ke vsemu se mi zda, ze je rozrusen…“
„byt na jeho miste, taky bych byl rozcilen,“ pronesl smutne Dar Veter. „To bylo pred sesti lety…“
Pomocnik az zrudl, jak se namahal zustat lhostejnym. V mladickem zapalu mel soucit s nacelnikem, snad si uvedomoval, ze nekdy sam okusi radosti i hore namahave prace a velike zodpovednosti. Vedouci vnejsich kosmickych stanic ani sluvkem nevyjadril, co proziva, nebot v jeho letech se to pokladalo za nevhodne.
„Jakmile se objevi Mven Mas, okamzite ho privedte ke mne!“
Pomocnik se vzdalil. Dar Veter presel do rohu, kde pruzracna prepazka byla od stropu az na zem zacernena, a sirokym gestem rozhrnul obe dverni kridla, zasazena do panelu z barevneho dreva. Zaplalo svetlo, vychazejici odnekud z hlubin obrazovky, podobne zrcadlu.
Vedouci vnejsich stanic pomoci zvlastni svorky zapojil „vektor pratelstvi“, ktery kdykoli zprostredkoval primy styk mezi nejlepsimi prateli. Vektor spojoval nekolik mist, kde lide trvale prebyvali; mohl se prepnout domu, na pracoviste nebo na oblibene mist odpocinku.
Obrazovka zazarila a na jejim pozadi se objevily zname vysoke panely, na nichz byly v nescislnych sloupcich zakodovany znacky elektronovych filmu, ktere nahradily zastarale fotokopie. Kdyz lidstvo preslo k jedine abecede, zvane linearni, protoze neobsahovala slozite znaky, mohly automaty filmovat i sebestarsi knihy mnohem snaze a jednoduseji. Modre, zelene a rude pruhy oznacovaly ustredni filmoteky, ktere nahravaly vedecke prace, vydavane uz davno jen v nekolika desitkach exemplaru. Stacilo udat prislusny pocet znaku a filmotekovy archiv automaticky reprodukoval uplny text zfilmovane knihy. Takovou vlastni automatickou knihovnu mela i Veda. Lehke cvaknuti zhasilo obraz, a kdyz se znovu rozsvitil, objevil se jiny pokoj, ale take prazdny. Pri druhem cvaknuti a obraz prenesl do salu se slabe osvetlenymi pulty. Zena u nejblizsiho pultu zvedla hlavu, a Dar Veter poznal milou uzkou tvar s velkyma sedyma ocima. Smele vykreslena usta odhalovala pri usmevu bile zuby a zvlnila tvare jako pohorky kolem nepatrne zvednuteho, detsky zaobleneho nosu; zenin oblicej se tim stal jeste mekci a privetivejsi.
„Vedo, zbyvaji dve hodiny. Je treba se prevleknout, a chtel bych, abyste prisla do observatore trochu driv.“
Zena v obrazovce zvedla ruku k hustym popelavym vlasum.
„Podrobuji se, mily Vetre,“ tise se rozesmala, „jdu domu.“
Dar Veter se nedal oklamat veselym tonem.
„Uklidnete se, Vedo. Kazdy, kdo vystupuje pred Velikym Okruhem, musel jednou zacit…“
„Neplytvejte slovy, abyste me potesil,“ zvedla Veda Kong uminene hlavu, „budu tam brzy.“
Obrazovka zhasla. Dar Veter privrel obe kridla dveri a obratil se, aby uvital sveho nastupce. Mven Mas vstoupil dlouhymi kroky. Rysy obliceje i leskla plet skoricove barvy svedcily o tom, ze jeho predkove byli cernosi.
