venuji dnes nejbystrejsi hlavy stejnou pozornost jako nejdulezitejsim vedeckym problemum. Nastoupili jsme cestu evoluce, spolecnou vsem zivocichum, ktera smeruje k tomu, aby se automatizaci pohybu a rozvojem reflexu v praci nervoveho systemu osvobodilo nase vnimani. Automatizace vyrobnich sil spolecnosti vytvorila analogicky reflexni system v ekonomicke vyrobe a umoznila spouste lidi, aby se venovali vedeckemu badani, ktere je zakladem veskere lidske cinnosti. Priroda nas obdarila velkym badatelskym mozkem, i kdyz byl z pocatku predurcen jenom k shaneni potravy a zkoumani toho, co je a neni k snedku.“
„Spravne!“ zaseptala Evda, a vtom spatrila svou dceru. Nic netusici divka hledela zadumane do okna z vlniteho skla, ktere znemoznovalo vyhled.
Veda ji zvedave srovnavala s matkou. Dcera mela tytez dlouhe cerne vlasy, vsak na rozdil od ni si je propletla blankytnou stuzkou a upevnila dvema velkymi smyckami. Mela tentyz dole zuzeny ovalny oblicej, vystouple licni kosti a siroke celo, ktere cinily vyraz jeji tvare velmi detskym. Snehobila bluzka z umele vlny zduraznovala zasmusilou bledost pleti i cern oci, oboci a ras. Sverazny zjev divky vhodne doplnoval maly koralovy nahrdelnik.
Evdina dcera nosila siroke kratke kalhoty nad kolena jako i vsichni ve tride, ale do postrannich svu mela vsite rude trasne.
„Indianska ozdoba,“ zaseptala Evda na tazavy usmev sve pritelkyne.
Evda s Vedou sotva stacily ustoupit do chodby, kdyz ucitelka vysla ze tridy. V patach za ni se vyhrnulo nekolik zaku, mezi nimi i Evdina dcerka. Divka strnula, kdyz uvidela matku, svou pychu a staly priklad. Evda nevedela, ze ve skole existuje krouzek jejich ctitelu, kteri se rozhodli pro stejnou zivotni drahu jako skvela Evda Nal.
„Maminko!“ zaseptala divka; pritiskla se k Evde a pohledla ostychave na matcinu spolecnici.
Ucitelka se zastavila a pristoupila bliz.
„Hned to oznamim skolni rade,“ pravila, nedbajic Evdina protestu. „Musime vaseho prijezdu vyuzit.“
„Hledte, z koho byste meli vetsi uzitek!“ predstavila Evda Vedu.
Ucitelka historie se zardela a docela omladla.
„Vyborne!“ snazila se zachovat vecny ton. „Skolu brzy opusti nejstarsi skupiny. Rady pro zivot od Evdy Nal, a k tomu prehled starovekych kultur a ras, o kterych promluvi Veda Kong, budou nasi mladezi velmi prospesne! Nemam pravdu, Reo?“
Evdina dcera zatleskala. Ucitelka lehce jako gymnastka pospisila do sluzebnich mistnosti v dlouhem rovnem pristavku.
„Reo, co kdybys vynechala zamestnani a prosly jsme se v parku?“ navrhla Evda dceri. „Nestacim se za tebou uz podivat, nez si zvolis hrdinske ciny. Minule jsme se prece definitivne nerozhodly…“
Rea mlcky vzala matku za ruku. V kazdem rocnim cyklu se stridala studia s hodinami praktickeho cviceni. Prave ted mela Rea svou oblibenou hodinu brouseni optickych skel. Co vsak mohlo byt zajimavejsi a dulezitejsi nez matcin prijezd?
Veda nechala matku s dcerou o samote a pustila se k male astronomicke observatori, ktera se tycila v dalce.
Rea se detsky privinula k pevne matcine ruce a sla zamyslene vedle ni.
„Kde mas maleho Kaje?“ zeptala se Evda a devce viditelne zesmutnelo.
Kaj byl jejim zakem. Starsi skolaci navstevovali nedaleke skoly prvniho nebo druheho cyklu a bdeli nad ucenim a vychovou zvolenych sverencu. Pri bedlive vychove byla integralni pomoc ucitelum naprosto nutna.
„Kaj presel do druheho cyklu a odjel daleko. Mne je tak smutno… Proc nas prevadeji kazde ctyri roky z mista na misto, z cyklu do cyklu?“
„Vis prece, ze dusevni zivot se jednostrannymi dojmy unavuje a otupuje.“
„Ja jenom nechapu, proc se prvni ze ctyr cyklu nazyva nulty — vzdyt vychova a vyuka deti od jednoho do ctyr roku je taky dulezity proces.“
„Nazev je stary a nevhodny. Ale nechceme menit ustalene terminy, kdyz to neni krajne nutne. Vyzada si to vzdycky zbytecnou ztratu lidske energie. A pred tim je kazdy povinen lidstvo chranit.“
„Ale rozdeleni cyklu, jejich neustale presuny z mista na misto — to je prece take velka ztrata sil.“
„Ta se mnohonasobne vyplati zostrenym vnimanim a zlepsenymi vysledky studia, ktere jinak rok od roku nutne klesaji. Z vas malych se rustem a vychovou stavaji rozdilne bytosti. Spolecny zivot ruznych vekovych skupin vadi vychove a rozciluje i samotne zaky. Snizili jsme rozdil na minimum tim, ze jsme rozdelili deti do ctyr vekovych cyklu, a prece to jeste zdaleka neni dokonale. Ale nejdrive si pohovorime o tvych touhach a planech. Budu vam vsem prednaset, a mozna, ze se tve problemy vyresi samy sebou.“
Rea zacala sverovat matce sve nejtajnejsi myslenky s otevrenosti ditete ery Okruhu, ktere nikdy nezakusilo nepochopeni ci urazejici vysmech. Divka byla ztelesnene mladi, ktere jeste nic nevi o zivote, ale je uz plne touziciho ocekavani. Kdyz divka dosahla sedmnacti let, vychazela ze skoly a vstupovala do trileteho udobi Herkulovych hrdinskych cinu, ktere, plnila uz mezi dospelymi. Po nich se v mladem cloveku definitivne vyhranovaly zajmy a schopnosti. Pak nasledovaly dva roky vysokoskolskeho vzdelani, ktere opravnovalo k samostatne praci ve zvolenem oboru. Behem dlouheho zivota mohl clovek ziskat nejvyssi vzdelani v peti i sesti oborech a menit zpusob zamestnani, ale na vyberu Herkulovych hrdinskych cinu velmi zalezelo. Proto si je mladi lide volili po dukladne uvaze a vzdycky se radili se starsimi.
„Zaverecne psychologicke zkousky uz mate za sebou?“ zeptala se Evda s povytazenym obocim.
„Ano. V prvnich osmi skupinach mam od dvaceti do ctyriadvaceti, v desate a trinacte mam osmnact a devatenact, a v sedmnacte skupine mam dokonce sedmnact!“ hlasila pysne Rea.
„To je skvele!“ zaradovala se Evda. „Vsechny cesty mas, otevreny. Nezmenilas volbu prvniho cinu?“
„Ne. Budu zdravotni sestrou na ostrove Zapomenuti. A pak nas cely krouzek bude pracovat v Jutskem psychologickem ustavu.“
Evda nesetrila dobromyslnymi zerty na adresu horlivych psychologu, ale Rea uprosila matku, aby delala instruktorku i ostatnim clenum krouzku.
„To abych tu zustala do konce sve dovolene,“ zasmala se Evda. „Co ale bude delat Veda Kong?“
Rea si vzpomnela na matcinu spolecnici.
„Je hodna,“ rekla vazne, „a skoro tak hezka jako ty.“
„Je mnohem hezci!“
„Neni. Ja top vim… A vubec to nerikam proto, ze jsi… moje maminka…“ trvala Rea na svem. „Mozna, ze se na prvni pohled zda krasnejsi. Ale ty v sobe mas vnitrni silu, kterou Veda Kong jeste nema. Nerikam, ze ji nebude mit. Az bude, potom…“
„Zastini tvou matku jako luna hvezdu?“
Rea potrasla hlavou.
„Copak ty zustanes stat? Dostanes se zase dal nez ona!“
Evda pohledla do dceriny uprene tvare a pohladila ji po hladkych vlasech.
„Neni uz toho chvaleni dost, holcicko? Ztracime cas…!“
Veda Kong sla tise aleji a zachazela stale hloubeji do klenoveho haje. Nad hlavou ji sumelo vlhke listi. Z blizkeho palouku zacaly se zvedat prvni prizraky vecerni mlhy, ale vitr je okamzite rozval. Veda premyslela o hybnem klidu prirody a o tom, jak stastne se vzdycky vybiraji mista pro stavbu skol. Nejdulezitejsi strankou vychovy je rozvoj citliveho vnimani prirody a tesneho souziti s ni. Otupi-li v cloveku pozornost k prirode, je to vlastne zastavka ve vyvoji, protoze odvykne-li si clovek pozorovat, ztraci schopnost zobecnovat. Myslila na umeni ucitelske, nejcennejsi schopnost v epose, kdy lide konecne pochopili, ze vzdelani je vlastne take vychova a ze jen tak lze pripravit dite pro tezkou pout cloveka. Hlavni jsou ovsem vrozene vlastnosti, ale mohly by vyznit naprazdno, kdyby lidskou dusi citlive neformoval ucitel.
Historicka se ve vzpominkach vratila k davno uprchlym dnum, kdy sama byla studentkou ve skole tretiho cyklu. Jak byla tehdy plna protikladu! Hned horela touhou, aby se mohla obetovat, hned zase posuzovala cely svet jen podle sebe, s egocentrismem zdraveho mladi. — Jak mnoho tehdy vykonali ucitele! V nasem svete urcite neexistuje cestnejsi zamestnani!“
V ucitelovych rukou je zakova budoucnost, jeho usilim se clovek pozveda, prekonava sam sebe, samolibou chtivost i bezuzdna prani a stava se stale mocnejsim.
Veda zabocila k malemu zalivu vroubenemu borovicemi, odkud zaznivaly mlade hlasy. Brzy narazila asi na deset chlapcu v zasterach z plasticke hmoty, kteri sekerami usilovne pritesavali dlouhou dubovou kladu. Mladi stavitele historicku uctive pozdravili a vysvetlili ji, ze napodobuji historicke hrdiny a chteji si postavit lod bez pomoci automatickych pil, pouze s nastroji, ktere vynalezli uz jeskynni lide v dobe kamenne. Korab urcili pro plavbu k
