„Lide nazyvali kdysi touhu po poznani skutecneho sveta snenim. Vy tak budete snit cely zivot a budete mit radost z poznani, z pohybu, z boje i prace. Nevsimejte si poklesu po dusevnim vzepeti, protoze jsou to stejne zakonite zakruty spiraly pohybu jako v ostatni hmote. Skutecnost svobody je kruta, ale pripravili jste se na ni disciplinovanou vychovou i studiem. Protoze si uvedomujete odpovednost, muzete menit zpusob zamestnani, a to take vytvari osobni stesti. Sny o rajske necinnosti dejiny vyvratily, nebot odporuji prirozenosti cloveka bojovnika. Kazda epocha mela a ma sve obtize, ale stestim pro cele lidstvo se stal nepretrzity a rychly vzestup k nejvyssim metam poznani i citu, vedy a umeni.“
Evda Nal ukoncila prednasku a sestoupila k prednim mistum, kde ji Veda uvitala jako divaci Caru na slavnosti. Take vsichni pritomni vstali a opakovali jeji gesto, jako by vyjadrovali nadseni nad nevidanym umenim.
Zarizeni Kora Julla bylo na vrcholu ploche hory, pouhy kilometr od Tibetske observatore Rady Astronautiky. Ve vysce ctyr tisic metru se neujaly zadne drevite porosty krome cernozlutych stromu privezenych z Marsu, jejichz hole vetve trcely vzhuru a kroutily se dovnitr. Vitr v udoli ohybal svetle zlutou travu, ale ocelove pruzni pristehovalci z ciziho sveta stali uplne nehnute. Po horsky ubocich tekly kamenne reky z ulomku rozpadlych skal. Snezna pole svitila zvlastni belosti, jako ziskava cisty horsky snih pod zarici oblohou.
Kdysi zde stal klaster, z jehoz pysne slavy zbyly jen polozborene steny z rozpukaneho dioritu. Za rozvalinami strmela do vyse vez z ocelovych trubek a podpirala dva prusvitne oblouky. Na nich se otvirala a zarila k nebi obrovska, hyperbolicky sklonena spirala z berylioveho bronzu, poseta sviticimi body reniovych kontaktu. K prvni spirale tesne prilehala druha, jejiz rozevrena strana se obracela k zemi a prikryvala osm velkych kuzelu z nazelenale borazonove slitiny. Sem ustila potrubi o sestimetrovem prumeru, ktera privadela energii. Udoli prehrazovaly sloupy s vodicimi kruhy pro kratkodoby pripoj na hlavni linku observatore, ktera v dobe vysilani prijimala energii ze vsech stanic planety. Ren Boz si rukou prohraboval rozcuchanou hlavu a s uspokojenim prohlizel zmeny na drivejsim zarizeni. Moderni vybaveni opatrili dobrovolnici za neuveritelne kratkou dobu. Ze vseho nejtezsi bylo vysekat v tvrdosijne skale hluboke otevrene zakopy bez velkych dulnich stroju, ale i to uz meli za sebou.
Dobrovolnici samozrejme cekali za odmenu podivanou na veliky pokus a vyhledli si pro sve stany mirny horsky svah na sever od budovy observatore.
Mven Mas, v jehoz rukou byla vsechna spojeni s vesmirem, sedel schouleny na chladnem kameni proti fyzikovi, a vypravel novinky z Okruhu, Druzice 57 v posledni dobe nepracovala pro Okruh, slouzila k udrzovani styku s hvezdolety a planetolety. Kdyz mu povedel o zahube Vlichcha oz Ddize u hvezdy E, unaveny fyzik ozil.
„Nejvyssi intenzita pritazlivosti ve hvezde E vede v nasledujicim vyvoji nebeskeho telesa k nejsilnejsimu rozeplani. Vznika fialovy veleobr, jehoz strasliva sila prekonava obrovskou pritazlivost. Chybi mu ruda cast spektra, trebaze ma mocne gravitacni pole; vlny svetelnych paprsku se neprodluzuji, nybrz krati.“
„Stanou se z nich fialove vlny na kraji spektra,“ pritakal Mven Mas, „a pak ultrafialove.“
„Nejen to. Proces jde dal. Kvanta se neustale umocnuji, az konecne prekonavaji hranice nuloveho pole a vznika oblast antiprostoru, ktery je druhou strankou pohybu hmoty. U nas na Zemi jej nezname, protoze nase rozmery jsou nepatrne. Nemohli bychom dosahnout neceho podobneho, i kdybychom spalili vodik ze vsech zemskych oceanu.“
Mven provedl zpameti bleskurychly vypocet.
„Kdyz patnact tisic trilionu tun vody prevedeme na energii vodikoveho cyklu podle zasady relativity hmota/energie, dostaneme zhruba trilion tun energie. Vyda-li slunce za minutu dveste ctyricet milionu tun — je to celkem deset let slunecniho zareni!“
Ren Boz se spokojene usmal.
„A kolik vyda modry veleobr?“
„To bych tezko vypocital. Ale sudte sam. Ve Velkem Magellanove mracnu je hvezdokupa NGC 1910 vedle mlhoviny v Tarantulich… Odpustte, zvykl jsem si sam pro sebe pouzivat davnych nazvu a hvezdnych oznaceni.“
„To vubec nevadi.“
„Mlhovina v Tarantulich je tak jasna, ze kdyby byla na miste vseobecne zname mlhoviny v Orionu, zarila by jako mesic v uplnku. Hvezdokupa 1910 ma v prumeru vseho vsudy sedmdesat parseku, ale obsahuje jiste sto veleobru. V ni se naleza veleobr ES v Mecounu se svetlymi carami vodiku ve spektru a tmavymi u fialoveho kraje. Je vetsi nez obezna draha Zeme, o svitivosti pul milionu nasich Slunci. Mel jste na mysli takovou hvezdu? V teze hvezdokupe jsou i vetsi hvezdy s prumerem Jupiterovy obezne drahy, ale ty vysly prave ze stavu E, a teprve se rozehrivaji.“
„Nechme veleobry na pokoji. Lide se cela tisicileti divali na prstencove mlhoviny ve Vodnari, Velkem voze i Lyre, aniz chapali, ze maji pred sebou neutralni pole nulove gravitace podle repagularniho zakona o prechodu mezi tizi a antitizi. A prave tam se skryvala zahada nuloveho prostoru.“
Ren Boz vyskocil z prahu ridiciho krytu, postaveneho z velikych balvanu zalitych kremicitanem.
„Uz jsem si odpocinul. Muzem se do toho pustit!“
Mvenu Masovi zabusilo srdce, hrdlo se mu sevrelo vzrusenim. African zhluboka a trhane vzdychl. Ren zustal klidny, jen zimnicny lesk jeho oci prozrazoval, ze fyzik soustreduje myslenky i vuli, nez pristoupi k nebezpecnemu dilu.
Mven stiskl velkou dlani Renovu malou pevnou pest. Pokyn hlavou, a uz silueta vedouciho kosmickych stanic sestupovala z hory po ceste k observatori. Studeny vitr zlovestne zaskucel, jak letel ze zledovatelych horskych velikanu, kteri strezili udoli. Mvenovym telem probihalo mrazive chveni. Zrychlil bezdeky i beztak rychle kroky, prestoze nemel kam spechat. Pokus zacinal po zapadu slunce.
Mven se stastne spojil s druzici 57 radiem pres vlnovy okruh Mesice. Odrazece a zamerovace na kosmicke stanici pozorovaly soustredene Epsilon Tukana vzdy po nekolik minut, kdy se druzice pohybovala od tricateho tretiho stupne severni sirky k jiznimu polu, a hvezda byla v te dobre viditelna z jeji obezne drahy.
Mven Mas usedl za pult v podzemni mistnosti, ktera byla temer stejna jako na Stredozemni observatori.
Prehlizeje uz po tisici materialy o planete Epsilonu Tukana, Mven metodicky zkontroloval vypoctenou drahu planety a znovu se spojil s druzici; dohodli se, ze v okamziku, kdy se zapoji pole, budou pozorovatele na druzici 57 velmi pomalu menit smer po oblouku ctyrikrat vetsim, nez je paralaxa hvezdy.
Cas se zvolna vlekl. Mven se nemohl zbavit myslenky na zlocinneho matematiky Bena Lota. Ale vtom se na obrazovce TVF objevil Ren Boz u pultu pokusneho zarizeni. Nepoddajne vlasy mu trcely vic nez obvykle.
Dispeceri energetickych stanic hlasili, ze jsou pripraveni Mven Mas uchopil rukojet pultu, ale zastavil ho pokyn Rena Boze na obrazovce.
„Je treba upozornit rezervni Ku stanici v Antarktide. Hotove zasoby energie nestaci.“
„Ucinil jsem to. Stanice je pohotove.“
Fyzik jeste okamzik uvazoval.
„Na Cukotskem poloostrove a na Labradoru jsou stanice F energie. Bylo by dobre domluvit se s nimi, aby se zapojily v okamziku inverze pole; bojim se, ze pristroj je nedokonaly.“
„I to jsem zaridil.“
Ren Boz zazaril a mavl rukou.
Ohromny sloup energie dostihl druzici 57. Na polokulovite obrazovce v observatori byly videt vzrusene tvare mladych pozorovatelu.
Mven Mas pozdravil odvazlivce a zkontroloval, zda sloupec energie presne sleduje druzici. Pak prepojil mocnou silu na zarizeni Rena Boze. Fyzikova hlava zmizela z obrazovky.
Rucicky indikatoru se naklonily doprava na znameni, ze kondenzace energie nepretrzite vzrusta. Signaly svitily stale jasneji. Jakmile vsak zacal Ren Boz zapojovat jednotlive vyzarovace pole, sipky bleskurychle klesaly k nule. Mven sebou trhl, kdyz uslysel lkavy ton pokusneho zarizeni. African vedel, co ma delat. Pohnul pakou a viriva sila Ku stanic se vlila do hasnoucich oci pristroju a ozivila jejich klesajici sipky. Sotva vsak Ren Boz zapojil spolecny invertor, rucicky znovu skocily k nule. Mven Mas temer instinktivne pripojil naraz obe F stanice.
Zdalo se mu, ze pristroje zhasly a po mistnosti se rozlilo podivne blede svetlo. Zvuky utichly. V pristim okamziku probehl vedomim vedouciho kosmickych stanic stin smrti, vnimani se otupilo. Mven Mas bojoval s nesnesitelnou zavrati; zachytil se za kraj pultu a vzlykal vypetim i straslivou bolesti v pateri. Blede svetlo v mistnosti se zacalo zarive rozhorivat, ale prichazelo-li od obrazovky ci ze strany, kde bylo zarizeni Rena Boze, nedovedl Mven
