mohl opakovat? Smi prohlasit, ze cesta zvolena Renem Bozem je uspesnejsi nez cesty jeho predchudcu?
Z obavy, aby nedavali v sazku zivot kohokoli jineho, provedli pokus jen sami dva, silenci! Ale co videl Ren, co on muze rici…? Bude-li s to… a jestli videl…!
Mven se jeste vice naprimil.
„Dukazy, ze se pokus zdaril, nemam. Co pozoroval Ren Boz, k to nevim…“
Tvari Groma Orma kmitl zjevny zarmutek. Oblicej, pred chvili jen pozorny, zprisnel.
„Co hodlate delat?“
„Prosim, abych smel okamzite predat stanici Juniji Antovi. Nejsem hoden byt nadale vedoucim. Potom… zustanu s Renem Bozem do konce…“ African se zajikl a opravil se: „do konce operace. A pak… pak odjedu na ostrov Zapomenuti a zustanu tam, nez bude soud… Sam jsem se uz odsoudil!“
„Mozna ze mate pravdu. Ale mnohe okolnosti mi nejsou jasne, a proto s usudkem pockam. Vas cin projedname na nejblizsim zasedani Rady. O kom se domnivate, ze by vas mohl nejlepe nahradit, hlavne pri obnove druzice?“
„Neznam nikoho lepsiho nez je Dar Veter.“
Predseda Rady souhlasne prikyvl. Chvili se na Africana uprene dival, chystal se cosi rici, pak mu ale mlcky pokynul na rozloucenou. Obrazovka zhasla prave vcas, nebot s Mvenem se vsechno zatocilo.
„Evde Nal to oznamte sam,“ rekl smerem, kde stal vedouci v observatore; klesl, nekolikrat se marne pokusil vstat a pak omdlel.
Stredem pozornosti na tibetske observatori se stal nevelky, clovek zlute pleti, s veselym usmevem a nezvykle kategorickymi gesty i zpusobem reci. Asistenti, kteri prileteli s nim, podrizovali se mu s touz radostnou poslusnosti, s jakou patrne ve stredoveku nasledovali verni vojaci velike vojevudce. Avsak autorita ucitelova nepotlacovala jejich vlastni myslenky ani iniciativu. Byla to velmi dobre sehrana skupina lidi, schopnych vest boj proti nejhroznejsimu nepriteli cloveka, proti nepremozitelne smrti.
Kdyz Af Nut zjistil, ze karta dedicnosti Rena Boze jeste neprisla, spustil hnevivy pokrik, ale stejne rychle se uklidnil, kdyz zvedel, ze ji sestavuje a priveze sama Evda Nal.
Vedouci observatore se nesmele zeptal, k cemu je zapotrebi karta, a jak mohou Renu Bozovi prospet jeho vzdaleni predkove. Af Nut primhouril chytre oci s duvernou uprimnosti.
„Predne znalost dedicne struktury kazdeho cloveka je nutna k pochopeni jeho psychologicke skladby a prognoz v teto oblasti. Stejne dulezite jsou udaje o neurofyziologickych zvlastnostech i odolnosti organismu, o imunologii, o zvysene citlivosti k traumatum, o alergii organismu vuci lekum. Zpusob leceni nemuze byt presny bez chapani dedicne struktury a podminek, v jakych zili predkove.“
Vedouci se chtel jeste na neco zeptat, ale Af Nut ho zarazil:
„Dal jsem odpoved k samostatnemu premysleni. Na vic neni cas!“
Vedouci zabrucel omluvu, ale chirurg ji uz nezaslechl. Na pripravene plosince pri upati hory vyrustal prenosny operacni sal, privadela se voda, proud i stlaceny vzduch. Lide nabizeli o prekot sve sluzby a postavili budovu za tri hodiny. Z lekaru, kteri pred tim sestrojovali pokusnou stanici, vybrali spolupracovnici Afa Nuta patnact lidi pro obsluhu chirurgickeho pavilonu. Rena Boze prenesli pod pruzracnou sterilizovanou kupoli z plasticke hmoty, do niz specialnimi filtry vhaneli sterilni vzduch. Af Nut se ctyrmi asistenty vstoupili do predniho oddeleni operacniho salu, kde se na nekolik hodin vystavili baktericidnim vlnam a vzdusnemu zareni proti choroboplodnym zarodkum, az se stal sterilnim i jejich dech. Telo Rena Boze za tu dobu silne ochladili. Pak zacala rychla a jista prace.
Fyzikovy rozbite kosti a pretrhane cevy spojili tantalovymi svorkami a nastavci, ktere nedrazdily cevy. Af Nut si prohledl poranene vnitrnosti. Praskla streva a zaludek zbavil odumrelych casti, sesil je a ponoril do nadoby s hojivym roztokem BZ 14, ktery odpovidal somatickym vlastnostem organismu. Pak pristoupil k nejobtiznejsi casti operace. Vynal z podzebri zcernala jatra, probodana ulomky zeber, a zatim co je asistenti drzeli ve vysi, s omracujici jistotou odpreparoval a vytahl jemne nitecky autonomnich nervu sympaticke a parasympaticke soustavy. Sebemensi poskozeni nejtenciho vlakna mohlo pacienta neodvratne usmrtit. Nato chirurg bleskurychle prestrihl vratnici a k obema jejim koncum pripojil rourky umelych cev. Totez udelal s tepnami. Jatra vlozil do zvlastni nadoby s tekutinou BZ. Po petihodinove operaci byly vsechny zranene organy Rena Boze v jednotlivych nadobach. V zilach mu proudila umela krev, pohanena vlastnim srdcem raneneho i pomocnym automatickym srdcem. Ted bylo mozno vyckat, az se vynate organy zhoji. Af Nut nemohl nahradit poskozena jatra jinymi z chirurgickeho fondu planety, nebot k tomu bylo treba dalsich vysetreni, a stav nemocneho nedovoloval ztracet ani minutu. U nehybneho tela, rozrezaneho jako mumie, drzel sluzbu jeden z chirurgu a cekal, az skonci sterilizace druhe smeny.
Dvere ochranne steny kolem operacniho salu se hlucne otevrely, a v nich, obklopen asistenty potrisnenymi krvi, objevil se Af Nut. Mhouril oci a protahoval se jako probuzena selma. Uvitala ho unavena, bleda Evda Nal a podavala mu kartu dedicnosti. Af Nut ji nedockave popadl, prohledl a oddechl si.
„Zda se, ze vsechno stastne dopadne. Pojdme si odpocinout!“
„Ale… co kdyz se vzbudi?“
„Jdeme! Probudit se nemuze. Copak jsme tak omezeni, abychom na to nepamatovali?“
„Jak dlouho se musi cekat?“
„Ctyri nebo pet dnu. Jsou-li biologicke definice presne a vypocty spravne, budu moci za pet dnu operovat znovu a vratit organy kam patri. Potom ho… probudime…“
„Jak dlouho se zde muzete zdrzet?“
„Deset dnu. Katastrofa se stala nastesti ve chvili, kdy jsem mel prestavku mezi praci. Vyuziji te prilezitosti a prohlednu si Tibet. Zde jsem jeste nebyl. Mym udelem je zit tam, kde je nejvic lidi, to znamena v obytnem pasmu!“
Evda pohledla na chirurga s nadsenim. Af Nut se ponure usmal.
„Divate se na mne, jak asi driv lide pohlizeli na obraz boha. To se nehodi pro mou nejbystrejsi zacku!“
„Opravdu se na vas divam novyma ocima. Stalo se mi poprve, ze zivot draheho cloveka je v chirurgovych rukou, a dobre chapu zazitky lidi, kteri prisli do styku s vasim umenim… Znalost se tu poji s jedinecnym mistrovstvim!“
„Dobra! Horujte si, kdyz to potrebujete. Stacim vasemu fyzikovi provest nejen druhou, ale i treti operaci…“
„Jakou treti?“ nastrazila se Evda, ale Af Nut jen chytre primhouril oci a ukazal na pesinku vedouci vzhuru od observatore.
Belhal se po ni se sklonenou hlavou Mven Mas.
„To je dalsi ctitel meho umeni… proti sve vuli. Promluvte si s nim, nechcete-li odpocivat, ale ja musim…“
Chirurg zmizel za vybezkem kopce, kde byl prozatimni dum lekaru. Evda uz z dalky zpozorovala; jak vedouci kosmickych stanic pohubi a zestarl… Ne, Mven uz nic neridi. Vypravela Africanovi vsechno, co ji sdelil Af Nut, a ten si ulehcene vydechl.
„Pak tedy i ja za deset dnu odjedu!“
„Jednate spravne, Mvene? Jeste jsem se poradne nevzpamatovala, abych se mohla nad celym pripadem zamyslit, ale zda se mi, ze vase provineni si nezaslouzi tak tvrdy trest.“
Mven Mas bolestne stahl oblicej.
„Dal jsem se unest skvelou teorii Rena Boze. Nemel jsem pravo vkladat do prvniho pokusu veskerou energii Zeme.“
„Ren Boz prece dokazoval, ze s mensi zasobou energie by pokus byl marny,“ namitla Evda.
„To je spravne, ale meli jsme provadet vedlejsi experimenty. Jenomze ja byl nerozumne netrpelivy a nechtel jsem jeste leta cekat. Nemarte slova — Rada potvrdi moje rozhodnuti a Kontrola Cti a Prava je nezrusi!“
„Jsem take clenkou Kontroly Cti a Prava!“
„Krome vas je tam jeste deset lidi. A protoze muj pripad se tyka cele planety, budou rozhodovat spojene Kontroly Jihu i Severu, celkem tedy jedenadvacet lidi krome vas…“
Evda polozila Africanovi ruku na rameno.
„Posadme se, Mvene, sotva se drzite na nohou. Vite o tom, ze kdyz prvni lekari prohledli Rena, rozhodli se utvorit konsilium smrti?“
„Vim. Chybeli dva lide. Lekari jsou narod konzervativni, a podle starych zasad, kterych se pridrzuji, smi o lehke smrti nemocneho rozhodnout teprve dvaadvacet lidi.“
„Jeste pred kratkou dobou tvorilo konsilium smrti sedesat lidi.“
„Byl to prezitek stejneho strachu pred zneuzitim, kvuli kteremu lekari ve staroveku odsuzovali nemocne k
