postoupi!
Zamysleny Dar malem klopytl o znacku na hranici zony bezpecnosti, otocil se a zpozoroval u podstavce samohybne televizni veze znamou cilou postavu. Byl to Ren Boz. Cechraje si nepoddajne vlasy a mhoure oci, zamiril k Darovi. Splet jemnych, skoro neviditelnych jizev zmenila fyzikovu tvar a zkrabatila ji do trpitelskych vrasek.
„Tesi mne, ze vas vidim zdraveho, Rene!“
„Ja zas velmi nutne potrebuji vas!“
Ren vztahl k Darovi male ruce, posete pihami jako driv.
„Co tu delate tak dlouho pred odletem?“
„Vyprovazel jsem Aellu, protoze nutne potrebuji udaje o gravitaci tak tezke hvezdy. Kdyz jsem se dozvedel, ze se tu objevite, zustal jsem…“
Dar Veter mlcel a cekal na vysvetleni.
„Tak vy se na zadost Junije Anta vracite na observator kosmickych stanic?“
Dar kyvl.
„Ant v posledni dobe zapsal nekolik nerozsifrovanych prijmu pres Okruh…“
„Kazdy mesic se kona poslech zprav mimo obvyklou dobu informaci. A okamzik zapojeni stanic se posunuje o dve pozemske hodiny. Za rok zkouska obsahne den a noc, za osm let celou stotisicinu galakticke vteriny. Tak se zaplnuji mezery v poslechu vesmiru. Za posledni pololeti osmileteho cyklu se zacaly objevovat zpravy, ktere prichazeji nesporne z ohromnych dalek a kterym nerozumime.“
„Takove zpravy me velice zajimaji a prosim, abych vam mohl pri nich pomahat.“
„Radeji budu pomahat ja vam. Zapisy automatickych pameti prohledneme spolecne.“
„I Mven Mas?“
„Ovsem!“
„Vetre, to je skvele! Citim se po tom nestastnem pokusu velmi spatne — jsem tolik vinen pred Radou…! Ale s vami je mi lehko, prestoze taky jste clenem Rady i byvalym vedoucim a nedoporucoval jste pokus…“
„Mven Mas je take clenem Rady.“
Fyzik si na cosi vzpomnel, trochu se zamyslil a tise se rozesmal.
„Mven Mas — ten… umi vycitit me myslenky a snazi se je uskutecnit.“
„A neni v tom uskutecnovani vase chyba?“
Ren posmutnel a prevedl rec jinam:
„Veda Kong sem take prijede?“
„Ano, cekam ji. Predstavte si, ze div nezahynula pri pruzkumu jeskyne, kde bylo skladiste starobyle techniky a kde se objevily uzavrene ocelove dvere.“
„Nic jsem neslysel.“
„Pravda, zapomnel jsem, ze nemate tak hluboky zajem o historii jako Mven Mas. Cela planeta jedna o tom, co muze byt za dvermi. Miliony dobrovolniku se nabizeji na vykopavky. Veda se rozhodla, ze preda otazku do Akademie Stochastiky a Predpovidani Budoucnosti.“
„Evda Nal sem neprijede?“
„Ne, nemuze!“
„Mnoha lidem to bude lito. Veda ma Evdu velmi rada a Cara je ji uplne oddana. Pamatujete se na Caru?“
„To je ta… jako pardal…?“
Dar Veter pozvedl ruce v zertovne hruze.
„Vy jste mi znalec zenske krasy'. Ostatne, opakuji vytrvale chybu lidi z minulosti, kteri se vubec nevyznali v zakonech psychofyziologie a dedicnosti. Vzdycky mam sklon predstavovat si, ze druzi mysli a citi jako ja.“
„Evda,“ rekl Ren Boz, ktery se nepripojil k sebepokani, „bude sledovat odlet jako vsichni lide na planete.“
Fyzik ukazal na rady vysokych trinozek s kamerami pro bily, infracerveny a ultrafialovy prijem, rozestavenych do pulkruhu kolem hvezdoletu. Ruzne skupiny paprsku spektra zpusobovaly, ze barevny obraz dychal opravdovym teplem a zivotem, stejne jako diafragmy se svrchnimi alikvotnimi tony odstranovaly kovovy prizvuk v hlasove reprodukci.
Dar Veter pohledl k severu, odkud se namahave plazily automaticke elektrobusy preplnene lidmi. Z prvniho vozu vyskocila Veda Kong a utikala, zapletajic se do travy. Vrhla se v behu Daru Vetrovi na hrud, takze jeji dlouhe spustene copy mu preletely pres zada.
Dar ji zlehka odsunul a zahledel se do milovane tvare, jiz nezvykly uces dodaval odstin novoty.“
„Hrala jsem ve filmu pro deti severni kralovnu z dob Temna, a sotva jsem se stacila prevleknout,“ vysvetlovala trochu uzardela. „Na uces mi nezbyl cas.“
Dar Veter si ji predstavil v dlouhych prilehavych satech z brokatu, ve zlate korune s modrymi drahokamy a s popelavymi copy pod kolena, s odvaznym pohledem sedych oci a radostne se usmal.
„Mela jsi na hlave korunu?“
„Mela, takovouhle,“ a Veda naznacila prstem ve vzduchu obrysy sirokeho kruhu se zubatymi okraji v podobe trojlistku.
„Uvidim to?“
„Jeste dneska. Pozadam je, aby ti film ukazali.“
Dar se chtel zeptat, kdo jsou tajemni „oni“, ale Veda uz zdravila vazneho fyzika. Ren se naivne a srdecne usmal.
„Kdepak jsou hrdinove Achernaru?“ pohledl na prazdnou plochu kolem hvezdoletu.
„Tam!“ Veda ukazala na budovu v podobe stanu z desek zeleneho mlecneho skla a se stribrite prusvitnymi zebry vnejsich nosniku; byl to hlavni sal kosmickeho letiste.
„Tak pojdme.“
„My… jsme zbytecni…“ rekla Veda tvrde. „Prijimaji od Zeme pozdrav na rozloucenou. Pojdme k Labuti.“
Muzi se podrobili.
Kracejic vedle Vetra, Veda se tichounce zeptala:
„Nevypadam hrozne v tom starodavnem ucesu? Mohla bych…“
„Neni treba. Je to kouzelny kontrast s modernimi saty — copy delsi nez sukne. Nech to tak!“
„Posloucham, muj Dare!“ septla Veda magicka slova, pri kterych se mu rozbusilo srdce a blede tvare mirne zcervenaly.
Stovky lidi beze spechu mirily k rakete. Usmivali se na Vedu nebo ji zdravili zvednutim ruky mnohem casteji nez Dara Vetra nebo Rena Boze.
„Jste popularni, Vedo,“ poznamenal Ren. „Zpusobuje to prace historicky nebo vase povestna krasa?“
„Ani jedno, ani druhe. Pri svem zamestnani a praci na verejnosti stykam se ustavicne a sirokym okruhem lidi. Vy a Veter se bud zavrete v laboratorich, nebo pracujete intenzivne o samote, dlouho do noci. Konate pro lidstvo mnohem vetsi a vyznamnejsi praci nez ja, ale vas obor neni lidskemu srdci nejblizsi. Cara Nandi a Evda Nal jsou daleko znamejsi nez ja…“
„Opet vytka nasi technicke civilizaci?“ opacil vesele Dar Veter.
„Ne nasi, ale prezitkum drivejsich osudnych omylu. Nasi predkove jiz pred tisiciletimi vedeli, ze umeni a rozvoj lidskych citu jsou pro spolecnost stejne dulezite jako veda.“
„Pokud jde o vzajemne vztahy lidi?“ projevil zajem fyzik.
„Prave!“
„Kterysi mudrc ve staroveku rekl, ze nejobtiznejsi veci na Zemi je uchranit. radost,“ prohodil Dar Veter. „Pohledte, tamhle je dalsi verny spojenec Vedy!“
Primo k nim sel dlouhym lehkym krokem Mven Mas, upoutavaje vseobecnou pozornost svou ohromnou postavou.
„Carin tanec skoncil,“ dovtipila se Veda. „Brzy se objevi. i posadka Labute.“
„Byt na jejich miste, sel bych sem pesky a co mozna nejpomaleji,“ rekl pojednou Dar Veter.
„Zacal ses bourit?“ Veda ho vzala podpazi.
„Ovsem. Pro mne je tryznive pomyslit si, ze odchazeji navzdy a ze uz nikdy neuvidim tuhle raketu. Neco v mem nitru protestuje proti takovemu predurceni k zaniku. Pravdepodobne proto, ze tam budou lide mne
