Jason se nezritil za nim jen diky tomu, ze krecovite sevrel zebrovany povrch skaly. Kdyz otocil hlav, uvidel, jak bojovnik z kmene Lasicek visi na kozenem remenu uvazanem pevne kolem tela a ze je jiz pripraven vystrelit druhy sip. Muze, kteri ho na remenu drzeli, nebylo pro previs videt.
Bojovnik peclive prilozil luk k celisti a zamiril. Kladivo pripevnene reminkem k zapesti nemohl Jason pouzit, ale stale sviral v leve ruce piton. Reflexivnim pohybem jim mrstil tak, ze lucistnika zasahl do ramene. Nezranil ho, ale odklonil mu smer luku — ten i druhym sipem minul. Vytahl vsak z opasku treti a nasadil na tetivu.
Zdola vojaci rovnez strileli z luku, ale cil byl daleko a obtizne zameritelny. Jeden z vystrelenych sipu se zabodl lucistnikovi do stehna, ale on si toho nevsimal.
Jason pustil kladivko a vytahl piton, ocelovy hak, dobre vyvazeny a ostry jako jehla. Podle prvniho pokusu mel ted pro hod lepsi odhad. Uchopil spicaty konec do prstu, naprahl pazi a pitonem vsi silou mrstil.
Spicka se zaryla lucistnikovi hluboko do krku — ten pustil luk, hrabl prsty po sve zbrani, zachvel se a zemrel. Jeho telo zmizelo, kdyz ho ostatni vytahli nahoru.
Muzi dole uz zmlkli a v nahlem tichu uslysel Jason Kerkuv hlas.
„Vydrz a napni vsechny sily!“ zavolal.
Jason pohledem dolu zjistil, ze Kerk poodstoupil od upati utesu s bombou v ruce a ze se shyba, aby ji zapalil. Zoufale se posunul nohama o kus dale, sevrel obe ruce v pest a vklinil je do svisle pukliny v kamenne stene. Kerk se s naprazenou rukou prohybal, az se zdalo, ze se prsty dotyka zeme. Pak jedinym krecovitym stahem vsech svalu mrstil bombou temer kolmo do vzduchu.
Na zlomek okamziku, si Jason myslel, ze bomba miri primo na nej — pak zjistil, ze se staci na jednu stranu. Zdalo se, ze zpomaluje, kdyz dosahla vrcholu oblouku, nez zmizela za ohybem skaly. Jason se pevne pritiskl k chladnemu kameni.
Exploze se k nemu prenesla skrz kamen jako vibrace. Ulomky skaly a casti tel vyletly do vzduchu, a Jason vedel, ze ted ma kryta zada. Kerk bude na strazi, kdyby se znovu pokusili o utok. Presto se nemohl zbavit pocitu stisnenosti.
„Kerku,“ zvolal. „Ten piton!“ Mluvil pyrransky. „Co se stalo s pitonem, ktery jsem upustil? Kdyby ho uvidel Temuchin…“
Jediny pohled by mu prozradil, ze jsou z jine planety. Nomadi dobre vedi, jak vypadaji cizi vyrobky.
Jednu dve vteriny se mu sevrelo srdce, kdyz cekal, nez mu Kerk odpovi.
„Je to… v poradku. Videl jsem ho padat… Zvedl jsem ho, kdyz se vsichni ostatni divali na tebe. Jsi zranen?“
„Je mi dobre,“ zaseptal Jason a pak se zhluboka nadechl. „Dobre!“ zavolal hlasite. „Lezu dal.“
Pak uz to byla jenom drina. Dvakrat musel provlect lano karabinkou pitonu a udelat si smycku, aby si odpocinul. Sil mu ubyvalo, a kdyz dospel k pate komina, ktery vedl primo na vrcholek veze, povzbudil se nejsilnejsimi stimulanty z medikitu. Komin mel vysku asi deset metru a jeho dve steny se tahly rovnobezne az nahoru.
„Tak naposledy,“ plivl si do dlani a sundal si batoh. Cim mene zateze, tim lepe, i kladivo tu musi nechat. Poskladal nepotrebne veci u paty komina na sebe a posunul si lano stocene kolem krku na hrud.
Primackl se zady k jedne stene a vystupoval po druhe, az bylo jeho telo rovnobezne se zemi — v te poloze se drzel diky zapreni ramen a nohou do sten. Pak se vytahl pazemi vys a posunul nahoru nohy. Centimetr po centimetru se propracovaval kominem.
K vrcholku mel jeste dost daleko, kdyz nabyl dojmu, ze to nezvladne, ale soucasne si uvedomil, ze to zvladnout musi. Vratit se by bylo stejne tvrde jako vylezt nahoru. A kdyby spadl, zlomil by si prinejmensim ruku nebo nohu. A u paty komina by pak lezel a zemrel zizni. Nemohl doufat, ze by se k nemu nekdo dostal a pomohl mu. Bude lepsi pokracovat.
Nekonecne pomalu se nad nim zacala objevovat obloha, vic a vic, a pomaleji a pomaleji, jak mu ubyvalo sil. Kdyz se konecne dostal nohama ke hrane komina, nemel silu, aby se vytahl pres okraj. Nekolik vterin odpocival, zhluboka se nadechoval a narovnaval nohy. Pak se zkroutil a pevne sevrel drobici se okraj skaly. Na okamzik tam visel — ani nepadal, ani se nedokazal vytahnout z komina ven. Pak se nesmirne pomalu natahl a pomoci do krve rozedrenych prstu se vytahl z komina a zustal vycerpane lezet na sikmem vrcholu veze.
Vrcholek byl prekvapive maly, to poznal, i kdyz jen lezel a lapal po dechu. Nebyl vetsi nez rozmerna postel. Kdyz se trochu vzmohl, priplazil se k okraji a zamaval na cekajici muze dole. Ti ho uvideli a pozdravili spontannim volanim slavy.
Meli duvod k provolavani slavy? Pristoupil k druhemu okraji, ale ihned se stahl, kdyz lucistnici cekajici dole na utesu zacali po nem strilet. Jen dva sipy vyletly dostatecne vysoko, ale strelci spatne mirili. Vyhledl znovu a uvidel pod sebou nepratelske pozice jako na dlani. Vsechno bylo v dohledu a dostrelu: muzi na pokraji Slatiny i rady lucistniku chranicich vrchol skalniho utesu.
Dokazal to.
„Jsi borec, Jasone,“ rekl nahlas. „Na tebe je vzdy spoleh.“
Posadil se se zkrizenyma nohama a udelal na konci lana velkou smycku, kterou opasal kolem vrcholku veze jako pevnou kotvu. Potom prehodil kuzi kamuflovane lano pres okraj skaly a povoloval je, az se dotklo zeme. Zkratil lano smyckou a vyslal domluveny signal — tri skubnuti — ze je zajistene. Pak se posadil a cekal.
Teprve kdyz lano zacalo sebou prudce skubat a odstavat od steny, vstal. Videl, ze Kerk je primo pod nim, vypada uvolnene a sveze a ze ma na zadech notny pridel bomb. Uchopil lano obema rukama.
„Muzes mi podat ruku a pomoct mi nahoru?“ zeptal se Kerk.
„Jiste, jen si neco nepriskripni, nebo nezlom.“ Jason si lehl na bricho, spustil pres okraj ruce a natahl se. Kerk se jednou rukou pustil, oba se uchopili za zapesti jako akrobati. Jason se nesnazil tahnout — tezkeho Kerka by asi nenadzvedl — jen se, nohy roztazene, primknul co nejvice ke skale. Kerk se vytahl sam, prehodil pazi pres okraj, pak se pres nej prenesl telem.
„Prima,“ rekl, kdyz shledl na nepritele. „Nemaji sanci. Navic jsem vzal mikrogranaty. Zacneme?“
„Nechavas me zahajit bombardovani? To je mile.“
Kdyz zadunely vybuchy a slily se v souvisly hrmot, Temuchinova armada spustila vitezny pokrik a zacala zlezat skalnaty svah. Bitva byla rozhodnuta a brzy skonci vitezne, stejne jako zanedlouho i cela valka.
Jason se posadil a pozoroval Kerka, jak se s?astnym vyrazem bombarduje domorodce.
Tato cast planu vysla. Jestli se zdari i pristi krok, Pyrrane budou mit sve doly a svou posledni bitvu vyhraji.
Jason v to uprimne doufal. Zacala se ho zmocnovat velka unava.
15
