chvili visici na vlasku, aby se z nej nikdy neutrhl — vychrtly, prihrbly, s kulatyma zelenyma ocima a velkyma odstavajicima usima, ve sve vecne nemozne bunde ke kolenum, plesaty jako loket, carodej, zdroj a zaroven pozirac miliard… Prokurator vstal a spechal mu naproti. Pred timhle clovekem jste se nemuseli pretvarovat a nutit ze sebe pracne vypocena slova. »Bud zdrav, Poutniku,« uvital ho prokurator. »Prisel ses pochlubit?«
»Cim?« zeptal se Poutnik, propadl se do prosluleho navstevnickeho kresla a ostra kolena neprilis elegantne vystrcil vysoko vzhuru. »Massaraks! Pokazde na tenhle dabluv vynalez zapomenu! Kdy si konecne prestanes strilet ze svych hostu?«
»Navstevnik se u prokuratora musi citit nepohodlne,« poucil Poutnika. »A musi byt komicky, jinak by mi neprinesl zadne poteseni. Mne se ted na tebe staci podivat a hned mam dobrou naladu.«
»Ja vim, jsi vesely clovek,« rekl Poutnik. »Jedine ze ten tvuj humor je trochu prostoduchy… Jinak si uz muzes sednout.«
Prokurator si teprve ted uvedomil, ze jeste porad stoji. Poutnik jako obvykle velice rychle srovnal skore. Prokurator se uvelebil co nejpohodlneji a znovu usrkl toho leciveho svinstva.
»Tak co to bude?« zeptal se.
Poutnik presel rovnou k veci:
»Mas v drapech jednoho cloveka,« poznamenal nezucastnene, »ktereho bych nutne potreboval. Jisty Mak Sim. Naparils mu prevychovu, vzpominas si?«
»Ne,« priznal se prokurator uprimne. Pocitil jiste rozcarovani. »A kdy jsem mu to mel naparit? O jaky slo pripad?«
»Neni to dlouho. Zniceni veze.«
»Aha, uz jsem doma… No a co?«
»To je vsechno,« odpovedel Poutnik. »Ja bych toho muze potreboval.«
»Nesmis na me tak hr,« pronesl prokurator otravene. »Ten proces jsem neridil, nemohu si pamatovat kazdeho odsouzeneho.«
»Ale? A ja si myslel, ze jsou tam sami tvoji lide…«
»Muj tam byl jenom jeden, ostatni jsou pravi… Jak jsi to rikal, ze se jmenuje?«
»Mak Sim.«
»Mak Sim,« opakoval zamyslene prokurator. »Aha…! To je ten horalsky spion… Uz vim. Takova trochu zvlastni slamastyka — byl uz jednou popraven, ale neuspesne.«
»Ano, tak nejak to bylo.«
»A je to neuveritelny silak… Ano ano, nejake takove hlaseni jsem dostal… A nac ho potrebujes?«
»Je to mutant,« vysvetlil Poutnik. »Ma zajimave mentogramy a ja bych s nim potreboval nejaky cas pracovat.«
»Budes ho taky otevirat?«
»To nevylucuji. Moji lide si ho vsimli uz davno, uz kdyz ho vytezovali ve Specialnim studiu, ale pak nam utekl…«
Rozcarovany prokurator si nacpal plna usta plodu. »No dobre,« rekl. »A jak se ti dari jinak?«
»Jako obvykle bezvadne,« odpovedel Poutnik. »A tobe, jak jsem slysel, taky. Hopsalka jsi tedy nakonec utancoval. Gratuluju… A kdy dostanu sveho Maka?«
»Zitra odeslu spesnou depesi a tak za pet za sedm dni ho mas.«
»Jenom tak darem?« zeptal se Poutnik.
»Ber to jako pozornost,« mavl rukou prokurator. »A co bys mi mohl nabidnout?«
»Hned prvni ochrannou prilbu.«
Prokurator se usklibl.
»Ja vim, a Svetove Svetlo k tomu,« poznamenal skepticky. »A co vic — rad bych te upozornil, ze prvni prilba by mi nebyla k nicemu, ja potrebuji jedinou prilbu… Mimochodem, je to pravda, ze ta tvoje banda dostala za ukol vyvinout smerovany zaric?«
»Dejme tomu,« utrousil Poutnik.
»Poslys, a nac takovou vec potrebuji? Copak uz tech neprijemnosti nebylo dost? Nemohl bys to nejak priskripnout, co tomu rikas?«
Poutnik vycenil zuby. »Bojis se, Filuto?«
»Bojim,« priznal prokurator. »A ty sam se nebojis? Nebo si snad namlouvas, ze vase vzajemna laska s Hrabetem pretrva staleti? Ten je schopen oddelat i tebe — tvym vlastnim zaricem…«
Poutnik se znovu zazubil.
»Presvedcils me,« poznamenal vecne. »Domluveno.« Vstal. »Ted mam namireno ke Kancleri. Nemam mu neco vyridit?«
»Kancler se na me zlobi,« broukl prokurator. »Je mi to zatracene neprijemne.«
»To mu beze vseho vyridim,« slibil Poutnik.
»Zerty stranou,« minil prokurator, »ale kdybys za me sluvko ztratil…«
»Ty jsi zkratka nas Filuta,« prohlasil Poutnik Kanclerovym hlasem. »Zkusim to.«
»No a co proces, s tim snad jsi byl spokojen…«
»Jak to mam vedet? Prave jsem prijel.«
»No vidis, tak si to zjisti… A pokud jde o toho tveho… jaks to rikal? Ja si to jmeno radsi poznamenam.«
»Mak Sim.«
»Tak… Hned zitra to zaridime:«
»Mej se dobre,« broukl Poutnik a odesel. Prokurator chmurne ziral za nim. Takovemu cloveku se da jedine zavidet. Tomu rikam postaveni! Jediny, s kym stoji a pada cela obrana. Litovat uz je ted pozde, ale mozna by jeste stalo za to se s nim sblizit. Jenze jak to provest? Nic nepotrebuje, beztak je ze vsech nejdulezitejsi, my vsichni jsme na nem zavisli, vsichni se k nemu modlime… Mit tak moc popadnout takoveho cloveka za chrtan — to by bylo neco! Kdyby aspon po necem touzil, neco chtel! Ale vidite to, on potrebuje nanejvys trestance, to je mi taky vzacnost! On ma totiz zajimave mentogramy, abyste tomu rozumeli… Na druhe strane je ten trestanec horal a Kancler posledni dobou nejak casto mluvi o horach. Zrejme by melo smysl se tehle zalezitosti venovat… S valkou to jeste muze byt vselijake, ale Kancler je Kancler… Massaraks, dneska uz se stejne pracovat neda… Zavolal do mikrofonu: »Kochu, co tam mame k odsouzenemu Simovi? Jestli se nemylim, sestavoval jste k tomuhle pripadu nejakou kompilaci…«
»Tak jest, Vase Excelence,« zasevelil pohotove referent. »Mel jsem tu cest zamerit pozornost Vasi…«
»Dejte to sem. A prineste mi jeste vodu.«
Vzapeti se ve dverich zjevil referent nehmatatelny jako stin. Pred prokuratora na stul mekce ulehly tluste desky, tichounce cinklo sklo, zazblunkala voda a hned vedle desek vyrostla plna sklenice. Prokurator s ocima uprenyma na desky usrkl maly dousek.
»Vytah z pripadu Mak Sim (Maxim Kammerer). Vypracoval referent Koch.« Je to nejake tluste, pekny vytah… Otevrel desky a vzal si prvni svazek lejster.
Vypoved rytmistra Caca… Vypoved obzalovaneho Gaala… Nacrtek jakesi pohranicni oblasti za Modrym Hadem… »Jine obleceni na sobe nemel. Rec mi pripadala artikulovana, ale naprosto nesrozumitelna. Pokus promluvit s nim hontsky zadne pozitivni vysledky neprinesl…« Boze, tihle pohranicni rytmistri: hontsky spion na jizni hranici! »Kresby, ktere zadrzeny poridil, byly pozoruhodne dokonale…« Inu, za Modrym Hadem je plno pozoruhodnych veci. Bohuzel. A okolnosti tohoto pripadu nejsou v pomerech daneho regionu nicim zvlastnim. Ackoli… Ale uvidime…
Prokurator odlozil lejstra, vybral si dva nejvetsi plody, vlozil je do ust a chopil se dalsiho listu. »Zaver znalecke komise pracovniku Ustavu tkanin a odevu… My, nizepodepsani…« Hm…, aha…, ach tak, »… prozkoumali vsemi dosazitelnymi laboratornimi metodami tkaninu, z niz byl vyroben kus satstva, zaslany na nase pracoviste z Justicniho palace…« (Co je to za blabol?) »…a dospeli jsme k nasledujicimu zaveru:
1. Jde o kratke kalhoty, velikost c. 4 pro druhou vzrustovou kategorii, a mohou je nosit jak muzi, tak zeny.
2. Strih kalhot nelze priradit k zadnemu znamemu typu; navic prisne vzato ani nelze mluvit o strihu jako takovem, protoze kalhoty nejsou usity, ale vyrobeny nejakym nam zatim neznamym zpusobem.
3. Kalhoty jsou zhotoveny ze stribrite tkaniny, jiz v podstate nelze povazovat za tkaninu, protoze ani pri mikroskopickem zkoumani nebyly shledany sebemensi znamky nejake tkane struktury. Material je nehorlavy, nepromokavy a vykazuje mimoradnou pevnost v trhu. Chemicka analyza ukazala…« Podivne kalhoty. A zda se, ze
