takovyhle jsi. Prijemna tvar, moc prijemna… Jen ty oci se zdaji zvlastni… Kde te to fotografovali? Na lavici obzalovanych… To se na pana podivejme — svezi, bodry, oci jasne, poza nenucena. Kdepak te naucili tak elegantne sedet a vybrane se chovat, vzdyt lavice obzalovanych je neco jako moje kreslo, nenucene se na ni sedet neda… Zajimavy pripad… Ostatne tohle jsou nesmysly, o to vubec nejde.
Prokurator se vystrachal od stolu a prosel se po pracovne; neco ho slabe zasimralo v mozku, neco ho zneklidnovalo a ponoukalo k premysleni… V tech deskach jsem na neco narazil, na neco duleziteho… Kromobycejne duleziteho… Fank? Ano, to je dulezite, protoze Poutnik sveho Fanka pouziva jen na velice vyznamne, na ty nejvyznamnejsi zalezitosti. Fank je ovsem jen dukaz. Dukaz ceho? Kalhoty? Blbost… Pockat! Anoano. A to ve spise neni. Zvedl sluchatko.
»Kochu! Co jste to mel s tim prepadenim eskorty?«
»Pred ctrnacti dny,« zasevelil okamzite referent, jako by cetl predem pripraveny text, »v osmnact hodin tricet tri minuty na policejni vozy, ktere prepravovaly obzalovane v pripadu cislo sedesat devet sedmdesat jedna lomeno osmdesat ctyri z budovy soudu do mestske veznice, doslo k ozbrojenemu prepadu. Prepad se podarilo odrazit, jeden z utocniku byl behem prestrelky tezce ranen a kratce nato zemrel, aniz nabyl vedomi. Mrtvolu se nepodarilo identifikovat. Vysetrovani bylo zastaveno.«
»Ci to byla prace?«
»To jsme zatim nezjistili. Oficialni ilegalni organizace s tim nema nic spolecneho.«
»A vas nazor?«
»Mozna to byli teroriste, kteri se pokusili osvobodit obzalovaneho Deka Pottu, zvaneho General, ktery je znam uzkymi svazky s levym kridlem…«
Prokurator sluchatko odhodil. No, to je vsechno docela dobre mozne. Ale taky to muze byt jinak… Takze si to projdem jeste jednou. Jizni hranice, blbec rytmistr… Kalhoty… Utika s urostlym muzem na ramenou… Radioaktivni ryba, sedmasedmdesat jednotek… Reakce na A-zareni… Chemicke zpracovani nervovych center… Stop!! Reakce na A-zareni, Reakce na A-zareni negativni v obou sledovanych ohledech. Negativni. V obou sledovanych ohledech. Prokurator musil pritisknout ruku k rozbourenemu srdci. Ja idiot! NEGATIVNI V OBOU SLEDOVANYCH OHLEDECH! Znovu popadl sluchatko.
»Kochu! Okamzite nechte vypravit zvlastniho kuryra s ozbrojenym doprovodem. Samostatny vagon k jiznimu rychliku… Ne! Mou drezinu…« Massaraks! Ruka zajela do tajne zasuvky a vypnula vsechna zaznamova zarizeni. »Delejte!«
S pravickou jeste porad pritistenou k srdci vytahl ze zdobenych desek osobni hlavickovy papir a zacal rychle, ale uhledne psat: »Dokument statniho vyznamu. Prisne tajne! Generalkomandantovi Zvlastniho Jizniho okruhu. Na osobni vylucnou odpovednost. K okamzitemu bezpodminecnemu splneni. Predejte doruciteli tohoto listu bez prodleni vychovance Maka Sima, pripad c. 6983. Od okamziku predani narizuji vychovance Maka Sima povazovat za pohresovaneho a patricne tuto okolnost zadokumentovat v archivech. Statni prokurator…«
Roztresenyma rukama vytahl dalsi blanket: »Narizeni. Narizuji timto vsem hodnostarum vojenske, civilni i zeleznicni administrativy poskytovat drziteli tohoto dokladu, zvlastnimu kuryrovi statni prokuratury, jakoz i jeho ozbrojenemu doprovodu vsestrannou a ucinnou pomoc jako nomenklaturnim osobam zvlastni kategorie. Statni prokurator…«
Dopil sklenici, nalil si jeste jednou a uz pomalu, peclive vaze kazde slovo, zacal psat na treti papir: »Drahy Poutniku! Doslo k velice trapnemu nedorozumeni. Prave jsem se dovedel, ze material, ktery te tolik zajimal, se pohresuje, coz v jiznich dzunglich neni zadna zvlastnost…«
Kapitola trinacta
Prvni vystrel mu rozdrtil pas a ono poprve za vice nez dvacet let opustilo vyjezdene koleje; vyvracejic ulomky betonu se s praskotem vevalilo do dzungle a pomalu zacalo rotovat na miste, sirokym celem ramusive drtilo kroviny a odstrkovalo od sebe chvejici se stromy. Kdyz ukazalo obri spinavou zad s plechem uz jen hodne chatrne prichycenym zrezivelymi nyty, Zef mu peclive a presne, aby strela nedej boze nezasahla i kotel, vsadil do motoru trhavy naboj — do klubka slach, svalstva a nervstva — a ono si to kovovym hlasem tragicky povzdechlo, vychrlilo z polamanych kloubu mraky rozpaleneho dymu a zastavilo navzdy, ale v necistych pancerovanych utrobach jeste cosi zilo, jakesi neporusene nervy dal prenasely zmatene signaly, jeste se zapinaly a hned zase vypinaly havarijni okruhy, sycely a vyplivovaly penu, cele to vysilene drkotalo, pomalounku skrabalo do hliny neposkozenym pasem a nad umirajici obludou se prizracne a neskutecne, jako bricho rozslapnute vosy zvedala a zase klesala zebrovana konstrukce raketoveho odpalovaciho zarizeni. Zef agonii nekolik vterin sledoval, ale pak se odvratil a vlaceje granatomet za remen po zemi odesel do lesa. Maxim s Knourem ho nasledovali a vsichni vysli na tichy paloucek, ktery vousac zrejme vyhledl uz cestou sem, svalili se do travy a Zef rekl:
»Zapalime si.«
Ukroutil jednorukemu cigaretu, pridrzel mu u ni ohen a sam taky dychtive vtahl kour. Maxim lezel s bradou oprenou o lokty a skrz ridke mlazi sledoval, jak umira zelezny drak — jak zalostne drnci jakymisi poslednimi ozubenymi kolecky a svistive vypousti z rozedranych vnitrnosti prouzky radioaktivni pary.
»Takhle se to dela, jedine takhle,« zdvihl Zef vyznamne ukazovak. »A jestli to budes delat jinak, vytaham te za usi.«
»Proc?« zeptal se Maxim. »Chtel jsem ho zastavit.«
»Protoze granat se moh vod pancire vodrazit do rakety a uz bysme to bejvali meli za sebou.«
»Miril jsem na pas,« rekl Maxim.
»Jenze musis mirit na motor,« odsekl Zef nesmlouvave a labuznicky vdechl kour. »A vubec, jses tady bazant, tak se nikam necpi prvni. Jedine ze bych ti rek. Rozumis?«
»Rozumim.«
Vsechny tyhle projevy a nuance Zefovy natury ho nezajimaly. A sam Zef ho vlastne taky moc nezajimal, jeho zajimal Knour. Jenze Knour s umelou rukou klidne spocivajici na poskrabanem plasti minohledacky jako obvykle lhostejne mlcel. Vsechno bezelo jako vzdycky — tedy uplne jinak, nez by si Maxim byval pral.
Kdyz pred tydnem u baraku seradili nove trestance, Zef sel rovnou k Maximovi a vzal si ho do sveho sto ctrnacteho zenijniho oddilu. Maxim se zaradoval. Okamzite ten ohnive rysavy plnovous a hranatou podsaditou postavu poznal a bylo mu prijemne, ze si ho v tomhle dusivem kostkovanem davu, kde kazdy na kazdeho kaslal a nikdo nebyl na ty ostatni zvedav, vubec nekdo vsiml. Mimoto mel Maxim vsechny duvody se domnivat, ze Zef je byvaly slavny psychiatr Allu Zef, clovek vzdelany a inteligentni, docela neco jineho nez ona polokriminalnicka sebranka, kterou cetnici nacpali cely vagon, a ze je v nejakem spojeni s ilegalnim hnutim. Po tom, co ho Zef zavedl do baraku a ukazal mu prycnu vedle Knoura, Maxim veril, ze o jeho dalsim osudu je definitivne rozhodnuto. Velmi brzy vsak pochopil, ze se mylil. Knour ho proste nepovazoval za hodna odpovedi. Vyslechl Maximovo chvatne septane vypraveni o osudech skupiny, o zniceni veze a procesu a na zaver neurcite zivl: »Inu, to se stanou i horsi veci…« a odvratil se od nej. Maxim si pripadal poplivany a oklamany, ale to uz se na palandu skrabal Zef. »Teda to jsem se nazral,« oznamil Maximovi a bez jakehokoli prechodu zacal drze a s doternym primitivismem z Maxima tahat jmena a adresy tajnych bytu. Mozna to kdysi byl prosluly vedec, vzdelany, inteligentni clovek, mozna, dokonce urcite mel neco spolecneho s ilegalni organizaci, ale ted pusobil dojmem obycejneho provokatera s nacpanym nackem, ktery se vicemene z nudy rozhodl pred spanim zpracovat vyjukaneho novacka. Maxim mel co delat, aby se ho zbavil, a kdyz Zef najednou syte a spokojene zachrapal, jeste dlouho se prevaloval a vzpominal, kolikrat ho tady uz lide i okolnosti oklamali.
Nervy mel napjate k prasknuti. Vzpomnel si na proces, ktery byl nepochybne pripraven driv, nez skupina dostala rozkaz zautocit na vez, na pisemna udani nejake bestie, ktera vedela o skupine vsechno a mozna dokonce byla jejim clenem, i na film natoceny behem jejich utoku z vrcholku veze, na svuj stud, kdyz se na platne poznal, jak strili ze samopalu po svetlometech… vlastne ne, po filmarskych reflektorech, ktere ozarovaly pro kamery scenu tohoto priserneho predstavem… V neprodysne zabednenem baraku bylo odporne dusno, kousal tu cizopasny hmyz, vychovanci blouznili, ve vzdalenem koute baraku mazali ve svetle podomacku vyrobene svicky kriminalnici karty a ochraptele na sebe hulakali.
A hned pristiho dne zasadil dalsi ranu Maximove duvere v obydleny ostrov les. Nedal se tu udelat krok, pri kterem byste nenarazili na zelezo: na mrtve, skrznaskrz prorezle zelezo; na uskocne prikrcene zelezo, prichystane kdykoli zabijet; na tajne namirene zelezo; na pohyblive zelezo, ktere slepe a beze smyslu rozoravalo zbytky cest.
