silenstvi!.. Dobre ze me napadlo privazat vas k prknu.“
Divka otvira oci a zveda hlavu. Strach na jeji tvari vystridal udiv, poboureni a nevole. Muz se spanelkou dal cosi ohnive vyklada a pomaha divce vstat. Ale je jeste slaba a muz ji znovu uklada na pisek. Teprve za pul hodiny se vydali na cestu. Sli pobliz balvanu, za kterymi se skryval Ichtiandr. Divka zachmurene rekla obracejic se k muzi v sombreru:
„Tak to vy jste me zachranil? Dekuji. Kez vam buh odplati.“
„Ne buh, jenom vy se mi muzete odmenit,“ odpovedel snedy muz.
Divka jako by ta slova neslysela. Chvili mlcela a pak rekla:
„To je zvlastni. A mne se zdalo, mela jsem dojem, jako by u mne stala nejaka obluda.“ „Ovsem, to se vam jen zdalo,“ odpovedel jeji pruvodce. „Ale mozna ze to byl dabel, ktery vas pokladal za mrtvou a chtel se zmocnit vasi duse. Pomodlete se a spolehnete se na mne. Se mnou se k vam zadny dabel neodvazi.“
Prosli kolem, krasna divka s podivnym snedym muzem, ktery ji ujistoval, ze ji zachranil. A Ichtiandr ho nemohl usvedcit ze lzi. At si delaji, co chteji, Ichtiandr vykonal sve. Divka se svym pruvodcem zmizela za dunami, ale Ichtiandr se za nimi jeste dlouho dival. Potom se obratil k oceanu. Jak je obrovsky a pusty!..
Priboj vyhodil na pisek modrou rybu se stribrnym briskem. Ichtiandr se rozhledl, kolem ani ziva duse. Vybehl ze sveho ukrytu, zvedl rybu a hodil ji do more. Ryba odplavala, ale Ichtiandrovi bylo nejak smutno. Bloudil po pustem brehu, zvedal ryby a morske hvezdice a nosil je k vode. Prace ho postupne zaujala. Vratila se mu obvykla nalada. Tak pracoval az do setmeni a jen obcas se ponoril do vody, kdyz mu pobrezni vitr spaloval a vysusoval zabry.
ICHTIANDRUV SLUHA
Salvator se rozhodl, ze pojede do hor bez Krista, ktery uspesne slouzil Ichtiandrovi. Indian se zaradoval, nebot v Salvatorove nepritomnosti se mohl volne stykat s Baltazarem. Kristo jiz Baltazarovi sdelil, ze nasel morskeho dabla. Zbyvalo jen promyslet, jak se Ichtiandra zmocnit.
Kristo ted obyval bily domek porostly brectanem a casto se s Ichtiandrem vidal. Rychle se spratelili. Ichtiandr, ktery zil bez lidske spolecnosti, prilnul k staremu Indianovi, jenz mu casto vypravel o zivote na zemi. Ichtiandr znal o zivote v mori vic nez nejproslulejsi ucenci a zasvecoval Krista do taju podmorskeho sveta. Dosti dobre se vyznal v zemepise, znal oceany, more a nejdulezitejsi reky; mel jiste vedomosti z astronomie, navigace, botaniky a zoologie. O lidech vsak vedel malo; mel jakousi matnou predstavu o rasach, kterymi je zeme osidlena, a o dejinach narodu, ale o jejich politickych a hospodarskych vztazich nevedel vic nez petilete dite.
Za dne, kdy zacinalo byt horko, spoustel se Ichtiandr do podzemni jeskyne a kamsi odplouval. Do bileho domku se vracel, teprve kdyz horko pominulo, a zustaval tam do rana. Ale kdyz prselo nebo na mori zurila boure, travil v domku cely den. Za vlhkeho pocasi mu bylo dobre a rad zustaval na sousi.
Domek byl nevelky, mel celkem ctyri pokoje. V pokoji vedle kuchyne bydlel Kristo. V sousedstvi byla jidelna a za ni velka knihovna. Ichtiandr umel spanelsky a anglicky. V poslednim, nejvetsim pokoji byla Ichtiandrova loznice. Uprostred loznice byl bazen. U zdi stala postel. Nekdy spaval Ichtiandr v posteli, ale daval prednost bazenu. Avsak Salvator pred odjezdem upozornil Krista, ze musi dbat, aby Ichtiandr aspon tri noci v tydnu spal v obycejne posteli. Vecer prichazival Kristo k Ichtiandrovi, a kdyz mladik nechtel spat v luzku, brucel jako stara chuva.
„Ale me se lip a pohodlneji spi ve vode,“ namital Ichtiandr.
„Doktor porucil, abys spal v posteli, musis otce poslouchat.“
Ichtiandr nazyval Salvatora otcem, ale Kristo mel pochybnosti o jejich pribuzenstvi.
Ichtiandrova plet na tvari a rukou byla dosti svetla, pravdepodobne vsak zbledla castym pobytem pod vodou. Pravidelny oval jeho obliceje, rovny nos, uzke rty a velke zarive oci pripominaly tvar Indiana araukanskeho plemene, k nemuz nalezel i Kristo.
Kristo by se byl rad podival, jakou plet ma Ichtiandr na tele, pevne zakrytem supinatym odevem, vyrobenym z jakesi nezname latky.
„Nesundas svou kosili na noc?“ oslovil mladika.
„Proc, supiny mi neprekazeji, jsou velmi pohodlne. Nebrani dychani zabrami ani pokozkou a zaroven me spolehlive chrani; ani zraloci zuby, ani ostry nuz neproniknou timhle brnenim,“ odpovedel Ichtiandr, ulehaje do postele.
„Proc si nasazujes bryle a oblekas rukavice?“ zeptal se Kristo a prohlizel si prapodivne rukavice lezici vedle luzka. Byly zhotoveny z nazelenale gumy a prsty byly prodlouzeny sukovitymi hulkami potazenymi gumou a opatrenymi blanami. U nohou byly prsty jeste vic prodlouzeny.
„Rukavice mi pomahaji rychle plavat a bryle mi chrani oci, kdyz boure zviri ze dna pisek. Neoblekam je vzdycky. Ale v brylich lepe vidim pod vodou. Bez nich je pod vodou vsechno jako v mlze.“ Ichtiandr pokracoval s usmevem: „Kdyz jsem byl maly, dovolil mi otec nekdy, abych si hral s detmi, ktere ziji v sousednim sadu. Tuze jsem se divil, kdyz jsem videl, ze plavou v bazenu bez rukavic. Jak muzete plavat bez rukavic?“ tazal jsem se jich. Ale deti nechapaly, o jakych rukavicich mluvim, protoze v jejich pritomnosti jsem jich nepouzival.“ „Ted take vyplouvas do zalivu?“ ptal se Kristo.
„Ovsem, jenze postrannim podmorskym tunelem. Nejaci zli lide me div nechytili do site a jsem ted velmi opatrny.“
„Hm. To znamena, ze do zalivu vede jeste jiny podmorsky tunel?“
„Dokonce nekolik. Skoda ze se mnou nemuzes plavat pod vodou! Ukazal bych ti uzasne veci. Proc nemohou vsichni lide zit pod vodou? Projeli bychom se spolu na mem morskem koni.“ „Na morskem koni? Co je to?“
„Delfin. Ochocil jsem si ho. Chudak! Boure ho jednou vyhodila na breh a on si poradne rozbil ploutev. Stahl jsem ho do vody. Byla to tezka prace. Delfini jsou na sousi mnohem tezsi nez ve vode. Tady u vas je vubec vsechno tezsi. Dokonce i vlastni telo. Ve vode se zije lehceji. Tak jsem tedy delfina stahl do vody, ale nemohl plavat, proto si nemohl hledat obzivu.
Dlouho, cely mesic jsem ho krmil rybami. Za tu dobu si na mne nejen zvykl, ale prilnul ke mne. Spratelili jsme se. Ostatni delfini me taky znaji. To je legrace, dovadet v mori s delfiny! Vlny, sprsky, slunce, vitr, hukot! Na dne je to take hezke. Jako bys plaval v hustem, modrem vzduchu. Vsude ticho. Sve telo ani necitis. Je volne, lehke a posloucha kazdy tvuj pokyn. Mam v mori mnoho pratel. Male rybky krmim, jako vy krmite ptaky, plavou za mnou v celych hejnech.“ „A co nepratele?“
„Ty mam taky. Zraloky a chobotnice. Ale nebojim se jich. Mam nuz.“ „A co kdyz se priplizi nepozorovane?“ Ichtiandr se podivil te otazce. „Slysim je prece zdalky.“
„Ty slysis pod vodou?“ uzasl Kristo. „I kdyz plavou tise?“
„Ale ano. Co je na tom divneho? Slysim usima a celym telem. Vzdyt prece rozechvivaji vodu. A to vlneni bezi pred nimi. Jakmile je ucitim, ohlednu se.“
„I kdyz spis?“
„Ovsem.“
„Ale ryby prece.“
„Ryby nehynou nahlym prepadenim, ale proto, ze se nemohou ubranit silnejsimu nepriteli. A ja jsem ze vsech nejsilnejsi. A morsti dravci to vedi. Neodvazuji se ke mne priblizit.“ Zurita ma pravdu. Tenhle chlapec stoji za namahu, pomyslel si Kristo. Ale nebude lehke polapit ho ve vode. Slysi celym telem. Ten se sotva chyti do pasti. Musim Zuritu varovat. „Podmorsky svet je tak krasny!“ pokracoval Ichtiandr nadsene. „Ne, nikdy bych nezmenil more za vasi dusnou, zaprasenou zem.“
„Proc nasi zem? Jsi taky pozemstan,“ rekl Kristo. „Kdo byla tva matka?“
„Nevim.,“ nejiste rekl Ichtiandr. „Otec rika, ze ma matka zemrela, kdyz jsem se narodil.“
„Ale jiste to byla zena, clovek, a ne ryba.“
„Snad,“ souhlasil Ichtiandr.
Kristo se rozesmal.
„Rekni mi, proc jsi dovadel, ublizoval rybarum, rozrezaval jim site a vyhazoval ryby z clunu?“
„Protoze lovili vic ryb, nez mohli snist.“ „Ale oni lovili ryby na prodej.“ Ichtiandr nechapal.
„Aby je taky druzi lide mohli jist,“ vysvetloval Indian.
„Cozpak je lidi tolik?“ divil se Ichtiandr. „Coz jim nestaci ptaci a zvirata na zemi? Proc se vydavaji na more?“
