Vypili ho a opili se svalili na zem. Nedlouho pred usvitem priplizil se kdosi k Salvatorovi.
„To jsem ja,“ rekl Kristo. „Podarilo se mi rozvazat pouta. Prikradl jsem se k banditovi s puskou a zabil jsem ho. Ostatni jsou opili. Ridic opravil vuz. Musime si pospisit.“ Vsichni rychle nasedli do auta, cernoch u volantu spustil motor, vuz sebou trhl a rozjel se po silnici.
Vzadu se ozvaly vykriky a zmatena strelba. Salvator pevne stiskl Kristovi ruku.
Teprve po Salvatorove odjezdu se Zurita dovedel, ze lekar byl ochoten zaplatit vykupne. Mozna, pomyslil si Zurita, ze by bylo jednodussi vzit vykupne nez se honit za morskym dablem, o nemz nevime, co se z neho vlastne vyklube. Ale prilezitost byla promeskana, musi tedy cekat na Kristovy zpravy.
CLOVEK OBOJZIVELNIK
Kristo doufal, ze Salvator k nemu prijde a rekne: Zachranil jsi mi zivot. Ted uz pro tebe nebude v mem dome zadne tajemstvi. Pojd, ukazu ti morskeho dabla.
Ale Salvator se k tomu nemel. Stedre Krista odmenil za jeho cin a ponoril se do sve vedecke prace.
Kristo neztracel cas a zacal zkoumat ctvrtou zed s tajnymi dvirky. Dlouho nemel uspech, az konecne tajemstvi odhalil. Jednou kdyz ohmataval dvirka, zmackl malou vypuklinu. Dvere najednou povolily a otevrely se. Byly tezke a silne jako u nedobytne pokladny. Kristo rychle proklouzl a dvirka za nim zapadla. To ho malicko znepokojilo. Prohlizel dvere, mackal vystupky, ale dvere se neotviraly. „Sam jsem se zavrel do pasti,“ zabrucel Kristo.
Nezbyvalo mu nic jineho nez se pustit do prohlidky posledniho Salvatorova sadu, ktery jeste neznal.
Octl se v hustych krovinach. Sad tvoril nevelkou kotlinu obehnanou ze vsech stran vysokou zdi z umele navrstvenych skal. Slysel nejen priboj vln, ale i selestive kroky racku na piscite melcine.
Byly tu stromy a kere obvykle rostouci ve vlhke pude. Mezi velkymi stinnymi stromy, ktere dobre chrani pred slunecnimi paprsky, protekalo mnoho potucku. Z mnoha fontan tryskala voda a zvlazovala vzduch. Bylo tu vlhko jako na nizkych brezich Mississippi. Uprostred sadu stal nevelky zdeny dum s plochou strechou. Jeho steny byly porostle brectanem. Zelene zaluzie v oknech byly spusteny. Dum vypadal neobydleny.
Kristo dosel na konec sadu. U zdi oddelujici sidlo od zalivu byl obrovsky ctvercovy bazen huste osazeny stromy. Byl nejmene pet set ctverecnich metru veliky a nejmene pet metru hluboky.
Kdyz se Kristo priblizil, vybehlo z houstin polekane jakesi stvoreni a vrhlo se do bazenu. Za nim vystrikla sprska krupeji. Kristo se vzrusene zastavil. On! Morsky dabel! Konecne ho Kristo uvidi.
Indian pristoupil k nadrzi a zadival se do pruzracne vody. Na dne bazenu sedela na bilych kamennych deskach velika opice. Ulekane a zvedave hledela z vody na Krista. Ten se nemohl vzpamatovat z udivu: opice dychala pod vodou. Jeji boky se stridave zdvihaly a klesaly. Kdyz se Kristo probral z uzasu, bezdecne se rozesmal; morsky dabel, postrach rybaru, je tedy obojzivelna opice. Jsou to veci na svete, pomyslel si stary Indian.
Byl spokojen; vsechno vypatral. Ale zaroven byl take zklaman. Opice zdaleka nepripominala obludu, o ktere vypraveli ociti svedci. Co nedokaze strach a fantazie!
Ale musel pomyslet na navrat. Vratil se zpet k vratkum, vylezl na vysoky strom u plotu, a vydavaje se v nebezpeci, ze si zlomi nohu, seskocil z vysoke zdi.
Sotva se postavil na nohy, uslysel hlas Salvatoruv:
„Kristo! Kdepak jsi?“
Kristo zvedl hrabe, ktere se povalovaly na pesince, a zacal shrabovat suche listi. „Tady jsem.“
„Pojdme, Kristo,“ rekl Salvator a pristoupil k zamaskovanym zeleznym dverim ve skale. „Podivej se, ta dvirka se otviraji takhle.“ A stiskl Kristovi znamou vypuklinu na drsnem povrchu dveri.
Doktor prisel pozde, dabla jsem uz videl, pomyslel si Kristo.
Vesli do sadu. Kdyz minuli domek porostly brectanem, zamiril Salvator k bazenu. Opice stale jeste sedela ve vode a poustela bublinky.
Kristo udivene vykrikl, jako by ji videl poprve. Ale vzapeti uzasl doopravdy.
Salvator si opice vubec nevsiml. Jen se po ni ohnal rukou, jako by mu prekazela. Opice ihned vyplula, vylezla z bazenu, otrepala se a vylezla na strom. Doktor se sklonil, ohmatal travu a silne zmackl malou zelenou desticku. Ozval se duty hukot. V podlaze na okrajich bazenu se otevrely otvory. Za nekolik okamziku byl bazen prazdny. Otvory se zavrely.Odkudsi ze strany se vysunuly zelezne schudky vedouci na dno bazenu.
„Pojdme, Kristo.“
Sestoupili do bazenu. Salvator stoupl na jednu desku a hned se otevrel novy otvor uprostred bazenu, siroky asi jeden ctverecni metr. Zelezne schody vedly kamsi do podzemi. Kristo sestupoval se Salvatorem do hlubin. Sli dosti dlouho. Shora dopadalo otvorem jen rozptylene svetlo. Ale brzy zaniklo. Obklopila je naprosta tma. Podzemni chodbou se dute rozlehaly jejich kroky.
„Dej pozor, abys neklopytl, Kristo, hned budeme na miste.“
Salvator se zastavil a tapal rukou po zdi. Cvakl vypinac a kolem se rozlilo jasne svetlo. Stali v krapnikove jeskyni pred bronzovymi dvermi s lvimi hlavami, ktere drzely v zubech kruhy. Salvator trhl jednim kruhem. Tezke dvere se hladce otevrely a muzi vstoupili do tmaveho salu. Znovu cvakl vypinac. Matna koule osvetlila rozlehlou jeskyni, jeji jedna stena byla sklenena. Salvator rozsvitil; jeskyne se pohrouzila do tmy a silne reflektory osvetlovaly prostor za sklenenou zdi. Bylo to obrovske akvarium, nebo spis skleneny dum na morskem dne. Ze zeme se zdvihaly chaluhy a koralove kere a mezi nimi se hemzily ryby. Nahle Kristo spatril, ze z houstin vychazi tvor podobny cloveku s velkyma vypouklyma ocima a zabima nohama. Telo neznameho se lesklo stribrite modrymi supinami. Podivne stvoreni priplavalo rychlymi, obratnymi rozmachy ke sklenene stene, kyvlo na Salvatora, vkrocilo do sklenene komory a zabouchlo za sebou dvere. Z komory rychle vytekala voda. Neznamy otevrel druhe dvere a vstoupil do jeskyne. „Sundej si bryle a rukavice,“ rekl Salvator.
Neznamy odlozil poslusne bryle a rukavice a pred Kristem stal stihly, krasny mladenec. „Seznamte se: tohle je Ichtiandr, clovek ryba, nebo spravneji obojzivelnik, morsky dabel,“ predstavoval mladika Salvator.
Mladik se privetive usmal, podal Indianovi ruku a rekl spanelsky: „Budte zdrav!“
Kristo mlcky stiskl podanou ruku. Udivem ztratil rec.
„Cernoch, Ichtiandruv sluha, onemocnel,“ pokracoval Salvator. „Necham te tu s Ichtiandrem nekolik dni. Budes-li dobre konat sve povinnosti, pridelim te k Ichtiandrovi nastalo.“
Kristo mlcky prikyvl.
ICHTIANDRUV DEN
Jeste je noc, ale co nevidet se rozedni.
Vzduch je teply a vlahy, napojeny sladkou vuni magnolii, tuberoz a rezedy. Ani listek se nepohne. Ticho. Ichtiandr kraci v sadu po piscite pesince. Na opasku se mu odmerene pohupuje kinzal, bryle, navleky na ruce a nohy — „zabi nohy“. Jen pod nohama mu slabe skripe pisek z musli. Pesinku je sotva videt. Kere a stromy ji zastinily cernymi neforemnymi skvrnami. Od nadrzi stoupa vzhuru mlha. Obcas Ichtiandr zavadi o vetevku. Rosa mu skrapi vlasy a rozpalene skrane.
Pesinka se prudce staci doprava a sestupuje ze svahu. Vzduch je stale svezejsi a vlhci. Ichtiandr citi pod nohama kamenne desky, zpomaluje krok a zastavuje se. Pomalu si nasazuje velike bryle s tlustymi skly a navlika si „zabi nohy“. Vydechnutim si vyprazdnuje plice a skace do nadrze. Voda mu omyva telo prijemnou svezesti, chladi zabry. Ty se zacinaji rytmicky pohybovat, clovek se meni v rybu.
Nekolik prudkych pohybu rukama a Ichtiandr se ocita na dne nadrze.
Jinoch bezpecne plave v naproste tme. Vztahne ruku, nahmata zeleznou skobu v kamenne zdi. Vedle je druha, treti skoba.
Tak se dostane do tunelu naplneneho po okraj vodou. Plave u dna, proti studenemu proudu. Pak se odrazi ode dna, vyplouva vzhuru, a jako by se ponoril do teple lazne. Voda ohrata v parku v nadrzich proudi po hladine tunelu k volnemu mori. Ted muze Ichtiandr plavat po proudu. Zkrizi ruce na prsou, uleha na zada a plave.
Blizi se konec tunelu. Hned pri usti do oceanu se dere ze skalni rozsedliny pod silnym tlakem horky pramen. V jeho proudech susti zvirene kamenky a musle.
