Nejpodivnejsi bylo, ze vsechny opice, nektere lepe, jine hure, umely mluvit. Prely se s detmi, nadavaly, pistely slabymi hlasky. Presto vsak opice zily s detmi v miru a nehadaly se s nimi vic nez deti samy mezi sebou.
Kristo nemohl hned urcit, jsou-li to prave opice nebo lide.
Kdyz se Kristo obeznamil s dolnim sadem, vsiml si, ze je mensi nez horni, ze se jeste prikreji svazuje k zalivu a smeruje ke skale prikre jako zed.
Za skalou bylo pravdepodobne more. Ozyval se odtud hukot morskeho priboje. Kdyz Kristo za nekolik dni probadal skalu, zjistil, ze je umela. Vida, dalsi ctvrta zed. V neproniknutelnych houstinach glycinii objevil seda, zelezna vratka stejne barvy jako skala, ktera s ni splyvala. Kristo naslouchal. Za skalou nebylo slyset krome priboje zadny zvuk. Kam vedou ta uzka vratka? Na pobrezi more?
Nahle zaslechl nadseny detsky krik. Deti se divaly na nebe. Kristo zvedl hlavu a uvidel nevelky cerveny detsky balonek, ktery pomalu letel parkem. Vitr ho odnasel smerem k mori. Obycejny detsky balonek, ktery proletel nad sadem, Krista velmi vzrusil. Zacal byt neklidny. A jakmile se uzdraveny sluha vratil, vydal se Kristo k Salvatorovi a rekl mu: „Doktore! Brzy se vypravime do And, mozna nadlouho. Dovolte mi, abych navstivil dceru a vnucku.“
Salvator nemel rad, kdyz jeho sluhove opousteli usedlost, a proto radeji zamestnaval osamele lidi. Kristo mlcky cekal a dival se Salvatorovi do oci. Salvator mu s chladnym pohledem pripomnel:
„Nezapomen na nasi umluvu. Dej si pozor na jazyk! Jdi. Vrat se nejpozdeji za tri dny. Pockej!“
Salvator se vzdalil do druheho pokoje a prinesl odtamtud jelenicovy vacek, v kterem cinkaly zlate mince:
„Tohle je pro tvou vnucku. A tobe za mlceni.“
PREPADENI
„Neprijde-li dnes, zreknu se tve pomoci, Baltazare, a najdu si opatrnejsi a spolehlivejsi lidi,“ povidal Zurita a netrpelive si potahoval hebke vousy. Byl ted oblecen v bilych mestskych satech a na hlave mel slameny klobouk. Setkal se s Baltazarem na okraji Buenos Aires, kde konci obdelana pole a zacinaji pampy.
Baltazar v bile bluze a modrych pruhovanych kalhotach sedel u cesty, mlcel a rozpacite poskubaval travu sezehnutou sluncem.
Sam uz litoval, ze vyslal sveho bratra Krista jako speha k Salvatorovi. Kristo byl o deset let starsi nez Baltazar. Pres sve stari byl jeste velmi silny a obratny. Byl chytry jako kocka z pamp. A prece byl nespolehlivy. Zkousel pracovat v hospodarstvi, ale pripadalo mu to nudne. Pozdeji mel v pristavu maly vycep, ale zacal pit a prisel na mizinu. V poslednich letech byl zapleten do ruznych nekalych cachru, kde uplatnoval svou neobycejnou chytrost a obcas i verolomnost. Takovy clovek se dobre hodil za speha, ale nedalo se mu verit. Kdyby se mu to hodilo, mohl by zradit i rodneho bratra. Baltazar to vedel, a proto se znepokojoval nemene nez Zurita.
„Jsi presvedcen, ze Kristo videl balonek, ktery jsi vypustil?“
Baltazar nerozhodne pokrcil rameny. Byl by nejradeji s celou veci skoncoval, sel domu, osvezil hrdlo chladnou vodou s vinem a zavcas ulehl ke spanku.
Posledni paprsky zapadajiciho slunce osvitily kotouce prachu zvedajiciho se za pahorkem. Soucasne se ozvalo ostre, tahle zapiskani. Baltazar se zvedl. „To je on!“
„Konecne!“
Kristo se blizil svezim krokem. Uz nevypadal jako stary, zubozeny Indian. Znovu kurazne zahvizdal, a kdyz k nim dosel, privital se s Baltazarem a Zuritou. „Tak co, seznamil ses s morskym dablem?“ zeptal se ho Zurita.
„Jeste ne, ale je tam. Salvator chrani dabla za ctverou zdi. Ale hlavniho je dosazeno, slouzim u Salvatora a on mi duveruje. S tou nemocnou vnuckou se mi to ohromne povedlo.“ Kristo se zasmal a primhouril sve chytre oci. „Malem by byla po svem uzdraveni vsechno zkazila. Objimam ji a libam, jak se slusi na milujiciho dedecka, a ona, hlupacka, se vzpouzi a div se nerozbreci.“ Kristo se znova zasmal. „Kdes sehnal tu vnucku?“
„Penize nesezenes tak lehko, ale holek je vsude dost,“ odpovedel Kristo. „Jeji matka je spokojena. Dostal jsem od ni pet papirovych pesos a ona dostala zdravou dceru.“ O tom, ze dostal tezky vacek se zlatymi mincemi, Kristo pomlcel. Ovsemze neminil odevzdat penize divcine matce.
„U Salvatora se dejou zazraky. Ma tam hotovy zverinec.“ Kristo zacal vypravet o vsem, co videl.
„To vsechno je velmi zajimave,“ rekl Zurita a zapalil si doutnik, „ale to nejhlavnejsi, dabla, jsi nevidel. Co hodlas podniknout dal, Kristo?“
„Dal? Udelam si maly vylet do And.“ A Kristo vypravel, ze se Salvator chysta na lov zvere. „Vyborne!“ zvolal Zurita. „Salvatoruv pozemek lezi daleko od jinych usedlosti. Za jeho nepritomnosti vpadneme na jeho panstvi a dabla polapime.“ Kristo odmitave zavrtel hlavou.
„Jaguari vam utrhnou hlavu a dabla nenajdete. Nenajdete ho ani s hlavou na krku, kdyz ja ho nenasel.“
„Tak tedy,“ rekl Zurita po uvaze, „nastrojime lecku, a kdyz se Salvator vyda na lov, zajmeme ho a jako vykupne budeme zadat — morskeho dabla.“
Kristo obratnymi pohyby vytahl ze Zuritovy kapsy vycnivajici doutnik.
„Pekne dekuju. To uz je o neco lepsi. Ale co kdyz vas Salvator oklame, slibi vykupne a pak vam ho neda. Tihle Spanele.“
Kristo zakaslal.
„Tak co tedy navrhujes?“ zeptal se jiz nazlobene Zurita.
„Mejte strpeni, Zurito. Salvator mi duveruje, ale jen do ctvrte zdi. Doktor mi musi verit jako sobe samemu a pak mi ukaze i dabla.“ „Tak co?“
„Tohle. Salvatora prepadnou banditi,“ Kristo zaboril ukazovacek Zuritovi do prsou, „a ja,“ uderil se do prsou, „poctivy Araukan, mu zachranim zivot. Potom uz nebude mit pred Kristem zadne tajnosti.“ A ma penezenku se naplni zlatymi pesos, dokoncil v duchu. „To neni spatne.“
Domluvili se, kterou cestou Kristo Salvatora poveze.
„V predvecer naseho odjezdu hodim pres plot cerveny kamen. Budte pripraveni.“ Prestoze byl plan prepadeni velmi peclive promyslen, mohla jedna nepredvidana okolnost celou vec malem pokazit.
Zurita, Baltazar a deset hrdlorezu, zjednanych v pristavu, obleceni v uborech gaucu a dobre vyzbrojeni, cekali na konich a ocekavali svou obet opodal usedlosti.
Byla tmava noc. Jezdci bedlive naslouchali, kdy uslysi dupot konskych kopyt.
Ale Kristo nevedel, ze Salvator se vypravi na lov docela jinak, nez jak se to delavalo pred nekolika lety.
Znenadani zaslechli banditi hukot motoru, ktery se rychle blizil. Za pahorkem oslnive zableskla svetla svitilen. Kolem jezdcu se prehnal obrovsky cerny automobil, drive nez si stacili uvedomit, co se stalo.
Zurita zoufale nadaval. Baltazarovi to prislo k smichu.
„Nezlobte se, Pedro,“ rekl Indian. „Ve dne je horko, proto jedou v noci; Salvator ma na voze dve slunce. Ve dne budou odpocivat. Muzeme je dohonit na zastavce.“ Baltazar pobidl kone a rozjel se za automobilem. Ostatni ho nasledovali. Kdyz jeli asi dve hodiny, uvideli nahle v dalce ohen.
„To jsou oni. Neco se jim prihodilo. Stujte, doplizim se tam a uvidim. Cekejte tu na mne.“
Baltazar seskocil z kone a odplazil se jako uzovka. Za hodinu se vratil.
„Vuz nejede. Pokazil se. Spravuji ho. Kristo stoji na strazi. Musime si pospisit.“
Ostatni se udalo velmi rychle. Banditi prepadli cestujici, a nez se Salvator vzpamatoval, mel uz on, Kristo a tri cernosi spoutane nohy i ruce.
Jeden z najatych banditu, vudce tlupy — Zurita se radeji drzel ve stinu — zadal na Salvatorovi dosti velke vykupne. „Zaplatim, pustte mne,“ odpovedel Salvator.
„To je za tebe. Ale stejne tolik musis dat za ostatni tri cestujici,“ vzpamatoval se bandita. „Tolik najednou nemohu zaplatit,“ odpovedel Salvator po uvaze.
„At tedy zemre!“ zvolali banditi. „Nepristoupis-li na nase podminky, na usvite te zastrelime,“ rekl bandita.
Salvator pokrcil rameny a odpovedel: „Nemam u sebe tolik penez.“ Jeho klid ohromil dokonce i banditu.
Lupici odklidili spoutane bandity za automobil, zacali prohledavat zavazadla a nasli zasoby lihu pro sbirky.
