zahucel.
Nejspis bude nemy, pomyslel si Kristo a vzpomnel si na Salvatorovu vystrahu. Cozpak Salvator vyrezava jazyk sluhum, kteri zradi jeho tajemstvi? Ten cernoch ma mozna vyriznuty jazyk. Kristo se najednou tak vydesil, ze div nesletel ze stromu. Zatouzil uteci odtud stuj co stuj a co nejdrive. Odhadl v duchu, jak daleko je od stromu, na kterem sedel, ke zdi. Ne, nepreskoci. Ale cernoch pristoupil ke stromu, chytil Indiana za nohu a netrpelive ho tahl dolu. Kristo se musel vzdat. Seskocil se stromu, usmal se na cernocha co nejprivetiveji, podal mu ruku a pratelsky se zeptal: „Jim?“
Cernoch prikyvl.
Kristo mu silne stiskl ruku. Kdyz uz jsem se dostal do pekla, musim byt s dably zadobre, pomyslel si a pokracoval nahlas.
„Tys nemy?“
Cernoch neodpovedel.
„Nemas jazyk?“
Cernoch mlcel dal.
Jak bych se mu mohl podivat do ust? pomyslel si Kristo. Ale Jim se zrejme neminil poustet do reci ani posunky. Vzal Krista za ruku, privedl ho k cerveno-rezavym zviratum a cosi na ne zasycel. Zvirata se zvedla, priblizila se ke Kristovi, ocichala ho a klidne se vzdalila. Kristovi se trosku ulevilo.
Jim mavl rukou a vedl Krista na prohlidku sadu.
Po smutnem nadvori vydlazdenem kameny prekvapoval sad hojnosti zelene a kvetu. Prostiral se vychodnim smerem k mori a k pobrezi mel povlovny spad. Na vsechny strany se rozbihaly pesinky posypanenacervenalymirozdrcenymimuslemi.Podel nich rostly fantasticke kaktusy a modrozelene stavnate agave, kostatka se spoustou zlutozelenych kvetu. Cele houstiny broskvoni a oliv halily svym stinem hustou travu s pestrymi, zarivymi kvetinami. V zelene trave jiskrily vodni nadrze vylozene po okrajich bilymi kameny. Vysoke vodotrysky osvezovaly vzduch.
V sadu bylo plno vselijakeho kriku, zpevu a stebetani ptaku, revu, kvikotu a piskotu zvirat! Kristo jeste nikdy nevidel tolik podivnych zvirat. V sadu zila nevidana havet. Tamhle prebehla pesinku sestinoha jesterka se trpytnymi, medene zelenymi supinami. Ze stromu se svesil dvouhlavy had. Kristo zdesene uskocil od dvouhlaveho plaza, ktery na neho zasycel dvema rudymi tlamami. Cernoch mu odpovedel jeste hlasitejsim zasycenim a had, pokyvuje hlavami, sklouzl ze stromu a zmizel v hustem rakosi. Jiny dlouhy had se odplazil z pesinky, pomahaje si dvema nohama. Za dratenou mrizkou chrochtal veprik. Zadival se na Krista jedinym velkym okem, umistenym uprostred cela.
Dve bile krysy srostle na bocich utikaly po ruzove pesince jako dvouhlava, osminoha obluda. Obcas se toto obojetne stvoreni zacalo prat samo se sebou; prava krysa tahla doprava, leva doleva a obe nespokojene pistely. Vzdycky vsak zvitezila prava. Podle cesty se pasli „siamsti blizenci“ srostli v bocich: dve jemnoroune ovce. Nepraly se jako krysy. Zrejme se mezi nimi uz davno ustalila naprosta jednota vule a prani. Jedna nestvura Krista zvlast prekvapila. Byl to veliky, uplne holy ruzovy pes. Z jeho zad, jako by vylezla z psiho tela, vycuhovala mala opicka, jeji prsa, ruce, hlava. Pes pristoupil ke Kristovi a mavl ocasem. Opicka vrtela hlavou, mavala rukama, placala po zadech psa, s kterym tvorila jeden celek, divala se na Krista a kricela. Indian strcil ruce do kapes, vyndal kousek cukru a podaval ho opicce. Ale kdosi chvatne odtahl Kristovi ruku stranou. Za zady se mu ozvalo zasyceni; byl to Jim. Stary cernoch vysvetloval Kristovi pohyby rukou a obliceje, ze opicku nesmi krmit. Vzapeti vrabec s papousci hlavou vyrval v letu Kristovi cukr z ruky a skryl se za kerem. Opodal na rybnice zabucel kun s kravskou hlavou.
Po planince prebehly dve lamy mavajici konskymi ocasy. Z travy, z houstin, z vetvi stromu zirali na Krista neobycejni hadi, ctvernozci a ptaci; psi s kocicimi hlavami, husy s kohouti hlavou, rohati kanci, pstrosi nandu s orlimi zobaky, berani s telem pumy.
Kristo se domnival, ze blouzni. Protiral si oci, smacel spanky chladivou vodou z vodotrysku, ale nic naplat. V nadrzich videl hady s rybimi hlavami a zabrami, ryby s zabima nohama, obrovske zaby s dlouhym jesterim telem.
Opet zatouzil odtud uteci.
Ale tu ho Jim vyvedl na siroke prostranstvi posypane piskem. Uprostred stala vilka z bileho mramoru v maurskem slohu, obklopena palmami. Mezi palmami bylo videt oblouky a sloupy. Z bronzovych fontan zpodobnujicich delfiny tryskaly kaskady vody do pruzracnych nadrzi, v nichz se hemzily zlate rybky. Nejvetsi fontana pred hlavnim vchodem znazornovala jinocha sediciho na delfinu podobne jako bajeslovny Triton se zavinutou lasturou prilozenou ke rtum. Za vilou bylo nekolik obytnych a sluzebnich domku a dal se opet tahly houstiny pichlavych kaktusu az k jakesi bile zdi. Zase zed! rekl si v duchu Kristo.
Jim zavedl Indiana do nevelkeho pokoje, v nemz byl prijemny chladek. Posunky mu vysvetlil, ze pokojik je urcen jemu, Kristovi, a pak ho nechal o samote.
TRETI ZED
Kristo si jiz ponekud zvykl na neobycejny svet, ktery ho obklopoval. Vsichni ctvernozci, ptaci a hadi zijici v sadu byli dobre ochoceni. S nekterymi z nich navazal Kristo dokonce pratelstvi. Psi se srsti jaguaru, kterych se prvni den tak polekal, mu chodili v patach, lizali mu ruce a lisali se k nemu. Papousci mu sletali na rameno.
Sad a zvirata melo na starosti dvanact cernochu, stejne nemluvnych nebo nemych jako Jim. Kristo je nikdy neslysel rozpravet ani mezi sebou. Vsichni mlcky plnili sve ukoly. Jim tu byl jakymsi spravcem. Dohlizel na cernochy a prideloval jim praci. A Kristo byl ke svemu udivu urcen za Jimova pomocnika. Prace nemel zrovna mnoho a stravu mel dobrou. Nemohl si na svuj zivot narikat. Jedine, co ho znepokojovalo, bylo zlovestne mlceni cernochu. Byl presvedcen, ze Salvator jim vsem urezal jazyky. A kdyz byl obcas volan k Salvatorovi, vzdycky si v duchu rikal: Chce mi uriznout jazyk. Ale brzo se Kristo prestal o svuj jazyk tolik bat.
Jednou uvidel Jima spiciho ve stinu olivovniku. Cernoch lezel na zadech, usta otevrena. Kristo vyuzil te prilezitosti a opatrne nahledl spicimu do ust; presvedcil se, ze jazyk stareho cernocha je na svem miste. To Indiana ponekud uklidnilo. Salvator mel prisny denni poradek. Rano od sedmi do deviti prijimal nemocne Indiany, od deviti do jedenacti operoval a pak odchazel do sve vily a pracoval tam v laboratori. Operoval zvirata a pak je dlouho zkoumal. Kdyz byl se svym pozorovanim hotov, posilal zvirata do sadu. Kristo nekdy pri uklizeni pronikal do laboratore. Vsechno, co tam videl, ho plnilo udivem. Ve sklenenych zkumavkach, naplnenych jakymisi tekutinami, pulsovaly ruzne organy. Urezane ruce a nohy zily dal. A kdyz tyto zive udy oddelene od tela zacinaly chradnout, Salvator je lecil a krisil hasnouci zivot.
Krista to vsechno plnilo hruzou. Radeji pobyval mezi zivymi nestvurami v sadu. Prestoze Salvator prokazoval Indianovi velkou duveru, nedostal se Kristo nikdy za treti zed. Ale prave tam ho to velmi lakalo. Jednou v poledne, kdyz vsichni odpocivali, odbehl k vysoke zdi. Za ni uslysel detske hlasy a rozeznaval indianska slova. Obcas se k detskym hlasum pridruzily cisi slabsi, pisklave hlasky, ktere jako by se s detmi hadaly a mluvily jakymsi nesrozumitelnym narecim.
Kdyz jednou Salvator potkal Krista v sadu, pristoupil k nemu, podle sveho zvyku se mu zadival primo do oci a rekl:
„Pracujes u mne uz mesic, Kristo, a jsem s tebou velmi spokojen. V dolnim sadu se rozstonal jeden z mych sluhu. Budes ho zastupovat. Uvidis tam mnoho noveho. Ale mej na pameti nasi umluvu: drz jazyk pevne za zuby, nechces-li o nej prijit.“
„Uz jsem se temer odnaucil mluvit mezi vasimi nemymi sluhy, doktore,“ odpovedel Kristo. „Tim lip. Mlcet je zlato. Budes-li mlcet, dostanes mnoho zlatych pesos. Doufam, ze behem dvou tydnu postavim sveho nemocneho sluhu na nohy. Mimochodem, znas dobre Andy?“ „Narodil jsem se v horach.“
„Vyborne. Musim doplnit svuj zverinec novymi zviraty a ptaky. Vezmu te s sebou. A ted jdi. Jim te zavede do dolniho sadu.“
Kristo jiz mnohemu privykl. Ale to, co videl v dolnim sadu, predcilo vsechno jeho ocekavani. Na velke louce ozarene sluncem se hemzily nahe deti a opice. Byly to deti ruznych indianskych plemen. Nektere byly docela malicke, nejvys trilete, nejstarsim bylo asi dvanact.
Tyto deti byly Salvatorovymi pacienty. Mnohe z nich mely za sebou vazne operace a vdecily Salvatorovi za svuj zivot. Uzdravujici se deti si hraly a behaly v sadu a pozdeji, kdyz se docela uzdravily, brali si je rodice domu. Krome deti tu zily opice. Opice bez chomacku srsti na tele.
