jsem te jeste vic roztrpcit. Tva zena cestou umrela, ale dite jeste zilo, i kdyz bylo velmi slabe. Stalo se to v indianske vesnici. Jedna starena mi rekla, ze nedaleko od nich zije velky divotvorce, buh Salvator.“ Baltazar zbystril pozornost.
„Poradila mi, abych dite odnesl k Salvatorovi, pry ho muze zachranit. Poslechl jsem dobrou radu a odnesl chlapce k Salvatorovi. „Zachrante ho,“ rekl jsem. Salvator vzal chlapce, zavrtel hlavou a rekl: „To bude tezka vec.“ A odnesl ho. Vecer vysel cernoch a rekl: „Dite zemrelo.“ Odesel jsem. Tak vidis,“ pokracoval Kristo, „Salvator vzkazal po svem cernochovi, ze dite zemrelo. Vsiml jsem si u novorozence, tveho syna, ze ma materske znaminko. Dobre si pamatuju, jaky melo tvar.“ Kristo se chvili odmlcel a pak dodal: „Nedavno kdosi poranil Ichtiandra na krku. Ovazoval jsem mu ranu a poodhalil limec jeho supin. Uvidel jsem materske znaminko presne takoveho tvaru, jako mel tvuj syn.“ Baltazar se podival na Krista siroce rozevrenyma ocima a vzrusene se zeptal: „Myslis, ze Ichtiandr je muj syn?“
„Mlc, bratre, mlc a poslouchej. Ano, myslim si to. Myslim, ze Salvator tehdy lhal. Tvuj syn nezemrel a Salvator z neho udelal morskeho dabla.“
„O, o.,“ vykrikl Baltazar cely bez sebe. „Jak se mohl opovazit! Zabiju ho temahle rukama!“ „Mlc. Salvator je silnejsi nez ty. A potom, mozna ze se mylim. Dvacet let je dlouha doba. Materske znaminko na krku muze mit vic lidi. Ichtiandr muze byt tvuj syn a nemusi. Musime byt opatrni. Pujdes k Salvatorovi a reknes, ze Ichtiandr je tvuj syn. Ja ti to dosvedcim. Budes zadat, aby ti syna vydal. A kdyz se bude zdrahat, pohrozis mu, ze ho udas pro mrzaceni deti. Toho se zalekne. A kdyz to nepomuze, pujdes k soudu. Kdyby se nam u soudu podarilo dokazat, ze Ichtiandr je tvuj syn, ozenime ho s Guttiere; Guttiere je prece tva schovanka. Tenkrat se ti styskalo po zene a po synovi a nasel jsi tu sirotu Guttiere.“ Baltazar vyskocil ze zidle. Prechazel po kramku vrazeje do krabu a musli. „Muj syn! Muj syn! Ach, to je nestesti!“ „Proc nestesti?“ podivil se Kristo.
„Neprerusoval jsem te a pozorne te vyslechl, ted poslouchej ty me. Zatim cos stonal, Guttiere si vzala Pedra Zuritu.“ Novinka Krista omracila.
„A Ichtiandr, muj ubohy syn.,“ Baltazar svesil hlavu, „Ichtiandr je v Zuritovych rukach!“ „To neni mozne,“ namitl Kristo.
„Ale ano, Ichtiandr je na Meduze. Dnes rano ke mne prisel Zurita. Dobiral si nas, vysmival se nam a nadaval. Rikal, ze jsme ho zklamali. Predstav si, ze se sam bez nas zmocnil Ichtiandra! Ted uz nam neda ani gros. Ale ja bych od neho stejne nic nevzal. Copak muzu prodat vlastniho syna?“
Baltazar byl docista zoufaly. Kristo vrhal na bratra nespokojene pohledy. Ted by se melo postupovat razne. Ale Baltazar by mohl veci spis uskodit nez prospet. Kristo sam pribuzenstvi Ichtiandra s Baltazarem moc neveril. Videl sice u novorozenete materske znaminko. Ale copak je to dukaz? Kdyz spatril stejne znaminko na krku Ichtiandra, rozhodl se, ze te podobnosti vyuzije a bude z ni tezit. Mohl vsak predpokladat, ze bratr prijme jeho zpravu takovym zpusobem? Zato Baltazarovy zpravy Krista polekaly.
„Ted neni cas k placi. Musime jednat. Salvator prijede zitra casne rano. Vzmuz se. Cekej me pri vychodu slunce na molu. Musime Ichtiandra zachranit. Kam mel Zurita namireno?“ „Nerekl, ale myslim ze na sever. Uz davno se chystal k brehum Panamy.“ Kristo prikyvl.
„Tak nezapomen: zitra pred vychodem slunce musis byt na pobrezi. Sed tam, nikam se nevzdaluj, i kdybys mel cekat do vecera.“
Kristo pospisil domu. Celou noc myslel na zitrejsi setkani se Salvatorem. Musi se pred nim ospravedlnit.
Salvator prijel na usvitu. Kristo se zkrousenym a oddanym vyrazem rekl, kdyz doktora pozdravil:
„Stalo se nestesti. Kolikrat jsem Ichtiandra varoval, aby neplaval do zalivu.“ „Co je s nim?“ netrpelive ho prerusil Salvator. „Ukradli ho a odvezli na skuneru. Ja.“
Salvator pevne stiskl Kristovi ramena a podival se mu do oci. Trvalo to jen okamzik, ale Kristo pod tim zkoumavym pohledem bezdecne zbledl. Salvator se zamracil, uvolnil sevrene prsty na Kristovych ramenou a rychle rekl: „Podrobnosti mi reknes pozdeji.“
Zavolal cernocha, rekl mu nekolik slov reci, ktere Kristo nerozumel, obratil se k Indianovi a velitelsky zvolal: „Pojd se mnou!“
Salvator si po ceste ani neodpocinul, ani se neprevlekl a rychle kracel do zahrady. Kristo mu sotva stacil. U treti zdi je dohonili dva cernosi.
„Hlidal jsem Ichtiandra jako verny pes,“ rekl Kristo udychan rychlou chuzi. „Ani jsem se od neho nehnul.“ Ale Salvator ho neposlouchal. Stal uz vedle bazenu a netrpelive podupaval, dokud voda vytekala do stavidel, ktera se v bazenu otevrela.
„Pojd se mnou,“ prikazal znovu a sestupoval po podzemnich schodech. Kristo a oba cernosi nasledovali Salvatora v uplne tme. Salvator preskakoval nekolik stupnu najednou, jako clovek, ktery se dobre vyzna v podzemnim bludisti.
Kdyz sestoupili na spodni plosinku, neotocil Salvator jako poprve vypinacem, ale hmatal rukou potme, otevrel dvere na prave strane zdi a kracel temnou chodbou. Nebyly tu schody a Salvator zrychlil krok, aniz rozsvitil.
Co kdyz spadnu do nejake pasti a utopim se ve studni? premyslel Kristo a snazil se udrzet krok se Salvatorem. Sli dlouho a nakonec Kristo pocitil, ze se podlaha prikre svazuje. Chvilemi se zdalo, ze slysi slabe splouchani vody. Ale to uz jejich cesta skoncila. Salvator, ktery sel vpredu, se zastavil a otocil vypinacem. Kristo videl, ze se octli ve velke dlouhe jeskyni s ovalnym stropem, zaplavene vodou. Klenba se v dalce povlovne snizovala k vode. Na konci kamenne podlahy, kde prave stali, spatril Kristo nevelkou ponorku. Salvator, Kristo a oba cernosi do ni nastoupili. Salvator rozsvitil v kajute svetlo, jeden z cernochu uzavrel horni otvor a druhy jiz spustil stroj. Kristo pocitil, ze ponorka sebou trhla, pomalu se obratila a stejne pomalu vyplula kupredu. Ani ne za dve minuty vypluli na hladinu. Salvator a Kristo vysli na mustek. Kristo byl poprve v zivote na ponorce. Ale tento clun, ktery ted klouzal po hladine oceanu, mohl vzbudit udiv lecktereho lodare. Mel neobvyklou konstrukci a jeho motor byl neobycejne vykonny. Neplul jeste na plne obratky, a prece dosahoval velke rychlosti.
„Kam maji namireno lide, kteri se zmocnili Ichtiandra?“
„Podel brehu na sever,“ odpovedel Kristo. „Dovoluju si vam navrhnout, abyste vzal s sebou meho bratra. Upozornil jsem ho, ceka na brehu.“
„Proc?“
„Ichtiandra ukradl lovec perel Zurita.“ „Jak to vis?“ podezrivave se zeptal Salvator.
„Popsal jsem bratrovi skuner, ktery se Ichtiandra zmocnil v zalivu, a bratr v nem poznal Meduzu Pedra Zurity. Zurita pravdepodobne ukradl Ichtiandra, aby mu lovil perly. A muj bratr Baltazar zna dobre mista lovu. Bude nam k uzitku.“
Salvator chvili uvazoval.
„Dobra, vezmu s sebou tveho bratra.“
Baltazar cekal na molu. Ponorka zamirila ke brehu. Baltazar ze sveho mista zamracene hledel na Salvatora, ktery mu vzal syna a zmrzacil ho. Presto vsak se Indian Salvatorovi zdvorile uklonil a priplaval k ponorce. „Plny chod!“ zavelel Salvator.
Stal na kapitanskem mustku a bystre pozoroval hladinu oceanu.
PODIVNY ZAJATEC
Zurita upiloval pouta, ktera mel Ichtiandr na rukou, dal mu novy oblek a dovolil, aby si vzal s sebou rukavice a bryle, schovane v pisku. Sotva vsak Ichtiandr vstoupil na palubu Meduzy, chopili se ho na Zurituv prikaz Indiani a uveznili ho v podpalubi.
V Buenos Aires udelal Zurita kratkou zastavku, aby se zasobil potravinami. Navstivil Baltazara, pochlubil se svym uspechem a plul dal podle pobrezi smerem k Rio de Janeiru. Zamyslel objet vychodni breh Jizni Ameriky a zahajit lov perel v Karibskem mori. Guttiere ubytoval v kapitanske kajute. Ujistil ji, ze Ichtiandra pustil na svobodu v zalivu Rio de La Plata. Pravda vsak vysla brzy najevo. Vecer zaslechla Guttiere vykriky a steny z podpalubi. Poznala Ichtiandruv hlas. Zurita byl tou dobou na horni palube. Guttiere chtela vyjit z kajuty, ale dvere byly zamcene. Busila do nich pestmi, jenze na jeji volani nikdo neodpovidal.
Kdyz Zurita uslysel Ichtiandrovy vykriky, jadrne zaklel, opustil kapitansky mustek a sestoupil s indianskym namornikem do podpalubi. Bylo tam neobycejne dusno a tma. „Proc kricis?“ zeptal se hrube Zurita.
