Druha olaneta smrti

kozenem brneni. Oba otrokari se k sobe ritili nejvyssi moznou rychlosti, a Jason doufal, ze se o sebe roztristi, az do sebe narazi. Avsak nez k tomu doslo, zvolnili a zacali proti sobe krouzit za vydatneho doprovodu nadavek.

„Nen’vidim te, M’shiko!”

„Nen’vidim te, Ch’ako!”

Slova to byla stejna, ale tentokrat je otrokari vykrikovali jinak, zurive a beze stopy po spolecenske konverzaci.

„Zab’ju te, M’shiko! Zas ty a tvi smr’dlavi otr’ci lezte na me uz’mi!”

„Lzes, Ch’ako — od z’dni c’sty to je me uz’mi!”

„Zab’ju te, ty od z’dni c’sty!”

Ch’aka vyskocil, kdyz ta slova vykrikl, a rozmachl se kyjem k uderu, ktery by protivnika rozpulil vedvi, kdyby ho zasahl. Avsak M’shika uder ocekaval a poodstoupil — vzapeti zautocil v protiuderu kyjem, kteremu se Ch’aka snadno vyhnul. Nasledovala rychla vymena uderu kyji, pri niz se jenom trochu zviril vzduch — po chvili se oba pevne drzeli a souboj zacal byt vazny.

Valeli se po zemi, zaklesnuti do sebe, vydavali zurive, chrcive zvuky — divoce se rvali. V takove blizkosti nebyly kyje k nicemu, ted se dostaly ke slovu noze a kolena — a Jason pochopil, proc ma Ch’aka na chranicich kolen pripevneny dlouhe bodce. To nebyl zapas podle nejakych pravidel, ale rvacka, pri ktere se jeden snazil zabit druheho. Kozena brneni jim to nijak neusnadnovala, a rvacka se protahovala — na pisku zustavaly zvireci zuby, odhozene zbrane a dalsi drobnosti. Kdyz se od sebe na chvili oddelili, aby nabrali dech, vypadalo to na nerozhodny vysledek — ale zase se do sebe energicky pustili.

Situaci zvratil Ch’aka, kdyz zaboril svou dyku do pisku a pri nasledujicim prevaleni ji uchopil usty za rukoje?. Zatimco obema rukama drzel protivnikovy paze, prudce sklonil hlav a podarilo se mu najit v jeho kozenem panciri slabe misto. M’shika zavyl a odtahl se, a kdyz se namahave zvedl a postavil na nohy, krev mu stekala po pazi a odkapavala z konecku prstu. Ch’aka po nem skocil, ale zraneny protivnik vcas uchopil svuj kyj a utok odrazil.

Pri klopytave chuzi pozpatku se mu podarilo zranenou rukou posbirat vetsinu svych zbrani, kterych se pri zapasu zbavil, a spesne ustoupit. Ch’aka za nim kus cesty bezel — vykrikoval pritom chvalu na svou silu a chytrost a pohrdani nad zbabelosti soupere. Jason zahledl, ze v rozrytem pisku lezi kratky roh z nejakeho morskeho zivocicha a zvedl ho driv, nez se Ch’aka otocil a zacal vracet.

Jakmile nepritel zmizel z dohledu, Ch’aka peclive prohledal misto, kde se zapas odehraval, a posbiral vse, co melo jako zbran nejakou cenu. I kdyz do setmeni jeste nekolik hodin zbyvalo, dal znameni, ze zde zustanou, a rozdal vecerni pridel krenoj.

Jason sedel a zadumane zvykal svuj pridel — Ijale se o neho opirala z boku a rytmicky pohybovala ramenem, jak drbanim zahanela svedeni po vselijake haveti. Vsim clovek neunikl, ty vylezaly ze svych ukrytu ve sterbinach spatne zpracovanych kuzi, aby se uchylily do tepla lidskeho tela. Jason svuj pridel nejruznejsich parazitu jiz obdrzel, a ted se pristihl, ze Ijalin rytmus doplnuje svym drbanim. Jejich synkopicke doplnovani v drbani bylo pricinou, ze dal pruchod vzteku, ktery se v nem zvolna a nepozorovane nahromadil.

„Davam vypoved,” prohlasil a vyskocil na nohy. „Mam toho otrokareni az po krk. Kde se tady nejbliz dostanu k d’zertanoj?”

„Tam, dva dny c’sty. Jak chces zab’t Ch’aku?”

„Ja nechci Ch’aku zabit, proste odejdu. Uz dost dlouho jsem zneuzival jeho pohostinnost a tesil se z jeho kopancu.”

„To nem’zes ud’lat,” vyjekla. „Bud’s zab’t.”

„Ch’aka me sotva bude moci zabit, kdyz tady nebudu.”

„Zab’je te nekdo j’ny. To je zak’n. Kdo ut’ce, je zab’t.”

Jason se znovu posadil, ukousl dalsi sousto z krenoj a zvazoval situaci. „Premluvilas me, abych jeste chvili zustal. Jenze ja nijak neprahnu po tom, abych Ch’aku zabil — i kdyz mi ukradl boty. A nechapu, jak mi muze pomoct, kdyz ho zabiju.”

„Tys nech’pavec. Az zab’jes Ch’aku, b’des novy Ch’aka. Pak b’des moct ud’lat, co b’des chtet.”

Samozrejme. Ted, kdyz to vyslovila, pochopil jejich spolecenska pravidla. Protoze videl otroky a otrokare, mylne se domnival, ze tvori ruzne spolecenske tridy — ve skutecnosti zde byla jen jedna trida, ktera by se snad dala charakterizovat vzajemnym poziranim. Melo ho to napadnout, kdyz videl, jak Ch’aka uzkostlive dba na to, aby se k nemu nikdo moc blizko nepriblizil, a jak se kazdou noc vytrati do nejakeho ukrytu. Tady plati zakon smecky v dzungli ve sve krajni podobe, kdy kazdy jedna za sebe, vsichni ostatni jsou proti nemu a postaveni kazdeho zavisi na jeho sile a rychlosti reflexu. Kdokoli, kdo by zustal sam, by se ze spolecnosti vyradil a stal se tak jejim nepritelem, ktery musi byt bez okolku zlikvidovan. Z toho vseho vyplyvalo jedine: Ch’aku musi zabit, jestli se chce nekam dostat. Nijak se mu to nezamlouvalo, ale bude to muset udelat.

Toho vecera si Ch’aku hlidal a zapamatoval si smer, kterym se Ch’aka vydal, kdyz se od nich vytracel. Muze samozrejme jit oklikou, nez se ukryje, ale s trochou stesti by ho mohl najit — a zabit. Dopustit se ukladne vrazdy uprostred noci se mu protivilo, a nez ho sem osud zaval, povazoval zabiti spiciho cloveka za nejzbabelejsi zpusob, jak existenci blizniho ukoncit. Jenze zvlastni okolnosti vyzaduji zvlastni pristupy, a v primem souboji se tomu tezkoodenci nemuze rovnat — zbyva tedy ukladna vrazda nozem, ci spise nabrousenym rohem.

Podarilo se mu, treba prerusovane, spat az do doby neco po pulnoci, pak tise vyklouzl z kuzi, do nichz byl zahalen. Ijale vedela, ze odchazi, v odlesku hvezd zahledl, ze ma otevrene oci, ale nepohnula se a nepromluvila. Tise obesel space a vykradl se do temnoty mezi duny.

Hledat Ch’aku v zaludnostech nocni pustiny nebylo nijak snadne, ale Jason se nevzdaval. Pozorne patral ve stale vetsich obloucich, stale dal od spicich otroku. Byly tam prurvy a rozsedliny utopene ve stinu — ty vsechny musel s nejvyssi opatrnosti prohledat. Otrokar spal urcite v nektere z nich, na sebenepatrnejsi hluk mel vytribeny sluch.

To, ze se Ch’aka proti pokusum o ukladnou vrazdu pojistil, Jason zjistil, az kdyz zaznelo cinknuti zvonku. Cinknuti bylo tiche, sotva slysitelne, ale Jason okamzite znehybnel.

Citil, ze se ramenem opira o tenky provaz, a kdyz se opatrne odtahl, zvonek zaznel znovu. V duchu proklel svou hloupost, kdyz si vzpomnel, ze z mista, kam se Ch’aka uchylil ke spani, uz jednou zvonky zaslechl. Otrokar se kazdou noc obklopoval siti z tenkych provazu, pripevnenych ke zvonkum, ktere vydaji varovny signal, kdykoli se nekdo pokusi za tmy priblizit.

Zaznely dupajici kroky a objevil se Ch’aka, nad hlavou maval kyjem a miril primo k Jasonovi. Jason se v zoufalem usili odkutalel — kyj zadunel o zem — a pak se zvedl a prchal, sec mohl, prolaklinou dolu. Cestou narazel na kameny a vedel, ze kdyby o nektery zakopl, znamenalo by to smrt, ale nemel jinou moznost nez utikat. Ch’aka, zatizen tezkou vystroji, mu nemohl stacit, a Jasonovi se podarilo nezakopnout a udrzet na nohou, dokud nenechal sveho pronasledovatele daleko za sebou. Ch’aka ricel vzteky a vykrikoval za nim kletby, ale nedostihl ho. Tezce oddechujici Jason zmizel ve tme.

Do tabora, kde nocovali, se vratil velkym obloukem. Vedel, ze hluk mohl otroky probudit, a proto radeji asi hodinu pockal, i kdyz jim ledovy predjitrni chlad trasl, nez se opet do cekajicich kuzi zabalil. Obloha zacala svetlat, a Jason lezel, nespal a jen uvazoval o tom, zda ho Ch’aka poznal. Nakonec dospel k nazoru, ze ne.

Kdyz se rude slunce vysplhalo nad obzor, na vrcholku duny se objevil Ch’aka — trasl se vztekem.

„Kdo to byl?” zajecel. „Kdo ke mne v n’ci dol’zl?”

Zvolna mezi otroky prochazel, vrhal zurive pohledy doprava i doleva, ale nikdo se ani nepohnul, pokud se zrovna nemusel vyhnout jeho nebezpecnym botam.

„Kdo to byl?” zarval znovu, kdyz se priblizil k mistu, kde lezel Jason.

Pet otroku ukazalo beze slova na Jasona, a Ijale se zachvela a odtahla od neho.

Proklinaje zradce Jason vyskocil a rozbehl se z dosahu hvizdajiciho kyje. Mel sice v ruce ostry roh, ale i tolik soudnosti, ze se nepokusil Ch’akovi v primem souboji postavit. Pri letmem ohlednuti zjistil, ze ho Ch’aka dosud pronasleduje — a pritom jen nahodou nezakopl o nohu, kterou nu jeden otrok nastavil do cesty.

Vsichni jsou proti nemu! Vsichni jsou proti vsem a nikdo si pred nikym nemuze byt jist. Zamiril mimo jejich tabor a vyskrabal se na vrcholek pisecneho presypu — prudky svah zdolal za pomoci silnych travin, kterych se obcas pridrzoval. Na vrcholku se otocil a skopl Ch’akovi do obliceje pisek, aby ho oslepil. Ch’aka reagoval tim, ze sviznym pohybem stahl ze zad samostril, zasadil do neho kovovy sip, a Jason musel prchat dal. Ch’aka mu byl znovu v patach, i kdyz namahave lapal po dechu.

Jason zacinal poci?ovat unavu a uvedomil si, ze protiutok odkladat dal nemuze. Dostali se uz otrokum z dohledu — jejich souboj nebude mit zadne prime svedky. Zacal splhat po popraskanem skalnim svahu, pak se nahle otocil a skocil dolu. To Ch’aku zaskocilo, a kdyz se k nemu Jason snesl, stacil naprahnout kyj jen zpola a